autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
BILL
Jakmile Tom zaparkoval, usmál jsem se a odpoutal. Kousek od tohohle obrovského parkoviště už byl velký areál. Ani jsem si popravdě neuměl přesně představit, co bude uvnitř. Viděl jsem sice pár atrakcí, které byly vidět zvenku, ale ne všechno. Co to na mě zase připravil?
Oba jsme vystoupili z auta, Tom ho zamknul a vyšli jsme vstříc pro mě připravovanému překvapení. Ani jsem se nepokoušel už žadonit o to, aby mi řekl, co tady budeme dělat. Teď jsem se opravdu chtěl nechat překvapit. Jakmile dojdeme do hlavní budovy, vydáme se k velké recepci. Tom mě na chvíli odstrčí, abych neposlouchal. Jak kdybych byl snad malý kluk.
„Tak co?“ zeptám se, když ke mně po několika minutách přijde s úsměvem na tváři.
„Nikdo tu není. Máme si vybrat, co budeme chtít dělat první…“ prohlásí.
„No, takže se rozhodni. Já nevím, oč se jedná,“ usměju se na něj a sleduju, jak přemýšlí.
„Tak si vyber první písmenko. M, Č nebo P,“ řekne nakonec
„To je ale nefér,“ zasměju se. „Mmh, tak Č.“
„Ok, tak pojď,“ usměje se, vezme mě za ruku a vede mě do nějakého skladu. Jen za ním poslušně jdu. Ono mi vlastně ani nic jiného nezbývá.
„Tak,“ otevře dveře od šatny. Je tam plno helem na hlavu. „Budeš potřebovat helmu,“ řekne a rozhlédne se. Pak se podívá na mě a přimhouří oči. „Ty máš hlavičku jak z prdu kuličku, takže nějakou malou. Chceš černou?“ začne nějakou vybírat. Začnu se smát, co to zase vypustil z pusy.
„Jo, černou,“ zasměju se. „Co si mám všechno obléknout, svléknout? Kam jdeme?“ zeptám se nedočkavě.
„Budeš maximálně jen trošku zaprášenej. Stačí ti jen helma, neboj,“ ujistí mě. „Stejně už jsi to dělal,“ dodá a přijde ke mně. Odhrne mi vlasy a zkusí mi helmu nasadit. „Ta sedne,“ řekne s úsměvem a zapne mi ji. Momentálně mi to vůbec nedojde.
„No, aspoň, že tak,“ usměju se a pak společně vybereme helmu pro něj.
„Bude to bolet?“ zasměju se.
„Neblázni,“ rozesměje se a začne si nasazovat helmu. Pak ale přestane a rychle si mě k sobě přitáhne. Odklopí mi plexisklo a dlouze mě políbí. Zas mi ho se smíchem zaklapne a nasadí si helmu. Zakroutím nad ním hlavou.
„Jen, aby to nebylo naposled. Jestli mě někde hodláš zabít,“ zasměju se a pomůžu mu s tou helmou.
„…to nebylo moc vtipný,“ poznamená a když je hotový, rozejde se někam ze dveří. Hned se rozcupitám za ním a čekám, co bude, co mě vlastně čeká.
Vyjdeme ven z budovy a před námi se rozprostře volné prostranství. A nejen to. Před námi jsou připravené dvě čtyřkolky.
„Tadááá,“ zajásá vesele Tom a hned na jednu naskočí.
„Wow!“ zasměju se a hned jdu k té druhé. „Tak tos mi vyrazil dech, tohle bych nečekal. Takže, jako za starých časů?“ usměju se na něj sladce. Ihned nastartuje.
„Jako za starých časů!“ zakřičí na mě přes kravál motoru a se smíchem odtud vyjede rychle jako střela. Už se jen zasměju, nastartuju taky a rozjedu se směrem za ním. Po chvilce ho doženu a předjedu ho. Vždy jsme se předháněli, to prostě bylo už naším zvykem. Strčí do mě, zrychlí a zas mě předjede. Otočí se na mě, aby mi mohl pobaveně ukázat zvednutý prostředníček a ujede mi. Je pořád stejný. Pacholek jeden!
Chvíli se jen tak projíždím a potom se rozjedu k němu. Ze strany do něj trošku strčím a ujedu mu. Slyšel jsem, jak něco řval, ale nebylo mu rozumět. Po chvíli se ocitl vedle mě, ale nestrčil do mě. Jen tak jel vedle. Slabě jsem se na něj usmál a trošku jsem ubral na rychlosti. Postavil jsem se. Viděl jsem, jak do mě chtěl Tom strčit. Přišlo mi, že se snad i natahoval, aby do mě mohl kopnout, ale nakonec to neudělal. Zřejmě si dobře byl vědom toho, že by se mi mohlo něco stát. Uznale jsem sklopil oči a pak se usmál. Chytnul jsem řízení jen jednou rukou a druhou k němu natáhnul. Ale on se zasmál, přidal a ujel mi. No, to je u něj normální. Povzdechnul jsem si a ještě jsem se chvíli projížděl. Po nějaké době se zase objevil vedle mě a zpomalil.Vypláznul jsem na něj přes to plexisklo jazyk a taky jsem trošku zpomalil. Po chvilce volné jízdy si sklo odklopil.
„Líbí se ti to?“ zakřičel nadšeně. Jen jsem s úsměvem kývnul a stále jel tak pomalu jako on. Najednou přijel co nejblíž to šlo, zaklapnul si sklo a postavil se. Co to…? Přelezl na jednu stranu, podíval se na mě a najednou ke mně přeskočil. Bože! Jakmile pustil řídítka, motor se automaticky vypnul a čtyřkolka jela sama dál, zpomalovala. Slyšel jsem, jak se za mnou směje. Šoupnul mě a usadil se za mě.
„Ty idiote!“ křiknu na něj dost na nahlas. Měl jsem strach, aby se mu něco nestalo. Sice jsme jeli pomalu, ale i tak, mohl si natlouct hubu. Pane bože!
„Chyť se,“ křiknu po něm. Jakmile to udělá, prudce se rozjedu se smíchem dál. Nacpe mi ruce na řidítka a proplete si se mnou prsty.
„Pojedeme támhle na ty skokánky,“ zavolá a přidá.
„OK,“ řeknu dost nahlas a rozjedu se společně s ním. Nemám nějak strach. Nejsme ani jeden tak těžcí, aby to ta čtyřkolka nezvládla. Dojedeme ke skokánkům. Těsně u nich naberu větší rychlost a vyjedu po nich nahoru.
„Jooo!“ zakřičí nadšeně Tom a nasměruje mi řidítka na další. Jen se zasměju a jedu podle něj. Projeli jsme všechny skokánky a objeli menší okruh.
„Dáme si ještě jedno kolečko a nabereme co největší rychlost, jo?“ zasměje se nahlas.
„Jo, ale drž se mě a ne pořád těch řídítek,“ zasměju se a najedu si k okruhu.
„A jeď pořádně rychle!“ přikázal mi a chytil se mě pevně kolem pasu. Udělal jsem, jak řekl. Jakmile jsem se na okruhu rozjel, jel jsem co nejrychleji to šlo. Tom se za mnou nadšeně smál a jásal. A to bylo to, co mě dělá šťastným. Ten jeho radostný smích a radost. Takhle jsme to objeli dokonce dvakrát. Pak jsem zajel zpátky do depa a vypnul jsem pomalu motor.
Tom seskočil a sundal si helmu.
„To bylo totálně úžasný!“ zatleskal nadšeně a ještě povyskočil tak, až mi připomněl mě. Jakmile jsem si sundal helmu, zasmál jsem se.
„Jo, to bylo. Perfektní!“ řeknu a vstanu. Tom mě radostně objal a točil s námi. Takhle veselého jsem ho už dlouho neviděl. Po chvíli jsem na něj skočil a objal ho nohama kolem pasu, rukama kolem krku a držel se ho jako klíště.
„Je mi s tebou tak dobře,“ řeknu vesele a tisknu se k němu. Přitisknul mě k sobě ještě víc a začal mě líbat. Bylo to jiné líbání než jindy. Ačkoli bylo vášnivé, bylo veselé a optimistické. I přesto mi dokazoval, jak moc mě miluje, aniž by něco musel říkat. A já mu to jen plnými doušky oplácel a hladil ho při tom na krku. Po chvíli jsem se od něj odtáhnul a on mě postavil na zem.
„No a co nás čeká teď?“ řeknu s úsměvem a poskočím si.
„Něco, kde se budeš muset i oblíknout, abych ti neublížil,“ zasměje se tajemně. Svraštím obočí a dám si ruku v bok.
„Airsoft nebo paintball!“ křiknu radostně.
„Airsoft bolí jako prase,“ nakrčí nos. „Takže paintball. Jak jsi to uhodl?“
„Já vím,“ řeknu a pokývám hlavou. „Odvodil jsem si to od navrženého písmena P a když jsi dodal, abys mi neublížil, bylo mi to trošku jasné,“ usměju se.
„Ty seš děsnej chytrolínek, Bille,“ zamlaská a dá mi pusu. „Tak pojď,“ vezme mě za ruku a jdeme. Dojdeme do další místnosti, do jiné šatny lépe řečeno. Máme zde opět možnost vybrat si nějakou tu uniformu, která nám sedne.
„No, tak… Já abych se asi převléknul,“ zasměju se a svléknu si tričko.
„Nakonec byl dobrý nápad se nemalovat, že?“ řekne pyšně a vysvlékne si také triko.
„Víc než dobrý,“ mrknu po něm a svléknu si džíny. Pak si vezmu pro mě vhodný oblek, který mi teď bude s chrániči ochranným štítem, a převléknu se. Tom se taky převlékal a při tom mě pozoroval. Když jsem se dooblékl, zamyslel jsem se.
„Kdyby tu byl teď tak Gustav a Hagen,“ řeknu tiše. Tom se podivně zasekl. Vydechl, na chvíli zavřel oči a pak si nasadil helmu. Beze slova odešel ze šatny. Nám oběma chyběli. Moc jsme spolu ve spojení nebyli. Ty časy, kdy jsme byli všichni pohromadě, byly stejně perfektní. Neměl jsem mu to ovšem teď připomínat, to byla chyba, kterou si musím za každou cenu napravit. Nechci, aby byl smutný. A ani já se teď nechci vracet do minulosti.
Když jsem si vzal helmu a poslední chránič, šel jsem za ním.
„Tak, kde mám pistolku?“ řeknu s lehkým úsměvem. Podal mi ji a začal si prohlížet tu svoji.
„Díky,“ usměju se a kouknu se na tu jeho. „Vše ok?“
„Budem venku nebo uvnitř?“ rozešel se pryč.
„Jak chceš,“ řeknu už trošku jiným tónem a jdu za ním. Bille, tak tohle jsi pokazil. Sakra, proč ti ta myšlenka lezla vůbec na mozek?
„Tak venku,“ rozhodl.
„Dobře,“ řeknu jenom a jdu za ním ven. Každý si najdeme svoje místo.
Nějakou dobu se nic nedělo. Pak jsem uslyšel první střelbu, která proletěla kolem mě. Sám pro sebe jsem se usmál. Pomalu jsem se vyplížil. Zahlédl jsem ho, jak se schoval za roh. Střelil jsem tam. Pokusil se vylézt, ale když jsem vystřelil, zase zalezl. Snažil jsem se mu udělat trošku radosti, a proto jsem neopatrně vylezl ze skrýše. On po mně ale nevystřelil, namísto toho utíkal úplně na opačnou stranu louky, kde zapadl za nějakou skrýš. Bylo to od něj hezké. Ale tohle jsem teď nechtěl. I když… Pomalu jsem se vyplížil a vyšel mu vstříc. Vykoukl a vystřelil. Zásah. Pousmál jsem se. Ani jsem neměl v plánu teď střílet. Šel jsem dál. Viděl jsem, jak zaměřoval, ale najednou se zamračil a zvedl se. Naštvaně odhodil zbraň.
„Co jako děláš?“ zavolal nechápavě. Nečekal jsem takovou odezvu.
„Jen,“ nedořeknu a sklopím trošku oči. „Nic.“
„Co se stalo? Proč nestřílíš?“ kouká na mě nechápavě. Sakra. A co mu teď mám asi říct?
„No, já jsem se nějak zamyslel a udělal jsem v tý hře kravinu, promiň. Pokračujeme normálně, dle pravidel.“ Tom tam jen tak stál a tiše mě pozoroval.
„Tak, pokračujeme,“ vezmu si zbraň a jemu podám tu jeho, když ji kvůli mně odhodil. Vzal ji a šel někam pryč. Pak se otočil a bezcitně do mě jakoby nic několikrát střelil.
„Seš mrtvej. Konec hry,“ prohlásil a šel zas dál, k budově. Otočím se za ním a zůstanu se jen dívat. Radši ať jde. Nechci, aby ani jeden z nás řekl něco, čeho by pak litoval. Tom zašel do budovy a prásknul za sebou dveřmi. Jakmile tohle udělal, prudce jsem sevřel oční víčka k sobě. Pomalu jsem šel k budově také, ale zůstal jsem před ní stát a chvilku přemýšlel.
Dvě chyby najednou. To se mi dlouho nepovedlo. Bille, jsi vážně machr! Oh, nejradši bych si nafackoval a sám si střelil tou paintballovou pistolí do prdele. Jo, přesně tam.
Po nějaké chvíli jsem si sundal masku a šel dovnitř. Jenomže ve dveřích jsem se akorát srazil s Tomem. Vystrkal mě ze dveří zase ven.
„Máš 3 životy,“ řekl a vložil mi do ruky munici na doplnění. Zůstal jsem na něj koukat a vzal si to od něj.
„OK,“ řeknu a maličko se pousměju. Že by už vychladnul?
„A jestli se zase vzdáš, tak si mě na hotelu nepřej,“ řekl naprosto vážně, ale uslyšel jsem pobavení. Zastavil a začal si nasazovat masku. Trošku se mi ulevilo.
„A když tě porazím?“ řeknu a šťouchnu do něj.
„To se nestane,“ zasmál se a rozešel se na druhou stranu louky.
„Máš taky tři životy,“ křiknu po něm ještě, aby mě slyšel a jdu si najít svoje místo.
Když jsme byli oba připraveni, Tom zvolal: „Hrajem!“ Neřekl jsem ani slovo a po chvíli jsem vyběhl.
„Jo!“ řeknu a rychle uteču hned po tom, co ho střelím. Tom za mnou začal střílet a hádám, že se trefil do nohy, ale na to se neumírá, takže mi stále zbývaly tři životy. Někam se schoval. Jestli se mi povede vyhrát, asi to nepřežije. Vždy vyhrával on. Ale nebudu nic zatím říkat, ještě bych to zakřiknul. Po chvíli jsem postřehl jeho pohyb, zvedl jsem zbraň a rychle vystřelil. Oh, do hrudníku jsem se mu trefil.
To už se naštval a rozběhl se přímo proti mně a střílel. Taky se trefil. Jenomže najednou zakopl a tvrdě dopadl na obličej. Musel jsem se zasmát. Rovnou jsem kolem něj proběhnul, střelil ho přímo do zadku a se smíchem utekl a schoval se. Jenomže on se ani nepohnul. Zatraceně, jen to na mě hraje. Určitě to jen hraje. Trochu se pohnul a uslyšel jsem zakňučení. Dobře, teď mě určitě nachytá a začne se smát, až k němu přijdu a střelí do mě. Ale dobře, mám o něj zase strach. Rozejdu se k němu a skloním se nad něj.
„Tome?“ Jen něco zaskučel a ani se nepohnul.
„Tomi,“ řeknu, kleknu si k němu a otočím ho…
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
héééj jako 😀 takhle to natahovat homen další díl
Dopytle, mám strach… už vidím, jak má někde krev… ne, prosím… :(( doufám, že to dobře dopadne 🙂 🙁
nééé!!!:-( chudák Tomy chci honem další díl:D
Mám nějaké špatné tušení…
Celou dobu čekám, kdy se objeví ten úchyl v kombinéze a masce a s opravdovou pistolí, takže si Bill bude myslet, že je to Tom. A najednou Tom leží na zemi a nehýbe se, co když to není Tom, ale právě ten chlap a teď jenom čeká, až k němu Bill přijde dost blízko…
To jsem fakt napnutá =)
Jesti to Tom hraje,tak je dement,ale mám strach,že se mu asi vážně něco stalo..takovýhle natahování nesnáším :D…honem další a snad to nebude nic vážnýho..