autor: firelucy
Digah
„Bille?“ Tomův šepot skoro zlomil Billovi srdce. Jeho dvojče stále hledělo do zrcadla, Bill věděl, co Tom vidí. Tom viděl tu samou věc, kterou viděl Bill, zlaté oči. „Bille, co…?“
„Tomi… shh, to je v pořádku.“ Bill ho hladil po zádech, tisknul si ho k sobě. Tom odtrhnul svoje oči od zrcadla a obličej zabořil do Billova krku, třásl se zlostí. Bill cítil každý záchvěv svého dvojčete, tu důvěrnou tíhu proti jeho tělu. Tom zkroutil své ruce v triku, které na sobě měl jeho bratr. „Jsem tady, všechno bude v pořádku.“
„Nemůžu… nedokážu se s tím vyrovnat… ne teď.“ Tom chraplavě šeptal do Billovy kůže. Bylo zřejmé, že dredáč se snaží zatlačit slzy.
Bill se bratrovi chytal říct, že tomu budou čelit, že se s tím společně vyrovnají. Vzpomněl si, jak se to ani ne před čtyřmi dny dozvěděli, bylo toho ještě tolik, o čem museli mluvit. Museli mluvit s Hephaistionem. Ale teď byla v Billovi jiná potřeba a byla mnohem větší než zdravý rozum. A tvrdost mezi Billovýma nohama toho byla důkazem tak jako nikdy. „Tomi.“
Tom beze slova přitisknul svoje boky dolů, takže byl Bill úplně ztracen, nedokázal logicky uvažovat. Zalapal po dechu, prohnul se do toho úžasného tření Tomova penisu, který se tlačil proti jeho. Tom zvednul hlavu, podíval se dolů na Billa svýma zlatýma očima. Zdálo se, že Tom bojuje sám se sebou, byl zmatený a chtěl znát odpovědi, přitom bojoval se svým chtíčem, který svítil skrze zlatě zbarvené duhovky.
Bill položil ruce na jeho ramena, když se tření stalo na okamžik skoro až hrubým. Bez dalšího přemýšlení chytil Tomovo triko, zmuchlal jej v ruce a začal stahovat. „Potřebuju…“
„Já vím.“ Tom zafuněl na jeho rty. Jejich rty se setkávaly v půli cesty, jak sténali tomu druhému do úst a jazykem bojovali o nadvládu. Tom se jako první odtáhnul a zalapal po dechu, když Bill hrubě stahoval jeho kalhoty dolů. „Bille!“
„Co?“ Bill zavrněl a zakroutil se, když Tomovy teplé ruce klouzaly pod tričkem po jeho vnitřní straně stehna. Tričko vytahoval pomalými pohyby nahoru. „Co to je?“
„Já chtěl…“ Tom táhnul ruce přes Billovo břicho až k hrudi, tričko mu vytáhl nad hlavu. Billův penis stál hrdě proti Tomovu břichu. „Potřebuju tě mít!“
„Vezmi si mě!“
Tato slova měla na dredáče přímo velkolepý vliv. Hluboce zavrčel a jeho oči Billa přímo propalovaly, a potom znovu spojil jejich rty. Bill se prohnul a zatnul nehty do Tomových zad a cítil, jak se s každým pohybem jeho prstů dole na bocích tvoří Tomovi husí kůže. Stáhnul mu boxerky. Tom zasténal do Billových úst, kousnul jej do rtu, předtím, než se jej zmocňoval jazykem znovu a znovu.
Bill se udýchaně nadechnul, když se Tom přesunul na jeho čelist, kde jej láskyplně kousal.
„Otoč se.“ Tom znovu chraplavě zašeptal do Billova krku, kde stisknul jemnou kůži svými zuby, tak příjemně to štípalo. Bill to miloval. „Bille, otoč se, kurva!“
Bill vzdychnul nad bratrovými slovy, celé jeho tělo se třáslo očekáváním a překvapující touha se stala naprosto dominantní. A Bill se otočil, na pohovce si kleknul na kolena a své předloktí si opřel o opěradlo. „Tomi.“
Tom neposlouchal, díval se. Pozoroval to nedotčené, bledé tělo, které jen čekalo, až jej označí. Když kousnul, Bill vykřiknul, ale potom pokožku dlouze a pomalu olizoval, tím ji zklidňoval. Bylo to tak dobré. Jeho jazyk brzy našel cestu až k Billovým půlkám, nechával za sebou na hebké kůži štípance.
„Oh!“ Billovo celé tělo se třáslo, když byl Tom mezi jeho půlkami a přibližoval se horkým a vlhkým jazykem až k jeho vstupu. Když mu tam jazykem zatlačil a poprvé jej porušil, Bill málem omdlel.
Tom zavřel oči. Všemi svými smysly se zaměřil na své pocity, skutečné pocity, to teplo, úzký průchod, který dráždil svým jazykem, a tu reakci, která se mu od jeho mladšího dvojčete dostala. Bill lapal po dechu, vrněl a kňučel. Naprosto se rozpadal, a to všechno kvůli Tomovi.
Mozolnaté prsty chytily Billova stehna, hladily jej nahoru a dolů po zpoceném těle.
Bill vydechnul, pootvíral ústa, zatímco ho Tomův jazyk zkoumal trýznivě pomalu. Tom přesně věděl, kde se jazykem dotknout, aby se Bill celý třásl a brzy se mohl udělat.
Když se Tom oddálil, s každým záměrným zatlačením jej Bill prosil, aby to udělal. Jediné, co ho zastavilo, byl pohled na Billův krk, po celém byly modřiny a cucfleky. Už Billovi způsobil dost bolesti, tohle musel udělat dobře.
„Co… Tomi?“ Billův obličej byl plný zmatku, který se mísil s potěšením, když se dredáč zvednul z pohovky. Ale pak se k němu sehnul a vzal ho do náručí jako nevěstu a předtím, než stačil zapištět, směřovali ke schodišti. „Postel?“
„Lubrikant,“ byla Tomova odpověď.
Během několika vteřin Bill ležel na zádech, roztahoval nohy a jeho hruď se nadzvedala, když Tom sáhnul po jeho hydratačním krému. Stín, který Tom vrhal přes Billovo tělo, když se nad něj nahýbal, ho nedokázal zbavit toho světla, které vypadalo, jako by Billova kůže žhnula. Bílá a bledá jako sám měsíc.
Tom se otřel o jeho rty a potom začal tlačit prsty do Billova těla. Sledoval, jak se černovlasé dvojče prohnulo na posteli a začalo se tlačit proti jeho dvěma prstům, zasténal, když s nimi uvnitř něj zakroutil.
Nemluvili, Tom si nebyl jistý, jestli by mohl. Vše, co mu unikalo z úst, bylo jen vrčení a tak divoké sténání, že se Billovi udělala husí kůže pokaždé, když jeho bratr ten zvuk vydal. Bill zakňučel, když prsty opustily jeho tělo a už se nevrátily. Nemusel se ptát. Tom už připravoval svůj penis, aby do něj mohl vniknout.
Zdálo se, jako by celý svět zadržoval dech.
Když do něj Tom vnikal, spojoval je takovým způsobem, že vzduch kolem nich skoro až jiskřil jejich láskou a sílou. Bill jej objal.
Po nějakou dobu zůstali nehybní, propletli končetiny a prsty, zavírali oči a jejich rty se setkávaly. A potom se Tom pohnul.
„Tomi, Tomi, Tomi…“ Bill šeptal bratrovo jméno do jeho úst, cítil každý úder Tomových boků. Brzy je pravidelný rytmus přinesl blíže k okraji, který tak pronásledovali.
Jejich výdechy se vymkly kontrole. Jejich potěšení se zvyšovalo, když se blížili k vrcholu, chtěli víc a víc.
Bill cítil každý příraz pokaždé, když se v něm ocital Tomův penis a dotknul se jeho místa. Byl to pocit, na který nechtěl nikdy zapomenout, nikdy ho nechtěl pustit. Bylo to tak perfektní.
Tom to cítil také, tu dokonalost, když do Billa pronikal. Způsob, jakým kolem něj jeho malý bratr stahoval svaly, vtahoval ho do sebe, hltal ho… Tom těžce dýchal.
A pak se to stalo. V posledním přírazu Tom Billa poslal přes okraj a Bill jej táhnul s sebou do propasti. Oba se ocitli v temnotě, která se dotýkala každé části jejich nahého těla mezitím, co se samotná těla dotýkala navzájem. Kde se kůže setkávala s kůží, tam tma pohlcovala to zářící světlo, které vycházelo z obou chlapců. Tom byl zlatý, Bill byl stříbřitě bílý. Barvy se mísily a nakonec se staly jednou.
~*~
Toma probudilo naléhavé bušení. „Co?“
„Tome… Bille, pojďte ven.“ Hlas byl hluboký a známý, Tom přesně věděl, kdo je na opačné straně dveří. „Musím s vámi mluvit. Budu čekat v obývacím pokoji.“
„Jo, dobře.“ Tom si nebyl jistý, co se děje. Proč tu byl?
„Mhm… Tomi?“ Teplé tělo se pohnulo vedle Toma, svými pěstěnými prsty si přejel po břiše. „Co ta panika?“
„Chce s náma mluvit.“ Tom zívnul a protáhnul se, snažil se najít všechny své končetiny. Jedna z jeho nohou byla uvězněna pod Billem a jeho pravé rameno bylo kompletně překryto Billovou hrudí. Tom měl podezření, že některé jeho dredy Bill držel mezi svými prsty. „No tak, vstávej.“
„Já nechci, vstávej ty.“ Bill ho políbil na rameno, a potom si Tom všimnul, že jsou nazí. Začal se červenat, když si vzpomněl na to, co dělali, když jsou teď spolu nazí v posteli. Bylo příliš pozdě na to, aby to vzali zpátky, a Tom to stejně ani nechtěl. Usmál se na černou kštici vlasů, která byla rozprostřená po jeho hrudi.
„Nemůžu, ležíš na mně.“
Bill se zachichotal, byl to ten nejkrásnější roztomilý zvuk vůbec, když nepočítal Billovo kňučení a sténání a… „Tomi, začínáš tvrdnout.“
„Omlouvám se.“ Tom se zašklebil. „Tak jo, vážně. Musíme jít dolů a promluvit si s ním.“
„Ugh!“ Bill se neochotně zvedal z postele a klopýtal ke své skříni, vytáhnul z ní první tričko, které uviděl. Tom chvíli pozoroval, jak se před ním Bill prochází nahý, potom se začal plazit z přikrývek a odešel do svého pokoje pro nějaké oblečení. Děkoval Bohu za své velké kalhoty, protože jeho malý ‚problém‘ byl stále dost velký.
Když dvojčata sestupovala po schodech, byla u sebe tak blízko, že se jejich těla o sebe třela. Setkali se s očima jednoho velmi vysokého a velmi důležitě vypadajícího muže.
„Ahoj, Saki, co se děje?“ Bill padnul dolů na gauč, Tom jej brzy následoval. Jejich stehna se k sobě tiskla a Bill se hodně přemlouval, aby nepoložil ruku na to Tomovo a nepohladil jej.
Bylo to divné. Nějak se zdálo, že po tom, co se tomu podvolili, jim nebyl vztah mezi nimi nijak trapný. Bill věděl, že Tom bude mít stejně pochybnosti, že se dredáč bude cítit provinile a bude váhat nad tím, jestli by to měl udělat znovu, ale to bylo v pořádku. Bylo to v pořádku, protože si byl teď zcela jistý, že je jeho druh. Tom by mohl cítit, kolik viny by chtěl, stejně to Billa nezastaví před tím, aby ho miloval. Věděl, že ho Tom bude milovat nazpět, bez ohledu na okolnosti. Byli stvořeni jeden pro druhého. Bylo to tak jednoduché.
„David nechce, abychom se už vrátit zpátky na turné, co?“ Ptal se Tom, položil si ruku přes opěradlo pohovky, téměř kolem Billových ramen.
„Ne, máte pět dní navíc.“ Saki se na ně usmál, vteřinu je oba pozoroval, než se rozhoupal. „Je tu něco, co byste měli vědět. Mluvil jsem s Hephaistionem.“
Bylo ticho, které přerušil až zvuk dvou padajících čelistí, obrazně řečeno.
„Co?“ Bill se podíval na jejich šéfa ochranky. „Ty jsi… co?“
„Těsně předtím, než nastoupil na letadlo do Anglie, jsem ho zastihnul. Řekl mi, že vás mám pozdravovat a přál vám do budoucna všechno nejlepší.“ Saki ignoroval šokované výrazy dvojčat, byl zvyklý s nimi tak jednat. „A řekl mi, ať se ujistím, že jste oba připravení na úplněk.“
Tom lehce zatřásl hlavou. Tohle bylo moc informací za jeden den. „Ty víš o něm… a mně?“
„Oh ano, už nějakou dobu jsem měl podezření. Když Hephaistion přišel tu noc do hotelu, mé tušení se naplnilo.“ Saki jim věnoval malý úsměv, zdvořile ignoroval, jak Billova ruka hladila přes Tomovy volné kalhoty jeho stehno. „Takže, řekl mi, že víte všechno, kromě části o přeměně?“
„Já, uhm… jo…“ Tom zavrtěl hlavou a snažil se soustředit. „Jen jsem si před pár hodinami uvědomil, že je to všechno pravda. Neměli jsme moc možnost o tom mluvit.“
„To jsem si jistý.“ Saki jen mrknul na Toma a Billa, na znamení toho, že chápe. Dvojčata se začervenala. „Ale přesto víte hodně, že?“
„Jo… jo, myslím, že ano.“ Tom pomalu přikývl, pak ho něco napadlo. „Ty jsi…“
„Vlkodlak?“ Saki se na něj podíval. „Ano, jsem. Jsem jím skoro celý svůj života. Pokousal mě, když mi bylo pět.“
„Wow…“ Bill zíral, prsty mačkal Tomovo stehno. Tom ovinul kolem Billa ruku. „To je… to mě mrzí.“
„Nemusí, naučil jsem se s tím žít.“ Saki se trochu smutně usmál. „Stejně tak jako vy. Teď ale k věci. Nemáme na to celý den.“
Bylo divné s tichým a uzavřeným Sakim mluvit tak otevřeným způsobem. Ale dělali to. Téměř dvě hodiny mluvil šéf ochranky o úplňku, přeměně a jaké to je, být vlkodlakem. Tom s Billem poslouchali, kladli otázky a ujišťovali se, aby bylo všechno řečeno. Když Saki přestal mluvit, Tom měl pocit, jako by měl každou chvíli explodovat.
„Teď musím jít. Zavolejte mi, kdybyste se ještě na něco chtěli zeptat. Zvednu to kdykoliv, dobře?“ Tom zůstal na pohovce, když Saki vstal, zatímco Bill jej následoval ke dveřím.
Byla jedna věc, na kterou se chtěl Bill zeptat ještě předtím, než Saki odejde. „Saki?“
„Ano, Bille?“ Saki si natáhnul svou bundu, jeho tělo zabíralo v předsíni tolik místa. Billa opravdu nepřekvapovalo, že ten člověk byl vlkodlak.
„Ta věc s druhem…“ Bill váhal, nebyl si zcela jistý, jestli chtěl znát odpověď, ale musel se zeptat, jen pro případ. „Byl by Tom a já… chci říct, kdyby nebyl vlkodlak… byli bychom…? Je to jen otázka toho, že jsem jeho druh… chci říct…“
„Vlkodlak není ten, kdo si vybírá druha, Bille, je to člověk. Druh vlkodlaka je někdo z lidské strany, ten, který vlkodlaka miluje tak moc jako nikoho na světě. A vlkodlak mu tu lásku vrací, dá se říct, že je ta láska souzněná.“ Saki lehce zmáčknul Billovo rameno. „Možná by se nic nestalo, kdyby Tom nebyl pokousaný, ale Bille, ty pocity by byly stejně, jen pod povrchem.“
Pak Saki vyšel ze dveří a Bill se unaveně otočil, aby zjistil, že jeho bratr stojí u dveří.
„Takže to není moje vina?“ Tomův výraz byl nečitelný. „Já jako vlkodlak jsem nás k ničemu takovýmu nenutil?“
„Ne.“ Bill přešel do Tomovy otevřené náruče a zabořil mu obličej do krku. „Já bych tě stejně takhle miloval a ty bys miloval mě. Jen bychom tak nejednali.“
„Vadí ti, že tak jednáme teď?“ Tom políbil Billa na spánek, jeho rty tam zůstávaly.
„Ne.“ Bill se usmál a políbil Toma na krk na oplátku. „Dal jsi mi pravou lásku. Cítím se s tebou šťastnější, než bych mohl s kýmkoliv jiným.“
„Taky jsem s tebou šťastný!“ Tom ho obejmul pevněji. „Miluju tě.“
~*~
„Jsi připravený?“
„Budu vůbec někdy?“
Bill se místo odpovědi na bratra smutně usmál. Tom před ním seděl na zemi, obejmul si kolena, která si přitáhnul k hrudi. Jeho brada byla na nich a díval se na Billa tím největším, nejsmutnějším a nejrozkošnějším laním pohledem, který Bill kdy viděl. Tom se bál.
„Saki říkal, že to nebolí. Nemyslíš si, že to bude bolet, že ne?“ Tom si rychle olíznul rty, okusoval svůj piercing a tahal si spodní ret do úst, aby do piercingu mohl kousat důrazněji. „Doufám, že to bolet nebude.“
„Nebude to bolet. Budeš se jen cítit divně.“ Bill se posadil na postel a propletl svoje ruce v klíně. Tom mu řekl, že nechce, aby mu byl příliš blízko, až se to stane. Jen pro případ, že by vyletěl při přeměně nebo tak. „Saki řekl, že si na to zvykneš.“
„Nechci si na to zvyknout. Nechci vůbec, aby se to stalo.“ Zavrtěl Tom naštvaně hlavou. Po tom všem to chtěl ještě pořád popřít, zapomenout. „Jak dlouho?“
„Moc ne. Ještě ho nevidím, ale už to moc dlouho nebude.“ Bill se podíval z okna Tomova pokoje. Záclony byly roztažené, aby měl výhled na celou noční oblohu. Ještě pořád žádný úplněk.
„Bille?“ Tom náhle zvednul hlavu, oči se mu rozšířily. „Co když se něco pokazí?“
Za poslední čtyři dny to bylo stále stejné. Mluvili o tom nespočetněkrát, téměř tolikrát, kolikrát se za tu dobu milovali. A pokaždé dredaté dvojče šílelo, že se stane něco špatného. Bill chtěl být právě teď zoufale v bratrově náručí. „Nic se nestane, Tome. Jsi připravený, vím, že jsi.“
Tom si hladil své nahé nohy.
Bill očima cestoval po jeho těle. Bylo to naposledy, co ho pro tuto noc viděl. Tom byl nahý, nechtěl si zničit svoje oblečení. Bill putoval očima po dlouhých nohách, hrudi a svalnatých pažích, až k blonďatým dredům, které mu padaly do obličeje. Tom tak vypadal tajemněji, než kdy byl.
Když Billův pohled zachytil bratrovu tvář, věděl, že je čas.
„Tome.“ Bill čekal na znamení svého bratra. Tom strnule přikývnul. „Tvoje oči jsou zlaté.“
Obě dvojčata otočila hlavy k oknu, dívala se, jak na obzor vycházela ta bledá koule. Trvalo to pár minut, všechno bylo tiché, úplněk stále výš a výš na noční obloze. Bill se obrátil na Toma.
Tom zíral na stříbrný měsíc, oči mu hořely ryzím zlatem, Bill téměř cítil jejich teplo na své kůži. Tomovo celé tělo bylo ztuhlé, svaly se napínaly, když se v dredáčovi něco dělo.
Byl zřejmý přesný okamžik, kdy měsíc zakotvil na obloze.
Bill zalapal po dechu, když Tom vykřiknul, křičel čím dál více jako zvíře, dokud se úplně neproměnil a nezačal výt. Dredatý chlapec měl zakloněnou hlavu, když zdravil měsíc. Když Tom vymrštil paže, Billovi se chtělo brečet, přál si, aby mohl Toma držet.
Momenty se při změně měřily na sekundy. Bill sledoval, jak se Tom shrbil, dopadl všemi čtyřmi na zem. Vrčení staršího bratra bylo neustálé, jak se svíjel pod světlem úplňku. Potom, s jedním dlouhým zavytím a silným zachvěním, se Tom změnil.
Bill se stal svědkem něčeho, co si myslel, že nikdy nemůže vidět. Bylo to tak magické a mystické jako pohádkové příběhy, které jim jejich matka vyprávěla. A nebyla to fantazie, byl to jeho bratr.
Když Tom konečně přestal výt, někde z vnitřku jeho hrudi vycházel nízký zvuk pokaždé, když se nadechnul vzduchu. Byl nádhernější, než by si Bill mohl kdy představit. Jeho srst byla zbarvená do tmavě zrzavé, skoro až do světle hnědé. Dlouhé chlupy mu kryly celý trup a ty jemnější jeho dolní paže a nohy. Stál k Billovi čelem a Bill viděl, jak jsou ty vlčí oči zavřené.
Tomovy dredy byly delší, dosahovaly k jeho zádům. Bill jej za ně chtěl hravě tahat, chtěl Toma obejmout a říct mu, že je vše v pořádku. Ale možná všechno v pořádku nebylo. Bill byl zamčený uvnitř Tomovy ložnice a jeho jediným společníkem byl dospělý vlkodlak. Ale Bill se odmítal bát.
„Tomi?“ Billův váhavý hlas rozbil ticho.
Když se k němu vlk obrátil, Billovo srdce se téměř zastavilo. Tom byl tak… nádherný.
Vlčí oči byly ještě stále jasně zlaté, teď ale klidnější… měkčí. Jeho nos byl velký a černý a Bill dostal směšné nutkání ho na něj políbit, jako to dělal s kočičím nosem. Tom se k němu pomalu vydal, ale pak se zastavil, ve tváři měl vepsanou zmatenost. Bill to dokonce mohl poznat.
„To je v pořádku.“ Bill se opatrně rozešel k Tomovi. Bill byl vždy to vyšší dvojče, ale teď, když hleděl do očí svého bratra, tak se cítil velmi, velmi malý. Tom byl vyšší než Bill, více než o hlavu. Sklonil hlavu, když Bill přišel ještě blíž a vydal to nejroztomilejší malé zavrčení. „To je v pořádku, Tomi, jsi v pořádku.“
Billova ramena se pomalu uvolňovala, jeho dech se vracel do normálu. Stál svému bratrovi tak blízko, že mohl cítit to teplo, které z vlka přímo sálalo. Opatrně zvednul ruku, Tomovi věnoval tázavý pohled. Když vlk udělal jedno z těch dalších roztomilých zavrčení, Bill položil ruku na Tomovu hruď. Kůže byla pod prsty Billa měkká.
„Cítíš se dobře?“ Bill dlaní cestoval z Tomových širokých ramen dolů k zápěstí, kde sklouznul do tlapy, která představovala ruce s drápy, mnohem delšími, než měl Bill nehty. „Chci říct, nemáš nějaký divný pocit nebo tak, z té ‚být vlk‘ věci?“
Bill se zachichotal ironii svých vlastních slov a něžně se na svého bratra usmál.
Tom zavrtěl hlavou, oči mu trochu zářily. Opatrně stisknul tlapu okolo Billovy ruky. Druhou tlapu položil na Billův pas a Bill cítil, jak si jej těžká tlapa přivlastňuje, takže Bill přistoupil ještě o krok blíže. Bez dalšího rozmýšlení položil hlavu na Tomovu hruď a ovinul svou ruku kolem jeho krku, zamotal své prsty do jeho dredů.
Vlk vděčně zavrčel a objal pevněji svého malého bratra, svůj nos položil do Billových vlasů.
Zůstali tak dlouhou dobu. Ruka se spojila s tlapou a tlukot srdce se mísil. Bill se cítil v bezpečí.
~*~
„Tome?“ Bill se otočil na bok, čekal, že se na něj podívají zlaté oči. Místo toho vedle sebe našel vlka v polospánku, nohy mu visely přes okraj z postele. Postel opravdu pro vlkodlaky dělaná nebyla. „Aww.“
Bill se otočil úplně, hladil Tomovy dredy a sledoval jeho linii vlčího nosu. „Vymyslel jsem ti písničku, lásko. Chceš jí slyšet?“
Tom vrčivě zamumlal, jeho paže se omotaly kolem Billova pasu a přitáhly si mladší dvojče blíž. Bill se zachichotal a spokojeně vydechnul, jak se kroutil ve známém objetí. Jediný rozdíl byl, že tato hruď byla kožešinová. Když ho Tom ospale šťouchnul nosem, Bill si uvědomil, že byl pobídnut. „Je to ukolébavka.“
Na vlčích rtech se objevil malý úsměv, jak se snažil pohodlně uvelebit v přikrývkách. Oběma rukama objal své dvojče a odpočíval opřený hlavou na vrcholu té Billovy. Světlo měsíce byla jediná věc, která je osvětlovala, a když se Billovy rty rozevřely v měkkém zahučení, které vyplnilo místnost, zdálo se, jako by měsíc zazářil.
Bill začal tiše zpívat.
His teeth are like marble, Jeho rty jsou jako mramor,
white as the milk. bílé jako mléko.
His eyes are like diamonds, Jeho oči jsou jak diamanty,
his fur is like silk. jeho kůže jako hedvábí.
His claws are like rose thorns, Jeho drápy jako trny růže,
stinging so sweet. bodají tak sladce.
Deep in the forest, under the moon, Hluboko v lese, pod měsícem,
you’ll hear the werewolf cry to it soon. uslyšíš vlkodlaka brzy výt.
Cry little werewolf, cry to the moon, Vyj malý vlkodlaku, vyj na měsíc,
cry to the moon tonight. vyj na měsíc dnešní noc.
Když mladší dvojče pokračovalo ve zpěvu, starší z dvojčat ho objalo pevněji. Jejich láska mezi nimi hořela, spojení druhů nemohl nikdo zlomit. Billova píseň nutila Tomovo srdce se třást.
Deep in the forest, Hluboko v lese,
under the stars, pod hvězdami,
you’ll see the werewolf, uvidíš vlkodlaka,
the wolf of the past. vlka minulosti.
He opens his dark eyes, Otevře své tmavé oči,
he’s looking for his prey. hledá svou kořist.
Catch me my werewolf, catch me tonight, Chyť mě můj vlkodlaku, chyť mě dnešní noc,
catch me my werewolf tonight. chyť mě můj vlkodlaku dnešní noc.
Někde přes oceán, byl další vlk. Jeho šedá kožešina zářila stříbrně v měsíčním světle, které problikávalo mezi vrcholky stromů. Pronikavé modré oči se dívaly na jednu jedinou věc: velké panství, které se rýsovalo v horizontu. Rozběhl se rychleji, velké tlapy se nesly po měkké lesní půdě, jak byl blíž a blíž svému domovu.
Ona tam byla, čekala na něj, cítil to.
Když dosáhl konce lesa, jeho vzhled vlka způsoboval, že noc byla úplně tichá. Pomalu se k němu dostal zvuk z dálky, z úst ženy stojící na verandě zámku před ním.
Vítr vířil její vlasy kolem tváře, ale ona si toho sotva všimla. Její oči si všímaly pouze stvoření, které k ní běželo.
Po příchodu ho pozdravila její píseň. Konečně, její druh se vrátil.
He comes for me now, Teď pro mě přichází,
he runs like the wind. běží jako vítr.
I know he will find me, Já vím, že mě najde,
pay me back for my sin. zaplatím za svůj hřích.
He’ll teach me my lesson, Dá mi mou lekci,
he’ll give me my pain. dá mi mou bolest.
I’m playing with fire, Hraju si s ohněm,
he’ll kill me again. on mě znovu zabije.
he runs like the wind. běží jako vítr.
I know he will find me, Já vím, že mě najde,
pay me back for my sin. zaplatím za svůj hřích.
He’ll teach me my lesson, Dá mi mou lekci,
he’ll give me my pain. dá mi mou bolest.
I’m playing with fire, Hraju si s ohněm,
he’ll kill me again. on mě znovu zabije.
Kill me my werewolf, kill me tonight, Zabij mě můj vlkodlaku, zabij mě dnešní noc,
kill me my werewolf tonight. zabij mě vlkodlaku dnešní noc.
Love me my werewolf tonight. Miluj mě můj vlkodlaku dnešní noc.
Ta samá slova unikala z úst chlapce v jiné zemi, šeptal je do hrudníku svého vlkodlačího dvojčete. Chlapec usnul krátce poté, co bezpečně spočíval v náručí vlka.
autor: firelucy
překlad: Larkys
betaread: Janule
Já se tak netěším na příště 🙁 To s tím Sakim mě hodně překvapilo :))
♥ miluju to ♥
Nedýchám, je to nádhera.
Oh můj bože! To bylo tak silné a plné emocí. Celý díl se mi z toho kroutil žaludek. A s tím Sakim jsem bylaa překvapená. Myslela jsem, že za nimi přišel Hephaistion. Ze začátku jsem si říkala, proč reaguje tak klidně a jaktože jim to vůbec může věřit a potom se ukázalo, že je sám vlkodlak, tak mi to konečně začalo dávat smysl. Ta proměna byla drsná, čekala jsem to jiné a právě proto se mi líbilo, že tam bylo spoustu věcí nových, ne tak zcela ovlivněných těmi různými filmy atd. Bylo to krásné, celý tenhle díl a ta píseň ke konci. No já už prostě nemám slov, celé mi to vyrazilo dech…
Perfektní
Krásný díl,jsem moc ráda,že ta proměna proběhla tak,jak proběhla-bála jsem se,že to bude nějakej krvák!!!Zajímalo by mě,jestli tu písničku napsala autorka povídky a nebo jestli je to skutečná písnička,která se dá někde poslechnout-moc by mě zajímalo,jak by zněla…
Nevím, jak přesně vyjádřit, jak na mě tenhle díl zapůsobil. Jediné, co můžu říct, že tenhle zážitek se mi vryl někde hluboko, zvlášť když jsem si představila Billa jak zpívá svému vlčímu Tommymu. Úplně přesně jsem ten obraz měla před očima a srdce mi buší nehoráznou rychlostí ještě teď, patnáct minut po přečtení!:))
Teď ještě k Sakimu, ten mě teda pěkně překvapil, myslela jsem že to přišel ten vlkodlak co kousl Tommyho a pak…Saki! No to bylo překvápko!:D Ale stejně mi nejvíc leží v hlavě ten konec, jak už jsem psala, hrozně to na mě zapůsobilo!
Tímto taky děkuju překladatelce za úžasný překlad a čas, který si pro něj udělala.:)) Bez ní bychom o tohle nádherné počtení přišly!:)) Takže děkuju!
[5]: ten text napsala sama autorka 😉
[6]: 🙂
tahle povídka mi přirostal k srdci hned prvním dílem. opravdu. fantasy svět, pomalé sbližování dvojčat, všechno opředeno tajemstvími, záhadami… přesně tohle miluju. a navíc ty něžnosti, které si dvojčata vyměňovali… prostě… tohle opravdu je můj šálek čaje. a možná právě proto je tak těžké vyjádřit slovy moje pocity z tohoto dílu…
jejich spojení bylo samozřejmě úžasné. naprosto mě to vzalo za srdce a budu na to asi ještě dlouho vzpomínat. ano, tohle byl opravdu tak silný zážitek, jak jsem čekala, možná ještě o něco silnější. Saki… nemohu říct, že by mě to šokovalo. spíš příjemně překvapilo. a těší mě, že tom si konečně o sobě chce něco zjistit.
ta scéna, kde je tom vlk a bill mu zpívá… je to tak moc… tak… moc… úžasné, nádherné, kouzelné! opravdu, chytlo mě to za srdce, naprosto mě to vtáhlo do sebe!
možná právě proto se trošku bojím pokračování. co asi tak může být dál? a zároveň je to důvod, proč se nehorázně těšim. bojácné nadšení… ano, to je to, co cítím. a to, co se k té povídce, dle mého názoru, naprosto hodí…
tak tenhle díl mi dokázal dokonale vyrazit dech… ty pocity, co jsem měla během čtení, ty se nedají vyádřit slovy… z těch řádků sálalo tolik emocí, bylo to tak skutečné… já tuhle povídku doslova miluju… vím, že teď předbíhám, ale nedokážu si představit, až tohle skončí… je to pro mě tak emotivní, ta povídka mi neuvěřitelně přirostla k srdci… jako bych tam byla, jako bych prožívala všechno s nimi… opravdu by mě nenapadlo, že by Saki mohl být vlkodlak… ale bylo krásné, jak se ke dvojčatům choval, pomáhal jim a neřešil jejich vztah… opravdu dokonalý díl… ♥♥♥
úžasný diel….nádherne napísaný a skvelo preložený….velmi som si túto poviedku oblúbila, miestami som sa síce trochu obávala ako to bude pokračovať ale musím povedať že autorka má môj velký obdiv 🙂 napísať poviedku z takýmto námetom určite nie je lahké, jaj sa to však perfektne darí
nemôžem sa dočkať pokračovania 😀
a to zo Sakim ma dostalo 😀
Teraz ma napadlo ako to vlastne z prekladom dobre vyšlo dnes je totiž spln 🙂
Tohle je něco opravdu náhernýho a magickýho.Je nprasto dokonale popsaná Tomava proměna ve vlkodlaka a hrozně moc se mi líbilo jak ho Billí utěšoval že je všechno v pořádku.Je to vážně nádherná povídka a moc se těšim na její pokračování.