autor: Lauinka
V koupelně se rychle svlékl a vlezl si do horké vany. Spokojený úsměv na jeho rtech říkal, že je mu o mnoho lépe, než ještě před chvílí. Jen co si lehl, jeho tělo zahalila hustá voňavá pěna. Koukl se po místnosti. Tížilo ho to ticho, co se rozprostíralo kolem něj. Chyběl mu tu jeho miláček. Vždycky to ticho dokázal vyplnit svým dokonalým hlasem a nebo smíchem. A nebo už jen tím, že tam s ním byl a lehce se ho dotýkal. Vydechl a zavřel oči, alespoň v představách s ním mohl být, to mu nikdo nikdy přece vzít nemohl. Ubíral se do říše snění a užíval si to plnými doušky. Co jiném také zbývalo?
Přemýšlel nad tím, jak se asi Bill má a jestli také na něj myslí. Jestli ho ještě stále miluje, jako on miluju jeho. Opět se myšlenkami toulal v nebezpečných vodách. Nebo alespoň nebezpečných pro něj. Nechtěl opět plakat, ale pomyšlení na Billa mu slzy do očí vhánělo. Nakonec tuto myšlenku raději skryl do nejtemnějšího kouta své mysli a jal se umývání svého těla. Pronikavá vůně gelu jej skoro omámila. Přivřel spokojeně oči a alespoň na chvíli tak vážně vypnul. Opláchl tělo, a potom se již oblékl a odešel do pokoje pročíst si ty papíry.
Ležel v tom snad hodinu, ale jediné, co mohl cítit, bylo značné zmatení. Pochopil, že zásilka má přijít z Argentiny a vyčetl i požadovanou sumu. Ale to bylo snad to jediné. Bezradně do toho koukal. Tohle nemůže sám zvládnout. Napadlo ho sejít se s policií a předat jim informace, aby mu dostali na svobodu Kamilu. Ale ona nebyla hloupá, potřeboval to udělat nějak šikovně. Nikdo nesmí nic poznat. Možná, že to zase nebude tak složité. Zhluboka se nadechl a potom zase vydechl. Zvedl telefon a zavolal velícímu důstojníkovi. Chvíli přemýšlel, co vlastně říct.
„Tady Kaulitz.“ Vydechl svoje příjmení a zadíval se krátce na papíry.
„Ano, slyším.“ Ozvalo se z druhé strany.
„Pracuju na tom, pane, ale je tu jeden menší problém.“ Hodlal jednat na rovinu, stejně nevěděl, jak by to obešel. Navíc chtěl co nejdříve do peřin.
„O jaký problém se jedná?“
„Jde o Kamilu Braunovou.“ Nevěděl, jak přesně to říct. Potřeboval jsi dostat na svobodu.
„Ano, poslouchám.“
Tom lehce vydechl a znovu se podíval na papíry. „Potřebuju, abyste ji pustili. Bez ní je to všechno v prdeli.“ Ruply mu trochu nervy, když se všechno sere, tak alespoň pořádně.
„Jak to myslíte, pustili?“ Tom věděl, že se to nikomu moc líbit nebude., Určitě trvalo dost dlouho, než se jim podařilo Kamilu chytit a teďka má zase jít na svobodu.
„Já vím, vím, že se vám to nelíbí, ale potřebuju ji. Ona jediná mi může pomoct to zprostředkovat. Ona se v tom vyzná a ví, v jaké fázi to celé je. Z těch papírů, co mám před sebou, nechápu naprosto nic. Dali mi k ruce jedno z lidí, kterej je naprostej sráč a ví kulový. S takovou se to leda tak posere.“ Ani nevěděl, jak rychle tato vhodná slova našel. Ale přesně takhle to bylo.
V telefonu bylo dlouho ticho. Občas se ozval jen tichý výdech nebo nádech.
„Dobře. Nelíbí se mi to, abyste věděl, ale dobře, ať je po vašem.“ Nakonec odsouhlasil muž na druhé straně.
„Ale ručíte mi za to, že po předání ji opět dostaneme.“ Ozvalo se přísně.
„Jistě. Bude celou dobu se mnou.“ Tom se málem nad tímto rozhodnutím i zasmál. Ale věděl, že ještě vyhráno vůbec není.
„Akorát… víte, je chytřejší, než si myslíte. Potřebuju, abyste vymysleli dost pádnej důvod, proč ji pouštíte. Dokáže si ledacos zjistit a vyhledat. Ne nadarmo jsme jí říkali Černá Mamba.“
„Pustíme ji pro nedostatek důkazů, protože si myslím, že takhle by to stejně i dopadlo. Nic moc jsme na ni neměli.“
„Fajn, zase se vám ozvu.“ Tímto chtěl zakončit rozhovor, ale na jazyku ho pálila jiná otázka. „Co Bill, jak se mu daří?“ Musel se zeptat, ale odpověď již zpátky nedostal. Sluchátko rázem ohluchlo.
„Fajn, zase se vám ozvu.“ Tímto chtěl zakončit rozhovor, ale na jazyku ho pálila jiná otázka. „Co Bill, jak se mu daří?“ Musel se zeptat, ale odpověď již zpátky nedostal. Sluchátko rázem ohluchlo.
Nadával si, že se nezeptal dříve, ale vypadalo to, že se konečně blýsklo na lepší časy. Když všechno půjde hladce a vše půjde podle plánu, za chvíli ho bude mít u sebe. Jak nesnášel komplikace a zrovna se ho držely zuby nehty. Hlavně, že jeho láska byla dobře ukrytá před drápy těchto hladových supů lačnících po jeho krvi. Lehce se usmál, když se chtěl poškrábat na krku. Spočinul tam řetízek od Billa. Usmál se a pohladil jej.
„Copak asi děláš, lásko?“ Vydechl a díval se z okna. Taky se Bil díval? Myslel na něj? Musel se usmát. Byli si sice tak vzdáleni, ale přesto cítil u srdce hřejivý pocit. Byl tu s ním stále. Věděl to. Nikdy by jej neopustil. Vzpomněl si i na slib, který dal matce nad jejím vlastní hrobem.
„Všechno bude v pořádku, slibuju.“ Teďka však nevěděl, komu to slibuje. Matce nebo Billovi? Nebo spíše sobě? Nebo se spíše jen utěšoval?
Jeho hlava najedou padla na polštář a oči se zavřely. Padl do říše snů. Alespoň tady mohl být v klidu a užívat si nějakého odpočinku. Už byl ze všeho tak příšerně unavený. Potřeboval by vypnout. Avšak uklidňoval se tím, že to celé co nevidět skončí a on bude zase se svým černovlasým miláček a už navždy v klidu. Teda alespoň v to doufal a přesně tohle bylo motivací, proč každý den ještě vůbec kázal vstát a snažit se dělat na tom.
Chtěl to mít co nejdříve za sebou. Konečně. Už se chtěl někde válet a myslet jen na to krásné a ne na to, kdo by na něj mohl ušít podraz. Těšil se tak moc až zase políbí ty dokonalé rty a pohladí tak krásně teplou pokožku. Jemnou na dotek. Až se bude dotýkat těch havraních vlásků a budou mu protékat mezi prsty. Až uslyší zvonivý smích své lásky. Až jej konečně objeme a zase mu po dlouhé dobře řekne, co k němu cítí. Ale to všechno zatím bylo vzdáleno.
autor: Lauinka
betaread: Janule
Tak si říkám, jestli se vůbec Tom s Billem ještě někdy setká…
Já vím, nejsem zrovna optimistická, ale tak nějak to vnímám.
Toma je mi líto, neustále snaží se najít nějaké řešení a ani u toho nepřestává myslet na svoji lásku, kde je, co dělá a jestli je v pořádku. Škoda, že se o Billovi nestihl nic dozvědět, mě samotnou by hodně zajímalo, co s ním je. Určitě se mu moc stýská…
Z Kamily mám strach, myslím, že Tomův plán prokoukne =(
Ta chvilka, kdy Tom pohladí řetízek od Billa a vzpomněl si na slib, který dal, tak ta byla nádherná, skoro jsem mohla cítit Tomovu starost a lásku…♥♥♥
taky se moc těším, až budou spolu… musí být, věřím tomu 🙂 Ale… nechápu, proč, když se na Billa zeptal, ten chlápek zavěsil? Neslyšel tu otázku, protože pokládál sluchátko, nebo to položil schválně?
[2]: Taky jsem si říkala…první, co mě napadlo bylo, že ten telefon vzal Hanz.
Ach ano, bože, lépe řečeno – Lauinko – děkuji – je tu další kapitola. Stačí zapnout PC, uvidět tento magický název a už nic jiného v ten moment pro mě neexistuje. Jen mi tluče srdíčko strachem i štěstím – miluju se ponořit do světa té nejkrásnější fantazie, kterou mi tento příběh dává. Jen za něj musím stále, Lauinko, děkovat, děkovat za to, jak krásně píšeš!!♥
To pouto, které je mezi Billem a Tommym je tak silné, že věřím, že se oba ve stejnou chvíli dívali z okna. Stejně, jak byl neustále Tommy v myšlenkách s Billym, je Billy v těch svých s Tommym. Dojímá mě fakt, že by Tommy svou smrt neřešil, kdyby nebylo Billa. Vše dělá pro něj, proto, aby byl jeho život v bezpečí a aby byl Bill šťastný. Chce tu pro Billa být a chránit ho, milovat ho, bez Billa je Tommyho srdce prostě neúplné, smutné, bolavé. Já stále musím myslet na to, co jednou řekl Bill Tommymu, když se mu Tommy přiznal ke spolupráci s policií… tedy nebude to doslova, ale něco v tom smyslu "Tommy, nechci přijít ještě i o tebe." To je tak krásné a zárověň tolik smutné.
Věděla jsem, že Kamila tu sehraje ještě nějakou roli. Jsem napjatá, co udělá policie, zda spíš vše nakonec nepokazí. Už na stanici mluvili o Andyho obchodech, o tom, že tam můžou dát své lidi. Uvidíme… Musí to dobře dopadnout.
Tolik Tommymu přeji, aby znovu mohl být se svou láskou. Bill jistě cítí, že na něj myslí a že pro něj bije Tommyho srdce. Doufám, že brzy nastane ta chvíle, ve kterou před okamžikem Tommy doufal.
To je náááádherná povídka, já jsem na ni opravdu závislá. ♥♥♥ DOKONALOST! Děkuji za zážitek!!