pokračování
~*~
Bushido si myslel, že by bylo až moc familiární přenést se rovnou do domu Vave, i když Bill věděl, že má přijít, což byl právě důvod, proč teď stál před hlavními dveřmi. Byl naprosto v šoku, když ten, kdo ho přišel ke dveřím přivítat, byl Bill. Očekával nějakého sluhu, který by ho odvedl do Hvězdného Pokoje, než Bill přijde. Ale byl tady on, držel Bushidovu ruku a táhl ho do hlavního sálu. Nedokázal se udržet, aby na Billa nezíral, vlasy měl elegantně stažené dozadu, róbu měl čistě bílou, určenou pro modlitbu. Byl takhle překrásný, i bez všeho pozlátka.
„Teleport je naprogramovaný do Chrámu,“ informoval ho Bill, zahnul dovnitř domu dřív, než měl Bushido šanci zachytit jeho pohled. „Pojďme.“
Nikdy neviděl Billa jinak než ušlechtilého, nikdy ne tak strohého a úsečného jako teď, a usykl, sledoval záda mladšího muže, kterého následoval. Před dvěma dny technicky udělal Domu Vave službu, za kterou by mu Bill poděkoval. Zvažoval, že to ukončí, ale uvědomil si, že by nebyl schopný nezkontrolovat, jestli se Billovi daří dobře.
Zdálo se, že mu bylo ještě líp.
„Bille,“ řekl a natáhl ruku, aby ho jemně chytil za loket.
Bill se s povzdychnutím zastavil, ale očima se stále díval před sebe, pryč od Bushida. „Prosím,“ řekl skoro neslyšitelně. „Tady ne.“
Bushido poraženě uvolnil prsty a cítil, jak se Bill opatrně vymanil z jeho sevření. Chvíli mu trvalo, než si vzpomněl, že by měl jít dál za ním.
~*~
Teleport se nacházel přímo na hlavním nádvoří Chrámu a Bill cítil, jak se mu zrychlil tep, když ze stroje Bushido vystoupil už předtím, a s tajemným výrazem čekal, až vystoupí také. Jediné, co viděl, byla jasná zeleň a mlčenliví mniši, kteří zde procházeli ve svých rudých modlitebních kápích a s vševědoucím zamračením. Bill si okamžitě vzpomněl na mnichy v jeho klášterní škole, ale pokračoval vpřed.
„Jsem si jistý, že znáš historii tohoto chrámu,“ zachraptěl Bushido, který mluvil suchým zahořklým tónem.
Bill přikývl a zapomněl se stranit. „Sám Císař Zakai Spravedlivý ho otevřel. Jeho magie dokázala rozseknout skálu a vyzdvihnout ji z řeky,“ řekl bez dechu, zatímco přecházeli po chodníku. Po chvilce došli dost daleko na to, aby se Tetrapolský Chrám ukázal ve své pravé kráse.
Uprostřed řeky seděla bujná a rozlehlá vrba, obklopená růžovými kameny, vyhlazenými vší tou magií. Bill na mostě zaváhal a Bushido se ohlédl, usmál se.
„Může to být trochu strašidelné, ale ujišťuji tě, že to za to stojí,“ řekl něžně.
Bill přikývl a mimoděk si urovnal svou róbu, udělal další krok na kamenný most. Pokývali na pár lidí, kteří kolem nich prošli, a Bill si nemohl pomoct, ale musel s otevřenou pusou tiše zírat na ozdobné sloupce. Na vrcholku kamenu byla znázorněna bitva v Radalovém Údolí, něco, co napadlo všech Pět Měst a jeho monarchii v boji s nevěřícími. Bylo tu pár obrazovek Infonexu, spíš jen, aby se mohlo hovořit s jinými Chrámy v sesterských městech.
„Přijeli jsme včas na modlitbu. Možná, jestli máš čas, bys chtěl vidět kněze?“
„Proč bych měl vidět kněze?“ zeptal se Bill rychle.
„Pro duchovní vedení.“
„Nemyslím si, že bychom měli o tomhle mluvit,“ zabručel Bill a koukal stále před sebe.
„Byl to jen návrh. Kněží zde mají reputaci pro jejich klidná a pochopení plná sezení. Nechtěl jsem na nic narážet.“ Bill neodpověděl. „Pokud jsi nepřinesl svůj modlitební háv, pak jsem přinesl záložní.“
„Mám svůj.“ Vytáhl Bill kus rudé látky a rozvinul ji. Sledoval, jak si generál zakryl ramena a hlavu, a udělal to samé. „Půjdeme na modlitební sezení hned?“
„Ano, bylo by to dobré. Začíná za pár minut.“ Bushidův tón hlasu se zase změnil a Bill přemýšlel nad tím, kolik tváří muž před ním má. Následoval ho tiše do obrovského trahd lah.
Bylo tu mnohem víc lidí, než Bill kdy při modlení viděl. A to v Diapolis byly opravdu vážené Chrámy, ale nikdy nebyly takhle plné. Bylo divné, že ho to nijak neznepokojovalo. Spíš z toho měl ještě vyrovnanější pocit, když věděl, že taková spousta jiných lidí byla připravena soustředit se na Božstvo. Byla to úleva, po té volnomyšlenkářské nátuře v Domě Vave. Neuvědomoval si, jak moc mu chyběla úcta.
Bill sklonil hlavu, a když kněz začal mluvit, nesoustředil se na nic jiného, než na libozvučné tóny Staré Řeči, která se přes něj omývala.
Dokonce ani nevnímal Bushidovu přítomnost po svém boku.
~*~
„Bylo to báječné,“ vydechl Bill, když vstoupili znovu na most. Sundal si kápi z hlavy. „Rád bych se sem vrátil.“
Měl pocit, jako by mu někdo z ramen sundal neuvěřitelnou tíhu a byl najednou velmi vděčný za to, že Tom naléhal, aby sem šel. Byl až moc dlouho bez jakéhokoliv podobného zážitku, to byl problém. Modlitby mu krásně pročistily mysl a daly mu jistotu, že oddat se Tomovi bylo dobré, že mu to pomohlo dostat se zpátky na správnou cestu, která byla pro něj velmi bezpečná. Bill mě pocit, že znovu dokáže dýchat.
„Jsem rád, že sis to tolik užil,“ řekl mu Bushido, sám si sundal svůj rudý oděv. „Rád bych tě odvedl zpátky.“
Zněl opravdu nuceně, a dokonce se ani nedíval na Billa, který šel vedle něj. Bill si nebyl jistý, jestli je lepší, když je Bushido klidný nebo ne. Po tom, jak moc vášniví spolu před dvěma dny byli… Bill se nenáviděl za to, že se cítil znepokojeně a stiskl rudou látku pevně, už jen pro sílu Chrámu.
„Mám data disk, na kterém je opravdu krásné modlitební setkání,“ pokračoval Bushido, aniž by věděl o tom, na co Bill myslí. „Jestli by ses na to chtěl podívat.“ Bill zvedl pohled. „Nebo si to vzít domů,“ dodal Bushido, stále koukal před sebe.
„To ano, rád bych,“ souhlasil Bill, nechal Bushida předejít ho, aby mohl naprogramovat teleport. „Děkuji.“
Bushido k němu zvedl pohled a ztěžka se usmál, pak přejel palcem přes tlačítko a ukázal Billovi, aby šel před ním. „Až po tobě,“ řekl.
Bill poslušně vešel dovnitř, sledoval Bushidův obličej, dokud mu od hlavy ke konečkům na prstech u nohy neprojelo strašlivé množství energie. Když znovu otevřel oči, stál v teleportu Domu Rao, ne moc daleko od malé zahrady, ve které byl trahd lah.
Vystoupil z něj, nebyl si jistý, jestli ho Bushido bude následovat. Netrvalo to dlouho a Generál také vystoupil.
Znovu se na Billa usmál a rychle mu stiskl rameno. „Dojdu pro ten disc, a pak se můžeš vrátit,“ řekl mu a prošel kolem něj.
Bill se díval jak Bushido odchází do svého sídla, snažil se zastavit svou frustraci, která přišla s náhlou lhostejností Generála vůči němu. Ale bylo to to nejlepší. Bill ho prosil, ať o tom nemluví. Nejspíš se po modlitbě také cítil lépe. Možná to nebylo tak skálopevné, jak si oba zprvu mysleli. Bill to chtěl… a jeho magické schopnosti, které byly dost silné na to, aby dosáhly ke spoustě věcem, nejspíš-
Bill zavrtěl hlavou a dal ruce do kapes své róby, potřeboval v ruce cítit svůj eridote. Uvolnil zapínání a dal si ho kolem krku, přesně tam, kam to pařilo, teď když bylo po všem. Pak vyndal svůj agalah, zamyšleně se na něj podíval. Jorg byl tak moc nadšený, když ho odpoledne viděl na jeho prstě; a jestli on a David čekali, až se navrátí, jeho budoucí tchán by byl určitě nepotěšený, kdyby viděl, že si ho sundal. Pravidla Chrámu by jako omluva nepřipadala v úvahu.
Nandal si ho zpátky na prst a v tu chvíli uslyšel: „Tady to je.“
Zvedl pohled a viděl Bushida jak se vrací, disk v ruce, mával s ním trochu, aby ho Bill viděl. Přešel zahradu až k Billovi, stojícímu hned vedle teleportu, a podal mu disk. Bill ho s nuceným úsměvem přijal a doufal, že vypadá normálně.
„Děkuji,“ řekl, když dal Bushido ruku pryč, nic neříkal. Bill udělal krok vzad, znovu jedno chodidlo postavil na teleport. „Na viděnou,“ řekl.
Chtěl vstoupit dovnitř i druhou nohou, když ho Bushido chytl za zápěstí, vylekal se tak, že málem disk upustil. Bushido ho stiskl skoro až bolestivě a on se otočil, viděl, jak na něj tvrdým pohledem zírá. Na chvilku nastalo napjaté ticho a Bill čekal se zatajeným dechem, skoro vyděšený.
„…Už nejsi Nedotčený,“ zavrčel nakonec Bushido, oči na Billově prstenu. Bill zalapal po dechu a malinko se zachvěl, zanaříkal, když ho Bushido znovu pevně stiskl. „Šel jsi přímo ode mne k němu?“ naléhal, chytil i Billovu druhou ruku, aby ho donutil se k němu otočit. A to si myslel, že je apatický.
„Co jiného jsem měl dělat?“ odsekl Bill, vytrhl se mu, i když začínal mít dojem, že je to trochu zbytečné. „Nemohl jsem prosit o odpuštění, aniž bych ukázal, jak vážně to myslím.“
„Víš, co tohle znamená, maličký? Kát se?“ zeptal se Bushido, přitáhl si ho zase blíž, úplně ven z teleportu, zpátky do jeho původní výšky. Bill upustil disk. „Budeš se muset začít chovat jinak.“
„…Já vím.“
„To máš v plánu?“
„Mluvíte, jako bych vám snad něco sliboval,“ hádal se Bill, znovu si stáhl své ruce k sobě, a podíval se na Generála. „To, co se stalo, byla chyba. Nikdy jsem nezamýšlel to víckrát zopakovat. Nikdy jsem nezamýšlel, aby se to kdy stalo.“
„Ani já ne…“
Bill zavrtěl hlavou. „…Tak?“
Bushido dlouze vydechl, opřel se čelem o Billovo a zavřel oči. Bill se roztřeseně nadechl, byl překvapený. U všech Bohů, Bushido byl dost blízko na to, aby znovu mohl ochutnat jeho dech.
„Nedokážu vystát pomyšlení na to, že se tě dotýká.“
„Je to můj sahvahd,“ podotkl tiše Bill.
„Neměl by být.“
„Je.“ A Bill nehodlal ustoupit. Večer probíhal tak dobře. Radši by čelil Jorgovu hněvu než tomuhle.
Bushido pustil jeho ruku a položil mu dlaň na tvář, a Bill se nedokázal ubránit tomu, aby se jeho oči zavřely. „Měl jsem se vrátit dřív.“
Bill otevřel oči. „Ničemu by to nepomohlo. Bylo to na mém Reva Ha, kdy jste mě znovu viděl.“
Bushido se zamračil a málem ustoupil pryč. „…Tvůj otec ti to neřekl.“
„Co mi neřekl?“
Bushido se při tomto opravdu trochu odtáhl, ale Billa nepustil. „Myslím, že by ses měl zeptat jeho.“
„Ne, ptám se vás,“ řekl Bill. „Co mi neřekl?“
Bushido si povzdychl a Bill už to chtěl zopakovat, když promluvil. „On… nejdřív tě nabídl mně.“
Bill ztuhnul. „Cože…?“
Bushido přikývl, odvrátil pohled. Na chvilku nastalo ticho, pak ucítil pěsti na svém hrudníku. „Vy jste mě odmítl, a pak jste se rozhodl mě svádět, když už jsem přislíben někomu jinému?“ rozkřičel se Bill, vytrhl se mu ze sevření, aby ho mohl uhodit, ale Bushido ho zase chytil a zatřásl s ním, aby ho uklidnil.
„Já tě neodmítl!“ zakřičel, třásl s Billem. „Když jsem dostal zprávu od tvého otce, tak už mi tě Dům Vave dávno vzal. Zamiloval jsem se do tebe hned, jak jsem tě uviděl! Tak mě neobviňuj z opaku!“
Billovi bylo slabo, zíral na něj ohromeně a Bushido se najednou cítil provinile za slzy, které viděl v jeho očích. „Anisi-„
Bushido mu zmáčkl paže pevněji. „Ignoroval jsem své sny, abys zůstal Zbožným. Nikdy bych to neudělal, Bille! A pak, tady, další den, to, cos říkal-„
„Váš…“ Billovi došla slova, už neposlouchal, co Bushido říkal. Měl pocit, jako by jeho milenec byl přímo tam u něj doma, tu noc – bylo to mocnější než kterákoliv vize, kterou měl předtím. Nikdy neuvažoval nad tím, že by tam opravdu mohl být.
Bushido stále mluvil, stále naléhal, ale Bill ho neslyšel. Natáhl ruku k jeho obličeji a položil mu ji na líci, otočil si ho k sobě a přitiskl se mu na rty, spolkl všechna slova, která se Bushido chystal říct.
Najednou začal přemýšlet, jestli Tom byla vůle Boží nebo vůle jeho otce.
Bushido zamručel a přitáhl si ho blíž, okamžitě začal jazykem znovu ochutnávat Billova ústa. Bill byl v jeho náručí jako hadrová panenka, zoufale se držel jeho ramen, nechal ho pronikat mu do úst, přesně tak jako poprvé. Jeho škemrání mu zahřívalo rychle klín, a tak Billa trochu zvedl, opřel ho o zeď teleportu.
Byl tak neuvěřitelně ztracený.
Bohužel chladný kov na Billově krku a zádech ho donutil trochu se odtáhnout. Bill tam stál, naprosto zmatený a Bushido ho chytl za ruku, kterou mu dával kolem krku, přitáhl ji dolů, aby se znovu podíval na prsten.
„Měls být můj,“ řekl, díval se na stříbrný kroužek. Bill zíral na jejich ruce, když je Bushido dal níž, pustil Billovu dlaň a svou vlastní znovu položil na Billův obličej. Přejel bříškem palce po Billově plném spodním rtu, cítil, jak se sám chvěje. „Dotýkal se tě tady?“ zeptal se tiše.
Bill se zachvěl a přikývl. „Ano,“ zašeptal.
Bushido se naklonil, zrušil prostor mezi nimi a znovu ho políbil, zvedl Billa ještě víc a miloval to, jak se Billovy prsty zaryly do jeho ramen. Cítil, jak zamručel, když se pohnul blíž, otřel se o něj a všiml si, jak tvrdý je Bill pod svým oblečením.
Bushido znovu odtáhl své rty, i když jimi stále dýchal na Billovu tvář, natáhl ruku a stiskl erekci, o které věděl, že mezi nimi je. Bill zalapal po dechu a trochu zaklonil hlavu. „Dotýkal se tě tady?“
„Ano,“ řekl Bill, bez dechu, nebyl si jistý, jestli prosí o víc, nebo jestli odpovídá na otázku. Přirazil do jeho ruky. „Oh…“
Bushido ho zlehka stiskl, a na chvilku ho začal masírovat, sledoval Billův obličej, jeho chvějící se víčka, jeho otevřené rty. Pak si své vlastní olízl, jazykem přejel po Billových rtech a dal ruku pryč. Bill horlivě zanaříkal, ale jeho nářek se rychle změnil ve snahu nadechnout se, když mu Bushido položil ruku na stehno, vyhrnul už takhle nahrnutou róbu ještě výš. Zvedl Billa úplně, dokud to mladší chlapec nepochopil, a nedal mu nohy kolem pasu. Bushido zasténal, ale pokračoval ve svém zkoumání, přejížděl rukou pod Billovým oblečením, konečně našel místo, které hledal, konečně se ho tam mohl dotknout, aniž by ho něco zakrývalo.
Díval se na Billovy přivřené oči, přejel prostředníčkem okolo jeho vstupního místa. „Dotýkal se tě tady?“ vydal ze sebe.
Bill se zavrtěl, přirazil boky, pomyslel na to, že by se dokázal udělat jen z myšlenky na to, že by Bushidovy prsty mohly být tam, kde byly Tomovy. „Ano… ano.“
S jen krátkým zábleskem magie do něj vnikl, a spolkl Billův hlasitý sten dalším polibkem. Do druhé, volné ruky vzal Billův zadek a přitáhl si ho blíž, dodal mu odvahu se pohnout. Věděl, že nebude schopný vzít si z něj mnoho.
Zajel hlouběji a Bill přirazil a zanaříkal, tentokrát naprosto nedobrovolně, takže Bushido prstem přitlačil na stejné místo. Přidal druhý prst, cítil se skoro jako opilý, když mu Bill sténal do pusy. U všech Bohů, konečně…
„Anisi…“ zanaříkal Bill, zoufale se otřel o Bushidovu erekci, která byla schovaná pod oblečením.
Málem omdlel nad obrazy, které viděl, myšlenka na to, že se Bill takhle hýbe, přímo pod ním, v jeho posteli, nahý a zpocený. Při pomyšlení na úzké horko, které obklopovalo jeho prsty, kdyby tak obklopovalo jeho erekci.
Bushido se naklonil, líbal Billa na čelist a rty se přesouval k jeho uchu. „Chci tě cítit okolo svého penisu,“ zašeptal mu, přirážel prsty rychleji. Bill prakticky zavzlykal, nehty se bolestivě zabodl Bushidovi do krku. „Chci do tebe vyvrcholit, maličký. Chci tě cítit udělat se pro mě.“ Přirazil prsty znovu na známé místo a znovu se rty přitiskl na Billovo ucho. „Udělej se pro mne.“
Bill se pohyboval na jeho prstech, nesouvisle naříkal a propínal se, tiskl jejich hrudníky k sobě.
A Bushido ucítil chlad jeho eridotu na svém krku.
Bill se stále náruživě hýbal, ale Bushido se zastavil, podíval se dolů na disk, který je předtím donutil přestat, když se dostali až moc daleko. Ať už Bohové zamýšleli cokoliv, neměnilo to nic na věci, že Bill náležel jinému muži, Svatým Právem.
Zabořil si obličej do Billova krku a pomalu začal vytahovat prsty z jeho těla.
Bill ze sebe párkrát vydal nespokojený zvuk a znovu se pohnul, nutil ho pevně zavřít oči. „Co… vy…? Anisi?“ blekotal. Znovu pohnul boky. „Prosím…“
Bushido jemně postavil Billa na nohy, sjel mu rukama na záda a přitulil si ho. Byl tak tvrdý, až to bolelo.
„Prosím, nepřestávejte,“ zašeptal Bill, líbal ho kamkoliv mohl, přes tetování na jeho krku.
„Kdybych nepřestal, až zítra vyjde slunce, určitě bys toho litoval,“ řekl mu, prsty pevně držel jeho oblečení. Jeho modlitební oblečení. U všech Bohů.
„Ne, já-„
Bushido odtáhl hlavu od Billova krku, vzal jeho obličej do dlaní, přejel mu znovu palcem přes rty. „Nelži mi,“ řekl mu. „Ani sobě.“
Viděl, že Bill chce něco říct, ale neřekl a znovu ztuhl a sklopil pohled. Bushido pustil jeho obličej, nechal ho dívat se na svou vlastní bílou róbu, na jeho eridote.
Bushido zavrtěl hlavou. „Ať už jsme mohli být cokoliv, má lásko… nejsme tím.“
Bill k němu znovu zvedl pohled, otevřel rty, ale nevyšel z nich žádný zvuk, žádný protest. Jedna ze slz konečně unikla, sjela po jeho tváři.
Bushido ji chtěl utřít. Ale neudělal to.
„Jdi domů, Bille,“ přinutil se namísto toho říct.
~*~
„Můj Pane, budete si něco přát?“
Bill zvedl pohled a rychle odvrátil obličej, cítil, jak se mu za čelem hromadí vina. „Ne, nic si nepřeji.“ Nic si nezasloužím…
„Jak si přejete,“ zamumlal Gustav, poklonil se a sledoval, jak Bill odešel k sobě do pokoje a přitom se objímal, jako by mu byla zima.
Bill otevřel své dveře a byl vděčný za tichý a chladný pokoj. Co to udělal? Tohle bylo mnohem horší než ten omyl předtím, ale bylo to, jako by si nedokázal v Bushidově přítomnosti pomoci. Vzpomínka na vůni toho muže zaplnila jeho mysl, a dokonce i teď se jeho tělo začalo chvět steskem po jeho dotycích. Co s ním bylo špatně? Utřel si tekoucí slzy z obličeje a podíval se na datapad na své posteli. Měl zprávu.
Nedbale mávl rukou přes obrazovku Infonexu a najednou byl tváří v tvář zadumanému Tomovi. Udělal nevědomky krok zpět, a polkl, když jeho sahvahd začal mluvit.
„Dobré odpoledne, Bille. Dorazil jsem, nejspíš už hodiny předtím, než ty tohle teď vidíš. Počasí je překrásné, kéž bys tu mohl být. Možná příště tě vezmu s sebou. Doufám, že sis to v Chrámu užil; promluvíme si o té stavbě, až se vrátím domů. Až tě uvidím.“ Tom se začervenal a zpráva se nečekaně vypla.
Bill se rozvzlykal a sesunul se na zem. Tohle už dál nezvládal; cítil se, jako by byl v tornádu a nemohl se z něj dostat pryč.
„Andreasi,“ zavolal zlomeně na nejbližší věc, které mohl říkat přítel. Bill se předklonil a koukal na své modlitební šaty přes slzy v očích. Takhle si svůj život žít neplánoval, ignorovat přísahy a chovat se naprosto nepočestně. Chování z dnešního večera ho rozvzlykalo ještě víc, a silné ruce ho chytly kolem pasu a položily na postel. Zvedl oči a viděl Andreasův vážný pohled, hrudník se mu začal ztěžka zvedat potlačovanými vzlyky.
„Jako když hvězdy padnou, Bille? Co se stalo? Co vás-“ jeho slova byla přerušena, když se Bill najednou posadil a pevně ho obejmul.
„Omlouvám se, je mi to tak líto, nikdy jsem nechtěl, aby se to takhle stalo,“ zašeptal Bill a chytil Andrease ještě pevněji.
„Aby se co jak stalo, Bille? Prosím, mluvte se mnou, prosím, můj Pane.“
Bill odtáhl obličej od Andreasova teplého krku a utřel si tváře. „Já… musím ti něco říct.“
autor: Little Muse a Majestrix
překlad: Lil.Katie
betaread: Janule
"Ať už jsme mohli být cokoliv, má lásko… nejsme tím."
Tak tohle už nezvládám. Momentálně k tomu vůbec nemám slov. Jsem z toho nešťastná.
I just cant help myself, but its so hot when Bill´s totally out of his mind with Tom and Bushido too…i stillc ant decide which one i like more with him…
bože, mě je Billa tak líto…ale zároven Toma, protože si tohle jednání rozhodně nezaslouží….on…je víceměne obět…. aa BIll by mu to možná měl ířct, ikdyž nevím, co by to pro něj znamenalo..
Já normálně umírám!!!!
Už jsem povídku četla, ale to bylo ničím proti tomu, číst tenhle dokonalý překlad…
A teď přiznávám, že dnešní díl mě dohnal až k slzám…ten příběh je tak neuvěřitelně emotivní, krásný i tragický, já cítím nevýslovný smutek nad tím, jak krutě si osud se všemi zahrál.
Jak málo, malinko stačilo k tomu, aby teď Bill spal šťastný v domě Rao…
Bill už pochopil, že jeho rozhodnutí v minulé noci bylo k ničemu, to, že Tomovi dovolil, aby si ho vzal, v něm jeho lásku a touhu po Anisovi nezabilo, jen na chvilinku uspalo, aby se později mohla probudit ještě silnější, než předtím.
On i Anis se tak snažili, oba věděli, že to, co dělají není správné, ale když Anis uviděl prsten na Billově ruce, jeho potlačované emoce byly venku, vědomí, že Bill šel hned od něj k Tomovi, muselo být krutým zjištěním a v podstatě snad i zradou…není divu, že se neovládl…
A Bill? Toho je mi opravdu líto, tak moc chtěl všechno udělat správně, když zjistil, že Anis měl být tím vyvoleným, že to byl on, komu jeho otec poslal nabídku jako prvnímu, divím se, že se z toho nezhroutil.
Tom je třetí stranou tohoto tragického trojúhelníku, a jeho láska k Billovi, jeho něha a starost o něho všechno ještě zhoršuje, protože o to hůř si Bill teď připadá…
A ještě chci jmenovat jeden okamžik, který byl pro mě dneska zvláště krásný, a to byla chvíle, kdy Bill po noci s Tomem snídal.
"Jediné, na co se Bill díval, byla miska třešní, která stála na stole se snídaní"
Ta věta je neskutečně symbolická, je v ní všechno, co v tu chvíli Bill mohl vnímat a cítit…
Nakonec nemůžu opomenout pochválit krásně popsané milování, plné touhy, něhy, zoufalství i lásky =)♥
Strašně se těším na další díly, na celý tenhle úžasný příběh, i když vím, jak moc těžké pro mě bude dál jej číst…♥
Já… nevím, co na to říct… Měla jsem tuhle povídku ze začátku ráda, než se tam objevil Bushido.
Samostatné párování Billa s Bushidem mi nevadí, ale když je tam ten Tom… Když je Bill s Bushidem, mám sevřené vnitřnosti, aby s ním nebyl, aby to nedělal… Doslova mě to mučí, prožívám to tak silně, až se mi z toho chce brečet.
Už u minulého dílu jsem si říkala, že je to na mě moc emocí, že už to nebudu příště číst a já si to stejně přečetla… Byla to chyba, teď už vím, že jsem to číst neměla… Nevím, kde se ve mně berou takové pocity a myšlenky, nikdy se mi nestalo, ale už to dál zřejmě nezvládnu…
Povídka je napsaná strašně krásně, překlad je výborný, možná to kvůli tomu, jak je to úžasné, to tolik prožívám, až to není zdravé… Asi se s tímhle emotivním příběhem budu muset rozloučit.
Já jsem hrozně smutná. Ne kvůli Billovi, ale chce se mi brečet z toho, že dovolil Bushidovi zajít až tak daleko. Že mu vůbec po tom, co prožil s Tommym, dovolil dotknout se ho. Nerozumím tomu, stále jsem doufala, že Bill tohle vše nedovolí. Je mi z toho opravdu do pláče. Bill mě velmi zklamal!!!
[6]: Přesně tak nějak to vnímám i já, jen to neumím tolik dobře vyjádřit slovy…
[6]: Já to vidím trochu jinak. Bill je věřící a nechává se dost ovlivňovat indiciemi, které mu zanechávají Bohové. A zatím to vypadá, že jeho osudovým partnerem měl být Generál Bushido a ne Tom. Vše jej k němu táhne, i když rozum a povinnost mu říkají něco jiného. Už tady se projevuje to, proč se povídka jmenuje tak, jak se jmenuje. A jen tak mimochodem, shrnutí originální povídky naprosto vystihuje to, o co v téhle povídce jde.
Mne je Billa aj Toma štrasne lúto. Nechsela by som byť ani na jednom miesteô. Bill sa musí citiť štrašne bezmesní lebo tzo vyzerá tak že ked urobí čokolvek je to zlé, alebo nesprávne, a ešete k tomu tým ubližuje sebe Tomovy ale aj Bshidovy, ako by nevedel presne čo cíti.,
[8]: Danio, absolutně souhlasím, Generál je tou osudovou láskou, kterou Billovi určili bohové, ať už se to někomu líbí, nebo ne…
Bill se zmítá mezi láskou a náklonností, mezi svou touhou a svou povinností, ví, že nesmí zklamat, ale srdce mu říká něco jiného…
Jinak bych chtěla říct všem, aby čtení nevzdávali, povídka za to určitě stojí, tak vydržte =)♥
[8]:Převelice se omlouvám, už je to snad v pořádku;)Shrnutí dodáno:) Nastala menší chyba v komunikaci
"Ať už jsme mohli být cokoliv, má lásko… nejsme tím."
Prečo ma to rozplakalo? 🙁 Mne je Bushida a Billa ľúto 🙁 prečo nemôžu byť spolu? Túto otázku si pokladám pri každej časti a…nejak nenachádzam odpoveď. V jednej časti sú spolu Bill a Tom a druhej akokeby Bill a Anis…čo sa to deje? 🙁 Ja vám prisahám, že koniec tohto príbehu nezvládnem 🙁 aj keď je to veľmi prekrásny a kúzelný príbeh ♥, tak Anisa mi bude ľúto. Konečne príbeh, kde nie je za nejakého bezcitného cool týpka a aj tak nenájde šťastie 🙁 Bojím sa toho, čo bude nabudúce, ale taktiež sa teším na pokračovanie ♥
[7]: Umíš, Clarrkys. Přesvědčuješ mě o tom v každém tvém krásném příběhu. ♥
[8]: Mé "nerozumím tomu" není myšleno k povídce celkově, ale k tomu momentu tady. Povídku čtu od začátku velmi pozorně a vše je v kapitolách řečeno a vysvětleno. Doufala jsem spíš v zázrak, že bude mít Bill tu sílu odolat těmto indíciím. Možná jsem měla napsat jen 2 slova: zklamání a smutek a nebo ještě lépe, raději nepsat nic. Tak se omlouvám!
[10]: Keď je Bushido jeho osudová láska, tak prečo nakoniec bude s Tomom??? :O 🙁
[14]: Ywčo, svůj komentář jsi napsala krásně, Anisovu postavu vidíš stejně, jako já, taky jsem si u povídky pořádně pobrečela. A odpověď na tvou otázku znají jenom bohové…
[13]: Ondinko, já si hrozně vážím, že jsi svůj komentář napsala, to by každý na tvém místě nedokázal =) Tohle je strašně krásný a emotivní příběh a od začátku bylo jasné, jak rozdílné pocity a názory bude vyvolávat…
[15]: Příště už psát nebudu, byl stejně jen pro tebe (naše dohoda).
[16]: Ondi, proč bys nemohla napsat svůj názor? Vždyť tady každý píše jen svůj pocit, svoje myšlenky, názory, a ty nemůžou mnít všichni stejný, tak na to kašli a piš, co si myslíš. :o) Komentáře nejsou pro ty ostatní, ale pro autorky, a ty budou určitě rády za tvůj názor, každá zpětná vazba je vždycky vítaná a tuhle povídku čte bohužel tak málo lidí, že každý názor se opravdu oceňuje. :o)
[5]: Klári, sama píšeš takový smutný věci a tohle nezvládneš? Já myslím, že jo, neboj se, ta povídka za to opravdu stojí… a ještě by ses připravila o skvělý pokračování. Opravdu se neboj. :o)
Dokonalost
Tohle je vážnš dobře napsaný :).
[17]: Víš, Janulko, důvod je přesně ten samý, proč jsem svůj komentář u jednoho z předcházejících dílů nenapsala (přestože jsem ho četla). Nejde o to, že bych nerozumněla povídce, ale perou se ve mně pocity a vím, že pokud je napíšu tak, jak to cítí to mé srdíčko, jako dnes, nebude se to příliš líbit…
A děkuji ti!♥
[20]: Autorkám se budou tvé pocity líbit, a na ostatních houby záleží. 🙂 Nemáš zač, jsem ráda, že se ti povídka líbí a je psaná opravdu hodně emotivně, což je samozřejmě úžasný a je to dílo dvou autorek, které to tak určitě chtěly. Proto budou rády, když se dozvědí, že se jim to podařilo. :o) Jen klidně piš, neohlížej se na to, co říkají ostatní. :o)
[21]: přesně.
Ááá já se na to tak těšila! Bohužel nemůžu napsat dojmy, protože nemám čas to teď číst, ale tisknu si to.
♥♥♥♥♥
[13]: Já tě nechtěla nějak urazit nebo tak, já jen prostě napsala, co si o téhle povídce myslím. Jestli sis to vzala nějak osobně, tak se omlouvám, protože tak jsem to fakt nemyslela.
[11]: To je v poho, já jen že se mi to shrnutí moc líbilo a pěkně vystihuje myšlenku celé povídky. Nebyla to narážka na to, že bys jej tam měla přidat. Já si ani nevšimla, že tam nebylo 😀
Mám chuť skočit do děje a všechno to Tomovi říct! Bille, Bille – na plné čáře si to podělal. Všude kde si mohl. Bushido ty taky.. aach jo.. možná že měl bejt Bushido ten pravý aaale není.. tak ať k Tomovi zachová úctu
Bože jak moc nemam ráda Bushida a Billa? hrozně moc, ale tady? ach bože co mi to děláš?
Den po přečtení to vidím pořád stejně beznadějně. Upřímně, netuším, jak dokážu dočíst tuhle řadu plus tu další, když stejně vím, že lepší než teď to nebude, protože Bill stejně nemůže být s Anisem a i kdyby se snad náhodou nakonec do Toma aspoň trochu zamiloval, tím mi radost beztak neudělá. Podstupovat to sebetrýznění… mám sto chutí jít od toho. 🙁
[27]: Fee, přece by jsi mě v tom nenechala samotnou =(
Povídka je opravdu úžasná, a i když se třeba nevyvíjí úplně podle našich představ, rozhodně by ses připravila o krásný zážitek =)♥
Lidi, jestli se na to všichni vykašlete, že to nebude číst, tak vám můžu říct, že to bude mrzet jak mě, když už se s tím s Janulí tak dělám…tak samotné autorky, které si na tom daly neuvěřitelnou práci…:(
[29]: Přesně tak!!! Tolik práce…
Tohle je šílené, jedni přestanou číst, protože je Bill s Anisem a druzí, protože je s Tomem….
Největší paradox je to, že kdyby povídka nebyla tak dobrá, tyhle emoce by asi nevyvolala, takže vlastně zaplatí za to, že je tak úžasně napsaná…
Vždyť je to absurdní =(
já to teda číst budu! ♥♥
protože vícedilnou povídku s lepší fantazií sem snad ještě neviděla..
nevim co vám vadí na tý trojici 😀 aspoň to neni tak jednotvárný jako skoro každá, kde je jen Bill/Tom a nikdo jinej… já si teda radši přečtu zase něco trochu jinýho
a jinak musím říct že tahle povídka musí bejt opravdu extrémně těžká a hlavně pracná na překlad a vy byste měli bejt rádi, že to někdo překládá a můžeme tu mít i něco takhle jinýho.. 🙂 😀
[13]:
[17]:
Je mi jasné, že to musí být těžké na překlad a je to vážně přeložené a napsané strašně nádherně… samozřejmě díky tomu to vyvolává tolik emocí a pocitů, ale ačkoliv někdy napíšu taky něco dost smutného, je to něco jiného, než když to čtu a vžiju se do toho tak, jak to u vlastní povídky nejde.
A Janul, nemusíš se bát, žes tím skončím… já jenom na čas trochu povolím a jednou mi to zase nedá a vrátím se k tomu xD Nejspíš to bude pro mě hodně trápení, ale protože jsem ten příběh nečetla v originále a nevím, jak to bude dál, jestli to skončí pro mě špatně nebo dobře, tak neodolám a stejně si to budu muset jednou dočíst.
Chápu, že pro Billa bude jeho vyvolený Bushido, ale když se tam vyskytuje i Tom a je mu tím ubližováno… moje nervy na to v tuhle chvíli vážně nemají.
[32]: Clarrkys, napsala jsi teď jednu nádhernou větu a mně už je jasné, proč mě tvé příběhy tolik oslovují…
[21]: Janulko, ještě jednou moc a moc děkuju!♥
Ježiš lidi, vždyť přece jde hlavně o to, jak se děj podá! Já to četla včera před spaním a ještě dneska po škole, protože jsem si chtěla celej díl připomenout ještě jednou a i když mě to i podruhé pořádně vzalo za srdce, budu to číst dál, protože se nechci připravit o tak skvělou povídku… I když asi Bill na konci bude s Tomem, číst to budu, protože mi za to stojí všechny ty chvilky, kdy se tu rozplývám nad Billem, nad jeho postupujícím vztahem s Tomem, nad zoufalým Bushidem… I když miluju Billshido a v téhle povídce obzvlášť, dočtu to, protože je to krásný. Obdivuju autorky (achjo, zase se opakuju…:)), tohle je totiž něco absolutně úžasnýho. I kdybych měla probrečet každej díl, nepřestanu to číst, to prostě nejde. 🙂
Jinakjak už jsem řekla, tenhle díl byl úchvatnej, četla jsem to se zatajeným dechem. ♥
[32]: Mám úplně stejný pocity.
Já se moc omlouvám, ale nesnesu, když Tomovi ubližují citově. Ze mě Billshido fanynku neudělá opravdu nic. Sama jsem psala Billshido povídky a byla nadšená, ale musela jsem s tím přestat, poněvadž jsem to jaksi psychicky nezvládala. Ano, chápu jejich role tady a je to dokonale napsaný. Ale i když to čtu a právě, když jsem to psala, moje vnitřnosti se vaří. Byla jsem z toho zdeptaná. Nedopsala jsem to… hrozně se mi chce brečet. I když třeba na konci bude s Tomem, stejně bych z toho byla smutná, protože by měl srdce pro Bushida o.O ne, já prostě nevím, jak to vysvětlit. Mám z toho úzko a chce se mi brečet. Nedokážu číst, když se Tom trápí z lásky k Billovi, kterou on k němu necítí kvůli Bushidovi. A klidně mi tu začněte nadávat xD já to cítím asi jak právě Clarrkys.
Teda ten pan sboženej je ale velká děvka!! Pořád utíká za Anisem a s Tomem teda nic moc,.. ale rozhodně budu číst dál, Miluju tu povídku je velmy originální svím dějem. Už jen proto je tolik zajímavá… užasná <3
Muže mi někdo odpovědět kolik to má dílu?? A doufám že hodně! Uvažuju o tom že si tenhle skvost vytisknu a udělám si takovou domácí knížečku, tohle budu číst i víckrát to už vím teď! Pardon že píšu vždy skoro jako poslední ale nechávám si to na dobu takovou abych si to v klidu vychutnala řádek po řádku x)
[36]: První řada má 19. dílů a druhá řada " A Broken Hallelujah" má 37. dílů.
Takže se máme na co těšit =)♥
[37]: Uáá tolik? No tak to mám radost! Že jen tak neskončí! Těžko se s ní budu loučit, už teď mi přirostla k srdci.. a děkuju moc za odpověď x)
to nejde. tohle je na sebevraždu. já tu povídku nezvládám. tolik mě pohltila Billova rozervanost, že sama cítím, jak mě z toho bolí vnitřnosti, musím se co chvilku chodit vydýchat na mráz a zahnat slzy. a přitom… je to závislost, maximální. 🙂
"Nedokážu vystát pomyšlení na to, že se tě dotýká..Měls být můj..Ať už jsme mohli být cokoliv, má lásko, nejsme tím." …….umíračka. :'( to je tak krásně osudové, tragické.. a zároveň radši ani nechci pomyslet na Toma.
ááách jo, tohle bude ještě dlouhý.
fascinující co se mnou i po nějakém čase tahle povídka ve dvě ráno dělá.. 🙂
Tak tohle je na mě moc! Já už jsem si přesně nepamatovala děj povídky, a nějak jsem si myslela, že bude všechno o něco lepší. Netušila jsem, že u povídku budu až takhle moc trpět. Na mě je tohle až děsivě moc pocitů. Bill mě děsně zklamal. Doufala jsem, že je lepší. Já vím, že láska dělá divy..ale mě to prostě strašně štve. Tento díl jsem vážně nezvládala, desně jsem u něj brečela, jsem z toho frustrovaná. Všechno okolo Bushida mě štve. Je daleko straší než Bill, tak to měl utnout hnedka v začátku a ne že spolu budou provádět tohle. Jasně, já chápu, že Billa miluje..ale to je mi úplně jedno! Bill je Tomův sahvahd, ne Bushidův. Oba se podle toho mají chovat! Bill si sám vybral, že chce být s Tomem, Tom mu sakra dával na výber, nemusel se s ním vyspat a klidně si mohl jít za Anisem a zasnoubit se s ním. Vůbec se mi nelíbí, jak Toma podvádí. Jenom ať se Bill trápí, patří mu to! Vím, že jsem teď hnusná, ale já jsem tak děsně naštvaná na Billa. Tohle prostě neměl dovolit. Tohle se nemělo stát. Teď to bude ještě horší.
Já teď vůbec nevím, jestli zvládnu vůbec tuhle povídku dočíst. Nějak jsem zapoměla, jak moc mě to trápilo. Zase celý den nebudu myslet na nic jiného, než na tenhle jejich vztah. Hrozně mě štve, že povídky tak moc prožívám….
No, budu si muset dát zase chvilku pauzu a pevně doufám, že se k povídce vrátím. Možná se zběžně kouknu jaká bude druhá řada a podle toho se rozhodnu 😀
Já prostě musím reagovat, i když si to už zřejmě nikdo nikdy nepřečte. Tohle je taková síla, že nemůžu ani dýchat. Tahle povídka je pro mě totální životní flashback, který mě tak moc dostává na kolena a zároveň nutí číst dál. Je to i připomínka toho, že jsem už vážně stará. Je to totiž už skoro dvacet let, co jsem prožila něco podobného a byla v Billově kůži. Dokonale chápu každý jeho pocit a myšlenku a je mi ho neskutečně líto. Vím, že to co prožívá se prostě nedá ovládnout. A i když můj "Tom" se už dávno ztratil v propadlišti dějin, na "Bušida" nikdy nezapomenu a i přesto, že jsem mu nakonec úplně nepodlehla, bude mít tajné místo v mém srdci navždycky. A i po těch všech letech nikdy nepřestanu litovat, že jsem mu nepodlehla… Život s námi někdy hraje krutou hru… Drž se, Bille ❤️❤️❤️