autor: Nivian
Zdravím čtenáři! :). Tak mě tak napadlo, že jsem zapomněla na jednu z důležitých věcí, které bych vám měla říct na samém začátku povídky. A sice, že v této povídce Bill a Tom nejsou dvojčata a časem ani nebudou ;). Nivian
Jak Bill slíbil, snažil se nic nepokazit. Tak moc se soustředil na to, aby svou práci dělal dobře, že skoro nevěděl, co je za dny. Byl tady pátek, ale Billovi to tak vůbec nepřišlo. Byl vlastně pořád zaneprázdněn prací, že už se ani do školy nepřipravoval tak pečlivě. Zatím to na jeho prospěch či na jeho reputaci žádný vliv nemělo. Nevadil mu jeho nynější život. Začínal si zvykat na to, že přijde ze školy, popadne tašku s věcma a jde do práce, kde je až do večera.
Bylo pátek odpoledne a Bill obsluhoval zákazníky. Celý týden myslel na to, co mu Max řekl. Pořád vyhlížel, kdy zahlédne někoho, kdo by mohl být Tomovi alespoň trochu podobný. Celý týden se nic nedělo, a tak na to Bill pomalu ale jistě začínal zapomínat.
„Mohl byste zkusit naši specialitu. Nechci se chlubit, ale naši kuchaři jsou nadmíru úžasní a vaří opravdu dobře,“ usmíval se Bill a přikyvoval. Právě ho jeden zákazník požádal o radu, jelikož nevěděl, co na jídlo si vybrat. Popravdě by Bill možná doporučil něco jiného. Kdyby znal alespoň polovinu jídelníčku. Tohle bylo upřímně jedno z asi deseti jídel, které Bill znal. Nechtěl takhle zákazníky šidit, ale ještě nebyl tak zkušený.
„Dobře tak mi doneste tu vaši specialitu a jemně perlivou vodu, díky…“ usmál se chlapík a Bill jen přikývl a už si to šinul do kuchyně objednat jídlo. Rychle prošel okolo baru a ani si nevšiml, že přibyl další zákazník.
„Jednou to… no to jídlo, co označujete za specialitu podniku a krokety, díky…“ spustil hned, když došel do kuchyně. Už se naučil i to, že vždycky musí rychle do kuchyně objednat a zase zpátky za bar nebo obsluhovat. Otočil se a mířil zpátky obsluhovat. Všimnul si mladíka sedícího na baru, který netrpělivě čekal, až se k němu dostane obsluha. Bohužel Bill musel ještě na jeden stůl a neměl čas se mu věnovat, tak šel dál, až došel ke stolu se dvěma muži.
„Dobrý den, budete si přát?“ mile se usmál a zapisoval si, co si dva muži chtějí objednat. Když se otočil směrem k baru, div mu oči nevypadly z důlků. Ten kluk, co seděl u baru, se právě sám obsluhoval za barem. Bill pootevřel ústa a rychle šel k baru.
„Pardon, pane… co si myslíte, že děláte?“ vyhekl a nevěřil svým očím. Nikdy nezažil, že by se zákazník jednoduše obsloužil sám nebo tak něco. Bylo to nevídané.
„Za bar může jen personál…“ zvýšil Bill hlas, až došel k onomu mladíkovi.
„Mě nezajímá, kdo může a nemůže za bar. Mám čekat hodinu na to, než se někdo uráčí přijít a obsloužit mě?“ zavrčel mladík. Měl vlasy spletené do zajímavých… Bill nevěděl, jak to nazvat. Na sobě volné a zřejmě taky pekelně drahé oblečení. Když mluvil, kroužek ve rtu se mu divně pokyvoval a na tváři měl přísný výraz.
„Třeba čekejte hodinu, ale tohle si dovolit nemůžete, je mi líto. Odejděte, a to hned…“ zakroutil hlavou. Nevěděl, co má s tímhle podivínem dělat.
„Já si ve svém baru můžu dovolit, co chci…“ mladíkovi se zúžily zorničky a díval se na Billa snad ještě nepříjemněji než předtím. Bill se zhluboka nadechl. Došlo mu, s kým má tu čest, a kdo se mu právě pohybuje za barem. Byl to Kaulitzův syn a dědic Tom. Bill neodolal a prohlédl si jej od hlavy až k patě. Vůbec si nepředstavoval, že by mohl vypadat takhle, a už vůbec si nepředstavoval to, že ho pozná zrovna v takové situaci.
„Takže, když dovolíš, rád bych si dodělal ten drink…“ zakroutil Tom hlavou a věnoval se svému drinku. Bill jen stál a němě zíral na stvoření před sebou.
„Omlouvám se. Nevěděl jsem, kdo… jste…“ špitl Bill a položil tácek na bar. Mrzelo jej, že se poznali takhle, a mrzelo jej, že hned napoprvé se musí Bill za něco omlouvat.
„Jsi nový nebo co?“ Bill přikývl. Měl strach i na něj promluvit.
„Jsem… tady týden,“ špitl a chystal drinky pro ostatní.
„Tak to se máš hodně co učit…“ zašklebil se Tom a šel si sednout zpátky na bar. Bill zase tupě přikývl a drinky nesl na stoly. Celou cestu nadával sám sobě za to, jak je hloupý. Celý týden se mu ve všem dařilo, a najednou se to musí zase všechno pokazit. Povzdechl si a došel ke kuchyni.
„Co to jídlo?“ zeptal se a opíral se o bílou zeď.
„Už se nese…“ a tak, jak kuchař řekl, tak se taky stalo. Jídlo přistálo před Billem a ten se usmál. Popadl ho a zanesl ke správnému stolu.
„Prosím pěkně…“ usmál se a jídlo položil před muže. Vrátil se zpátky za bar. Neovládl se a zase Toma projel pohledem. V žádném případě si nemohl zvyknout na jeho přítomnost. Tom byl jako něco, co vás strašně znervózňuje a vy kvůli tomu podáváte menší výkony než obvykle. Na Billa to působilo přesně takhle. Syn vedoucího vypadal dost přísně a taky, že si o sobě dost myslí. Však taky měl důvod. Proč by nebyl takový, jaký je, když má všechno, na co si ukáže a slibnou budoucnost.
Bill se odvážil a k Tomovi přistoupil. „Dáš si ještě něco?“ zeptal se potichu a čekal na odpověď. Pokud si objedná jídlo, Bill určitě zmaří objednávku. Pokud další drink, určitě ho namíchá špatně.
„Ale, že by ses poučil?“ zasmál se dred a Bill znervózněl ještě více. „Nedám si nic. Večer mě tady máš zase, tak očekávám, že už to nedopadne tak jako před chvílí…“ podíval se na Billovu vizitku a usmál se. „Bille…“ dodal. Zvedl se a zamířil ven. Bez zaplacení, bez rozloučení.
Bill rychle zatřepal hlavou a vzpamatovával se z toho šoku. Nevěděl, jak se má cítit. Tom vypadal opravdu nepříjemně a taky se tak choval. Jenže když se Bill na Toma podíval pořádně, mohl vidět, že v jeho ostrém a přísném pohledu je cosi milého. Možná jeho roztomilá líčka, velké rty, hluboké čokoládové oči nebo nos jako bambulka. Bill prudce rozevřel oči a zatřepal hlavou. Zahnal tyhle myšlenky nad Tomovým vzhledem daleko za hlavu a vydal se k novým zákazníkům, kteří už jej netrpělivě očekávali. Vzpomněl si, že dneska večer ještě Toma uvidí a povzdechl si. Začínal se těšit na večer, a zároveň se ho bál.
***
Nervózně seděl na židli a poklepával nohou do rytmu neznámé hudby. Střídavě sledoval hodiny a vchod baru. Bar se za chvíli začal cpát k prasknutí a lidé se pomalu usazovali. Bill se rychle zvedl a čekal, kdy si přijde někdo něco objednat. Přes noc to tady v podniku chodí jinak. Bill nemusí chodit mezi davem lidí ke každému stolu, a dělat objednávky tak jako odpoledne. Stačilo jen být za barem, dávat pozor na to, co si zákazník objedná a následně mu vyhovět. Tahle práce ho bavila víc, než si na samém začátku myslel.
„Prosím…“ špitl a podal černovlasé dívce koktejl. Ta svůdně zamrkala řasama a dívala se na Billa. Ten ze sebe vydal neidentifikovatelný zvuk. Zjevně se dívce líbil, ale nijak jej to nevzrušovalo. Dal jí pohledem jasně najevo, že u něj dnes večer neuspěje, a rychle čepoval piva dalším zákazníkům.
Nevěděl, jak dlouho se už poohlíží po hodinách, ale blížila se desátá večerní. Povzdechl si. Celé odpoledne myslel na Toma, který mu řekl, že jej má večer očekávat. Jenže Tom nikde.
Popadl tác s objednávkou a mířil do zadních boxů baru. Došel ke stolu a všechno naskládal na stůl zákazníků. Zřejmě bandička kluků, co se přišli pobavit do jednoho z nejdražších podniků ve městě, sbalit nějakou blonďatou nánu a následovně ji vzít k sobě domů. Bill se zašklebil. Nikdy nepochopil tenhle systém dnešní mládeže a byl upřímně rád, že nic takového nedělá. Když doskládal všechny koktejly a limonády, pohled zavrtal do nejvzdálenějšího boxu v celém baru. Dech se mu zastavil a nedokázal se podívat jinam. Nacházelo se tam pár mladých, dobře vypadajících lidí. Děvčat i chlapců. Všichni vypadali, že mají hluboko do kapsy. Tohle všechno by Billa nijak nezajímalo. Ale osoba, která horlivě něco vykládala ostatním, kteří se zjevně dost dobře bavili. Ta osoba byla Tom.
‚Uklidni se…‘ řekl si Bill pro sebe a pomalu se vydal směrem k boxu. Normálně tohle dělat nemusel, ale když viděl Toma, radši udělá navíc, než aby musel zase slyšet něco špatného na jeho osobu. Po dvou schodech vyšel do boxu a projel všechny pohledem. Tom seděl uprostřed celé skupiny lidí. Napravo od něj seděla nějaká blonďatá, modrooká dívka, která stoprocentně chtěla na svoji osobu upozornit tím, že si na sebe obleče úzký top s výstřihem skoro až k pasu a krátkou riflovou minisukýnku. Bill tyhle nány nesnášel.
Vedle ní seděl nějaký kluk. Měl bílé triko přímo na tělo. Přes něj se mu krásně rýsovaly svaly. Sedělo tam dalších pár lidí, kteří nestojí ani za pohled, ale Billa upoutali další dva z nich. Z druhé strany se na Toma lepil malý, černovlasý kluk. Vypadal vedle Toma dost drobně a propaloval jej pohledem. Doslova hltal každé Tomovo gesto a pro sebe se culil. To mohl vidět jenom Bill, který na něm pár chvil visel pohledem. Nevěděl proč, ale v jeho těle se začala odehrávat jistá bouře. Bylo to něco mezi závistí a žárlivostí. Zakroutil hlavou a podíval se dál. Mezi dvěma dalšími chlapci seděl Max a usmíval se na Billa.
„Hou hou, Bille…“ zasmál se a mával na něj s jistým nadšením. Bill se pro sebe usmál a kývnul hlavou.
„Ahoj. Maxi… co si dáte?“ zeptal se a rychle zapisoval objednávky.
„A héle. Nováček…“ Billovi neunikl opovrhující tón v Tomově hlase. Otočil se za ním.
„Doufám, že se ti bude dařit, Bene…“ zasmál se Tom a díval se Billovi do očí.
„Jsem Bill…“ zasyčel černovlásek a propaloval Toma nepříjemným pohledem. Ten se jen zasmál a vzal toho malého vedle sebe okolo ramen. Ten se spokojeně usmíval a díval se na Billa zvláštním pohledem. Bill se rozhodl tohle všechno ignorovat.
„Co si dáš, Tome?“ zeptal se a hned začal psát všechno, co mu Tom diktoval.
„Dobře…“ zahrál úsměv a vydal se za bar.
Po cestě zrudl vzteky a měl chuť všechno okolo sebe nějak poničit. Potichu vrčel a začal objednávky připravovat. Měl neuvěřitelně divný pocit. Z Toma. Z těch všech lidí okolo něj. Povzdechl si a roznášel na další stoly, až se dostal k Tomovu boxu. Polovinu objednávky tak tak unesl. Zastavil se až před boxem, do kterého vstoupil.
„S dovolením…“ špitnul a počkal, než se dívka, co mu stála v cestě, uráčí posunout. Začal všechno pokládat na stůl.
„A jak se máš, Bille? Daří se?“ po hlase poznal Maxe. Usmál se a kývnul.
„Zatím to jde. Co u tebe? Bavíš se?“ říkal, zatímco pokládal limonády na stůl.
„Bavím. A později si se mnou zatančíš, Bille…“ Bill se usmál a přikývl. Postavil před Toma jeho perlivou vodu a chtěl odejít.
„Počkej!“ Bill se otočil a díval se do Tomových očí.
„Ano?“
„Dones mi láhev vodky a tolik skleniček džusů, kolik nás tady je…“
Tom poručil. Bill kývl a chtěl odejít. Nakonec se zastavil a otočil zpátky k Tomovi.
„A osmnáct ti už bylo?“ tohle bylo jeho povinností. Tom se zasekl a díval se na Billa neutrálním pohledem. Bill z něj nemohl vyčíst naprosto nic.
„Cože?“ sykl potichu a oči se mu nebezpečně zúžily.
„Jestli jsi plnoletý. Nemůžeme podávat alkohol nezletilým…“ řekl a zakroutil hlavou.
„Jak nemůžeme?! Tohle je můj klub a já si tady budu pít, co se mi zachce! Takže mi tady nekvákej nic o plnoletosti a koukej mi ten chlast donést, chlapče. Může ti být úplně jedno, jestli mi je osmnáct nebo není…“ zasyčel Tom a propaloval Billa nebezpečným pohledem. Nedovedl pochopit, jak si někdo může dovolit mu odporovat v jeho vlastním klubu.
Bill se nestačil divit. Hlavou se mu honilo cosi o nerovnoprávnosti, rozmazlenosti a namyšlenosti mladých frajírků, co mají zajištěný život jen díky tomu, že jeho rodiče se dobře uchytili.
„Dobře…“ kvíkl a rychle z boxu odkráčel. Zrychleně dýchal a zastavil se ještě u pár dalších stolů, kde musel udělat objednávku. Došel za bar a začal chystat. V boxu napočítal dohromady deset lidí. Vytáhl deset skleniček a rychle do nich lil džus.
„Prosím tě, dones mi láhev vodky…“ řekl spěšně druhé servírce. Ta přikývla a za chvíli se vrátila s lahví v ruce. Kdyby tady dnes nebyla ona, Bill by to nemohl zvládnout. Už tak, když byli dva, dělalo jim problém všechno to stíhat.
„Díky…“ vděčně se usmál a láhev převzal. Naskládal skleničky s džusem na tác, láhev položil do misky s ledem. Všechno položil na velký tác a mířil do boxu. Musel si dát sakra pozor, aby se někde nevymlel, protože tohle všechno bylo docela dost těžké na Billovu křehkou postavu.
Došel tam a všechno položil na stůl. Ani nezavadil pohledem o žádného z nich a šel zpátky za bar.
„Co si… dáš?“ Bill se usmál, když se podíval, koho vůbec obsluhuje. Seděl tam Max a poškleboval se na něj.
„Noo. Co bys mi doporučil, andílku?“ usmál se Max a díval se na Billa. Věděl, že ho dostává do rozpaků. Bill se začervenal a stydlivě sklopil pohled.
„Nevím. Je to na tobě, ale možná nějaký… dobrý ovocný koktejl. Alkoholický…“
„Dobře. Nechám se překvapit. Něco mi dej. Hlavně ať se to dá pít…“ zasmál se Max a rozhlížel se okolo. Bill se hned dal do práce.
Po chvíli mu to nedalo a stočil svůj pohled na Maxe.
„Proč mě Tom nemá rád?“ tak zněla jeho tichá odpověď. Potichu položil nápoj před Maxe a opřel se o bar.
„Jak to myslíš?“
„Prostě… nemá mě rád. Jde to vidět. Jako kdybych byl nějaký vetřelec nebo něco takového. Snažím se před ním víc než před kýmkoli jiným. A zdá se mi, že se celkem vyžívá v tom, že má nade mnou jakousi nadvládu…“ řekl a smutně se díval do Maxových očí. Nic z toho nedokázal pochopit. Chtěl s Tomem jen vycházet.
„Víš, Tom je zvláštní. A pravdou je, že ty taky. Řekl bych, že ještě víc než on sám. Bude mu chvíli trvat, než si na tebe zvykne. Vždycky, když tady byl někdo nový, Tom se choval stejně. Chladně. Ke všem byl nepříjemný a shazoval je. To je taky důvod, proč několik servírek odešlo. Bylo to Tomovo chování. Ty holky vždycky deptal. A kluky taky. I když v menší míře. Vždycky mu servírky vadily více než barmani…“ zasmál se, „nikdy jsem nepochopil proč. Musíš mu dát trochu času, a hlavně vydržet. Neodcházej kvůli němu a on se bude časem chovat normálně. Uvidíš sám. Bude to dobré, jen se nesmíš nechat… doslova vyhnat. Nestálo by to za to. I když s tebou je to jiné. Chová se zvláštně, jinak než před tím.“
„Jak jinak?“
„Prostě. Máš pravdu. Jako bys byl z úplně jiného světa. Hodně tě ignoruje, ale když už, tak tě nějak poníží nebo tak něco. Vždycky to dělal, ale u tebe je to jiné. Nedokážu zatím říct, jak jiné. Ale nevzdávej to,“ dokončil Max svůj monolog a napil se ze svého nápoje. Bill ještě chvíli vstřebával to, co slyšel, a pak kývl.
„Nevzdám se.“
autor: Nivian
betaread: Janule
A já si úplně myslela, že budou dvojčata, tak nic…(To neva :D)
Tom jako drsnej týpek, nejlepší 😀 Jsem zvědavá, jak se s ním Bill vypořádá.
A Max je trošku pozitivum.
suglasím s Maxom aby Bill vydrzal, a ja len dúfam že Toma opustí to arogantneé chovanie. Pekníé super, rychlo dalej.
jo Bille nevzdávej se do toho ! 😀 🙂
Jééééj, Tom je ještě horší, než jsem si myslela, že bude…To je ale frajer libový…xD
Prý můj bar! Jak tvůj bar Tome, snad tvého táty, ty sám vlastníš tak akorát svůj nafoukaný zadek…xD
Max se mi zdá zatím fajn, ale to nic neznamená, klidně by se z něj mohl vyklubat i pěkný mizera.
Celý díl se moc dobře četl, jako bych v tom baru byla s nima, tak jsem se do děje ponořila =)
Tak uvidíme, co se nám z pana Kaulitze juniora vyklube v dalších dílech =)♥
Já osobně doufám, že se bude místo v alkoholu topit v krásných hnědých očích nového barmana =D♥♥♥
Juuuuuuu, konečně – "můj" Tommy na scéně!♥♥♥ Nivian, tys mi udělala takovou radost!
Jasně, že je z Tommyho cítit respekt, ale jak lze podle slov Maxe pochopit, chová se k Billovi jinak… Že by měl pro toho krasavce slabost? No jasně, žádná kaše se nejí tak horká! Billy – nic si z nafoukaných a rozmazlených frajírků nedělej, hlavně vydrž. (Jo a jedna věc, Billy, kterou jsem jako nečetla – Tommy má nos jako bambulku, jo? Nááááhodou… Zkus porovnat své a Tommyho řasy. Tak! :-DDDDDDDDD )
Tento díl se mi tak strašně moc lííííbil!♥♥♥ awwwwww Tommy :)♥ Konečně!
[2]: taky doufám, že jej časem opustí :).
[4]: Tom je očividně dost zkažený :/. Není divu, že to, co patří jeho otci nazývá "moje".
Jsem ráda, že se ti to dobře četlo :)).
[5]: Wáá ;D. Jsem ráda, že jsem tě trochu mohla potěšit :). Slabost mít určitš bude, jak ho znám.
[6]: Prý trochu potěšila… Milá Nivian – potěšilas mě strááááášně mooooooooc! Tento díl jsem si maximálně vychutnávala!♥
Myslím, že mé nadšení musíš cítit i ty sama 🙂
[7]: jo :)….fakt mě to potěšilo..že jsem tě potěšila ;DD.. 🙂 Dělá mi to hroznou radost, když vím, že to nepíšu zbytečně, a že se to někomu líbí 🙂
Jeeej ja som taká rada že sa tam Tom konečne uráčil objaviť 😀 xD joj ale to stretnutie s Billom fakt moc dobre nedopadlo 😀 dúfam že sa to bude len zlepšovať :D… a celkom sa mi pozdáva ten Max 🙂 aj keď niekedy to tak vyrezá akoby po Billovi išiel 😀 ale no čo už :D… ale ten Tom ma trošku štve snáď sa polepší 🙂 a inač sa mi hrozne páči ten Billov pozitívny pohľad na všetko 🙂 vo všetkom hľadá niečo pozitívne a to je pekné 🙂