autor: Bubbly
Hodiny ubíhaly jako nekonečná řeka, pomalu a líně, zatímco moje myšlenky se vzpíraly proti tomu, co mě čeká. Samozřejmě, jedu domů, znovu uvidím svoje rodiče, budu moct polaskat svého psa, zase se vrátím k hudbě a, přesně jak chtěl Tom, vyhodím toho pitomce, který si říká můj manažer. Jenže tyhle šťastné vyhlídky na klidnou a normální budoucnost měly i svá proti. Jestli se policie dozví, kdo mě tady držel tak dlouho, pro Toma a Andrého to nebude vypadat vůbec dobře. Upřímně, je mi jedno, co se stane s BJem a Mäxem, ale André se mi snažil pomoci. A co se Toma týče, ten byl pro mě vším. Představa, že ho uvidím jen za mřížemi, mě nepříjemně zabolela.
Dveře do pokoje se otevřely, k mému překvapení ani nebyly zamčené a do místnosti strčil hlavu André. Zamrkal jsem, když jsem ho viděl. Čekal jsem, že za mnou přijde Tom, aby mě odtud odvedl. Nenapadlo mě, že se objeví někdo další. Možná, že by mě nepřekvapil ani příchod BJe.
Co se BJe týče, vzpomínka na tu noc, kdy mě tak sprostě ponížil, mě ještě teď děsila. Když jsem vnímal v myšlenkách ty hrubé dotyky a rány, po kterých mi zůstaly následky skoro po celém těle, ale i na duši, myslel jsem, že se rozpláču a složím. Zatnul jsem zuby, stiskl ruce v pěst a odhodlal se k jediné věci – po tomhle už ho nechci ani vidět. Doufám, že shoří v pekle.
„Můžu?“ promluvil na mě André.
Neklidně jsem poposedl a zadíval jsem se na něj. „Potřebuješ něco?“
Pokrčil ramenem. „Jen s tebou mluvit. Bude to chvilička.“
„Kde je Tom?“ V poslední době to byla docela automatická otázka.
„Je dole a hlídá BJe při rozhovoru s tvými rodiči. Jde o to předání, abys mohl jet domů.“
Oklepal jsem se. Představa, že BJ mluví s mými rodiči, mě akorát děsila. Nechtěl jsem si ani pomyslet, co všechno jim může říct. Zatřepal jsem hlavou, abych vypudil z hlavy tyhle myšlenky, a vrátil jsem se do přítomnosti. „Říkal jsi, že mi něco potřebuješ říct. O co jde?“
André se zastavil skoro tři metry ode mě. „Slyšel jsem, že nebudeš svědčit proti mně a Tomovi. Proč? Teda, chápu, že nebudeš svědčit proti Tomovi, ale proč ne proti mně?“
„Protože jsi mi nijak neublížil. Nesnažil ses mě zabít, nebo minimálně přizabít,“ podotkl jsem.
„Ale pořád v tom jedu s nima.“
„To Tom taky.“
„Ale…“
„André, nedělej mi to ještě horší, než to mám teď. Chci tobě a Tomovi trochu pomoct. A ty mi to zrovna neulehčuješ,“ zamračil jsem se.
Pousmál se. „Promiň. Já už radši půjdu.“ A než jsem stačil cokoliv podotknout, byl pryž z pokoje. Díval jsem se na dveře. A zase jsem začal uvažovat o tom, co mě čeká tam venku.
Když jsem si znovu vzpomněl na budoucnost bez Toma, cítil jsem uvnitř sebe takové zvláštní prázdno. Sklopil jsem hlavu k podlaze a na chvíli jsem zavřel oči. Položil jsem si ruku na hrudník a zalapal jsem po dechu. Měl jsem dojem, že mám kolem krku utaženou oprátku.
Do pokoje přišel Tom. „Tak je to domluvené, odpoledne tě odvezeme a… Bille, co je s tebou?“ Přiskočil ke mně a vzal můj obličej do dlaní. „Bille? Bille, podívej se na mě. Jsi v pořádku?“
Chvíli jsem se trhaně nadechoval, a potom jsem mu skočil kolem krku a chtělo se mi brečet. Pevně jsem ho stiskl a cítil jsem, jak mi po tváři skanula jediná slza. Tomova kůže příjemně hřála. A právě tenhle a milion dalších pocitů mi bude v tom obyčejném životě chybět.
Tom mě od sebe odtáhl.
„Můžeš mi prosím tě říct, proč brečíš?“ zaklepal mnou mírně. „Byl za tebou André? Udělal ti něco?“
Zavrtěl jsem hlavou.
„Tak co je? Mluv se mnou!“ zvýšil hlas.
„Já mám strach, že se ti něco stane,“ vzlykl jsem potichu.
Tom na mě chvíli zíral a pak se usmál. „Ale no tak, o tom už jsme mluvili. Všechno bude tak, jak má být. Ty se vrátíš domů a já ti zmizím ze života.“
Podíval jsem se mu do obličeje. „Napadlo tě, že tohle je přesně to, co nechci?“
Zamrkal několikrát a pak se na chvíli podíval jinam. Když vydechl, znělo to skoro rozzlobeně. Já sledoval jeho obličej a mlčel jsem. Čekal jsem, jestli něco řekne on.
„Bille, přestaň přemýšlet nad tím, jak bude vypadat tvůj život bez toho, když v něm nebudu já. Vrátíš se k tomu, cos dělal dřív a já se vrátím k tomu, co jsem dělal.“
„Budeš dál unášet lidi?“
„Sklapni,“ zavrčel.
Stáhl jsem ramena k sobě a hlavu dozadu. Tom si toho všiml a pohladil mě po tváři, aby mě uklidnil. Opřel jsem si tvář do jeho dlaně a potichu jsem zavrněl, když v tom se pokojem roznesl další hlas. Bůh ví, jak dlouho jsme nebyli sami.
„Ale, ale, ale, jak dojemné loučení,“ zasmál se BJ.
Podíval jsem se tím směrem a v očích jsem musel mít nepopsatelnou hrůzu. BJ byl jako ztělesněná noční můra. Tom vstal a vytáhl mě s sebou na nohy. Na BJ se nedíval nijak přívětivě. Stáhl obočí a rty stiskl do úzké linky. BJ nebyl sám. Mäx stál po jeho boku a André se krčil za nimi, jako kdyby k nim vůbec nepatřil.
„Vypadni, BJi, chci s ním být sám,“ zavrčel Tom a já viděl, jak se Mäx ušklíbl.
BJ udělal krok směrem k nám. „Tome, chci se s ním taky rozloučit. Vždyť jsme spolu zažili tolik hezkých chvilek.“ Jakmile to dořekl, přikrčil jsem se za Tomovými zády a pevně jsem stiskl jeho ruku. Propletl prsty s mými a vydal tichý šeptavý zvuk.
„Přestaň ho děsit. Už je konec.“
BJ zavrtěl hlavou. „Ale kdepak. Tohle je teprve začátek.“
Tom přimhouřil oči. „Ty skončíš v pekle, BJi. Doufám, že tam chcípneš. A doufám, že to bude už brzo.“
„Trochu silná slova, nezdá se ti? Mäxi, André, doprovodili byste Toma ven?“ ušklíbl se.
Jakmile se ti dva pohnuli, Tom sáhnul za pas a vytáhl pistoli. Její hlaveň zamířila na všechny tři kluky a ani se nezatřásla. Stačil by nepatrný pohyb, on by stiskl spoušť a byl by všemu konec. A když říkám všemu, myslím úplně všemu.
BJ se uchechtl. „Byl bys ochotný nás všechny postřílet? Víš, jak bys skončil? V elektrickým křesle, a to určitě nechceš.“
„Je mi jedno, jak skončím, hlavně, když ty mu dáš pokoj,“ odsekl Tom každé slovo, aby měl jeho proslov důraz. „Řeklo se jasně, že ho odvezeme domů.“
„Děláš, jako by se mým slovům dalo věřit. On domů nepojede.“
Slyšel jsem Toma zavrčet a v ten samý okamžik padla první rána. BJ hlasitě zařval a složil se na zem. Ze stehna mu začala proudem téct krev a rychle se vpíjela do látky jeho kalhot. Schoval jsem se Tomovi za záda úplně a ucpal jsem si uši. Ale i přes dlaně jsem slyšel každý zvuk.
„Bill pojede domů,“ odvětil Tom a neustále měl zbraň zdviženou. Díval se zpříma na BJ. André s Mäxem couvlo o krok dozadu.
BJ se chvíli svíjel na zemi a z jeho rtů unikaly primitivní zvířecí zvuky. Držel si oběma rukama ránu a pevně tiskl víčka k sobě. „Přísahám bohu, Tome, že za tohle tě zabiju!“
BJ sáhl po zbrani a v tu chvíli zasáhl André. Vší silou kopl BJe přes zápěstí. Ozvalo se hlasité rupnutí a BJův řev se ozval nanovo, ale jeho zbraň byla dostatečně daleko z dosahu. Mäxovi se zřejmě nelíbilo, jak se zachází s BJem a hodlal zasáhnout, jenže Tomova reakce byla pohotovější. Ozvala se další třeskavá rána. Nedíval jsem se, ale něco tvrdě žuchlo k zemi. Srdce mi bušilo a třásl jsem se po celém těle. A když jsem si dodal odvahu, sundal jsem si ruce z uší a podíval se zpoza Tomových zad. To, co se přede mnou objevilo, bylo něco, co by neměl vidět nikdo za celý svůj život. Dal jsem si ruku na rty, abych nezakřičel.
Tom se probral jako první. „André, odveď ho odtud. Odvez ho k rodičům, rozumíš? Hned!“
André nebyl zvyklý neposlechnout Toma, takže mě okamžitě popadl za ruku a táhnul mě z pokoje. Skákal jsem jako kuře, vyhýbal jsem se kalužím krve, které se leskly na podlaze. Když jsem procházel kolem BJe, hrábl po mně, ale byl jsem rychlejší. Dostal jsem se za práh pokoje a podíval se na Toma.
„Vypadněte, hned!“ okřikl nás.
„Ne, Tome já, tě tady nenechám!“
Zamračil se na mě. „Vypadni, Bille, hned! Padej!“ zařval dost hlasitě, abych ho poslechl a hlaveň pistole namířila na BJovu hlavu. Tohle jsem nechtěl vidět.
Nechal jsem Toma Tomem a nechal jsem se Andrém vytáhnout ven. Nohy mě nesly skoro samy, neotáčel jsem se, nechtěl jsem nic vidět ani slyšet. Schodiště jsem bral po dvou, několikrát jsem zakopl a nebýt Andrého, skončil bych na podlaze. Z očí mi tekly slzy, když jsem si jenom představil, co všechno se tam nahoře může stát.
Vyběhli jsme před srub a najednou jsem viděl jen několik desítek policistů v uniformách, ozbrojené ghetto, svoje rodiče, dokonce svého manažera. V tu chvíli mi bylo jedno, že jsem přemýšlel o tom, jak ho vyhodím. Myslel jsem na to, co se stalo nahoře.
Andrého hned zatkli, aniž by je zajímalo, co se doopravdy stalo. Mě odtáhli stranou a předali mě mým rodičům. Brečel jsem já, brečeli i oni. Dokonce přivezli i mého milovaného psa. Skočil jsem jim kolem krku, ale sám jsem se nevzmohl na slovo.
Do srubu vtrhlo několik policistů s nabitými zbraněmi, ale než jsem stačil zakřičet, ať to nedělají, zevnitř se ozval další třeskavý výstřel…
autor: Bubbly
betaread: Janule
Takový dramata tohle…nějak tuším, že tohle asi neskončí dobře…mno uvidíme, třeba jim bude dopřáno trochu štěstí…už sem napjatá na další. 😀 😀
sakra sakra sakra, tohle se nemělo stát… 🙁 ten BJ je takovej sráč 🙁 bůh ví, jak to teď s Tomem dopadne 🙁 budu doufat, že dobře 🙁
No to snad ne, co já budu dělat do dalšího dílu??!!
Ani nevím, jestli se mám těšit nebo se bát, ale spíše se bojím, bojím se o Toma, aby ho policisté nezastřelili…
Škoda, že Bill nebyl rychlejší a něco neřekl dříve, než vtrhli do domu.
Tom nesmí umřít, co by si Bill bez něj počal, kdo by mu potom pomáhal vyléčit jeho pošramocenou dušičku =)♥
Ještě mě napadlo, jestli Tom náhodou nebyl s policií nějak ve spojení, vždyť věděl, že BJ Billa nepustí, tak třeba, když byl vyjednat výkupné, tak se s policií domluvil. Já vím, to je trošku divoká teorie =D Ale bylo by to fajn =)
nie nie nie nemám stoho ani trocha dobrý pociť. Bojím sa že to nedopadne dobre. rychlo dalej.
ježiš to je dokonalý <3 mám celkem strach o Toma.. :/ božeeee já se tak těším na dalšíííí 🙂 😀 hoka já tě miluju!! :-* 😀