autor: Saline A.
„Co to děláš?“ vzdychl jsem, sotva mnou lehce zhoupnul.
„Větší pohodlí,“ zasmál se zastřeně a znovu mě dravě políbil. „Nebudu tě do ničeho nutit, Bille, nechám tě, abych přišel sám, ale musíme zkoušet,“ zajel mi rukama pod tričko, které začal jemně shrnovat.
„Zkoušení jsem nikdy neměl rád,“ zamumlal jsem do jeho rtů a jen neochotně se od nich odtrhával, když jsem mu sundával tričko, ale sotva skončilo na zemi, mé oči se připoutaly na Tomovo vypracované tělo. „Pane bože,“ obdivně jsem rukou zkoumal jednotlivé svaly. „Kdes to kruci vzal?!“
„Každý den cvičím, Billy,“ zasmál se a rukou mi odhrnul z krku vlasy. „Pojď ke mně,“ zašeptal.
Poslušně jsem se k němu sklonil a nechal ho, aby svými rty mapoval můj krk.
„Jen, Tomi?“ jemně jsem se odtáhl.
„Copak?“
„Pojď do postele,“ usmál jsem se.
Překvapením jsem vypískl, když začal vstávat a mě vzal pevným stiskem ve své náruči automaticky s sebou. Odpovědí mi byl Tomův smích a snad to nejjemnější položení do postele, které jsem kdy zažil. Okamžitě se nade mnou sklonil Tom, polibky zasypávajíc snad celé mé tělo.
„Tomi!“ táhle jsem zasténal, sotva se dotknul mé hvězdy. Obkresloval její tvary, ale když došel k nejnižšímu cípu, zasahujícímu kousek pod lem boxerek, zalapal jsem po dechu. Nikdy jsem nezažil, aby se mě někdo dotýkal tak něžně a detailně, dokonce ani David v dobách naší velké lásky.
„Tohle se ti líbí, Billy?“ jemně mě tam kousnul.
„To si piš, že se mi to líbí,“ zachraptěl jsem a zaryl mu nehty do ramen.
„Co ještě se ti líbí?“ přitáhl se k mému obličeji. Jemně vsál můj spodní ret, mazlil se s ním.
„Ty se mi líbíš, Tomi,“ vášnivě jsem ho políbil a nohy obmotal kolem jeho boků. Tím pohybem jsem docílil sražení našich vzrušených klínů a v našich rtech se setkaly dva táhlé steny.
* ♥ *
„Bojíš se, Bille?“ zašeptal Tom s prsty zaháknutými za lemem mých boxerek.
„Udělej to, Tomi!“ prudce jsem se vrhnul na jeho rty. Zatnul jsem ruce do jeho krku, sotva se mu podařilo boxerky stáhnout. Zatímco jsme se horlivě líbali, cítil jsem, jak se Tomovy prsty snaží prozkoumat terén. Pomalu roztíral kapku touhy po mé špičce. Nesouhlasně jsem zabručel, když se odtáhl od mých rtů, ale vzápětí zasténal, to když mezi rty stisknul mou bradavku, ve které se lesknul stříbrný piercing.
„Pane bože, Bille, Tvoje tělo mě tak rajcuje!“ znovu mě jemně kousnul, a poté se, se svými rty stěhoval úplně dolů.
„Myslím, že ty máš celkem jasnou představu, co všechno se mnou děláš,“ vysoukal jsem stěží a zíral na Toma a jeho počínání. Ve chvíli, kdy se jazykem dotknul mé špičky, a zároveň se na mě vyzývavě podíval, jsem se zhroutil do peřin a z úst se mi vydral hlasitý výkřik.
Prudce jsem sebou škubnul, když jazykem přejel přes celou délku mého penisu. V rychlosti mě Tom jednou rukou pevně přidržel za bok a tou druhou mě chytl za ruku. Zuřivě jsem mu ji mačkal, chtěl jsem ho líbat, ale zároveň jsem nechtěl, aby přestal. Jako by vyslyšel mé myšlenky, vyhoupl mě do svého klína a políbil mě. Cítil jsem, jak se naše penisy otírají o sebe. Obmotal jsem znovu nohy kolem Tomova pasu, abych k němu byl ještě blíž.
Když chtěl pokračovat tam, kde skončil, alespoň rukou, pousmál jsem se a mezi naše těla prostrčil tu svou. Blaženě jsem se usmál, jelikož odpovědí mi bylo Tomovo zasténání.
„Přísahám, že neznám lepší zvuk, než tvé steny,“ políbil jsem ho a dál masíroval jeho vzrušení.
„A já přísahám, že už jsem jen tvůj,“ s hlasitým výkřikem se mi udělal na bříško.
„Tys někdy nebyl?“ hravě jsem ho kousnul do ušního lalůčku a nechal ho, aby si zase hrál chvíli on se mnou.
* ♥ *
Uplynulo několik měsíců, kdy se nedělo nic zvláštního. Často jsem domů chodil od Davida pomlácený, ale sotva jsem zavřel dveře, už u mě byl Tom a rány mi nahrazoval těmi nejjemnějšími doteky. Facky, škrcení a párkrát i kopnutí mi Tom ošetřoval hlazením, polibky a dalšími dotyky, kterými mě přiváděl na vrcholy blaha. Ovšem, sex po mně zatím ještě nechtěl a já mu za to byl neskutečně vděčný.
„Bille, jdu do krámu, za chvíli se vrátím, ano?“ objal mě zezadu kolem pasu a vtisknul mi polibek na krk. „Mimochodem, před chvílí mi volal Brian, to vystoupení příští středu platí,“ zářivě se usmál.
„Výborně, už se těším,“ opřel jsem si hlavu o jeho rameno a políbil ho. „Tak běž, ať tě mám brzy doma.“
„Málem bych ti zapomněl něco dát a říct!“ rozzářily se mu oči a obrátil si mě čelem k sobě.
„Vážně? Copak?“ objal jsem ho kolem krku.
„Tady,“ rytmicky mi kolem krku připnul jemný zlatý řetízek se srdíčkem, na němž byly vyryty naše iniciály a malé „Ich liebe dich, für immer.“ „Miluju tě,“ zašeptal mi do ucha a pevně mě objal.
„Já tebe taky, Tome. Víc, než můj život. Děkuju za to, že jsi,“ přitiskl jsem se k němu a nechal slzy dojetí, aby smáčely jeho košili. „Běž už, nebo se budeš muset převléknout,“ zasmál jsem se.
„Budu hned zpátky, lásko,“ vášnivě mě políbil a odešel dřív, než jsem byl schopný mu cestu znemožnit. Omámený jeho slovy jsem si sedl do obýváku, zabalil se do deky a čekal, než přijde.
* ♥ *
Od doby, kdy Tom odešel, uběhlo už přibližně šest hodin. Po půl hodiny jsem si myslel, že je ve městě zácpa, po hodině a půl, že se zapovídal s někým z kamarádů, ale když jsem po třech hodinách obvolal všechny mé i Tomovy přátele a zjistil, že není ani s jedním z nich, vážně jsem se začal bát, že se mu něco stalo, a šel ho hledat. Doma jsem nechal lístek, kdyby se vrátil, aby mi ihned zavolal. Zbytečně.
V krámu mi řekli, že Tom tam vůbec nebyl, ani v jeho okolí se neobjevil, tak jsem se pokorně vrátil zase domů. S nadějí jsem proběhl každou místnost, ale nakonec skočil zase ve „svém“ křesle, obmotaný dekou.
Přemýšlel jsem, kam se kruci mohl ztratit. Napadlo mě dokonce i to, že odešel za milenkou, ale tu možnost jsem okamžitě zavrhl – kde by si našel čas na milenku, když jsme byli neustále spolu?! Každý den, každou hodinu, neustále.
Ze rtů se mi vydral vyděšený vzlyk a já propadl panice – KDE JE MŮJ TOMI?
* ♥ *
„Tome?“ vylekaně jsem otevřel slzami zalepené oči, když jsem na ruce ucítil něčí dotek.
„Bille, to jsem já, Gustav,“ konejšivě mě pohladil po vlasech, když se z mých úst vydral neidentifikovatelný zoufalý zvuk.
„Tom tu není?“ zašeptal jsem. Když Gustav nesouhlasně zavrtěl hlavou, jako by mi četl myšlenky, mě pevně objal.
„Vzal jsem si na několik dní volno, zůstanu tu s tebou a pomůžu ti, ano, Bille?“ zadíval se na mě tolik shovívavě, že mi nezbývalo nic jiného, než kývnout a poděkovat. „Fajn a teď vstaň, musíš se dát trochu dohromady. Půjdeš se hezky osprchovat, já zatím připravím něco k jídlu, ano?“
„Nemám hlad,“ odpověděl jsem, hlasem silně poznamenaným slzami.
„Jak jsem řekl, běž do sprchy, já připravím něco k jídlu,“ prohlásil nekompromisně. „Kruci Bille, seber se trochu, musíš být v pořádku, až se Tom vrátí!“
„Co když se nevrátí?“ vyděšeně jsem se oddálil a ani se neobtěžoval zadržet zoufalé vzlyknutí.
„BILLE!“ okřiknul mě zděšeně. „Jak to kruci přemýšlíš?! Co tě to vůbec napadá?! Samozřejmě, že se Tom vrátí! Vrátí se k tobě, Bille a bude v pořádku, uvidíš!“ znovu mě pevně objal.
„Já se tak bojím, Gustave!“ vykřikl jsem do jeho náručí, křečovitě svírajíc jeho tričko mezi prsty.
„Také mám strach, Bille. Ale musíš věřit. Musíme věřit, že se vrátí,“ hladil mě po vlasech. „A teď jdi vážně do té sprchy, udělám nám kafe a něco k jídlu,“ jemně mě postavil na nohy.
„Dobře,“ vrávoravým krokem jsem se rozešel ke schodům. „A Gustave?“ otočil jsem se na něj ještě. „Neodcházej, prosím. Asi bych samotu neunesl.“
„Budu tady, slibuju,“ povzbudivě se usmál.
autor: Saline A.
betaread: Janule
jáááj, David ho unesl, že jo?
[1]: Presne to napadlo aj mna.
Dúfam že nie, Billa mi je lúto, dúfam že všerko bude ok.
A je to tady, tohle je určitě Davidova práce…
Chudák Bill, utrápí se strachy a žalem.
Myslím, že ho bude David vydírat, Tomův život za jeho povolnost a pokoru…=(
ten David je ale svině… doufám, že Tomi bude v pořádku a podaří se mu dostat od toho hajzla…
Aj ja si myslím že je za tým ten kretén David! bože chudák Bill musí mať taký strach… ja len dúfam že je Tom v poriadku a nič sa mu nestalo… ale dobre že aspoň prišiel Gustav lebo Bill by sa asi zosypal… ten začiatok bol fakt skvelý ale toto ma skoro zabilo… božeee chudáci malí!
aaaaa kde je Tom ? dúfam že sa mu nič nestalo 🙁