Narovnal se a snažil se působit co nejvíc ´v pohodě´, když se k němu Tom z dálky blížil.
„Ahoj… Nebudeš z toho mít nějaký problémy?“ Jediné, co Bill opravdu nechtěl, bylo to, aby se Tom dostal do problémů kvůli němu. Když Tom zakroutil hlavou, okamžitě na něj vyrukoval s otázkou.
„Tak už mi to řekni!“
Tom se předklonil a opřel se dlaněmi o kolena. Tak urputně chvátal, že snad i předběhl svůj dech, který se teď nejspíš nacházel v půlce ulice a marně hledal svého majitele.
„Počkej, potřebuju si vydechnout.“ Tom se bezvládně svalil na lavičku a zavřel oči.
„Musím být brzo doma…“
Jak dechberoucí výmluva, Bille!
„Dávej si na Alexe pozor.“ Tom téměř zakňučel a Bill mohl jen bezvýsledně dedukovat, jestli za to mohl Tomův běh anebo snad něco jiného.
„To jsi sem přišel jen kvůli tomu? Neříkáš mi nic nového! O tomhle mluvila i Weissová a nebylo to mířeno jen na Alexe, ale na vás VŠECHNY!“
„Poslouchej mě!!“ Bill polekaně nadskočil a z jeho výrazu se hned vytratila veškerá vzdorovitost a odvaha.
„Někteří z nás tam jsou kvůli drobným krádežím, jiní kvůli agresivitě, někteří kvůli tomu, že se u nich našla tráva…“ Tom se odmlčel a za chvíli pokračoval.
„Alex… Alex je prostě… jak to říct, sakra…“
„Prostě to řekni!“
„Ojede úplně všechno, když to na něj přijde!“
„Ale na to přece bere nějaký pilulky. Weissová říkala, že tam je pár kluků, kteří ráno berou prášky.“
„Jo, měl by je brát. Každý ráno na potlačení jeho… choutek…“
„Měl by…?“
„Jo měl, ale vyhazuje je, protože si myslí, že po nich zmagoří a už nikdy se mu nepostaví.“
„Měli byste to někomu říct, aby-“
„Bille, pasťák není školka. Tady na někoho něco práskneš a desetkrát se ti to vrátí. Jen chci, aby sis dával pozor… hlavně na něj…“
„Mluvíš tak zatraceně… vážně… Co ti udělal?“
„Já… nechci o tom mluvit…“
flashback
Hned, jak vychovatel opustil místnost, si Tom sedl na jednu ze dvou volných postelí a vyskládal na ni svoje torzo věcí, které mu vychovatelé nechali a označili je za ´bezpečné´.
„Uteču…“ Tom se nepatrně otočil za sebe a sledoval kluka, který tu byl stejně jako on první den. Tom ho popravdě moc dobře neznal. Jediné, co pochytil, bylo jeho jméno, když ho vychovatel oslovoval – Andreas. Připadal mu jako Barbie v mužském provedení a marně se snažil přijít na to, za co tu vůbec je. Po pravdě – jeho tvářička byla téměř totožná s tváří Panny Marie. Tom by s podobným ´zjevem´ rozhodně nikdy nekamarádil, bylo by to pod jeho úroveň, ale tady si nejspíš kamarády nebude moct vybírat…
„Půjdeš se mnou?“
Než Tom stačil jakkoliv reagovat, dveře pokoje se rozletěly a dovnitř vstoupila banda kluků, přesně čtyři.
„Hele, dorazily k nám nový děvky.“
Tom se znechuceně zašklebil, když jeden z nich hrubě zatahal za Andreasovy vlasy a donutil jej tak, aby zaklonil hlavu a přijal jeho hrubý polibek.
Pěkné uvítání.
………
Tom bez zájmu listoval starým časopisem a snažil se nevnímat své okolí. Vzpomínal na domov, na časy, kdy přišel ze školy, hodil batoh do kouta a vypadl ven za kamarády. Žádné starosti, žádné zákazy prostě nic, co by omezovalo jeho volnost.
Zvedl hlavu, když se před jeho postel postavil Alex. Tom bezdechu zavřel časopis a upřel na něj svoje hnědá kukadla. Pozoroval Alexův pohled, který se zastavil u Andrease. Ten ležel na břiše na posteli a zuřivě četl článek v módním časopise, který mu vychovatel po neustupujícím škemrání nechal.
„Co je?!“ Tom nervózně vyštěkl, když na něj Alex už bezmála tři minuty nečinně civěl. Tomovo chování se od příchodu sem razantně změnilo. Obyčejně se snažil být milý, ale věděl, že v tomhle seskupení nemají ´slabí jedinci´ šanci.
„Vidíš ho?“
Stupidní otázka, na kterou Tom po chvíli zaváhání souhlasně kývnul.
„Víš, Tome, ty vypadáš jako celkem normální kluk, takže pro tebe mám návrh. Když nám pomůžeš zkrotit tu peroxidní děvku, budeš patřit mezi nás. Ber to jako takovou vstupní zkoušku. Pokud to neuděláš… ne, nechci říkat, co by tě čekalo, ale zaručuji ti, že by se ti to nelíbilo…“ Tom sledoval, jak se Alex poklidně vracel do své postele a pohodlně se rozvalil v peřinách. Očkem mrkl po Andreasovi, který těkal pohledem po celé místnosti. Vypadal jako malá bezbranná myška, která se zoufale snaží najít únikovou cestu.
Tom se nadechl a zvedl se z postele. Tohle byl pro Andrease povel, který mu řekl, aby vyletěl z postele a co nejrychleji se dostal ke dveřím. Andreas přesně tak udělal a co nejrychleji cupital ke dveřím. Jeho cestu ovšem zatarasily dvě mohutné postavy, které ho pevně semkly a přesouvaly Andreasovo protestující tělíčko k Alexovi.
„Ne.“ Alex nesouhlasně zakroutil hlavou. „Pusťte ho, Markusi, tohle je Tomova práce…“ Tom bolestně sledoval zoufalého Andrease, který si přál být neviditelný a zmizet odsud na míle daleko. Nejistým krokem se blížil k Andreasovi, který ho pohledem prosil, aby celé tohle peklo zastavil. Tom k němu vztáhl svou ruku a Andreas poplašeně přivřel oči.
„Ne! Na tohle vám seru!“ Tom zakroutil hlavou a zamířil ke dveřím, které za sebou s prásknutím zavřel. Sešel schody do přízemí a zmateně se otáčel kolem sebe. Nevyznal se tady a jeho rozzuřenost mu bránila v myšlení. Podařilo se mu najít cestu na nádvoří. Sedl si unaveně na schody a nechal studený vánek narážet do svých tváří. Schoval tvář do dlaní a několikrát mocně popotáhl. Zašmátral v kapse a vytáhl krabičku cigaret. Bylo mu úplně u prdele, že může přijít vychovatel, ostatně proč by ho to mělo zajímat?
Zapálil si cigaretu, vstal a začal pomalu chodit. Byla mu neuvěřitelná zima a pevně doufal, že ho chůze alespoň na chvíli zachrání od stupňující se zimy, která se líně vtírala do každé části jeho těla.
„Vstupní zkouška… Jako bych měl zájem vtírat se do nějaký zkurvený bandy…“ Tom si mumlal sám pro sebe a zlostně kopal do kamínků, které mu ´překážely´ v chůzi.
„Co jim Andreas udělal?!“ Tom se zarazil a zůstal nenutě stát na místě.
Andreas!
Pohotově zahodil nedopalek a snažil se vyběhnout schody do čtvrtého patra. Zmateně kolem sebe těkal pohledem. Zaposlouchal se a uslyšel tiché naříkání. Pomalu se otočil a poté se rychlým krokem přesunul k společným toaletám na chodbě. Poslepu hmatal kolem dveří ve snaze najít vypínač, a po chvíli se mu to konečně úspěšně povedlo. Přimhouřil oči, když jeho oči zasáhlo oslepující světlo.
„Bože…“ Tom vydechl, když spatřil nahé klubíčko u topení. Rychle k němu přiběhl, ale byl zastaven Andreasovou slabou ručkou, která ho od sebe odstrkovala a prosíkovala, aby mu už neubližoval.
„Neublížím ti.“ Tom si sundal svoji velkou mikinu a oblékl ji Andreasovi. Motala se mu hlava při pohledu na krev, která zohyzďovala celé Andreasovo nebohé tělíčko. Nevěděl, kde se to v něm vzalo, ale přimkl si Andrease k sobě a pevně ho objal. Andreas vděčně přijal jeho objetí a tiše plakal.
Andrease ošetřili a téměř okamžitě ho přesunuli jinam a Tom nadějně doufal, že se má snad dobře, nebo alespoň lépe než tady. Tomovi po odchodu Andrease nezbývalo nic jiného, než se Alexovi podvolit a hrát s ním hru na ´kamarády´. Kdyby na tuhle dohodu nepřistoupil, nejspíš by dopadl hůř než Andy. Přesně si vybavoval tu noc, kdy se na něj Alexova smečka vrhla a zmlátila ho do němoty. Samozřejmě, že na viditelných místech typu obličej nenechali jedinou větší modřinu, která by vychovatele nabádala k podezřívání, že se něco děje. O to hůře to neslo jeho břicho, které po návalu kopanců ještě minimálně 14 dní vlastnilo odstín snad všech barev.
konec flashbacku
„Haló. Tome, vnímáš mě?! Ublížil ti?“ Tom zatřásl hlavou a vrátil se ze svých vzpomínek do reality.
„Ne…“
„Proč lžeš? Poznám, když někdo lže…“
„Někdy ti to možná řeknu, ale teď určitě ne a už musím jít.“
„Já půjdu kousek s tebou!“ vyhrkl až příliš nadšeně Bill, a proto hned dodal: „Máme společnou cestu.“
„Tak dobře. Mimochodem, brzo pojedeme na výlet.“ Tom sklopil hlavu a kopal do malých kamínků.
„Výlet? Myslel jsem, že něco takového vy nemůžete… teda… nemyslím to nějak špatně nebo tak…“
„Vím, jak jsi to myslel, ale funguje to tak, že jako skupina dostáváme nějaké peníze. Když třeba splníme nějaký úkol, nebo když všichni dorazíme do komunity. Za ty peníze si můžeme koupit jako skupina, co chceme. Dřív jsme si kupovali třeba něco do pokoje, ale v poslední době radši jezdíme někam ‚ven‘ a je nám jedno, že je to třeba denní výlet do obyčejný zoo a vypadáme tam jako paka. Hlavně, že se dostaneme ven…“ Bill ho sledoval s otevřenou pusou.
Tenhle kluk, že je v pasťáku?! Bill měl na chvíli pocit, že mluví s nějakým klukem, který se zrovna přistěhoval a seznamuje ho se svým režimem v bývalé škole.
„Páni, v životě jsem tě neslyšel tak dlouho mluvit.“
„Víš, já nemám moc příležitostí mluvit s někým… normálním, s někým, kdo mě poslouchá, a hlavně koho zajímá, co říkám…“ Tom se až příliš zamyslel nad svým osudem a pomalu začal pociťovat malé slzičky, které se pod tíhou jeho myšlenek snažily vytlačit na povrch a poznamenat jeho bezchybnou tvář.
Musel rychle změnit téma.
„Tady bydlíš?“ Tom se neubránil lehkému obdivnému hvízdnutí.
„Jo, je to ten dům-“
„Ne! Nech mě hádat, jo?“ Bill zkřížil ruce na hrudi a s kývnutím dal Tomovi souhlas.
„Ten zelený.“
„Jak jsi na to přišel?“
„Instinkt… navíc výstřední dům potřebuje výstředního majitele a neber to jako urážku…“ Billovi cukaly koutky. Věděl, že nevypadá jako ostatní, věděl, že se liší a nevadilo mu to. Horší bylo, že to vadilo jeho spolužákům a těm, kteří mu záviděli, že se za ním každý otočí a má oči jen pro něj.
Z přemýšlení a ze zírání na Toma ho probudilo až jemné vibrování v kapse. Byl si 100% jistý, že mu volá mamka. Několikrát překvapeně zamrkal, když se na displeji objevilo neznámé číslo…
Ten Tom sa mi začína naozaj páčiť :D… och a podľa tých jeho spomienok, podľa toho že Billa varoval pred Alexom a aj toho ostatného si myslím že asi fakt nebude zlý :)… bože je fakt zlatý :)… a tipnem si že Billovi volá Anis 😀 xD och nech sa do toho nepletie 😀 a nech nechá Billa Tomovi 😀 (akože nič proti nemu ale aj tak :D)
tady je krásně vidět, jaký Tom doopravdy je… já věděla, že on prostě není zlý… bylo hezké, že Billa před Alexem varoval, ale podle mě to nebude moc platné… jediné možné řešení bude, aby ho Tomi prostě ochránil… 🙂
[1]:Naprosto souhlasím. konečně je tu dlaší díleček už bych chtěla další.kurna rychle já jsem nedočkavá
Tom se mi začíná líbit, asi ho budu mít ráda xD♥
Tušila jsem, že něco takového bude mít Tom na srdci a docela se o Billa začínám bát. Vypadá to, že Alex je schopný všeho a takové chutné soustíčko jako je Bill pochopitelně nemohlo uniknout jeho pozornosti.
Tak…konečne som si našla čas aspoň čosi prečítať ♥
A na čo som pri tejto časti prišla? 😀 Už viem párovanie! Žiaden twincest, za tým si stojím! Tom je síce milý, ale to aj Anis…takže Bill/Bushido, Tom/Andreas 😀
Tak sa mi to páči 😉 A ak to bude twincest, asi ma to raní 🙁 Chcelo by to zmenu, hovorím to stále, twincest sa pchá všade 😀 a Anis je taký milý a ….proste všetko ♥ a dúfam, že mu volá on :3 A Tomovi prajem, aby opäť stretol Andreasa a aby to nejak dali dokopy 🙂 A Bill s Tomom aby boli iba najlepší kamaráti 😀
Ja viem, že to podľa mojich predstáv nebude (skákala by som radosťou, keby tento geniálny príbeh takto dopadol ;-))
A pocity z Alexa? Noooo….je to hajzel 😀 dúfam, že Billovi nič nespraví, hádam ho Anis a Tom ochránia :-*
Krásny príbeh, milujem ho 🙂 nádherne napísaný ♥ teším sa na pokračovanie 🙂
moc prosíím, kdy budou další díly? tahle povídka je dokonalá 🙂 už je to tak dlouho:(