autor: Nivian
Přeji krásné počtení 🙂
Dalšího rána se Bill proudil dost brzo. Celou noc se převaloval, budil a díval do zdi. Když včera večer přišel domů, zmocnila se ho hrozná deprese. Odmítl matce říct jediné slovo, a zapadl do pokoje, ze kterého už nevyšel. Lehl si na postel a dlouho přemýšlel o večeru, který s Maxem prožil. Všechno bylo tak hezké. Atmosféra vynikající, dokonalá večeře. Kdyby nebylo Toma Kaulitze, Bill by měl z celého večera neskutečně dobrý pocit. Samozřejmě, že se něco pokazit muselo. Bill už si myslel, že je to snad nějaké pravidlo nebo co. Člověk pořád zažívá krásné chvíle. Je s někým, koho má rád. Váží si takových dnů, ale stejně se něco pokazí. Vždycky to krásné nahradí něco nepříjemného. Pohledy, kterými Tom Billa propaloval, opovrhující tón, kterým Tom mluvil. Bill nemohl pochopit, proč musel přijít. A proč se tím vůbec zaobírá? Vždyť Tom je naprosto jiná liga. Je to jen další usmrkaný zbohatlík, který s Billem nemá nic společného. Další cizí člověk. Obyčejný syn majitele klubu. Nepodstatný člověk. Nebo ne?
***
„Trümpere, vy jste se na to doma ani nepodíval!“
Bill nešťastně přivřel oči a povzdechl si. Učitel měl pravdu. Místo toho, aby se celý večer učil fyziku, si užíval drahou večeři s Maxem. Za jednu pětku to však stálo. Bylo to úžasné. Bill se nedokázal ubránit a na tváři se mu mihl malý úsměv.
„Přijde vám to snad k smíchu? Mně moc ne. Začínáte mě vážně překvapovat. Za pět. Jděte si sednout. A radím vám, začnete se učit, Bille,“ zasyčel učitel a práskl s knihou o stůl. Bill si jen povzdechl a odešel zpátky do lavice. Bylo to poprvé, co na něj byl nějaký učitel nepříjemný. Bill byl mezi učiteli docela dost oblíbený. Vždycky měl skvělé výsledky a vybrané chování. Byl slušný a všem pomáhal. Takových si většina učitelů vážila. V Billově případě ano. Na základní škole to bylo podobné. Jen s rozdílem, že jej ostatní žáci nenáviděli a záviděli mu. To už teď zažívat nemusel. Na téhle škole nebyl nikdo, kdo by se choval tak zle jako spolužáci na základní škole. Bill měl štěstí. Díval se před sebe a netrpělivě čekal, až školní zvonění oznámí konec školy. Chtěl, a zároveň nechtěl do práce. Práce jej bavila, avšak bál se setkání s Tomem. Toho jediného se dneska chtěl vyvarovat.
Nečekal dlouho a zazvonilo. Bill se líně protáhl a začal své věci rychle házet do tašky. Když rychle vyběhl ze třídy na chodbu, zastavila jej něčí ruka. Bill se otočil. Byl to fyzikář a divně se na Billa poškleboval.
„Trümpere, pojďte se mnou do kabinetu. Rád bych se na něco zeptal…“ řekl a bez čekání mířil do kabinetu. Bill pootevřel ústa, že začne protestovat. Pospíchal na autobus a neměl čas na nějaké povídání, ale nakonec je zase zavřel a poslušně šel za učitelem až do kabinetu. Když učitel zavřel dveře, Bill se zatřásl. Díval se do země a čekal. Fyzikář nemrhal časem a rovnou se ptal.
„Co se děje, Bille?“ řekl a posadil se za stůl. Bill jen kývl rameny a propaloval díru do koberce.
„Nic…“ odpověděl tiše. Učitel přivřel oči a přísně se na Billa díval.
„Trümpere, nelžete. Nikdy vám nedělalo problémy naučit se, tak proč teď? Já chápu, že i vy můžete někdy zapomenout a látku se prostě nenaučit. Jenže mně se nezdá, že byste zapomněl. Jestli máte nějaký problém… víte, že se můžete svěřit…“ Bill zakroutil hlavou.
„Nemám problém. Jen jsem začal chodit na brigádu a jsem tam do osmi večera. A… poslední dva dny jsem domů chodil opravdu unavený. Hned jsem si lehl a usnul. To je vše. Vypadlo mi, že dneska píšeme ten test. Jinak se… opravdu se nic neděje…“ řekl Bill a upřímně se usmál. Sice mu nebylo nejlépe z toho, že si to musel trochu přibarvit, ale neměl na vybranou. Nemohl říct, že místo učení se na test byl s novým kamarádem v jedné z nejdražších restaurací v okolí. Učitel se usmál a bylo na něm vidět, že Billovi věří.
„Dobře Bille. To potom chápu. Jen jste… dnes byl tak zamyšlený. Navíc ta pětka. Myslel jsem, že se něco děje. Ale když vím, že ne, můžu vám s klidem tu pětku vymazat. Ale budu předpokládat, že se to už nebude opakovat. Ano?“
„Ano…“
„Dobře, můžete jít…“
„Díky…“ Bill se zbytečně nezdržoval a vyletěl ze školy. Nerad utíkal, ale teď si o to situace žádala. Rozutíkal se a mířil na autobusovou zastávku. Rychle se podíval na hodinky. Právě mu jel autobus.
„Sakra…“ zaklel a ještě zrychlil. Když doběhl na zastávku, stihl už vidět jen vzdalující se zadní část vozidla. Naštvaně kopl do kamene a vydýchával se. Posadil se na lavičku a zrychleně dýchal. Další autobus mu jede až za čtyřicet minut, a to už musí být v práci. Postavil se a rychle mířil domů.
***
Prudce rozevřel dveře restaurace a běžel přes celou místnost až za bar. Nevšímaje si pohledů zákazníků, zapadl za bar. Podíval se na hodiny a zakňučel. Přišel o půl hodiny později. Rychle ze sebe sundával svršky oblečení a soukal na sebe pracovní věci.
„Sakra, Bille! Kde jsi byl? Jdeš pozdě…“ uslyšel za sebou hysterčit Elisu.
„Elis, promiň, já vím. Musel jsem zůstat ve škole a ujel mi autobus. Moc mě to mrzí. Nechtěl jsem…“ zakňučel a uvazoval si zástěru.
„Nemohla jsem jít domů. Měli jsme jet do města…“ vydechla a nervózně si dala ruku na čelo. „Nemůžeš za to… nic se neděje, ale nedělej to často, prosím tě, nebo mě přivedeš do hrobu,“ řekla a mile se usmála. Elis byla Billova spolupracovnice. Vlastně, směny spolu měli zřídka, ale to jim nebránilo v seznámení se. Každý víkend v noci Billovi pomáhala. Bylo to milé a ochotné děvče. Místy trochu ztřeštěná. Ale to byl asi ten důvod, proč si s Billem padli do noty.
„Nebudu…“ zasmál se a rychle se dal do obsluhování.
***
„Alexi…“ usmál se dredař a rychle si k sobě malého černovláska přitáhl. Ten se jen cudně zaculil a nechal se sebou máchat jako hadrová panenka. Tou vlastně i v tomhle špinavém světe byl.
„Nezajdeme k nám? Dáme si večeři a tak… co říkáš…“ Tom věděl, že jej Alex neodmítne. Alex byl jeden z těch, co Toma zbožňovali, a udělali by pro něj cokoliv. Kdykoliv, kdy Tom zavolal, že něco potřebuje, Alex se mohl přetrhnout. A taky, když měl Tom choutky. Tohle se stalo asi jen dvakrát. Ale stalo se. Tom nebyl gay, ale nebyl taky žádný svatoušek, a nedělalo mu problém provozovat sex s klukem. Nemusel to nikdo vědět, jen on a Alex. Všichni v jejich okolí viděli, že se mezi nimi něco děje. Že jsou si blíž. A jak se k sobě chovají. Tom to všechno bral jako zpestření. Alexe sprostě využíval a všichni to věděli. Všichni věděli, že je to jen loutka. Tomova loutka.
„Můžeme… Stejně nemám co na práci…“ zamumlal zelenoočko a usmíval se. Samozřejmě, že měl práce až až. Do školy, doma. Ale nemohl říct Tomovi ne. Nechtěl. Tom se spokojeně usmál a vyrazili do restaurace, kde měli strávit večer.
Bill zrovna umýval talíře, když Tom v závěsu s malým, zelenookým z víkendové párty, vešel dovnitř. Bill zbystřil a jeho pozornost se stáčela na ty dva. Díval se na Toma, který si k sobě toho kluka tiskl, jako by mu patřil. Ale tomu to zjevně nevadilo, a ještě se nakrucoval, vybízel. Bill zakroutil hlavou a přivřel oči. Ten malý mu začínal hodně vadit. Vadily mu jeho zelené oči, černé vlasy a úzké kalhoty. Bill na něj žárlil. Vydechl a zakroutil hlavou. Ne. Ten kluk mu nevadil… nevadil… nevadil…
VADIL a tak strašně moc. Bill zrudnul v obličeji a bouchl pěstí do baru. Nechápal, proč mu ten podivín tak strašně leze krkem. Naléhavě zasténal a vydal se ke stolu, kde se dvojice usadila.
„Co si dáte…“ zeptal se otráveně, když se tam dobelhal, a snažil se ani na jednoho z nich nepodívat.
„Jako barman bys měl být trochu vlídnější. Vypadáš jako kyselá okurka, a to na zákazníky určitě dojem neudělá…“ zasmál se Tom a pohladil Alexe po stehně. Bill silně stiskl zuby k sobě a potichu zavrčel. Nuceně se mírně usmál a znovu se zeptal.
„Tak co to bude?“ Tom se zasmál, nadiktoval svou objednávku a dovršil ji nejdražším vínem, jaké v podniku vůbec bylo. Díval se na Billa, jak si všechno pečlivě zapisuje na papírek a šklebil se. Sjížděl Billa pohledem a neubránil se pár oplzlým úsměvům. Alex se nepříjemně zatvářil a trochu se zavrtěl. Chtěl Tomovu pozornost strhnout jen na sebe. Tom se zasmál a zamlaskal. Bill už ten pohled nemohl vydržet. Dělalo se mu zle z pohledu na toho zelenookého skrčka, který se tak ukrutně snažil strhnout všechnu Tomovu pozornost na sebe, ať to stálo, co to stálo.
„Pane bože…“ zavrčel a chytil se za hlavu. Zhluboka dýchal a před očima měl černo. S nechutí dodělal oba drinky. Nemohl to vydržet. Nemohl se na ty dva dívat. Znechuceně vzal oba drinky a pomalu je nesl ke stolu.
„Prosím…“ řekl tiše a postavil je před chlapce. Tom se spokojeně usmál a sledoval Billova vzdalující se záda. Tenhle večer bude ještě jistě zajímavý.
autor: Nivian
betaread: Janule
Nivian, tvé přání krásně znásobí už tak velký zážitek…:)
Za Tommyho opovrhujícím tónem bude spíše nejistota. Z toho bych si, Bille, nic nedělala. Jen ho nech vydusit, Tommy na to přijde, že jsi pro něj nejlepší volbou. A nějaký zelenoočko ti nesahá ani po kotníky. Tak klid, bude to v pohodě.
Přiznám se, že jsem problémy ve škole čekala, tohle přijít muselo. Billova únava (i když, tohle bylo rande…), nedostatek času a energie na přípravu do školy… Ale fyzikář je třída. Tak snad to, Bille, nepokazíš a zkusíš se na příště naučit.
Tommy, jelikož jsem šťastná, že jsi v dnešní kapitole nechyběl a mohla jsem se tady s tebou setkat awwwww♥, nebudu ti nic vytýkat, ano opět, ale zkus být příště k Billovi milejší, co říkáš? Že domluveno? Tak to jsem zvědavá. Ale já ti věřím:)♥
krásná…úžasná…a hlavně napínavá povídka:D timhle tempem se do sebe zamilujou za sto let:D
Já mám takový pocit, že Tom se šel k nim do podniku s Alexem předvádět schválně, myslím, že Tom žárlí, že si Bill vyšel s Maxem, to je jasné =) Takže jsem hrozně zvědavá, jaký bude Tomův postoj k Billovi dál =)
A Bill ve škole, to se dalo čekat, já si nedovedu představit, že bych měla zvládnout práci i školu, takže se nedivím, že to Billovi ve fyzice "ulítlo". Po pravdě jsem se bála, že ten fyzikář bude po Billovi něco chtít, když se tvářil tak nějak podezřele, naštěstí se ukázal pravý opak, jenom doufám, že ta známka nebude později něco za něco…
Božeee ten Bill pekne žiarli na toho Alexa 😀 to sa mi ľúbi a aj ja si myslím že Tom s ním išiel do ich reštaurácie len preto aby Billa provokoval :D… dúfam že Billovi sa moc často nebude stávať že bude flákať učenie… chudák neviem ako to môže zvládať… a neviem sa dočkať pokračovania tá posledná veta v ktorej bolo že večer ešte bude zaujímavý ma dohnala k totálnej nedočkavosti :D… som strašne zvedavá čím bude zaujímavý 😀 teším sa je to super! 😀
príde mi zábavne ako Bill na Toma s Alexom žiarli, ale Tom ma aj trochu hnevá lebo sa mi nepáči jeho provokácia.
tohle cele bude jeste dost zajimave. Ale sakra, proc chci aby si Bill zacal s Maxem? XDD