autor: firelucy
Farkas
Tom byl vzhůru a ležel ve svojí posteli, zíral do stropu a přemýšlel. Vlastně, on právě teď nechtěl přemýšlet, chtěl spát, ale bylo vážně těžké usnout. Takže přemýšlel. Byla pravda, že je cvok? Že by mu mohl ten praštěný chlap něco předat a on by se z toho mohl zbláznit?
Tom se v teple své peřiny zachvěl. Ani neuvažoval o tom, co ten muž říkal, čím jeho bratra přesvědčil. Vlkodlaci. Tom si odfrknul. Jo, jasně.
A vůbec, radši by byl každý den cvok, než nějaké mystické stvoření.
Tom pomalu vstal z postele a mířil ke dveřím svého bratra, jeho kroky byly tak tiché. Otevřel dveře a potichu za sebou zase zavřel. Boule, která se rýsovala pod pokrývkou, dávala Tomovi najevo, že tam jeho bratr je. Jeho malý bráška vydával tak úžasné zvuky ze spaní, až se Tomův žaludek protočil.
„Billi?“ Zašeptal Tom. Jeho mladší dvojče neodpovědělo.
Tom přešel ke kraji postele a podíval se dolů na svoje dvojče. Odtud mohl vidět Billův uvolněný obličej, bez make-upu. Bez dalšího přemýšlení Tom vlezl do postele, lehl si za svého bratra a přitáhnul si jej k hrudi.
„Uh… Tomi?“ Bill trochu otevřel své ospalé oči a přes rameno se podíval na Toma. „Co…?“
„Chyběls mi, to je vše.“ Tom se tisknul na bratrovo teplé tělo, nosem byl přitulený k Billovu krku a dýchal vůni, která byla jako ospalý Bill. „Jsi horký.“
„Z tebe jsem horký.“ Bill rozespale odpověděl. „Je to hezké.“
„Chceš, abych zalezl k tobě pod přikrývku?“ Tom mumlal někam do Billových vlasů. „Bude jednodušší tě udržet horkého.“
„Já jsem horký.“
Ale Tom vlezl pod pokrývku stejně. Ovinul svoje ruce okolo Billova nahého pasu a posouval je přes hruď přímo na bratrova holá záda. „Já vím, zahřej mě.“
„Ty jsi taky horký.“ Zamumlal Bill, držel Toma kolem ramen a propletl jejich prsty.
„Teď jsem.“ Tom se usmál do Billova krku a políbil jej tam, přejel přes malé červené stopy jazykem. Trochu se uculil. Bill byl jeho.
„Tomi…“ Bill se trochu zachichotal, ale když se nevinné olizování proměnilo v sání, zvážněl. Tom prakticky jeho kůži hltal. „Tomi, budeme muset… Tome, já jdu…“
„Shh, to je v pořádku, nic nebudu dělat.“ Tom přestal sát, ale dál Billa líbal na krku, přesunul se až na jeho rameno. Jeho dvojče zakňučelo. „Já jen…“
„Značíš si své území?“ Bill zašeptal tak tiše, že si Tom nebyl jistý, jestli to měl slyšet, trochu zavrčel. Bill by neměl být takový, teď by měl spát.
„Spi dál, Billi.“ Tom jej políbil na ušní lalůček, vzal jej mezi své rty a začal velmi jemně sát.
„A můžeš mi říct, co to teda děláš?“ Bill se najednou zdál mnohem víc vzhůru. Cítil, jak se Tom pohyboval po jeho krku a jeho mozolnaté prsty jej hladily po boku nahoru a dolů, dráždily mu jeho hebkou pokožku.
„Já jen chci…“ Tom nevěděl, co říct. Vlastně ani nechtěl mluvit. Velmi pomalu se polibky přesunul od šíje, až na Billovu tvář. Jemně mezi svými rty stisknul Billovu čelist. „Jen tě chci ochutnat.“
Bill se trochu chvěl, když se nad ním Tom skláněl a rukou jej tlačil do matrace. Bill se začal chvět ještě víc, když byly Tomovy polibky nebezpečně blízko jeho rtů, ale pořád ne dost blízko. „Je to dobré?“
V Billových ústech byla sametová temnota a malá kovová kulička.
Tom zasténal a položil se celým svým tělem na Billovo, cítil, jak se jejich těla dotkla. Oba dva se proti sobě svíjeli a líbali se. Tom si hrál s Billovým jazykem, teplo a vlhko jej horlivě pozdravilo a vytvářelo mu v břiše vzrušení. Billův jazyk byl úžasný, bylo cítit, jak kmitá proti tomu jeho, když Tom vsál jazyk svého dvojčete do svých úst a hrál si s kovovou kuličkou.
Polibek byl prudký a vášnivý, ale vůbec ne rušivý. Tom líně olizoval Billův jazyk, chutnal všechno, co mu jeho dvojče nabízelo. Bill zatahal za přikrývku, jeho dlouhé ruce objímaly Toma, zatímco se jejich rty spojovaly pořád a pořád a pořád.
Bill byl první, kdo se odtáhnul, zalapal po dechu.
Veliké, hnědé oči zíraly na Toma něčím mezi naprostým překvapením a zděšením. Bill byl vyděšený. „Tomi, co jsme…? Oh bože, oh můj bože.“
„Billi, to je v pořádku, jen jsem tě chtěl ochutnat.“ Tom se převalil ze svého dvojčete a přitáhnul si ho k sobě, takže Bill dal svou hlavu pod Tomovu bradu. „Jen klidně spi.“
„Slib mi, že už nebudeš nic dělat?“ Bill nezněl vystrašeně, jen trochu šokovaně.
„Slibuju.“ Usmál se Tom, jeho hlava ztěžkla.
Dredáč nijak nezpochybňoval svou akci, jen chtěl vědět, jak Bill chutná. Věděl, že v poslední době byl mnohem a mnohem víc spojený s Billem. Spojený způsobem, který byl trochu víc intimní, než aby mohl být kvalifikovaný jen jako obyčejná bratrská láska, nebo dokonce jako propojení dvojčat. Ne, Tom si byl úplně jistý, že se uvnitř něj něco dělo. Vyřeší to ale až později. Právě teď se mu ale zavřely oči a usnul.
~*~
Georg a Gustav se na Billa při snídani starostlivě dívali a Bill věděl, že je to kvůli tomu, že vypadal hrozně. Přesto mu to bylo docela jedno, protože si teď musel poradit s tím, co zjistil o svém dvojčeti a vůbec o jejich vztahu. Úprava jeho vzhledu při nadíváním tváří cereáliemi nebyla na žebříčku těch nejvyšších hodnot, když si vzpomněl, co dělali uprostřed noci se svým bratrem… se svým polonahým bratrem.
Tom za nimi ještě nepřišel. Billa zajímalo, jestli byl ještě pořád ve sprše.
„Uhm… Bille?“ Gustav promluvil, skoro se bál na zpěváka teď mluvit. Bill se na bubeníka neutrálně podíval. „Jsi… v pořádku?“
„Je mi fajn.“ Odpověděl Bill, nabral si víc cereálií a začal žvýkat.
„Nevypadáš moc dobře.“ Georg se na něj pousmál, snažil se Billa alespoň trochu potěšit.
„Co, říkáš mi, že sem hnusnej?“ Okay, Bill věděl, že je to nespravedlivé.
„Ne, bože ne. Nemyslel jsem, že… jen… vypadáš, že nejsi…. šťastný, to je všechno.“ Georg vyvalil oči, až to vypadalo, že by mu mohly každou chvíli vypadnout. To bylo pravidlo číslo jedna: nikdy nedávej Billovi najevo, že si myslíš, že nevypadá naprosto úchvatně, jinak máš hlavu dole.
Bill na ně nějakou chvíli zíral. Věděl, že jim to říct nemůže. Nikdo nemůže vědět o Tomově stavu, a už vůbec ne o něm a Tomovi. Ale Bill jim nechtěl lhát. „Není mi fajn.“
„Chceš… chceš si o tom promluvit?“ Gustav se ho nesměle zeptal.
„Ne.“ Bill zavrtěl hlavou. Uslyšel Toma, respektive jeho velké kalhoty. „Jsem jen unavený, to je všechno.“
Dredáč si sednul na židli vedle Billa. Jak si sedal, nohou se otřel o tu Billovu. Bill ani necouvnul. Jaký by to mělo smysl? Byli si mnohem bližší než jen takhle.
„Možná by sis měl dát pauzu.“ Bill věnoval basistovi jen vražedný pohled. „Ne přestat nebo tak, jen… jet třeba na týden domů. Možná jsi ještě nebyl připravený se vrátit, ani jeden z vás.“
„Jo, můžeme zavolat Davidovi, aby to přeplánoval, víš to.“ Gustav přikývl a usmál se na dvojčata, vypadal, že by na Georga nejraději skočil, ale basista jen podivně nakrčil obočí.
Bill se na ně chvíli díval a potom se otočil na své dvojče. Tomova nakloněná hlava mu říkala ‚co myslíš?‘. Bill trochu přimhouřil jedno oko, ale pak si povzdychnul, dal svému dvojčeti najevo, že se mu ten nápad zdá dobrý. Potřebovali si trochu odpočinout. Situace byla příliš napjatá.
Bill si vzpomněl na něco zásadního. „Kolikátýho je?“
„Um… myslím, že 26., proč?“ Gustav odpověděl.
„Oh, nic, jen… týden volna by byl opravdu dobrý. Myslíš, že by s tím Jost souhlasil?“ Bill zíral na něco na Gustavově pravém rameni, trochu nakrčil obočí.
Za čtyři dny bude úplněk.
„Jasně, že jo. Víš, že si o tebe dělá taky starosti.“ Georg jim věnoval poslední úsměv předtím, než se dohodli. Bill nepřítomně přikývl a přemýšlel, jak to půjde, když budou doma.
„Hey, Bille?“ Tom zašeptal do Billova pravého ucha a Bill se ke svému dvojče obrátil.
„Hmm?“ Tom ještě stále vypadal rozespale a za jeho očima mohl Bill vidět starosti.
„Omlouvám se… víš, včera večer a… uhm, no…“ Tomovy tváře zčervenaly a Billovi to připadalo naprosto rozkošné.
Až přijedou domů, bude mu muset říct, co našel na internetu.
„To je v pořádku, Tomi.“ Bill se na něj usmál a Tom mu úsměv oplatil. Ale dredatý chlapec se zamračil nad tím, co Bill řekl potom. „Byl to jen instinkt.“
A potom začal Bill mluvit s Géčkama, jak krásné to bude, až budou zase na chvíli doma.
~*~
„Pořád nemůžu uvěřit, že jste zase doma.“ Simone políbila Toma na tvář a on se trochu ošil. „Za chvíli se vrátím, okay?“
„Jo, jo.“ Tom se zašklebil a jeho matka ho tlačila ze dveří. Byli doma ani ne hodinu a ona už zase šílela. „Přijdeš pozdě do práce.“
„Prostě jim řeknu, že jsem po cestě potkala rockovou hvězdu.“ Simone Toma naposledy políbila na tvář a spěchala ke dveřím. Tom jen zakroutil hlavou a pobaveně se pousmál, když se dveře zavřely. Potom se otočil za zvuky, které vycházely z kuchyně.
Když se Tom podíval do místnosti, na chvíli jediné, co viděl, byl Bill.
Bylo překvapivě velmi snadné dostat se domů. Tom měl ale podezření, že s tím mělo něco společného to, jak Saki na Davida během rozhovoru civěl. Potom, co se vrátili, se dokonale přizpůsobili. První věc, kterou Bill udělal, bylo, že skočil do sprchy a teď dělal lívance.
Bill měl na sobě jen jedno z Tomových obrovských triček a to bylo důvodem Tomova poměrně intenzivního zájmu.
Jeho oči klouzaly po bílé látce s černým logem a všimly si, jak mu triko v dolní části zad vytváří malé vrásky, které jen mírně naznačovaly Billův zakulacený zadeček.
Tomovi lehce zaškubalo v břiše, rukama překřížil své ruce na prsou. Byl to ten stejný pocit chvění jako minulou noc. Bylo děsivé, že Tom ten polibek vůbec neřešil, což bylo i dost ironické, protože když na to myslel, to zděšení ho opouštělo. Nebyl vyděšený ze svých pocitů, bylo to spíš kvůli tomu, že podle těch pocitů jedná. Ačkoliv, jeho pocity by ho měly děsit, aby si uvědomil, co stejně cítí?
Tom zavrtěl hlavou, mátl sám sebe. Místo toho se zaměřil na svého bratra. „Proč jsi to řekl?“
„Proč jsem řekl co?“ Od někoho jiného by byla ta otázka fér, ale Tom věděl, že Bill ví naprosto přesně, o čem mluvil.
„Instinkt,“ Tom zavrčel.
Bill pomalu sklopil hlavu, byl stále zády k Tomovi. „Vlkodlačí instinkt.“
„Kolikrát ti to mám kurva říkat?“ Tom naštvaně zasyčel. „Vlkodlaci neexistují!“
„Tak proč jsi mě políbil, když to nebyl instinkt?“ Bill se otočil, černá nadýchaná hříva byla všude okolo jeho červeného obličeje. Opřel se zády o kuchyňskou linku a podíval se Tomovi do očí. „Proč bys mě chtěl políbit?“
Tom se červenal, odvrátil hlavu. „Proč by mi měl vlkodlačí instinkt říkat, abych tě políbil?“
„Protože jsem tvůj…“ Bill váhal a Tom se na něj znovu podíval. Bill se zase začal červenat.
„Myslel jsem, žes řekl, že neobvyklá sexuální touha je pouze pro vlkodlaky svého druhu.“ Tom nevěděl, proč o tom diskutovali. V první řadě to bylo jen nemyslné plýtvání časem nad něčím, co ani nebylo reálné.
„Ne, já řekl pro tvou vlastní krev. Takže to technicky znamená pro nějakého dalšího vlkodlaka, jenže pro mě to platí taky.“ Bill se červenal, ale stále se díval svému bratrovi zpříma do očí, když s ním mluvil.
„No, to je ale prostě úplně posraný, Bille, jsi můj bratr.“ Tom naštvaně kroutil hlavou, na okamžik se jeho oči ocitly na místě, kde triko sotva pokrývalo Billovo krémové stehno. „A já nejsem vlkodlak, jsem jen… cvok.“
„Bože, ty netrpíš lykantropií, ani Hephaistion ne.“ Bill rozhodil rukama, jeho tričko se vyhrnulo ještě víc. Tom polknul. „Prostě už to kurva konečně vzdej, Tome.“
A Tom o tom přemýšlel, ale ne tak, jak říkal Bill. V mžiku přešel ke svému dvojčeti a natlačil ho k lince. Bill trochu vypísknul a to, že vyvalil oči, ho nezastavilo předtím, aby oběma rukama chytil své dvojče kolem pasu.
„Pokud to není instinkt, tak co to je, Tomi?“ Bill se na něj díval, trochu se chvěl, když mu jedna Tomova ruka sjížděla z boku na stehno. „Co tě nutí to dělat?“
Tom byl naprosto ztracen v očích svého dvojčete. Tak ztracený v pocitu Billovy pokožky, když jej začal hladit po stehně pod tričkem, že si ani neuvědomil, že mručí. Chtěl říct, že to byla Billova vina, Billova vina, protože byl tak zasraně neodolatelný.
Když se Tomovy rty dotkly těch jeho a objal ho kolem zad a přitisknul proti sobě, Bill jen vydechnul a vzdal se. Tomova ruka uchopila Billovo hladké stehno, chytila jej za něj a zvedla tak, že Bill omotal nohy kolem Tomových boků. Jakmile se jejich rozkroky setkaly, Tom Billa kousnul do rtu. Už byl napůl tvrdý.
„Pokud to není instinkt… ah.“ Bill zaklonil hlavu, když Tom zaútočil na jeho krk, skousával mu tam hladově kůži. „Tak co… oh… tě to nutí dělat?“
V záchvatu hněvu Tom Billa vytáhnul, pevně jej objal a přešel s ním pár kroků ke zdi u ledničky. Bill ho držel za ramena. Tom nebyl naštvaný na Billa, jen se prostě zlobil kvůli těm slovům, která Billovi vycházela z úst. To byl důvod, proč znovu natisknul rty na jeho a uchvátil je svým jazykem. Nemělo to vůbec nic společného s tím hořícím plamenem uvnitř jeho hrudi, který po tom toužil víc a víc a víc. Alespoň to si říkal.
Když Tomova dlaň pohladila Billův nahý zadek pod tričkem, zasténal.
„Pokud to je instinkt, Billi.“ Tom ho přestal líbat, uculoval se, jak cítil bratrův hladký zadek. Byl potěšen, že Bill na sobě nemá žádné boxerky. „Jaká je tvá záminka?“
„Jsem tvůj druh, totéž platí i pro mě.“ Bill si opřel hlavu o zeď, když Tom znovu přitiskl jejich rozkroky a třel je. Tom mohl vidět, jak tričko vstávalo tam, kde hrdě stál Billův penis.
Tom se pousmál nad Billovými slovy.
„To je taky nějaká věc, která se týká vlkodlaka?“ Tvrdě se třel proti Billovi, bral to jako trest, že mu Bill říkal pravdu, o které nechtěl ani slyšet. On byl jen cvok, byla to jen ta zkurvená lykantropie.
„Jo… ngh!“ Bill se dotknul bratrovy horké kůže pod tričkem. Tom zasténal.
„Takže to znamená co? Že nám není pomoci?“ Tom připustil, že jakkoliv to bylo praštěné, poskytovalo to pekelně dobrou výmluvu. Odsunul své myšlenky o nesprávnosti pryč. Jeho prsty se dotkly Billova horkého záhybu. Odtáhnout se a myslet logicky, byla ta poslední věc, kterou teď Tom chtěl.
„Myslím, že jo, zeptáme se Hephaistiona, abychom měli jistotu.“ Bill zanaříkal, když Tom natisknul své prsty mezi jeho zadek. Bill byl prakticky ďábelsky přitisknutý ke zdi a Tom se nemohl nabažit.
Tom si všimnul, jak ochotné bylo Billovo tělo, jak se Bill prohnul a už ani moc nevěnoval pozornost mluvení. Jedním rychlým pohybem Billa dostal do svého náručí a nesl jej směrem do obývacího pokoje ke gauči.
„Co to…?“ Bill ho políbil přímo pod ucho a snažil se proti Tomovi třít, dokonce, i když ho bratr položil na pohovku. „Oh.“
Tom se uculil, když se díval dolů na své dvojče, třel svůj vlastní penis o materiál kalhot. Uviděl, jak Billovy oči tmavnou při pohledu na bouli v jeho kalhotách. „Chceš to?“
„Pomůžu si?“ Bill se na něj zpět uculil. Ani on nepoznal, že se jim situace vymkla z kontroly, přestal se o to starat.
„Myslím, že nebudeš mít na výběr.“ Tom věděl, že jeho dvojče tak zareaguje, že by měl být ‚přinucený‘. Bill totiž nesnášel vzdávání se, nenáviděl, když se musel vzdát moci. Ale teď se jen chvěl.
Tom olíznul jeho rty a jedno koleno položil na gauč. Rozšiřoval od sebe Billova stehna a zároveň mu vytahoval bílé triko. Testě předtím, než se chystal Billa odhalit úplně celého a lehnout si na něj, jeho oči něco zachytily.
V obývacím pokoji bylo zrcadlo. A všechno se zastavilo.
Tom zíral na svůj obličej do zrcadla, zdálo se to jako věčnost. Nebyly to jeho vlastní, dokonce ani Billovy oči, které na něj zíraly zpět. Otevřel ústa a nejasně registroval, jak jej silně objaly paže a sotva slyšel uklidňující šepot. Nemohl zastavit ten násilný třas nebo ten roztřesený vzlyk, který jej nutil tisknout se ke svému bratrovi, tak silně, jak se k němu tisknul Bill.
Ty oči, které na něj zíraly zpět, byly hluboké, zářily zlatě.
autor: firelucy
překlad: Larkys
betaread: Janule
oh..já…ježiš…nedokážu se vyjádřit.. 🙂 tohle je dokonaléé…oh ty Tomovy změny chování a BIll…tak poddajný..umhhhh..
nádhera honem další dílek 🙂 a konečně si Tom uvědomil co je
Och….úžasná časť =* úžasná poviedka =D trochu mi to pripomína poviedku The Secret is in the Telling s pairingom Harry/Draco….tiež podobný námet =D a hoci som zaťažená na upírov a vlkolakov skôr tolerujem…..niežeby som ich nemala rada, hoci ja som skôr zaťažená na predstavu veľkého chlpatého Vlka( nie však Meyerovej medvede =D). Ale táto poviedka berie dych. Je to tak dokonale vykreslené, ako Tom nemôže Billovi odolať, aj keď…kto by mohol, že =P Teším sa na ďalší diel =)
omg!! Já věděla,proč si tenhle díl přečíst ještě teď a ne až zítra!!!:D Musím říct, že to byl teda mega úžasný díl! Hrozně se mi líbí, jak se Tom chová k Billovi, tak majetnicky. A vidím, že mezi twins se to začíná čím dál víc rozbíhat!♥ Nemůžu se dočkat na další díl, ten konec, to prostě nemělo chybu… jak já se nemůžu dočkat, až bude úplněk!!! :))
žeru tuhle povídku!:D a opět děkuju za úžasný překlad!;) :))
pane bože! já… tohle… to je… ono… tom se… bill je… ne, sakra! všechno, naprosto všechno se ve mně samotné při čtení této povídky míchá, jak můžu dát dohromady nějaký smysluplný komentář?
miluju, jak je to napsaný. miluju, jak si tom nechce nic přiznat, ale přitom je tak neskutečně majetnický a žárlivý na vše kolem billa. miluju, jak se mu bill všechno snaží vysvětlit. miluju, jak oba nejsou schopní nějak moc přemýšlet o jejich vztahu. celá ta povídka je plná tak dokonale popsaných emocí, všechno co kdo udělá je tak přesvědčivé, pokaždé hltám každé slovíčko, každé písmenko… a pokaždé se nemůžu dočkat pokračování! to je tak… úžasné!
Jsem tak ráda, že jsem tuhle povídku začala číst, sice pozdě, ale začala:), je to tak úžasné, tak roztomilé, vzrušující…prostě nevím, co k tomu napsat, úplně z toho tryskají všechny ty pocity, ach aTomovi majetnické sklony, no prostě nádherné.
Úžasné
oh mein gott… tohle byl dokonalý dílek… ježiš… tolik se toho mezi nimi změnilo… ta jejich intimní chvilka… a ten konec… Tomovy oči… to bylo prostě nepopsatelné… smekám před autorkou, tuhle povídku prostě miluju… ♥♥♥
perfektný diel…nemôžem sa dočkať ďalšieho 🙂
nádherně napsaný a působý to tak trochu magicky sem moc zvěšdavá jak to dopadne a moc se na to těšim =)
Awwww to je dokonalost!
Perfektní dílek, dneska jsem to musela dohnat a jsem ráda, že jsem si nakonec našla pár minut času. Ale asi se ještě k dílu vrátím a přečtu si ho znovu v klidu, až toho času bude víc. Ale začínáme se pomalu aspoň k něčemu dostávat. Konečně snad Tomovi dojde, že to není žádná lykantropie.
áááááááááááááááá !!!!!!!!!! to je tak úžasné, skvělé, dokonalé, dokonale napsané, miluju to <3 každý díl téhle povídky je perfektní a já se prostě nemůžu dočkat na pokračování