autor: Bubbly
Celou noc jsem nespal, díval jsem se na dveře a čekal jsem, kdy se BJ objeví znovu. Utekla půlnoc a on nepřišel. Nebyl jsem klidnější, stát se mohlo cokoliv, do svítání to bude ještě spousta hodin. V jednu hodinu ráno cvakl zámek a klika klesla. Srdce mi na několik nádechů přestalo tlouct, do dlaní jsem si zaryl nehty a v hrdle se mi schylovalo k výkřiku. Tma v pokoji jako by ještě víc zhoustla, aby mě mohla přítomnost neznámého ještě déle děsit.
„Bille?“ Tomův hlas byl jako balzám na duši. Klesla mi ramena a srdce se mi zase rozběhlo. V jeden okamžik jsem myslel, že se zhroutím úlevou.
Tom za sebou potichu zavřel dveře a přešel k posteli pomalým nejistým krokem. Neposadil se, jak míval ve zvyku. Nejspíš mě nechtěl vyděsit. Bod pro něj a jeho IQ.
„Co chceš?“ zeptal jsem se potichu.
Pro tentokrát se posadil, ale udržoval si bezpečný prostor mezi mnou a jím. Chvíli jsem měl dojem, že už se mě nebude chtít dotknout, protože mě BJ nechutně znásilnil, a teď jsem pro Toma odporný. Ale spletl jsem se. Tomova starostlivost zřejmě, v jistých ohledech, neznala mezí.
„Jsi v pořádku?“ naklonil se ke mně. „Nepotřebuješ něco?“
Podíval jsem se na něj, ačkoliv pochybuju, že můj pohled mohl vidět. „Potřebuju se vrátit domů a zapomenout.“
„Na tohle nikdy nezapomeneš,“ odvětil upřímně, až to zabolelo.
„Proč mi tohle říkáš?“ přitáhl jsem si deku víc k tělu. Měl jsem na sobě Tomovo oblečení, které mi bylo tisíckrát větší, ale pořád mi byla zima. Utrpěl jsem šok, důsledky toho se nejspíš dostaví, až si budu myslet, že mám všechno za sebou.
„Chci ti pomoct.“
Zoufale jsem stáhl ramena k sobě. „Tak mě dostaň domů.“
Natáhl ke mně ruku, aby mě mohl pohladit po tváři, ale já se odtáhl. Tom dlaň zase stáhl a dělal, jako kdyby se vůbec nic nestalo. Jako kdyby ten pohyb nikdy neučinil.
„Už brzo budeš doma, slibuju.“
Ušklíbl jsem se. „Tohle už si řekl tolikrát.“
„A tolikrát jsem kvůli tobě nasadil život, abych tě odtud dostal!“ připomněl mi.
Tohle nebylo to, co jsem chtěl slyšet. „Nehraj mi tu na city, Tome, tohle je hra pro dva a já jí odmítám hrát s tebou. Je to všechno tvoje vina, stejně jako BJe a ostatních.“
Tom zmlkl a zdálo se, že jsem se dotkl citlivého místa v jeho nitru. „Byl bys radši, kdybych za tvůj únos, za tvoje ublížení dostal křeslo? Bylo by ti líp, Bille?“ Tom se natáhl a rozsvítil lampičku na nočním stolku. Pokojem se rozlilo příjemně teplé světlo. „Tak odpověz, já čekám.“
Teď, když mě viděl, jsem se cítil provinile, že jsem vůbec něco takového pustil z pusy. Sklopil jsem hlavu a zakroutil jí.
Vzal mě opatrně za bradu a zvedl mi obličej tak, abych se mu díval do očí. „I já mám výčitky a už nikdy je mít nepřestanu. Vždycky budu vůči tobě vinen. Ublížil jsem ti a navždycky toho budu litovat.“
„Proč?“ vyhrkl jsem a cítil v očích pálivé slzy.
Tom se pousmál. „Protože jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo. Až tě odtud dostanu, udělám tu nejlepší věc, kterou by sis mohl přát. Půjdu a sám se udám. Ponesu trest.“
„Ale já nechci, abys to udělal.“
Zamračil se. „Ublížil jsem ti. Zradil jsem tě. Copak to nestačí?“
„Není to dost, aby ses proto nechal zabít.“
Tom přestal mluvit a jen se na mě díval. Jako by se snažil zapamatovat si každou křivku v mém obličeji. Každý detail, každou drobnost a nedokonalost, kterou jsem měl ve tváři. Když ke mně vztáhl ruku znovu, už jsem neuhnul a jen jsem zavřel oči, když se prsty dotkl mojí tváře. Opřel jsem si hlavu o jeho dlaň a schoulil se mu do náruče.
„Ještě mi zbývá udělat jen dvě věci,“ řekl po minutě ticha.
Otevřel jsem oči zase dokořán a podíval se na něj. „Jaké?“
Pohled mi trpělivě oplatil. „Dostanu tě domů a zabiju BJe za to, jak tě zlomil,“ zavrčel naštvaně.
Pokaždé, když pronesl BJovo jméno, bylo to horší a horší. Vztek v jeho hlase a zlost v jeho očích se stupňovala s každou další vteřinou.
Prudce jsem se posadil a ten pohyb nepříjemně zabolel. Vzal jsem jeho obličej do dlaní a zatřásl jím.
„Tome, teď mě dobře poslouchej,“ promluvil jsem hlasitě a vážně. „Tohle nesmíš udělat. Ty nejsi jako BJ. Ty ho nesmíš, zabít, rozumíš? Pro něj to není dostatečný trest za to, co udělal. On musí pykat. A dlouho. Tím, že ho zabiješ, mu to jenom ulehčíš.“
Tom na mě upřel oči. Možná, že mu po mém proslovu došly argumenty. Mlčel, jen se díval. Snad si to dával v hlavě dohromady.
„Chceš po mně, abych ho nechal v klidu jít.“
„Chci po tobě,“ odvětil jsem, „abys odešel s čistým štítem.“
„Ty budeš muset svědčit u soudu proti nám.“
Zakroutil jsem hlavou. „Tys mi neublížil. A André taky ne.“
Tom zamžikal. „Ty bys klidně svědčil jen proti BJovi a Mäxovi?“
„Ano.“
„Proč?“
„Protože jsi to nejlepší, co mě potkalo,“ zopakoval jsem jeho slova.
Tom na chvíli sklopil hlavu. „Ty nevíš, co říkáš. Ještě nedávno ses mě bál. Skoro jsem se tě nemohl ani dotknout.“
„Věřím ti, Tome, a to je podstatnější, než jestli z tebe mám strach.“
Tom mě pevně objal a přitiskl mě k sobě. Pomalu mnou kolébal do stran, jako kdyby se snažil uspat malé dítě. Byl jsem mu za to vděčný. Cítil jsem se unavený, potřeboval jsem alespoň pár hodin spánku, a když byl on tady, nemusel jasem se bát, že si pro mě přijde BJ.
„Musíš spát,“ zavrněl potichu a pohladil mě po vlasech.
„Nechci spát, protože jsi tady se mnou.“
„Právě proto bys měl spát, Bille. Se mnou se ti nic nestane.“
Přikývl jsem a díval jsem se na podlahu. „Já vím. Od nočních můr mě to nezachrání,“ odvětil jsem.
„V tom už ti nepomůžu. Ale kdybych mohl, udělal bych pro to všechno.“
„Já vím.“
Tom se potichu zasmál a pak mě položil na matraci a přikryl mě dekou. „Spi, Bille. Nehnu se od tebe ani na krok.“
Přitulil jsem se k němu a zavrtal jsem mu obličej do hrudníku, abych mohl cítit jeho vůni. Bezpečí jeho náruče. Tom kolem mě ovinul pevné paže a přitiskl mě k sobě. Po chvíli se nadechl, jako kdyby chtěl ještě něco říct. Vyzývavě jsem se na něj podíval.
„Jednu věc ti slíbit můžu.“
„Jak moc jistě?“ zeptal jsem se skepticky. Od jisté doby už jsem na sliby nemohl věřit.
„Úplně jistě. Tak jak říkám.“
Pousmál jsem se. Nevěřil jsem na sliby. Dokonce ani na ty Tomovy ne, i když jejich váha byla asi největší. „Co mi slíbíš?“
„Zítra tě odvezu domů.“
Tohle byl šok. Měl jsem dojem, jako kdyby dostal ránu klackem po zádech. Nemohl jsem se ani nadechnout, chvíli jsem na něj přidušeně valil oči. Vážně řekl, že mě dostane domů, nebo se mi to jen zdálo? Už mi z toho tady začíná hrabat? Leze mi to peklo na mozek? Tom mi pohled oplácel. Vážně oplácel, nezdálo se, že by si ze mě dělal legraci.
„Co-cože?“ zakoktal jsem.
Přejel mi prsty po lícní kosti. „Slyšel jsi, Bille, pojedeš domů.“
„Domů? Jako k mámě a k tátovi?“
Přikývl.
Zamrkal jsem, abych se vzpamatoval. „A-ale, jak to?“
„Všechno dopadlo tak, jak mělo. Tvoji rodiče za tebe zaplatili peníze a BJ je zítra dostane. Ať se mu to líbí nebo ne, ty se vrátíš do svého světa.“
Vydechl jsem. Po tváři se mi rozlil klidný výraz, ale nebyl jsem spokojený nebo nadšený. Vrátím se domů. Jen tahle tři slova se mi pořád dokonal točila v mysli. Vrátím se domů. Vrátím se domů…
„Udělej mi jednu laskavost.“
„Co?“ podíval jsem se mu do obličeje.
„Až se vrátíš, vyhoď toho svýho manažera. Je to idiot,“ zamračil se.
Přikývl jsem, ale nebyl jsem si jistý, na co vlastně kývu. Na co se ptal? Co mi říkal? O co mě žádal? Musel jsem na vteřinu zavřít oči, ale myšlenky v hlavě se mi nesrovnaly. Kruci, teď je toho najednou moc. Mám dojem, že mi někde unikla nějaká souvislost, která by tohle dala dohromady. Bylo to jako dílky několika skládaček dohromady. Ať dělám co dělám, nemůžu dát dohromady celistvý obrázek.
„Bille, ty nemáš radost?“ pohladil mě Tom po bradě.
Pokrčil jsem ramenem. „Vrátit se ke starému životu už nebude lehké,“ odvětil jsem. „Tyhle ztracené dny mi nikdo nevrátí. A navíc – ty mi zmizíš ze života.“
„Třeba se jednou někde setkáme,“ snažil se mi zvednout náladu.
Ale budoucnost byla víc než jasná. Tyhle hloupé řeči nikam nevedly. Zakroutil jsem hlavou. „Ne, Tome. Nesetkáme.“
„Tolik věříš tomu, že se svět tam venku změnil?“ zvedl obočí.
Zamračil jsem se. „Nejde o to, jak se svět venku změnil. Jde o to, co tohle všechno udělalo se mnou. S tebou. S námi. Už to nebude hra. Tam venku čeká jiný svět, než jaký jsme přežili tady. Tome, tam venku nás čekají stejné hrůzy jako tady. A možná, že budou ještě víc bolestivé než teď…“
autor: Bubbly
betaread: Janule
wow, Bill sa už vráti domov…. som zvedavá, či sa to naozaj stane ……. A ak hejj…. Snáď sa potom s Tomom stretnú :))
ou kruci… nechci, aby ho už pustili.. teda, chci, ale nechci, aby byl bez Tomina 🙁 Stejně budou spolu… doufám 🙁 🙂
Bohužel si myslím, že BJ Billa v žádném případě nehodlá pustit. Myslím, že má v plánu shrábnout peníze a Billa klidně zabít, to je jeho plán…=(
Tom se bude muset mít hodně na pozoru…
řekla bych, že tím, že BJ dostane peníze to neskončí… on ho jen tak nenechá jít… a taky by bylo fajn, aby ho Tom neopouštěl… Bill ho bude potřebovat… a to doslova…