autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
BILL
Tom dojde k policím a vybere mi helmu.
„Tu si vezmi,“ dá mi ji a sám si jde vybrat. Nakonec si vezme bílou a nasadí si ji.
„Díky,“ řeknu a vstanu ze země. Pomalu doběhnu za ním. „To si pofoukáš,“ šeptnu mu do ucha.
„Na to zapomeň,“ zatlemí se.
„Ještě rád,“ řeknu se smíchem a pak zvážním. Nahnu se k němu. „Mimochodem…“ šeptnu mu do ouška, „…ten tvůj zadek se mi moc líbil,“ usměju se jenom.
„Ani na to nemysli. Já si od tebe zadek natrhnout nenechám,“ kroutí se smíchem hlavou.
„Nenarážím na tohle. Ale ještě včera jsi říkal, že bys nechal,“ zvednu obočí.
„Včera ale byla jiná situace,“ obejme mě rukou kolem pasu.
„Teď ti trošku nerozumím,“ svraštím obočí. Jen se na mě pokřiveně usměje a vyjde ze dveří.
Jdu raději za ním.
Teď opravdu nevím, co si myslet. To si dělal jen srandu nebo co? S prominutím, přijde mi to trošku nefér, že já můžu mít natrženou prdel, jen proto, aby hlavně on byl spokojený. On by to pro mě neudělal? Nechci o tom smýšlet tímhle způsobem, ale je to tak. I když já to chtěl, já si to přál a jsem za to zatraceně moc rád.
Jakmile vyjdu, uvidím uvnitř budovy velkou dráhu a v boxu pár motokár.
„Ah, tušil jsem správně,“ řeknu nahlas, ale sám pro sebe. Tom k jedné z nich došel a nasedl. Udělal jsem totéž a společně s ním se pak rozjel. Zastavili jsme na startovní/cílové čáře.
„Dáme nejdřív zahřívací kolo?“ zeptá se.
„Jo,“ usměju se. Už nic neřekl a vypálil odtud jako nějaká střela. Jen jsem se zasmál. Rozjel jsem se za ním. Zahřívací kolo nedopadlo téměř nijak, dojeli jsme nastejno. Zastavili jsme na čáře a Tom jen pobaveně túroval motor.
„Tak, dáme si závod? Chci, abys už konečně vyhrál,“ zasměju se.
„To si piš, že vyhraju. Dáme si… 8 koleček?“ navrhl.
„OK,“ kývnu. V tomhle byl vždycky lepší. Počítal jsem s tím, že tohle vyhraje. A přál mu to.
Tom kývl, zkontroloval si helmu a začal odpočítávat. Jakmile závod odstartoval, vyjel. Start měl rozhodně lepší. Vyjel jsem za ním. Chvilku to překvapivě vypadalo celkem nadějně, že bych ho dnes snad i pokořil, ale nakonec po osmi kolečkách zvítězil. Projel cílem s hlasitým křikem a jásotem. Jen se zasměju a dojedu za ním.
„Gratuluju!“ křiknu po něm.
„Ano, ano, ano! A Kaulitz starší projel první cílem a vyhráááál!“ křičí nadšeně.
„Ano, jako vždycky,“ řeknu se smíchem a pomalu vystoupím. Dojdu k němu a chytnu ho za ramena. „Přejete si nějakou odměnu za první místo?“
„Hmmm,“ přimhouří oči a dělá, že přemýšlí.
„No?“ Jsem opravdu zvědav, jakou blbost si vymyslí.
„Vlastně ani ne,“ usměje se a odstoupí. Jak překvapující.
„Dobře, o to to mám snadnější,“ usměju se a pomůžu mu vylézt. Sundá si helmu a zatřepe hlavou.
„Vyhrál jsem, vyhrál. Jsi, Bille, pěknej srabík,“ začne se mi hned pošklebovat jako malý. Jen se na něj sladce usměju.
„Jo, jo, jo,“ řeknu s naprostým klidem v hlase. Obejme mě a dlouze políbí.
„Co podnikneme teď?“
„No, já nevím, co sis zařídil nebo co máš v plánu,“ pousměju se a sleduju ho. Zjišťuji, že jeho rty jsou ještě dokonalejší, než jsem si kdy myslel. Má je tak hezky tvarované. Jen tak lehce zabarvené, plné a při tom jemné.
„Nemám v plánu už nic. Myslel jsem, že nám to tu zabere delší dobu,“ pokrčí rameny.
„Mm, a co je tu ještě za atrakce?“ usměju se.
„Pojďme vrátit helmy a porozhlédneme se tu,“ navrhne.
„Dobře,“ dám mu pusu na tvář. Vrátíme helmy a rozejdeme se do dalších prostorů.
„No a nepojdeme už zpátky? Je už…“ podívá se na hodinky. „…5 hodin. Cesta nám zabere aspoň tak hodinu.“
„Dobře, tak už pojedeme. Oh, přišel bys jinak o večeři. A já už mám taky hlad,“ uculím se a pomalu se vydáme na parkoviště. Tom mě zase vzal kolem pasu, i když na parkovišti nás mohl kdokoli vidět. Ale nic proti jsem neměl. Mně to nevadilo a cítil jsem se jedině dobře.
Došli jsme k autu. Tom přešel ke straně řidiče a zastavil se zamyšleně s klíčky v ruce.
„Děje se něco?“ řeknu a koukám na něj. Vzhlédl a usmál se.
„Chtěl bys řídit?“ Chvilku jsem na něj koukal jako na blázna. Pak jsem se začal tiše smát.
„Není ti špatně?“ Jenomže jeho výraz nepovolil.
A jen zopakoval to, co řekl předtím: „Chtěl bys řídit?“
„Tvoje auto?“ Ne, on se zbláznil. Má horečku nebo nevím, co se s ním děje.
„Ano, moje auto,“ přitakal.
„Ty… Tome ty, mi svěříš svou…“ na to svou dám důraz, „… svou Audinku?“ Zadumaně přešel ke mně, naklonil se a políbil mě. Přičemž mi vložil do dlaně klíčky od auta. Zůstal jsem koukat na něj. Pak jsem se podíval na ty klíčky a zase zpátky na něj.
„Ne, to nemyslíš vážně.“ Ne, to nemůže. Nemůžu řídit jeho auto. Jeho auto, které by nikomu na světě nikdy nepůjčil. Je na něj tak háklivý.
„Ber to… ber to jako důkaz mojí lásky a důvěry,“ usměje se. Není to sice nic pěkného, když mi na důkaz lásky ke mně půjčí své auto. Ale u něj to znamená mnoho. Tím jsem si jistý.
„Ohm,“ oddechnu překvapeně. „Děkuju,“ pousměju se a políbím ho taky. Vjede mi rukou za krk, aby si mě mohl přidržet a začne mi zjemna sát dolní ret.
„Ale jestli jí něco uděláš, pak teprv zažiješ rozzlobenýho Toma,“ zamumlá do polibku.
„Mmmh,“ usměju se sladce do polibku a líbnu ho dost drze. „Neměj obavy, budu si jí hledět jako oka v hlavě. A nebo stejně tak jako tebe, ale to asi ani nejde,“ šeptnu a zlehka ho políbím znovu. Ještě jednou mě dlouze políbí a odstoupí, abych mohl přejít na stranu řidiče. Sám nastoupí na místo spolujezdce. Ještě pořád se mi nechce věřit tomu, že mi půjčil svoje auto. To snad není ani možný. Nastoupím si tedy na místo řidiče. Když se oba připoutáme, nastartuju.
„Mmh, to je zvuk,“ opře si Tom hlavu a zavře oči.
„Jo,“ usměju se a chvilku koukám na vše, co to autíčko má. Celkem rád zkusím, co umí. „Takže… jedem,“ usměju se. Zařadím a pomalu se rozjedu z parkoviště. Poznám Tomovy obavy, ale nedovolí si ani pípnout. Jednou mi ho svěřil do rukou, tak to teď nevezme zpátky. Nemá se čeho obávat. Jsem i na svoje auto opatrný a jezdím hlavně opatrně. Jakmile vyjedu z parkoviště, sjedu na dálnici a rozjedu se rychle.
„Je to úplně něco jinýho než tvoje Audi, co?“ usměje se.
„No, v něčem jo. Ale není to obrovský rozdíl,“ šeptnu a přeřadím.
„Mně to přijde o dost jiný. Tvoje Audina mi přijde taková… tužší na řízení,“ řekne znale a stáhne si okýnko.
„Je to taky o zvyku,“ usměju se a v klidu jedu. Snažím se jet co nejlépe. Tom začne ťukat prsty.
„Klidně bys mohl ještě zrychlit…“
„Já vím, ale já nechci,“ zasměju se. „Nelíbí se mi ta kolona dole, vidíš,“ poukážu tam, kde budeme sjíždět. Jakmile tam sjedu, kolonu předjedu a pak se rozjedu. Ještě že je tu tolik pruhů. Tom už nic neřekl.
Do hodiny jsme už u hotelu. Auto svěříme poslíčkovi a jdeme do svého pokoje.
„Mmh, děkuju za tu jízdu. Bylo to… fajn, velmi dobré,“ usměju se a dám mu malou jemnou pusu. „A vím, jak moc to pro tebe znamená,“ šeptnu. Pro něj bylo tohle moc důležité a pro mě taky. Udělal mi tím radost. Byl to od něj důkaz, který vím, že by mi jinak nedal.
TOM
Po dobré večeři a společné sprše jsme si unaveně lehli s Billem do postele.
Pěkně si naklepu polštář a položím se. Přivinu si Billa k sobě a pevně ho obejmu. On jen tiše zavrní a přitulí se ke mně. Vypnu doteď běžící televizi a začnu se soustředit už jenom na něj a jeho blízkost. Nemám rád, když mě něco od něj rozptyluje.
„Líbilo se ti to dnes?“ zeptám se a zapletu prsty do jeho černých, stále trochu vlhkých vlásků.
„Moc, bylo mi dobře, moc dobře,“ pošeptá a uvelebí se u mě. Šťastně se usměji.
„To jsem rád,“ povytáhnu si ho ještě trochu výš k sobě a jemně ho políbím. Bill mi to hned oplatí a pousměje se.
„Je mi tak moc dobře, Tome.“ Jako by mi mluvil z duše. Odsouhlasil jsem to krátkým kývnutím. Nějakou dobu jsem ho jen hladil prsty po tváři a krku, až jsem se nadechl.
„Jsem rád, když tě můžu dělat šťastným. Tak nějak mi připadá, že to vyvažuje ty chyby, co neustále dělám. A když vidím ten tvůj šťastný úsměv…“ pokrčím s úsměvem rameny, přičemž pozoruji strop. „…tomu se nic nevyrovná.“
Pomalu ke mně zvedne hlavičku a kouká se na mě.
„Tomi,“ pošeptá, a hned mě pohladí po tváři. Tak vděčně se na mě usměje a líbne mě na hruď. Políbím ho na čelo a dál ho jen lehce hladím po sametové pokožce. Položí si zase hlavu na mě a tiše oddechne.
„Tolik tě miluju. Tolik, až to bolí. Jsi… pro mě můj svět, můj život, moje všechno. Jsi důvod, proč se ráno probudit. Ale zároveň, proč jít večer spát, protože vím, že nejen že budeš ležet po mém boku, ale zároveň se nechám unášet sny, ve kterých budeš,“ šeptá zlehka. V očích mě začne podivně pálit, až si uvědomím, že to jsou slzy. Kaulitzi, nebul zas, proboha. Rychle zamrkám a usměju se.
„Takhle to opravdu cítíš?“ zadívám se mu v šeru do očí.
„Jinak bych to neříkal,“ pošeptá snad i stydlivě. Nejraději bych ho popadl za ty jeho tvářičky a cukroval na něj, jak děsně je roztomilý.
„Bože,“ zašeptám nevěřícně. Bezmocně vydechnu. „Nevím, co víc na to říct… Vážně jsi mě teď… zaskočil. Já… miluju tě, Bille, a vždycky budu. Chci, aby sis to navždycky pamatoval, ať se stane cokoli. Rozumíš?“ vezmu ho jemně za bradu. Hned vyhledá můj pohled. Zakývá hlavičkou a pootevře rty.
„Já tebe taky, navždycky,“ pošeptá tichounce a pořád se na mě tak dívá.
Téměř se to dalo chytit. Bylo to ve vzduchu a všude kolem nás. Pocítil jsem v tu chvíli podivný pocit, jako by naše sliby znamenaly něco mnohem víc, než jen vyznání lásky. Přitisknul jsem rty na jeho ústa a líbal ho tak hluboce a láskyplně, jak jsem jenom dokázal. Nikdy nevím, co se stane. Nikdy netuším, co nás čeká nebo nás může potkat. Proto si ho musím užívat, dokud mám tu možnost. Musím ho milovat, dokud je můj a stojí o to. Protože já tu pro něj budu vždycky. On bude navždycky ten jediný, na koho budu čekat a budu ho s láskou vítat.
Jen tiše oddechnul a vpíjel se do mých rtů stejně tak, jako já do těch jeho. Byl mi naprosto oddaný. Natisknul jsem se k němu, jak to jen v téhle poloze bylo možné, abych mu nijak neublížil. Vnímal jsem ho každým svým smyslem. Cítil jsem jeho krásnou vůni. Viděl jsem jeho čokoládové oči a křehké tělo. Slyšel jsem jeho splašené dýchání a tlukot srdce. Jazykem jsem narážel do jeho jazyka, objížděl jeho měkké rty a vychutnával si každý polibek, za který jsem byl tolik vděčný, přičemž jsem pod rukama cítil jeho sametovou pokožku a hladil jsem ho, toužíc po tom, abych se ho mohl všude dotýkat.
„Miluju tě,“ zafuním trochu do polibku a propletu naše nohy, abych u něj byl ještě blíž. V hrudi mi splašeně buší srdce, dech mám snad ještě splašenější. A krev, která mi koluje v žilách, je horká a tak rychlá, až mě všude po těle brní. Cítil jsem, jak se mi tělo dostávalo do varu a pocítil jsem silnou vlnu vzrušení. V tu chvíli jsem si byl natolik jistý tím, že Billa miluji víc než svůj život, jako nikdy předtím.
„Já tebe …hhmm… taky,“ zakňourá a natiskne se ke mně, jak to nejvíc jen jde, a převalí se skoro až na mě. Dlaněmi jsem sjel po jeho nahých zádech až na zadeček. Vjel jsem pod boxerky a jen ho hladil a jemně škrabal. Bill trošku roztáhnul nohy od sebe a povystrčil zadeček. Líbilo se mu to, tohle pro mě bylo jasné znamení. Chtěl jsem mu už boxerky sundat a vjet mu mezi půlky. Popadl mě takový chtíč jako nikdy předtím. A i přesto jsem ho dokázal ovládnout. Neuvěřitelné, že. Zvlášť u mě. Zadek ho musel pořád dost bolet, takže jsem raději myšlenky na další milování zasunul dál do hlavy, i když se pořád draly ven. Takže jsme nakonec zbytek večera strávili líbáním a mazlením, přičemž kupodivu nedošlo k ničemu dalšímu. Ale ani nemuselo. Bylo to dokonalé a oba jsme věděli, že se vzájemně milujeme. Bylo v tom něco mnohem víc. Cítili jsme to oba.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
Je to nádherná idylka, jak si kluci spolu krásně užívají =)♥
Jenom se pořád nemůžu zbavit pocitu, že je to jen ticho před bouří…
A tak s obavami čekám, co bude =)
Poslední odstavec byl krásný ♥
"Takže jsme nakonec zbytek večera strávili líbáním a mazlením, přičemž kupodivu nedošlo k ničemu dalšímu. Ale ani nemuselo. Bylo to dokonalé a oba jsme věděli, že se vzájemně milujeme. Bylo v tom něco mnohem víc. Cítili jsme to oba"
Dokonale řečeno ♥♥♥
Miluju tyhle díly,jak je všechno v pořádku a vklidu a jak si řeknou,co cítí..a líbí se mi,jak si to uvědomuje i Tom,že Bill je prostě něco speciálního a chová se k němu jinak..a souhlasím s tím,že poslendí odstavec byl užasný 🙂
Táto kapitola bola nádherne krásna♥ až na ten úvod. Tomi sa zase vyznamenal. Mohol byť radšej ticho. Bolo to hnusné čo Billovi povedal. Mne ten chlapec nejako nesedí. Čo má v tej hlave, že ho to núti mať také blbé zlé kecy.