autor: Nivian
Moc děkuju za ohlasy <3 🙂 ^^
Od Maxova pozvání uběhly už dva dny. Ano nemýlíte se, je pondělí. Bill zrovna běhal okolo posledních stolů a uklízel přebytečné. Blížila se osmá večerní a na Billovi byla jasně vidět jeho nervozita.
Předešlé dva dny probíhaly podle jeho představ. Žádné zmatky, žádné silné vyčerpání, a dokonce žádná rozlitá limonáda na něčím saku či rozbitá sklenice. Mohl být sám se sebou spokojený. Dalo se říct, že to byly nejúspěšnější dva dny vůbec. Po Tomových narážkách a pohledech na Billa dopadla neuvěřitelná nervozita, a po Maxově pozvání jakbysmet. Jeden by si myslel, že to na Billových výkonech půjde vidět, ale kdepak. Jako by mu ten stres a nervozita pomáhaly podávat větší a lepší výkony. Nutno se pousmát.
„Nashledanou…“ rozloučil se s posledním zákazníkem a oddechl si. Dnes toho bylo přespříliš. Restauraci navštívilo více zákazníků než obvykle, ale Bill důstojně obstál a všechno zvládl lépe než dobře. Se spokojeným úsměvem sundal zástěru a hodil za bar. Úlevně vydechl a začal se soukat do civilizovanějších věcí. Večer předtím doma pečlivě vybíral, co si dnes večer obleče. Né, že by mu záleželo na tom, aby se Maxovi líbil, ale…. chtěl se mu líbit. Ze všech svršků, které uschovávala Billova skříň, vybral to, o čem byl přesvědčen, že jsou nejlepší kousky, co má.
Vybral černé džíny s pár šedými pruhy, které mu pasovaly přesně na tělo. Triko se základní barvou černou, místy prostříbřené, a tmavě modrou mikinu. Mikinu doplnil tmavě modrými teniskami, které dostal minulý rok od jeho tehdejší nejlepší kamarádky. Byly značkové a Bill si na nich dost zakládal, proto si je bral jen na významné události. Ano, Bill tuto událost shledával za významnou. Nevěděl, zdali to má být jen čistě kamarádské, anebo si od toho má slibovat něco víc. Třeba jej Max zve na rande? Nevěděl, jak si tohle pozvání vyložit. Celý svůj outfit doplnil spoustou doplňků z bižuterie naproti jeho oblíbené cukrárny v centru města. Jednou za pár měsíců si mohl dovolit udělat si radost, a něco ve slevě koupit.
Trhl sebou, když uslyšel někoho vcházet do restaurace. Poohlédl se zpoza baru a na tváři se mu roztančil úsměv.
„Ahoj, Maxi!“ vypískl a mikinu si rychle zapnul až ke krku.
„Ahoj, Billy, tak co, připraven?“ Max se zasmál a sjel chlapce od hlavy až k patě pohledem. Už když jej uviděl poprvé, cosi jej na Billovi uchvátilo. Netušil, jestli to byly Billovy pronikavé, tmavé oči. Billova dokonalá postava. Billův zženštilý obličej a dokonalý malý nosánek, nebo něco úplně jiného.
„Docela. Měl bych ještě možná… umýt pár skleniček, ale to se může nechat na zítra. Snad to vadit nebude,“ kývl rameny a postavil se před Maxe.
„Možná bys to měl dodělat. Nechci, aby sis kvůli mně dělal problémy nebo tak něco. Já klidně počkám“.
„Ne! Je to v pohodě. Určitě…“ zazubil se černovlásek a popadl klíče.
„Můžem jít…“ zahlásal a mířil k východu. Bill dnes mimořádně dobře naladěn. Veškerá nervozita z něj rázem opadla.
„Jak myslíš“ dostalo se mu tiché odpovědi. Bill se jen zazubil a vyšli před restauraci. Bill vytáhl z kapsy svazek klíčů a pohazoval s nimi v ruce.
„Sakra, vždycky ho nemůžu najít…“ zakňučel utrápeně, ale hned na to našel správný klíč. Max se jen zasmál a přemýšlel nad Billovým občasným dětinským chováním.
„Tak. A co máš v plánu? Teda… doufám, že sis něco připravil, protože já vůbec neměl čas, abych přemýšlel o programu na dnešní večer…“ zažbleptal a klíče schoval do velké kabely přes rameno.
„O to se vůbec neboj…“ zasmál se Max a pokračoval. „Já tě pozval. Tudíž program náleží jen a jen mně. Myslel jsem, že by ti mohlo docela vyhládnout. Tak jsem….vybral jednu restauraci. Je kousek za městem. Určitě ji budeš znát. Lathium se jmenuje“. Bill mírně pootevřel ústa. Už o téhle restauraci slyšel. Co věděl, tak tuhle restauraci navštěvuje jen malý okruh lidí z okolí. Zkrátka smetánka. Doktoři, podnikatelé nebo politici, a tak různě.
„Maxi…“ povzdechl si, „tam jít nemůžu. Je to tam hrozně drahé a…“
„A koho zajímá, jak je to drahé? Chci s tebou zažít plnohodnotný večer, Bille. Nechci ho trávit někde v nějakém pajzlu nebo… venku. Tohle vůbec neřeš, ano?“ pronesl Max a usmíval se. Upravil Billovi ofinu, kterou mu pochroumal vítr, a zaculil se. Billova tvář právě nesla rudou barvu. Podíval se do země a kývl.
„Dobře. A to tam… no, půjdeme pěšky? Nebo autobusem?“ ptal se. Upřímně si nedokázal představit, že jde někam za město pěšky. A tušil, že v tuto hodinu zrovna žádný spoj nejede. Max se zasmál a ušklíbl.
„A od čeho jsou auta? Přijel jsem autem takže… i tam pojedeme autem. A potom tě hodím domů, hm?“
Bill se nestačil divit. Nedokázal ani pomyslet na to, že by v Maxově věku už měl své auto, a dokonce ho i řídil!
Přikývl a pousmál se.
„Tak jo, mám ho kousek odtud…“
Bill opět přikývl a vydali se směrem k autu.
***
Bill se pohodlně usadil na kožené sedačce a díval se okolo. Nikdy předtím v tak luxusní restauraci nebyl. Tohle vídával jen ve filmech, a ani netušil, že by takový kousek od jeho města bylo něco podobného.
„Je to tu… páni. Moc hezké. Ta fialová s tou stříbrnou. A rudé lístečky. Představuju si, jak bych v nich ležel… třeba na takové té velké posteli. Jak mají ve filmech. To by… to by bylo něco…“ vydechl Bill s úžasem a jeho oči těkaly kolem dokola. Max jej s úsměvem pozoroval a byl rád, že chlapci udělal takovou radost.
„Slušelo by ti to tam. V té posteli myslím…“ pronesl tiše a svůj zrak stále upíral na Billův, teď už rozpaky zarudlý obličej.
„Děkuju…“ pípl Bill a zabodl pohled do jídelního lístku. Vyrušil jej až číšník, který jim donesl drahé šampaňské.
„S dovolením.“ Bill rychle sundal ruku ze stolu a nechal číšníka, aby položil šampaňské na stůl.
„Díky…“ usmál se Max a začal diktovat svou objednávku.
„A ty, Bille? Klidně si objednej cokoliv…“ usmíval se a pohladil Billa po ruce. Bill kývl a ještě se chvíli rozhlížel. Povzdechl si. Všechno bylo tak drahé. Max se mírně zamračil. Moc dobře věděl, na co Bill myslí.
„Bille…“ povzdechl si. „Vyber si, co chceš. Úplně všechno. Na cenu se vůbec nedívej, ano?“ pousmál se a kývl. Bill si povzdechl a přikývl. Začal tedy diktovat svou objednávku.
„A k tomu… smažené banány s medem, šlehačkou a tofu polevou… děkuju…“ špitl a odložil jídelní lístek.
„No vidíš, že to šlo…“ zasmál se Max a začal debatu o všem možném. Po chvíli z Billa opadl naprosto všechen stud a spolu s jídlem převykládával Maxovi snad všechny trapasy, co stihl zažít.
***
„Páááni, Maxi. Lepší večer jsem snad nezažil. To jídlo bylo vynikající a celkově… Já vůbec nevím, co říct. Děkuju ti…“ začal se Bill hned před restaurací rozplývat a tančil okolo Maxe. Ten se jen smál a pozoroval Billa.
„Není vůbec za…-„
„Ale ale…“
Bill i Max se otočili po hlase. Bill se trhavě nadechl a zůstal stát jako přimražený. Najednou nikdo nevěděl, co říct.
„Nazdar, Tome…“ ozval se najednou Max. Bylo na čase situaci trochu odlehčit.
„Zdravím, Maxi. Koukám, že sis vyhlídl novou zábavu, nemýlím-li se?“ Tom se šklebil a ukazoval prstem na Billa. Ten stydlivě sklopil hlavu a propaloval díru do svých bot. Tom začal hru, a Max na ni přistoupil.
„Závidíš snad? Co ty tady tak sám? Žádná holka na obzoru? Nebo co třeba Alex. Zajisté by s tebou někam rád šel…“ Tom se nadechl, jako by chtěl něco říct, ale hned na to zase prudce vydechl. Uchechtl se a díval se do Maxových očí.
„Holek už mám dneska dost. A Alexe tady nepleť. Já vám vyklidím pole. Vidím, že toho máte spoustu před sebou, že, Bille?“ sykl a zabodl svůj pohled na Billa. Bavilo jej takhle ho trápit.
„Já…“
„Ne to je v pohodě. Nic neříkej. Ale Maxi… myslím, že těch číšníků a číšnic od nás z baru bylo už dost, nemyslíš?“ zasmál se a zmizel za rohem. Bill si povzdechl a upřel svůj pohled na Maxe. Ten jej pohladil po tváři a usmál se.
„Neřeš ho, ano? Dneska ne…“ Bill jen kývl rameny a utrápeně se díval před sebe.
„Pojď, odvezu tě domů…“ šeptl Max a jemně vzal Billa okolo ramen. Bill přikývl a utápěl se ve svých vlastních myšlenkách.
autor: Nivian
betaread: Janule
Tak teď budu pořád přemýšlet, jestli z Toma mluvila závist nebo pravda…Max se zdá být opravdu fajn, ale asi na tom, co řekl Tom něco bude.
Jinak jsem ráda, že si Bill taky konečně trochu užil, i když to bylo "jenom" dobré jídlo a pití a příjemná společnost. On se dobře bavil a cítil se s Maxem spokojený, jenom se trošku bojím, aby mu Max nakonec nějak neublížil, ať už fyzicky nebo psychicky…
No a Tom se vlastně objevil jen na okamžik, ale za ten okamžik toho stihl říct docela dost =D
No nasadila s mi chrobáka do hlavy aby som rozmýšlala čo tým chsel Tom povedať. Dúfam že Max neje len neaky hajzel a neublíži Billovy. A som rada aj za Billa že su troišku užil niečo iné a príjemné.
jako ted nevim co si myslet o Tomovi jak to jako myslel 😀 Doufám že Max Billovi neublíží a Tom se k němu bude chovat už líp
Nivian, opět jsi mě dostala… Nepřestanu v této povídce obdivovat, jak moc si Bill váží všeho, co má. Zakládá si i na tom, co pro ostatní je možná prkotina nebo běžná věc – nějaké tenisky, že? Zná tu cenu peněz, obzvlášť když si je sám musí vydělat a platit z nich své vdělání. Něco, co je pro Tommyho něco naprosto běžného, oč se zrovna on starat nemusí.
Moc jsem Billovi přála, že si prožil pěkný večer a taky, že už mu to v práci jde. Ale bojím se, aby za to drahé jídlo nechtěl Max něco na oplátku. Doufám, že nebude takový. A to, co řekl na konci Tommy? Už jsem se bála, že se zas ani neukáže… ty své poznámky si mohl nechat od cesty. Ale jak říkám, jsem ráda, že se ukázal, takže mu nic nevyčítám :)))))))))♥
Krásný díl, Nivian, budu se těšit na další! A na TOMMYHO! 😀
Och aj mňa by strašne zaujímalo ako to Tom myslel… a ten Max vizerá celkom v pohode ale aj tak z neho nemám dobrý pocit… nech sa radšej prace z cesty a Billa nechá pekne Tomovi :D… ale tak je dobré že si Bill ten večer užil ale ako som už vravela Max mi nie je moc sympatický :D… som strašne zvedavá ako sa to bude ďalej vyvíjať 😀 je to super!
Opět takový hezký díl, hmmm…jako Tom mi taky zatím připadá jako pěkný pitomec a Max vypadá opravdu hodně, ale tak nějak očekávám, že to bude blbec a Tom se zamiluje a bude ten hodný, no uvidíme, jak se to vyvine.
A Bill tady má opravdu hezký charakter, takový roztomilý, nevinný, milý:)
Ohhh – nádherné ♥
děkuju vám všem 🙂 ani nevíte, jak mě vaše komentáře těší