autor: Neilinka & Cerike
Intuice
Tom
Dal jsem si dlouhou sprchu, moje pocity se ve mně mísily a já z nich šílel. Bylo to jiné. Člověk často přemýšlí, ani si to občas neuvědomuje. Jsou ale věci, co v hlavě v podstatě analyzuje, rozebírá a ačkoliv tvrdí, že na to myslet nechce, tak lže. Potřebuje si říct všechny možné případy, důvody, a přitom se uspokojit tím, který bude pro něj nejpříjemnější. Nejmíň bolestivý.
Vypnul jsem vodu a jen tak po sobě nechal stékat kapičky vody. Bylo mi do pláče a nevěděl jsem proč. Připadal jsem si jako malý kluk, kterému vzali jeho nejmilovanějšího medvídka.
Pousmál jsem se. Bill byl můj medvídek, poslední měsíce mě tak moc změnil. On mě změnil a asi ani sám neví, jak moc.
Vylezl jsem a osušil se. Uvázal jsem si ručník kolem pasu a šel něco sníst. Byt byl prázdnější než kdykoli předtím. Byl prázdnější víc, než když jsem tu jindy býval sám.
Vzal jsem si ovocný salát a sedl si na gauč. Jedl jsem v klidu v tichu, to ticho mě asi deprimovalo a dávalo mi to prostor k dalším myšlenkám.
Bill, když jsme se poznali, si nezakládal na přátelích. Neměl nikoho okolo sebe, komu by mohl důvěřovat. A teď se najednou objevil někdo z jeho minulosti a podle mě ne až tak daleké, a jemu na tom tak záleží.
Ten kluk pro něj byl důležitý. Málem mi zaskočilo, když jsem na to pomyslel. Minulost. Co může být důležité v minulosti někoho, kdo fetoval? Nebo spíš kdo. Kdo dokáže kluka, který nepoznal nikdy moc lásky a důvěry, zasvětit do fetu. Ten, kdo jeho důvěru měl. Bill se má moc rád, nezačal by fetovat sám. Musel mu někdo první dávku nabídnout, někdo, kdo ho měl celého. Někdo, kdo stejně jako já ho odnaučil fetu, ho jemu naučil.
Dost! Praštil jsem talířem na stůl a začal nervózně přecházet po pokoji. Jsou to nesmysly, moje výplody fantazie! Není to pravda, nemusí to být pravda.
Raději jsem se odešel obléct, teple. Půjdu ven, ta zima mi vyžene ty myšlenky z hlavy. Zamknul jsem byt a vypadl ven.
Odešel jsem do svého oblíbeného parku. Procházel jsem se a zaposlouchal jsem se do zvuku křupání sněhu pod mýma nohama. Nikdo tu nebyl, bylo tu ticho, byla tu na všechny moc zima.
Zapálil jsem si a vydechl obláček dýmu z mých úst. Po chvíli už mi byla, ale rozhodně jsem neměl zájem se vracet do toho prázdného bytu. Pomalu jsem se prošel až na náměstí, kde jsem se zastavil v kině a koupil lístky, alespoň budeme mít lepší místa. Koupil jsem, jak Bill měl rád, i místa okolo nás. Nesnášel lidi kolem sebe. Cizí lidi.
Znovu jsem se vrátil na náměstí a přemýšlel jsem, kam dál. Napadl mě Georg, jeho byt byl kousek odtud.
Zahleděl jsem se na nádraží. Jak jsem tu byl ten první den a to město mi přišlo příšerný. Otravný průvodčí a ještě horší prodavačka v obchodě. A pak se to vyjasnilo.
Viděl jsem ho v tom kině, pak ve škole. V baru, tančili jsme spolu. Vyjel po mně. Musel jsem se nad tím usmát. Byl jsem tak vyděšenej.
Vzpomněl jsem si, jak jsem ležel na pláži ve StrandBaru, ty jeho oči.
Zatřepal jsem hlavou, teď nebylo příhodné na to myslet. Otočil jsem se a šel dál. Půjdu za Georgem, rozhodně mu to, ale nesmím říct. On mě v mých obavách vždycky utvrdí. Už jsem tam skoro byl, když mě půda pod nohama zradila a já uklouzl.
Au. Ležel jsem tam mrtvě ve sněhu. Sníh mě studil do zad a já nějak ztratil sílu se zvednout.
„Vstávej, mrtvolo, jinak nastydneš.“ Musel jsem se pousmát, on byl snad všudypřítomný.
„Geo, zrovna jsem za tebou šel.“ Pomohl mi na nohy a já se oprášil od sněhu.
„A zrovna ses rozhod, že si dáš šlofíka, co?“ Šli jsme ke Georgovi, který mi u něj udělal horký čaj.
„Děkuju.“ Zahříval jsem si o horký hrníček promrzlé prsty.
„Stalo se něco? Vypadáš nějak, rozhozeně? A ten tvůj zoufalej pohled, když jsi chtěl umrznout, taky nebyl úplně ideální. Děje se něco s Billem?“ Nesnášel jsem jeho všímavost. Jasný, byli jsme příbuzný, ale moje myšlenky by občas mohl nechat v mé hlavě.
„Já, nic se neděje.“ Zamaskoval jsem svůj úšklebek v hrníčku a upil jsem. Horký.
„A kde je Bill teď?“ Sakra, a proč by někde měl bejt, Georgu já tě nesnášim!
„S kamarádem venku.“ Foukal jsem do hrníčku, čaj byl moc horkej, opařil jsem si pusu.
„Takže to se děje. Bojíš se, že se zase vrátí k fetu?“ Nejenom to, ale i tak jsi se trefil do černého. Jen jsem přikývl, doufám, že tím jsem debatu uzavřel.
Georg zjevně pochopil a odvrátil téma jinam. Normálně jsme si povídali, a když se přiblížila doba našeho setkání, začínalo mi být líp.
Zvedl jsem se, dal jsem si palestinu kolem krku a oblékl se do bundy.
„Uvidíme se ve škole.“ Rozloučil jsem se s Georgem a vyrazil ke kinu.
autor: Neilinka & Cerike
betaread: Janule
Nejdříve jsem si hrozně přála, aby to na Billa prasklo, ale když jsem se trochu zamyslela, tak mi došlo, že jediný potrestaný by v tomhle případě byl Tom…
Bohužel, Tom brzy zjistí, že Bill v kině vůbec nebyl a že jeho intuice se nemýlila.
Je mi ho moc líto, i když tuší pravdu, myslím, že její potvrzení pro něho bude opravdu kruté…taková zrada, po všem, co pro Billa udělal, potom, co mu dal i své srdce…=(
je mi Toma líto… ty jeho myšlenky ho užírají za živa… a co teprve, až se všechno potvrdí?? nemyslím si, že by to Bill utajil, jednou to na něj prostě praskne… a vážně bych mu přála, aby ho Tom pořádně vytrestal… jenomže Toma to absolutně zničí… 🙁