autor: Tina
„Pojď se podívat dál,“ vzal jej Tom za ruku a vedl do kuchyně. Tušil, že tam na něj Tutanchamon vybalí asi plno otázek. Pomalu se na to připravoval. Chvíli bylo ticho, ale pak přišla první otázka.
„Co je ta lesklá trubice? Vypadá to, jako by z toho ukápla kapka vody,“ podotkl, co právě viděl.
„Ano, je to na vodu. Vodovodní kohoutek. Když zvedneš tuhle páčku, začne ti téct buď teplá nebo studená voda. Dnes už nikam nechodíme s vědry.“ Tut na něj koukal jako pako. Aby jej Tom přesvědčil, udělal mu malou ukázku. „Sleduj,“ zvedl páčku a opravdu z trubice začala téct voda.
„Páni, co vy všechno nevymyslíte,“ řekl s úsměvem.
„Je toho mnohem víc,“ usmál se Tom. „Ještě jeden takový je v koupelně společně s vanou a sprchou,“ dovedl jej do koupelny. Nakonec to zakončili v ložnici.
„Máš hezkou postel,“ konstatoval hned, jakmile tam vešli.
„Díky, teď to bude i tvoje postel.“
„Budu moct s tebou spát?“ otázal se Tut.
„Samozřejmě,“ přikývl Tom.
„Je velká a vypadá pohodlně,“ prohlížel si ji.
„Je pohodlná. Mám rád velké a pohodlné postele.“ Tutanchamon přešel k oknu a koukal ven.
„Hezký výhled… Jakého vlastně máte vládce?“
„Teď to není jako u vás. Tobě patřila celá země. Dneska máme víc lidí, kteří tuto zemi řídí. Nejvyšší je prezident, ale třeba v Anglii ještě mají královnu.“
„Aha… máš tady někde mapu? Chtěl bych vidět, jak teď vaše země vypadá.“
„Jistě najdu ti to na internetu.“ Vzal notebook a sedl si s ním na postel.
„Co je to? Zase nějaká deska?“ otázal se Tutanchamon.
„Ne tohle je notebook. Můžeš tam dělat plno věcí. Hledat informace. Psát si s lidmi, dívat se na různé filmy. To jsou věci, které běží v té televizi. Jednou ti to všechno lépe vysvětlím.“
„Moji vědci by z toho byli unešení. Zřejmě by to připisovali nějaké božské technologii,“ pousmál se. Tom mezitím našel mapu světa a ukázal Tutanchamonovi všechny státy.
„A tady je Egypt,“ ukázal prstem. Tut se jen mlčky koukal.
„Velká změna,“ řekl si spíš pro sebe. Tom usoudil, že už tam asi kouká jen z nudy, a proto notebook zaklapl a usmál se na Tuta.
„Máš hlad? Vypadá to, že už je čas na oběd,“ zeptal se Tom.
„Ano něco bych si dal.“ Tom vstal a šel i s ním do kuchyně. Byl tak šťastný, že je tady Tut s ním. Asi by jej tam nedokázal nechat. A proto se rozhodl, že bude dělat všechno pro to, aby se faraon cítil taky šťastný a spokojený.
„Co by si tak dal můj pán?“ usmál se Tom a opřel se o kuchyňskou linku.
„Nechám se překvapit.“ Posadil se na židli a uvažoval, co mu asi tak Tom dobrého uvaří. Toma napadlo, že by mohl uvařit maso na zelenině a k tomu rýži. Neotálel a pustil se do práce. Dal vařit rýži a začal krájet zeleninu. Za chvíli ucítil, jako by za ním někdo stál. Otočil se a uviděl Tutanchamona, jak mu nakukuje přes rameno.
„Můžu se dívat?“ nahodil nevinný úsměv.
„Jistě,“přikývl Tom a dál se věnoval své činnosti.
„V paláci mě nenechali jít do kuchyně a dívat se. Když jsem byl malý, tak jsem se tam jednou tajně dostal a sledoval kuchařky, jak vaří. Do té doby, než mě našel můj vychovatel,“ pousmál se, když zavzpomínal na své dětství.
„To zase já, když jsem byl malý, pomáhal jsem mamce vždycky s vařením. Třeba jsem míchal omáčky nebo tak…“ vzpomněl si Tom. Tutanchamon se pousmál a dal mu pusu na tvář.
„Jsem šťastný, že jsem s tebou,“ věnoval mu milý úsměv. Tom mu jej oplatil a cítil v sobě blažený pocit. Připadalo mu, že konečně něco udělal správně.
Když bylo jídlo dovařeno a naservírováno, mohli se oba chlapci do něj pustit.
„Dobrou chuť, snad ti to bude chutnat,“ popřál Tom a začal jíst.
„Tobě také. Já věřím, že ano. Krásně to voní.“ Vložil si do úst první sousto. Vychutnával si to. A opravdu mu to zachutnalo tak, že za chvíli měl talíř prázdný.
„Chutnalo?“ otázal se Tom, když uklízel nádobí.
„Bylo to výborné,“ pochválil mu faraon…
Byl již večer. Slunce zapadalo a na obloze se objevily červánky, které jako by byly jejich ruce a pomalu táhly černý plášť noci. Oba chlapci seděli na prostorném gauči a sledovali film v televizi. Tutanchamon si už na ni pomalu zvykal. Tom měl paži přehozenou kolem faraonových ramen.
„Co je tady tohle?“ Naklonil se a vzal do ruky balíček s barevným potiskem.
„To jsou gumové bonbony. Jsou moc dobré. Je to taková sladkost. Jen ochutnej.“ Pomohl mu balíček rozbalit a vložil mu jednoho gumového medvídka do úst.
„Hm… chutná to dobře.“ Polkl a otevřel pusu na znamení, že chce ještě. Tom se pousmál. Dal si jednoho medvídka mezi zuby a naklonil se k Tutanchamonovi. Tomu došlo, že si jej má vzít ústy. Udělal to tak a jako poděkování věnoval Tomovi jednu mlaskavou pusu. Tomovi se to líbilo, a proto to s těmi medvídky zopakoval ještě několikrát, dokud nebyl sáček prázdný. Na tvářích jim pohrávaly šťastné a spokojené úsměvy. V tom potemnělém světle, které přicházelo z televize, byl Tut pro Toma okouzlující. Vztáhl k němu ruku a pohladil jej po tváři. Dal mu jeden neposlušný pramen havraních vlasů za ucho, naklonil se k němu a políbil jej. Byl to velmi procítěný polibek a oba dva si jej užívali.
„Chutnáš sladce po těch bonbonech,“ zašeptal Tom a opřel se svým čelem o to Tutovo. Černovlásek se nesměle usmál a pohladil Toma po tváři.
„Miluju tě…“ zašeptal dredáč a lehce přivřel oči. Užíval si tuhle chvíli plnými doušky.
„Já tebe taky, Tome,“ naklonil se k němu, a začal jej líbat. Zprvu jen pomalu a váhavě, ale jejich polibky postupně nabíraly na dravosti a vášni. Tom si Tuta vyhoupl na klín a dravé polibky mu s ochotou oplácel. Po chvíli jej chytil za zadeček, aby mu nespadl a postavil se. Mířil pomalými kroky do ložnice. Tutanchamon instinktivně omotal nohy kolem jeho boků a stále plenil jeho ústa svým jazykem. Za chvilinku přistál v měkkých peřinách a nad sebou měl Toma. Ten mu začal vyhrnovat tričko a hladil jej po každém kousku jeho nově odhalené kůže
Pak mu tričko přetáhl přes hlavu a odhodil jej na zem.
I když byl Tutanchamon ještě nezkušený, nechtěl zase tak moc zůstávat pozadu a své hubené ručky strčil pod Tomovo velké tričko a hladil jeho vypracovanou hruď. Pak mu je sundal také a obdivoval Tomovy svaly. On sám takové neměl.
Když se Tom přesouval svýma hbitýma ručkama k Tutovým kalhotám, tak jej černovlásek zastavil.
„Tomi… já… ještě nikdy. Jsem ještě nedotčený,“ sklopil pohled. Tom dvěma prsty zvedl jeho tvář tak, aby mu viděl do očí, a mile se pousmál.
„To nevadí. Nemusíš se ničeho obávat, pokud se ti něco nebude líbit, klidně řekni, já přestanu,“ pohladil jej po tváři a černovlásek jen slabě přikývl. Dredáč dál pokračoval ve své předchozí činnosti, rozepnul Tutovi kalhoty a sundal mu je. Pohladil ho po stehně a vtiskl mu uklidňující polibek.
„Neboj se, já ti neublížím,“ usmál se na něj.
autor: Tina
betaread: Janule
Tino, ty víš, jak mám tvůj příběh ráda!
Dnes byla kapitola tak hezunká, roztomilá… "medvídková pusa" a následný polibek – to vše mě okouzlilo.
Faraon už se začíná pomaličku v novém, moderním světě orientovat. Však s pomocí Tommyho se není čemu divit:)♥
Budu se moooc těšit na další díl, protože se zdá, že bude naprosto nááádherný – jak tady je naznačeno. Těším se!♥
Dneska to bylo takové roztomilé, přesně jak napsala Ondi =)
Je fajn vidět, jak se Tut u Toma i v jeho světě zabydluje a je pravda, že Tom mu s tím skvěle pomáhá. Ale nebudou to mít lehké, poznat a pochopit tolik neznámých věcí se zdá být skoro nemožné =) Tak uvidíme, jak si Tut povede =)
Na další díl jsem taky pěkně natěšená, možná víc než Tom s Tutem =)♥
ooh.. tak to je síla.. miluju tento příběh.. 🙂
naprosto nemam slov. Zhltla jsem vsech (zatim 9 dilu) najednou a nemohla se od toho odtrhnout. Pises krasne