autor: Nicol-Dream
Chlapec procházel temnými uličkami, až došel tam, kde byl jeho bratr. Seděl na okraji Fontány světel a díval se do země. Bill o této fontáně slýchával. Vypadala ale jinak, než si ji představoval. Všichni ji popisovali tak krásně. Světla odrážející se v v klidné vodní hladině. Lampy a lampióny kolem dokola však byly zhaslé. Pohled mu padl na člověka uprostřed toho všeho. Uprostřed tmy. Pomalými kroky došel až k němu a zůstal před ní, nehybně stát.
Chlapec k němu zvedl hlavu. Chvíli si ho jen prohlížel, pak se usmál.
„Představoval jsem si tuhle fontánu jinak.“ Promluvil jako první Bill. Cítil, jak mu tváře začínají pomalu ale jistě červenat. Nevěděl proč. Vždyť to byl přeci jenom jeho bratr. A přesto nedokázal odtrhnout pohled od jeho tváře. Přišla mu dokonalá. „Když v lampiónech rozsvítí svíčky, je to nádherné.“ Při těchto slovech se zvedl a postavil se naproti chlapci. Chvíli si pouze hleděli do očí. Ani jeden z nich nic neříkal. Tom se nadechoval, že něco řekne, náhle však hodiny na věži odbily půlnoc. „Je pozdě, už musím jít. Třeba se zítra znovu uvidíme.“ S tímto se Bill otočil a vydal se pryč.
Tom se za ním rozběhl a chytl ho za rameno.
„Počkej. A nechceš se mnou někam jít? Třeba na večeři?“ nevěděl, proč řekl zrovna tohle. Potřeboval s ním být, ale nevěděl proč. Tolik se mu líbil.
„Tak dobře. Přijdu k vám do té čajovny, ano?“ odpověděl mu. Pak se znovu rozešel a zmizel chlapci z dohledu. Tom cítil, jak mu srdce v hrudi poskočilo. Nevěřil tomu, že s ním opravdu půjde. Tolik se těšil, že když ležel v posteli, celé hodiny se jen převaloval. Nemohl usnout. Nakonec se mu to povedlo a on se ponořil do říše snů.
Už od samého rána měl úsměv na tváři. Těšil se na to, až přijde. Jak se blížil večer, chlapec stále častěji koukal ke dveřím. Občas dokonce vyběhl ven. Hodiny odbily osmou hodinu a on stále nepřišel. Tom ale nepřestával doufat. Sedl si k jednomu ze stolů a čekal. Dlouhé hodiny seděl a pozoroval dveře jejich čajovny. Nic. Nikdo nepřišel.
V jedenáct za ním přišla babička a pohladila ho po zádech. Mile se na něho usmála a odvedla ho do jeho pokoje. Tolik ho litovala. Viděla mu to nadšení, s jakým na něj čekal, na očích.
Druhý den ráno zůstal Tom ležet v posteli. Nechtělo se mu ten den obsluhovat lidi. Babička ho pochopila a nechala ho v klidu. Dlouho ležel na posteli a díval se do stropu. Představoval si, jaké by to asi bylo, kdyby přišel. Z jeho hloubání ho vyrušilo až bouchání na okno. Zvedl hlavu a podíval se, kdo to může být. Byla to Semi. Jeho nejlepší kamarádka. Byla trochu trhlá, ale to se Tomovi na ní líbilo. Pokaždé ho dokázala rozesmát. Otevřel okno.
„Venku jsou oslavy, a ty si klidně ležíš doma v posteli. Tak honem vylez, za chvíli nám řeknou, kdo bude nový Avatar.“ Jen co to dořekla, seskočila za střechy a sedla si dole na obrubník. Chlapec nic nenamítal. Věděl, že je neoblomná.
V centru města už byli všichni. Každý se snažil dostat co neblíže k pódiu. Dnes večer končí oslavy. A konečně všichni odejdou a bude tu znovu klid.
Notnou chvíli se nic nedělo. Pak na pódium přišli mniši. Jeden z nich rozpřáhl ruce nad dav a ten zmlkl. Každý napjatě čekal, co se bude dít dál. Mnich stál nehnutě s rukama napřaženýma před sebe a nic nedělal. Náhle prudce otevřel oči a hlubokým hlasem nám oznámil:
„Novým Avatarem musí být někdo z národa vody. Tak byl určen koloběh. Ten, na koho čeká tento osud, je nyní mezi vámi. Nic netušíc. Ten, kdo jím je dokáže vodu ovládat naprosto dokonale.“ Jen co dokončil svůj projev, vystoupil druhý mnich a spustil:
„Teď vám zadáme, vážení vládci vod, úkol. Ten spočívá v tom, že přenesete obsah této sklenice do tamté sklenice na druhé straně pódia.“ Hned na to vyskočil z pozadí i třetí a určil pravidla.
„Zdá se to lehké, ale nesmíte nikde utrousit jedinou kapičku. A používat smíte jen jedinou ruku. Ten, jenž to dokáže, je Avatar.“
Jakmile mniši dokončili své řečnění, rozběhli se všichni vládci vody k pódiu a postavili se do řady. Každý z nich dokázal vodu z jedné sklenice přenést až do druhé jednou rukou, uprostřed však vždy byla kapky vody. Když ani poslední z dlouhé řady neuspěl, postavil se znovu jeden z mnichů na kraj pódia a pravil.
„Mezi vámi musí být ještě někdo, kdo to nezkusil. Prosím tohoto jedince, aby přišel k nám.“ Lidé v davu si začali šuškat, a otáčet se na všechny strany. Každý z nich přemýšlel, kdo to může být. „Tome, to jsi určitě ty.“ Pravila Semi a už ho tlačila k pódiu. Snažil se odporovat, ale v tom zakřičela na mnichy. „Tady, to je on. On ještě nebyl.“ Všichni v davu se otočili a pozorovali ho. Nikdo z nich nic neřekl.
Tom vystoupal na pódium a mnich mu pokynul, tak jako všem před ním, aby začal. Zhluboka se nadechl a zkusil to. Chvíli mu trvalo, než všechnu tu vodu dostal ze sklenice. Jednou rukou to nebyla žádná sranda. Pódium bylo dlouhé a jemu se udělalo černo před očima. Pomalu vodu dostal až na dno druhé sklenice. Mniši začali, jako už předtím několikrát, kontrolovat dřevo mezi sklenicemi. On je ale moc nevnímal. Očima sledoval osobu, která stála přímo pod pódiem a smutným pohledem se na něj dívala.
autor: Nicol-Dream
betaread: Janule
som zvedavá prečo Bill neprišiel.Toma mi je lúto an sa tak tešil a potom nič s toho. Myslím že práve Bill sa na Toma smutne pozerá, krásne teším sa na daľčí diel.
Taky je mi líto, že Bill za Tomem nepřišel…asi nemohl, nechci připustit možnost, že přijít nechtěl…
Tom JE vládce vody, to už nám dokázal v jednom z minulých dílů, ale možná se mu úkol nepodaří, když vidí Billa pod podiem.
Taky by mně zajímalo, co ten titul Avatara vlastně je a jak ovlivní Tomův další život =)