Lekce lásky 11.

„Bille, tady není co vysvětlovat. Myslel jsem, že… Že se třeba změníš. Kvůli mně. Mýlil jsem se. Teď mě nech prosím být,“ vydechnul Tom a zavřel bratrovi dveře před nosem. Klíčem, který byl ve dveřích, otočil a tím je zamknul.

„Tome, pusť mě dovnitř!“ zabouchal na dveře černovlásek.

„Naser si! Jdi si radši za tím… Tamtím,“ odfrknul si Tom a na dveře se zamračil. Odpíchnul se od nich, aby mohl zapnout hifi věž.

***

„Opravdu se nic nedělo. Byla to jen jedna pusa.“ Smska, která měla takovéhle znění, přišla Tomovi už poněkolikáté. Bill byl neúnavný. Snažil se Tomovi jakkoliv omluvit, avšak bez úspěchu. Nic nezabíralo.

Když dredáčovi zapípal mobil, vzal ho do ruky a hodil s ním proti zdi. Tom opravdu neměl náladu na to, aby četl Billovy smsky. Ne teď, když ho zklamal. Zavrčel a schoval hlavu do polštáře. Tom si přál, aby mohl vrátit čas. Nikdy by Billovi neřekl, že ho miluje. Nemuselo by ho nic bolet. Nemusel by se cítit… Ponížený.

Bill, který byl už  ve svém pokoji sám, pořád přecházel sem a tam. Ve dlani křečovitě svíral mobil a vrčel. Vytáčelo ho, že ho Tom ignoruje. Nechápal, co mu tak vadilo. Neudělal žádnou chybu. Jen si vybíral odměnu za správně vypočítaný příklad.

Černovlásek displej pořád hypnotizoval. Nic. Přemýšlel, co má udělat pro to, aby s ním bratr komunikoval. Posadil se na postel a zíral tupě před sebe. Doufal, že mu napíše alespoň někdo z přátel, aby šel ven.  

Billův mobil se najednou rozeřval hlasitou melodií. Černovlásek nadskočil a rychle si přečetl doručenou textovku. Pousmál se. Byla od Maxe. Zval ho do klubu.

Bill se rychle z postele zvednul a začal se oblékat. Zkontroloval svůj vzhled v zrcadle a do kabelky naházel věci, o kterých věděl, že je bude potřebovat. Sám na sebe se usmál do zrcadla a prohrábl si vlasy. Nasadil sexy pózu a musel se sám sobě zasmát.

„Sluší ti to, Bille. Jako vždy,“ ozvalo se za černovláskovými zády. Bill leknutím nadskočil a otočil se. Hlas mu přišel povědomý.

„T-ty?“ vytáhl Bill obočí a usmál se.

„Jo. Nebo jsi čekal někoho jiného, když jsi oblečený na ven?“ pousmál se Tom a na postel se posadil.

„No já… Víš… Jdu tak trošku ven,“ skousnul si Bill ret a oblékl si tenkou koženou bundu. Přes rameno si přehodil kabelku.

„Ven? Jo, takhle,“ vydechnul Tom zklamaně a zase se zvednul z postele bratra.

„Ne, ne… Já klidně zůstanu s tebou doma,“ řekl Bill a pozoroval dvojče, které se opět vzdalovalo.

„Jdi si klidně ven. Já jsem vlastně jen věc, se kterou si hraješ,“ ušklíbnul se Tom, když se u svého pokoje na Billa otočil. Zmizel zase ve dveřích, které za sebou zavřel. Opřel se o ně a sjel po nich dolů. Položil si hlavu do dlaní a přemýšlel. Nic nechápal. Víc si přitáhl nohy k tělu a po tvářích mu sjížděly drobné slzy. Netušil, čeho to jsou slzy. Jestli smutku, bolesti nebo zklamání. Ohledně Billa nechápal vůbec nic.  

Bill protočil oči. Neměl rád takovýhle Tomovy stavy. Sám pro sebe si zakroutil hlavou a šel ke schodišti. Schody sešel a v chodbě se obul. Vzal si klíče a z domu odešel. Podíval se do Tomova okna. Vydechnul a odešel ze zahrady směrem ke klubu, do kterého ho pozval Max.