autor: Mizuki & PeTiŠka
BILL
„Oh, alespoň by sis mohl otřít pusu, než půjdeš otevřít. Ne každý by mohl pochopit, že máš slabost pro krev.“ Pozvednu obočí a založím ruce na hrudi.
TOM
„Ne každý tady obtěžuje v pátek pozdě večer.“ Nakrčím nos, dopíjím pohárek a požitkářsky to převaluji v ústech.
BILL
„Pustíš mě dovnitř, nebo mám zase jít domu?“
TOM
„Oh jasně, sorry…“ odstupuji ode dveří, ovine mě známá kořeněná sladká vůně a jeho vlásky mi povlávají před obličejem. Zavírám dveře a jdu do obývacího pokoje.“Potřebuješ něco…?“
BILL
„Dlouho jsme se neviděli. Od té doby, co jsem tu byl naposledy.“ Vejdu dovnitř a otočím se k němu. „Koukám, že se nic moc nezměnilo…“
TOM
„Mělo se snad něco změnit?“ nalévám si znovu do skleničky krev s jahodami a zamrkám.“Dáš si…?“
BILL
Zavrtím hlavou. „Čekal jsem, že se třeba pokusíš… s tím skoncovat kvůli mně…“
TOM
„Já zas čekal, že to třeba přehlédneš… kvůli mně, “ opáčím a zaklapnu svůj laptop, v němž jsme si prohlížel fotografie.
BILL
„No, vlastně jsem ti přišel i poděkovat…“ odložím tašku a sednu si na gauč.
TOM
„Za kuchnutí toho hajzla? Žádný problém… na čekací listině jsou další lidé, kteří ti ublížili.“
BILL
„Nechci, abys zabíjel všechny, “ zase vstanu a přejdu před něj. Pousměju se. „Dost jsem doma o tom všem přemýšlel a docela už tu tvojí… nehezkou vlastnost vstřebal…“
TOM
Opravdu milé od něj, opravdu. Zavdám si poslední lok krve a nechám ji volně stéci po bradě až na krk. „Rozhodl jsem se zredukovat to na vlastní krev a na hovězí.“
BILL
Pozoruju pramen krve, který mu stýká až někam za výstřih. Skousnu ret a přitisknu se mu na krk. Vím, že bych neměl, ale láká mě to. Jedním tahem ho zbavím čáry od krve jazykem a pousměju se. „Nechci tě do ničeho nutit. Vlastně je to na tobě.“
TOM
„Jsem ochotný živit se svou vlastní krví pod jednou podmínkou, jednou za čas smím cizí krev.“
BILL
„Budeš mít pak málo krve. Bože, Tome, zapomeň na vlastní krev…“ odtáhnu se a vrátím se na gauč.
TOM
„Ve skladu plazmy máme spoustu krve, kradu odtamtud, ztratí se to a nikdo si nevšímá. Také beru zdravým pacientům…“
BILL
Pohodlně se opřu. „Ty jsi prostě děsně náročnej. Jen dávej pozor, ať tě nikdo nechytí…“
TOM
„Kdybych si mohl jednou za čtrnáct dní napustit trochu tvé krve, nezlobil bych se, “ vrčím tiše, rozhodně mě tvá přítomnost nenechává chladným.
BILL
„Na mojí krev zapomeň!“ taky zavrčím.
TOM
„Do dvou hodin ji máš v těle obnovenou… myslím, že by mi chutnala víc než kravská…“
BILL
„Nejsem žádný tvůj zdroj krve, smiř se s tím, jako já se smířil s tím, jak ty žiješ.“
TOM
„Když myslíš… to jsi dnes přišel jen kvůli tomu, abys mi tohle řekl?“
BILL
„Chtěl jsem tě vidět…“ kouknu na něj. „A poděkovat ti, už jsem ti to říkal…“
TOM
„Poděkovals, viděls mě…ještě něco…? Polibek nebo tak…?“
BILL
„Vadím ti tady hodně?“ zvednu se ze sedačky, popadnu tašku a otráveně odcházím na chodbu.
TOM
„Já tady žádám o polibek a ty říkáš, že ti vadím? Bille, zůstaň…“
BILL
Zastavím se a otočím se k němu. „Znělo mi to, jako kdybych tě nějak zdržoval, či otravoval…“ pokrčím rameny.
TOM
„Pojď ke mně…“natáhnu ruce z gauče. Je roztomilý, sem tam se uráží jako pako…
BILL
Chvíli váhám, než odložím zpátky tašku a přejdu k němu. „No, vlastně si mi tak trochu chyběl…“ pousměju se a sednu mu na klín.
TOM
„Opravdu jen… tak trochu? Oh, bože, také jsi mi chyběl jen… připadal jsem si hrozně špatně. Nevěděl jsem, zdali ti mám napsat, zavolat, nebo co vlastně.“
BILL
„Stačilo se alespoň nějak ozvat, “ uvelebím se mu na klíně a pohrávám si s lemem jeho trička. „Ta esemeska by bohatě stačila.“
TOM
„Bylo mi trapně, nezlob se, “ palcem hladím jeho bradu a jemně ji líbám. Krásně voní… Olíznu něžně jeho rty, chutná mi.
BILL
„Nezlobím…“ pousměju se a pootevřu mu rty.
TOM
„Myslí, že bys někdy mohl být jako já? Myslím tím, že by ti nevadila… společná rudá koupel?“
BILL
„Těžko říct. Neptej se mě na takovéhle věci…“
TOM
„Zůstaneš.? Myslím tím na noc…“
BILL
„Pokud mě v noci nevykucháš, možná bych to mohl s matkou domluvit…“
TOM
„No, měl jsem v plánu dát si tě s čočkovou polívkou, ale když jinak nedáš, tak tě nechám být. Budu moc rád, když zůstaneš…“
BILL
„Fajn, tak mi dej minutu, “ vstanu a s mobilem přejdu do kuchyně a už vytáčím matčino číslo.
TOM
Rozvážu si ručník a v prádelníku hledám čisté trenky. Nakonec si navléknu černé s křížky a ždímu si dredy.
BILL
Vrátím se k němu. „Tak tedy můžu…“
TOM
„Ty se matky ptáš? Vždyť jsi dávno dospělý…“
BILL
„Je zvyklá, že se vracím na noc domů, má o mě strach. Dokud bydlím u ní, musím jí hlásit, jestli se vrátím nebo ne… mně to nějak nevadí…“ pokrčím rameny.
TOM
„Je to hezký, no. Půjdeme do postele…? Udělám nějaký popcorn, pustíme si film, klasika, romantika, co?“
BILL
„Ty a romantik? To mi k tobě upřímně nesedí…“ pousměju se. „Ale proč ne?“
TOM
„Okay, ložnice je po schodech nahoru… ty bílé dveře. Je ustláno, ale klidně to tam rozňochněj, jak je libo. Půjč si něco z mé skříně na spaní, pokud chceš…“
BILL
„Spím rád nahý…“ pousměju se klidně a vyběhnu tedy nahoru. Otevřu dveře a vejdu do nečekaně rudé ložnice. Ale není to tak zlé… s odpichem přistanu na velkou manželskou postel a do červených peřin. Lehnu si na břicho, přivřu oči a usměju se.
TOM
Udělám do mísy popcorn a vezmu i lahev coly a skleničky na ni. Do misky oříšky na zobání a nějakou čínskou směs.
BILL
Shodím ze sebe veškeré oblečení krom spodního prádla a zajedu pod peřinu.
TOM
Nohoře si otevřu dveře a položím mísu s dobrotami na stolek vedle něj. Pak naliju colu a vklouznu k němu. „Co si pustíme…?“
BILL
„Přes filmy moc přeborník nejsem, takže je to na tobě…“ posadím se.
TOM
„Okay… PS Miluji tě je krásný film…“ usměju se a ovladačem jej vyberu z videotéky nahrané v laptopu. Pak to pustím na plazmovce.
BILL
„Dobře…“ uvelebím se zase zpátky, podám si popcorn a sleduju film. Stejně si myslím, že za chvíli televize bude jen kulisou.
TOM
Zobáme si a já se k němu jemně tulím. Přehodím mu ruku přes pas a ocucávám mu ouško.
BILL
Přivřu oči. „Tomi? Televize je o dobrých 90 stupňů doleva.“
TOM
„Mmm… myslím, že je mi to ale absolutně jedno…“ zamručím a s lehkým úsměvem se otočím na jeho líbezný krček. Něžně jej líbám a opatrně na něj naléhám…
BILL
Nastavím mu krk už jen z toho, jak je to příjemné. „Věděl jsem, že o tu televizi za chvíli vůbec nepůjde…“ vydechnu s úsměvem.
TOM
„Dokoukáme to jindy… mmm, tohle se mi zdá jako zábavnější činnost.“ Sjíždím dlaní tvůj ladný štíhlý pas, na boku stisknu vystouplou kyčel a s polibky se přesunu na jeho rty.
autor: Mizuki & PeTiŠka
betaread: Janule
jak už to Bill bere v ledovým klidu, ne 😀 ani bych se nedivila, kdyby z něj Tom udělal podobnýho maniaka a pak si to rozdávali akorát ve vězeňský cele, až je lapnou…
přesně 😀 ale ta povídka je fakt super 😀
Och ta úchylácká povídka je i tady? A já už jí mám přečtenou celou hehe 😀 😛 Je skvělá
[3]: pst 😀
awwww, jak Bill očistil Tommyho od krve, juuuu…
PS: Miluji tě :-DDDDDDDDDDDDDDD
je mi blbě z krve ale ta povídka není tak špatná jak jsem se bála:D.. nemám ráda krváky ale čte se to dobře:D
To s tou čočkovou polívkou! xDDDDD Tome na Billiho aspoň švédský stůl když už!!!! 😀 Bill to už bere docela v klidu ne? xD a ještě ho od tý krve čistí…jazykem 😀 no myslím že nám tu roste druhý úchyláček :3 ♥♥