autor: Bitter
Bylo to sedm dlouhých let, co dvojčata žila od sebe.
Bill s matkou a Tom s otcem.
Bill žil život po svém, nic si nedělal z toho, že je jiný, že se zajímal o módu, a spíš než za dívkou se otočil za chlapcem. Vzal to, jak to je a jeho maminka ho i přesto milovala a brala takového, jaký byl.
A on byl velice extravagantní… černé dlouhé vlasy nosil natupírované a zlakované do mega dikobrazího účesu, a velice si na něm zakládal, stejně jako na nehtech s černobílou francií. Jeho účes si ale ani v nejmenším nezadal se stylem, jakým se oblíkal. Extravagantní oblečení, trička s výraznými potisky, těžké řetězy, náramky a prsteny, občas kožené rukavičky bez prstů, nebezpečně úzké kalhoty a boty na podpatku, které jen podtrhovaly jeho ladnou chůzi modelky.
Takový Bill byl. Extravagantní, malicherný, trochu egoistický… jak by někdo řekl, byl taková Diva v klučičím vydání.
Na druhou stranu byl romantický, věčně zasněný a zhýčkaný, ale hlavně… hlavně byl svůj a byl na to hrdý.
Tom naopak žil život, jaký mu určil otec. Byl to jeho kluk a Tom tu masku, kterou mu nasadil, postupně přijal za svou vlastní tvář. Bylo to jednodušší, než přiznat pravdu, a proto byl takový, jak se od něj čekalo.
Otáčel se za každou sukní, co se kde mihla, a dívky před ním doslova omdlévaly. Žádná neodolala jeho sexy drzému úsměvu, který okořenil piercing v jeho dolním rtu. A pokud by tohle neupoutalo, stačilo, aby si při basketu sundal tričko a pohled na jeho vypracované bříško a hruď dostal každou, a on si toho byl patřičně vědom.
Image hopera jenom podtrhovala jeho namachrované a egoistické chování mladého rádoby gangstera.
Když lusknul, měl, koho chtěl… tak byl vychován, jako správnej kluk, ale nebyl ani náhodou sám sebou a nebyl na to hrdý… hluboko v srdci ne.
„Tome?!“ Křikl Bill když se pomalu zvedal ze země, ale bratr se ani neotočil, úplně stejně, jako když tenkrát spadl z kola.
„Tome, stůj!“ Křikl zoufale a Tom se opravdu zastavil, na okamžik se otočil a změřil si ho pohledem.
„Už nikdy na mě nemluv.“ Procedil mezi zuby a tentokrát už opravdu odešel.
Nechal Billa Billem, nechal ho, ať si sbírá svoje věci, a odešel.
„Tome, už na tebe čekáme. Kde ses zasekl? To jsi zase balil nějaký kočky, co?“ Přivítal se s kamarádem Georg, a Tom se jen uculil.
„Deset čísel, kámo, deset první den. Do tejdne mám všechny kočky na škole pod palcem.“
Uchechtl se a poslal vzdušný polibek Cassi, jeho spolužačce, která hned zrudla a začala se hihňat.
„Bože, Tome… můžeš přepnout na mozek?“ Protočil Georg oči a radši Toma nahnal do auta, aby se tam ve finále vešel ještě Gustav, kterého měli po cestě do jejich zkušebny vyzvednout.
„Bože, Tome… můžeš přepnout na mozek?“ Protočil Georg oči a radši Toma nahnal do auta, aby se tam ve finále vešel ještě Gustav, kterého měli po cestě do jejich zkušebny vyzvednout.
„A něco jinýho kromě holek?“ Otočil Georg téma.
„Brácha.“ Utrousil Tom nevzrušeně.
„Brácha? Nevěděl jsem, že máš bráchu…“
„Sedm let jsem toho malýho buzeranta neviděl. Byl bych radši, kdyby se to protahovalo dál a dál.“ Sykl a jeho tvář naprosto zkameněla.
„Po – počkej, tomu nerozumím… měl bys snad být rád.“
„Po – počkej, tomu nerozumím… měl bys snad být rád.“
„Rád? Kvůli tomu bastardovi se naši rozvedli. Rozeštval od sebe mámu s tátou a já bych měl být rád?“ Vyjel na přítele ostře.
„Tome, byli jste malí kluci… jak by to mohla bejt jeho vina… ale, jak myslíš… myslim, že tohle téma vynecháme.“
„Jo, to bude nejlepší.“ Broukl Tom a nasadil si do uší sluchátka.
Georg to raději přešel, ještě snad nikdy neviděl Toma tak rozčileného.
I Gustav, který se k nim přidal, na Toma raději nereagoval, jen mu kývnul, a když se pohledem zeptal Georga, co se stalo, a ten jen zavrtěl hlavou, nechal to být.
Když byl Tom naštvaný, bylo lepší ho nechat být. Tom si v klidu v duchu vybil vztek na imaginárním nepříteli a byl od něj klid. Navíc to bylo bezpečnější i pro ostatní. Rozhodně se nedržel na uzdě, když byl naštvaný, a brát si servítky?
Nikdy. Vyčetl pak všechno každému, a i když toho třeba později litoval, nikdy se neomluvil.
Proč, mohli si za to sami.
„Bille, konečně, slíbil jsi, že zavoláš hned po škole, a to už jsou dobré dvě hodiny. Tak povídej, neztratil jsi se? Našel jsi třídu? A jak se ti to tam líbí, není tam zmatek, když se tam toho učí tolik? A co kolej? S kým bydlíš?“
„Mami… mami, brzdi… nestíhám tě poslouchat, natož ti odpovídat.“ Pousmál se Bill a hrál si s tužkou.
„Promiň, zlato, jen… nemůžu uvěřit, že už jsi v Berlíně… jsi už skoro dospělý.“
„Mami, pořád jsem tvůj malej chlapeček, i když jsem o hlavu vyšší, stejně budeš hlídat, abych si před jídlem umyl ruce a před spaním si vyčistil zuby.“ Zasmál se Bill, telefon přepnul na odposlech a položil ho vedle papíru, po kterém se tužka doslova roztančila.
„Takže… neztratil jsem se, je to tam nádherný, moc se mi tam líbí, to vybavení a vůbec všechno… navíc má každej obor svůj pavilon, společný je jen dvůr a jídelna. Je obrovská.“ Zasmál se Bill a v duchu mu zazněla věta, kterou ve vteřině matka vyslovila.
„Tak hlavně hezky papej, jsi jak párátko.“ Protočil oči a dál pokračoval v kreslení.
„Kolej je taky fajn, máme tady koupelny, každé dva pokoje mají jednu, takže žádný ty špinavý sprchy, kterejch jsem se bál. A zatím s nikým nebydlím. Kluk, co s ním budu bydlet, měl angínu, takže se tady objeví zítra. Jmenuje se… Andreas… na příjmení si nevzpomenu, víš, že na jména jsem blbej.“ Ušklíbl se.
„Kolej je taky fajn, máme tady koupelny, každé dva pokoje mají jednu, takže žádný ty špinavý sprchy, kterejch jsem se bál. A zatím s nikým nebydlím. Kluk, co s ním budu bydlet, měl angínu, takže se tady objeví zítra. Jmenuje se… Andreas… na příjmení si nevzpomenu, víš, že na jména jsem blbej.“ Ušklíbl se.
„No, hlavně, abyste si rozuměli. A Andreas je hezké jméno, co myslíš.“
„Mami? Ještě jsem ho ani neviděl, tak co naznačuješ?“
„Já? To tys to řekl takovým zvláštním tónem.“ Uculila se Simone. Věděla moc dobře, jak snadno se její syn zamiloval kvůli maličkosti.
„Řekl jsem to úplně normálně.“ Ošil se Bill a začervenal se.
Měla pravdu, Andreas bylo hezké jméno, ale ne tolik jako Tom. Ne jako Tom, který se na něj usmíval z bělostného papíru. I Bill se na papír usmíval a nevnímal matku, která švitořila o tom, jak jí Bill vyrostl, a v duchu si přehrával dnešní setkání s bratrem. Kéž by se tak usmál, jako se usmívá na papíře pod velením Billovy tužky.
„A už sis našel nějaké kamarády?“
„Mami, jsem tady první den…“ Povzdechl si a dostínoval Tomovy lícní kosti.
„A potkal jsi alespoň někoho zajímavého? Nebo třeba někoho známého z bývalé školy nebo tak?“
„Ne, mami…“ Jen Toma… Domyslel si v duchu a na papír se sklouzla jedna jediná křišťálová slza…
autor: Bitter
betaread: Janule
chudáčik Billy… ale za jedno ho obdivujem: Ide si za svojím aj napriek predsudkom. Za to má u mňa veľký plus… A ani Tomovi nemôžem zazlievať, bol ovplyvňovaný otcom, ktorý svoje predsudky predával Tomovi a ten im odolal…. Je mi oboch tak strašne ľúto ;(.. Ale dúfam, že aspoň Andy bude k Billovi normálny a že si z neho nebude uťahovať..
Obdivujem Billa a je mi ho tak štrašne lúto. A je mi trochu lúto aj Toma ale som sklamaná s toho že stále vinu zato že sa rodičia rozviedli zhazuje na Billa. Dúfam že Georg a Gustav Tomovy prehovora do duče. Dúfam že Andy bude Billov kamarát.
a Bill se do Andyho zamiluje, Tom postupně taky, ale ten ostrouhá a bude jen závistivě koukat, jak se Billí s Paris vodí za pacinky 🙂 když už si neumí přiznat, co cítí 🙂 tak. sepíšeš to tak? za osm měsíců mám narozky a před měsícem byly Vánoce, tak máš důvodů dost, pro hodnou tetu Áďu 🙂
I když se to na první pohled nezdá, myslím, že Tom je na tom hůř. Bill má milující mámu a hlavně je sám sebou a to je důležité.
Naproti tomu, Tom je v podstatě obětí svého otce a jeho drsné ego je jenom zástěrkou pro nešťastnou duši…
Každopádně se jejich osudy brzy znovu protnou a já jsem hodně zvědavá, jak to setkání bude probíhat =)♥
Ja mám z toho zmiešané pocity. Obaja sú určitým spôsobom chudáci 🙁 Bill, pretože ho Tom už neberie ako brata a nadáva mu do…pardon, toto slovo nenapíšem. A Tom, pretože nemôže žiť podľa seba, ale ako keby mu ten život riadil a rozhodoval o ňom niekto iný. A ten niekto iný je jeho otec. Nie je to dobrý muž, keby bol, tak by svojho syna nikdy nezačal odsudzovať. Ale tak čo…homofóbni ľudia sú všade naokolo a keď sa druhému posmievajú, NIKOHO to nezaujíma! Nezaujíma ich, že ten človek trpí, že môže trpieť psychicky alebo fyziky. Nikto sa na toto nedíva a je to naozaj smutné, pre mňa je celý tento svet skazený a ľudia už nevedia, na čo by mali nadávať. Stále si sťažujú a starajú sa to života iných, pritom o sebe tvrdia, že sú tolerantní.
Tom má v tomto príbehu veľmi zlú rolu, ale vnútri je iný. Ja dúfam, že Bill nájde to jeho vnútro a pomôže mu s tým si uvedomiť, čo vlastne robí. Preboha, však je to jeho brat! 🙁 A on ho chce len tak vylúčiť zo svojho života?
Chudák Bill, vidím ako trpí 🙁
Inak to môže byť dobrý nápad, že sa Bill do Andreasa zamiluje, začnú spolu chodiť a Tomi začne žiarliť 🙂 ♥♥♥
Krásny príbeh, myslím, že o takýchto veciach píše len málo ľudí, pretože nechcú vidieť pravdu. Je to naozaj krásne, veľmi sa teším na ďalšiu časť 🙂 ♥
Je mi líto obou dvou. Jak už to tady bylo zmíněno, ty důvody. Jsou chudáci, ale Toman se deptá asi v něčem víc. No a jak jsi mi řekla, co tam bude tak trochu… 😀
prostě bomba.. nevím co víc k tomu říct.. doufám že už brzo Tom roztaje a ukáže Billímu jak ho má rád.. 🙂
Och asi sa tu budem opakovať ale aj ja si myslím že sú chudáci obaja… strašne ma štve ako Tom stále z rozvodu ich rodičov viní Billa… ale ako vidím Tom je aj pekne ovplivňovaný otcom… och dúfam že sa čoskoro preberie a uvedomí si aký bol sprostý a že Bill za ten rozvod naozaj nemôže… tento príbeh sa mi strašne páči a hrozne ma zaujíma… naozaj skvelá téma… neviem sa dočkať pokračovania 🙂
Bill dovolí té slzičce průchod ven, ale Tommy pláče určitě uvnitř – jeho srdce… musí být víc nešťastný jak Bill.
Kapitoly jsou tak smutné, ale krásné.
já tě opravdu zabiju. Já nevim ale mě to děsně dojímá. Chudák Bill. jak ho nesnášim, tak tady bych ho upusinkovala bobka jednoho. Mě to přijde prostě strašně smutný a já doufám, že si Tom uvědomí, že takhle to být nemá a že to tak ani on nechce. Že tu masku co mu táta nasadil, musí sundat. Jsou jedna krev a to je nejvíc co může být. Bože bože…umřu u tohoto. Budu plakat až do konce. Upe to vidim. A z Andyho mi naskočila husina 🙂 Ale v dobrým slova smyslu. Prostě si představim zamilovanýho Billa jak se culí a červená a jsem v koncích. Krásný Bitter. Jsi prostě čarodějka 🙂 <3
Bill to bude mít asi hodně těžké díky Tomovy.