autor: Majestrix & Little Muse
Od dnešního dílu jsme se s Lil.Katie rozhodly, a autorky nám to dovolily, dávat sem každý týden jen polovinu původního dílu, protože když to psaly, měly opravdu hodně plodné tvůrčí období a jeden díl bývá zhruba na 12 stran ve wordu, což je strašně moc textu na překlad, a Katie to prostě nestíhá. Když má být překlad kvalitní, musíme na to mít čas, jak ona, tak já, tak snad vám to nebude vadit. J. :o)
Naslepo
„Co se děje?“ zamumlal Andreas, utřel slzy z Billova obličeje. „Takhle jsem vás neviděl od té doby, co jste byl poslán do klášterní školy.“
„Zhřešil jsem,“ řekl Bill sklesle, hlavu si položil na sluhův hrudník. „Zhřešil jsem nejen ve své mysli a srdci, ale i svým tělem.“
Andreas Billa objal pevněji a zhluboka se nadechl. „Bille, můj Pane, dovolil jste vstoupit Generálu Bushidovi do vašeho těla?“
„Jen prstem,“ zašeptal Bill. „Nemohl jsem si pomoci. Já jen… je v mém srdci, v mých snech.“ Zvedl Bill prosebně pohled. „Nemohu uniknout jeho dotykům.“
„Nutil vás?“ zeptal si tiše blonďák.
„Ne, to by neudělal!“ řekl Bill s vykulenýma očima.
„Až na tohle.“ Řekl Andreas chladně.
„Ne, to prostě není on!“ odstrčil Bill Andrease pryč a položil se na postel. „To by neudělal,“ zašeptal Bill zlomeným hlasem.
„Bille…“
„Nenávidíš mě, že ano?“ zvedl Bill pohled, obličej červený a oči plné slz.
„Nemohl bych vás nenávidět, ani kdybych chtěl. Co ode mne chcete? Udělám to, ale prosím, už neplačte.“ Stál Andreas nejistě vedle postele. „Nemohu říct, co vím, že chcete, abych řekl.“
„Nevíš, co chci, abys řekl,“ vydechl Bill, najednou unavený.
„Chcete, abych vám řekl, že je to v pořádku.“
„Jak víš o tom, že mě Bushido přitahuje?“ zeptal se najednou Bill, ignoroval bystrá slova svého sluhy a kamaráda.
„…Volal jste jeho jméno ze spaní,“ přiznal Andreas.
Bill vypadal vyděšeně. „U všech Bohů, prosím, řekni, že to není pravda!“
„Je,“ utvrdil ho Andreas, i když si přál, aby nemusel. „Občas to zní jako prosby o uklidnění; zníte vystrašeně. A ty ostatní…“ polknul, „zní to jako prosby o něco jiného.“
Bill se nemusel ptát o co. Otočil se a zabořil si obličej do polštáře, pevně si ho přitiskl k hrudníku a bolestivě se rozvzlykal.
„Bille…“ začal Andreas, posadil se vedle něj a položil mu dlaň na záda. Doufal, že to bude dobré gesto.
„Snažil jsem se,“ zahuhlal Bill žalostně do polštáře. „Tak moc jsem se snažil.“ Otočil trochu obličej, ale stále se Andreasovi nedíval do očí, sám oči pevně svíral, když se nemohl nadechnout. „Já… oddal jsem se Tomovi,“ přiznal. „Myslel jsem, že když… ale…“
„Bille.“ Pohladil ho znovu Andreas po zádech. Zaváhal. „Jste do Generála zamilovaný?“ zadržel dech hned, jak se zeptal.
Bill se trochu zamračil, když se zase pokoušel nadechnout. „Myslím, že ano,“ zašeptal.
Když ta slova opustila jeho rty, rozvzlykal se nanovo, pevně se chytl za břicho, zabořil obličej zpátky do svého modrého polštáře. Muselo ho bolet dýchat, pomyslel si Andreas, když tak tvrdě brečí.
Bill brečel, dokud mu slzy nedošly, dokud jediné, co mohl dělat, bylo dýchat ztěžka do svého polštáře. Andreas ho dál hladil po zádech, i když se jeho vzlyky začaly mírnit. Na chvilku se zamyslel, domníval se, že Bill usnul, ale mladík se pomalu převalil, jako by byl v bolestech. Andreas se mu podíval na oči a zjistil, že se na něj Bill nedívá.
„Andreasi,“ zamumlal. „Tak moc se snažím, ale ty vize, které mám… ztrácím kontrolu…“
„Máte znovu vize, Bille?“ zeptal se, když se na něj svalila vlna pochopení. Bill býval divoké a požitkářské dítě, a jeho vize ho nechtěly nechat o samotě; byl svázaný pocity a tím, že měl dojem, že ztrácí kontrolu, předtím než mu klášterní škola pomohla najít rovnováhu.
„Ano,“ vydechl Bill jakoby očarovaně. „Nevím, jestli se mi líbí to, co vidím…“
„Spěte, Bille.“
„Spánek ty vize nezastaví,“ zasténal Bill a schoulil se do klubíčka víc. „Nepřinutí je odejít… Sním o něm, cítím ho; ať jdou pryč, ať jdou pryč…“ najednou přestal mluvit, Andreas se musel kousat do rtu, aby se sám nerozbrečel.
Pamatoval si, když byli on a Bill opravdu velmi mladí, když byl poprvé vybrán jako společník pro svého Pána. Bylo jim teprve šest, rychle se skamarádili a pobíhali po Madleemském sídle. Bill byl vzhůru celou noc, brečel kvůli něčemu, co viděl a čemu nerozuměl; pevně se držel Tobiho, zoufale, snažil se popsat mu něco, čemu nerozuměl. Takhle to bylo ještě týden, když to najednou… přestalo. Tobi den na to odjel. Pamatoval si to, protože mu jeho otec řekl, že bude muset nechat Billa jít, pokud už Dům Madleemu nebude schopný starat se o služebnictvo. Spousta jich byla propuštěna, ale Andreasovi bylo dovoleno zůstat a dělat Billovi společnost. Od té doby už své vize nikdy nezpochybňoval.
Podíval se dolů, zpátky ze svých vzpomínek, sledoval, jak Bill spí, než se zvedl, aby mu udělal větší pohodlí. Andreas ho svlékl z jeho modlitebního oblečení, a přikryl ho peřinou; mladík se ani trochu za celou dobu nepohnul, a blonďák nevěděl, co dělat. Nejspíš by měl zavolat Lorda Gordona; ten možná bude vědět lépe, co dělat, než on. Andreas odešel z Billova pokoje do svého vlastního a zbytek noci strávil tím, že zíral na černou obrazovku Infonexu.
~*~
Nakonec, když slunce vyšlo, byl to Jorg, koho se rozhodl najít namísto Gordona.
Našel je oba, jeho i Gordona, jak spolu v dobré náladě hašteřili u snídaně, zatímco místa Billa a Toma byla prázdná.
„Můj Pane,“ řekl, oslovil tak hlavu Domu.
Jorg se na něj podíval, vypadal popuzeně, že si sluha dovolil narušit jejich konverzaci, obzvlášť když ani nebyl jeho. Probodl Andrease pohledem.
„Kde je tvůj pán?“ naléhal.
Andreas si promnul čelist, polknul odpověď, kterou chtěl odseknout. „Bill je nemocný, můj Pane.
„Nemocný?“
„Ano,“ řekl Andreas. „Potřebuje Lékaře. A rád bych dostal povolení, abych mohl zavolat jeho otci.“
„To zní celkem závažně,“ promluvil David, zamračil se trochu.
„Věřím, že je, můj Pane.“
„Moment, moment, počkat,“ řekl Jorg, postavil se a položil ubrousek na talíř. David ho sledoval. „Myslím, že se chováme ukvapeně.“
„Vy jste ho neviděl,“ řekl Andreas dřív, než se dokázal zastavit.
Jorg ho probodl pohledem a Andreas přenesl váhu z jednoho chodidla na druhé, nervózně. „Tak mě za ním zaveď.“
~*~
Andreas šel v uctivé vzdálenosti za Jorgem a jeho chotěm a snažil se udržet na mysli, že tohle není Dům Madleem, kde měl volnost a přátelství. Rychle došli k Billovi do pokoje a Andreas prošel kolem Jorga, aby ručně otevřel dveře. Bill stále spal, celý bledý, obličej se mu leskl potem, i když bylo v pokoji chladno. Andreas zdráhavě přešel k Billovu boku a začal mu utírat pot z čela.
„Jak dlouho už takhle je?“ zeptal se rychle Jorg.
Když zazněl jeho hlas, Bill pootevřel oči a vypadal překvapeně, že vidí ve svém pokoji zrovna Jorga s Davidem. Pokusil se posadit.
„Můj Pane, nevěděl jsem…“ padl na Andrease, který ho usadil do polštářů, aby seděl normálně. „Nevěděl jsem, že přijdete.“
„Tvůj sluha říkal, že jsi nemocný a potřebuješ Lékaře.“ Vystoupil David dopředu, blíž k posteli. „Máš nějaké bolesti?“
„Jen slabost,“ řekl Bill pomalu.
„Cítíš, že potřebuješ Lékaře?“ zeptal se Jorg s tajemným obličejem.
Bill věděl, že se z tohohle sám nevyhrabe, a tak jen maličko přikývl.
„Fajn, pro jednoho hned pošlu.“ Otočil se Jorg na patě s Davidem v zádech. Andreas se podíval na Billa a utřel mu další pot z čela.
„Hned jsem zpátky,“ zašeptal a rychle vyšel do chodby, utíkal, dokud neuviděl modré róby Lorda Jorga a Lorda Davida.
„Můj Pane,“ řekl hlasitěji a Jorg se otočil s nakrčeným obočím.
„Mluv, sluho.“
„Potřebuje klášterního doktora, můj Pane.“
„Hloupost. Mám Lékaře, kterého používám pro celé sídlo. Ten bude stačit. Teď se vrať ke svému pánovi, a už nás dnes neobtěžuj.“
Andreas polknul a poklonil se, hluboce, dokud róby nebyly z dohledu. Zvedl pohled a zaúpěl, pak odešel rychle směrem ke kuchyním; Bill bude potřebovat víc tekutin, jestli se bude chtít uzdravit.
~*~
Bushido nechtěl vylézt z postele, když mu zapípal datapad a málem to opravdu neudělal. Jen když pípání zesilovalo, tak si uvědomil, že to bude muset udělat, už jen proto, aby ho vypnul. Když uviděl symbol Domu, který volal, všechny jeho myšlenky na ignorování se vytratily.
Přijal hovor a doufal, a zároveň se bál toho, že na obrazovce před sebou uvidí Billův obličej.
„Dobré ráno, Generále,“ pozdravil ho Jorg a Bushido si povzdychnul, sám trochu frustrovaný. Samozřejmě, že Jorg chtěl určitě jen mluvit o jejich obchodech, ještě totiž neposlal smlouvy do Domu Vave.
„Dobré ráno, Lorde Jorgu,“ odpověděl. „Je trochu brzo na volání, není?“ normálně by byl více taktní, ale dnes nebyl v náladě.
„Vskutku. Omlouvám se,“ řekl mu Jorg, ale vůbec nevypadal, že by se chtěl omlouvat. „Ale za okolností, které nastaly, potřebuji vaši radu. Nerušil bych vás, ale Zbožných je ve městě málo a ještě méně těch, které můžu nazývat ‚přáteli'“.
Bushido zavrtěl hlavou. „Nerozumím.“ Jorg mu volal kvůli něčemu, co se týkalo víry? Jak naprosto nevhodné.
„Sahvahd mého syna onemocněl.“
Bushido ztuhnul, srdce se mu sevřelo.
„Jeho osobní sluha trvá na tom, aby dostal klášterního Lékaře,“ pokračoval Jorg, Bushido vypadal stresovaně. „Doufal jsem, že byste se mohl přijet podívat vy, než kontaktuji svého osobního lékaře nebo začnu děla starosti jeho otci nebo mému synovi.“
Bushido si promnul obličej a povzdychl si. „Jaké má symptomy?“
„Je desorientovaný, není schopný sám sedět… má skelné oči. Vypadá, že se dívá, ale nic nevidí,“ vysvětloval Jorg. „Když jsem ho viděl, tak byl celý zpocený.“
„A to je všechno?“ zamračil se znovu Bushido.“
„To je to, co jsem já viděl. Bylo mi řečeno, že není schopný jíst.“
„Říkáte, že se dívá, ale nevidí?“
„Ano,“ řekl Jorg nedočkavě.
„Zní to, jako by měl Záchvat vize.“
„Záchvat vize? Myslel jsem, že Orákula už zmizela. Všichni z nich se stali mnichy a jejich genetická řada vymizela.“ Hlava Domu Vave vypadala skepticky.
„Bill má celý svůj život silné vize. Byl poslán do klášterní školy, aby se to naučil ovládat. Myslel jsem si, že toho už dosáhl. Nejspíš na něj musel dolehnout tlak z nového života.“ A já jsem tomu moc nepomohl…
„Měl bych tedy poslat pro klášterního Lékaře?“
„Můžete počkat den, jestli se z toho sám dostane, ale až slunce zapadne, a jeho stav se nezlepší, pak bych navrhoval, abyste zavolal do Chrámu.“ Přikývl Bushido.
„Děkuji, Generále Bushido. Vaše moudrost je opravdu neocenitelná,“ usmál se Jorg, jeho první upřímný úsměv od začátku telefonátu.
„Je mým potěšením, Lorde Jorgu. Kdybyste mohl, rád bych, abyste mě informoval o Billově situaci,“ řekl Bushido dřív, než si to dokázal rozmyslet.
„Samozřejmě, pošlu vám něco přes datapad.“
Obrazovka Infonexu zčernala a on zůstal sám se svými myšlenkami, ani jedna z nich nebyla dobrá.
~*~
Netrvalo dlouho a Jorg volal znovu.
Promluvil si s Tomem, informoval Bushida, a celou situaci bral opravdu vážně. Bylo by možné, aby Generál přijel a sám se na Billa podíval? Tom chtěl, aby měl co nejdřív vše, co potřebuje, pokud to opravdu potřebuje.
Bushido o něj měl sám až moc strach na to, aby řekl ne.
„Nezhoršil se, že ne?“ naléhal hned, jak vystoupil z teleportu do zahrad Vave; nejspíš až moc plný síly na to, aby vypadal klidně, ale pak, všichni vypadali jako v křeči, od Jorga přes Davida, až po hnědovlasého sluhu, který je doprovázel.
„Ne, ale ani se nezlepšil,“ informoval ho Jorg, dovedl ho do domu a vedl ho dlouhými chodbami, které končily v Tomově křídle sídla. „Zírá, občas promluví. Občas říká věci, které dávají smysl, občas ne.“
Bushido se zamračil, když se zastavili před dveřmi s ornamenty, byl na nich symbol druhého muže; tři prolínající se kruhy. Jorg přes ně mávl rukou, aktivoval mechanismus a brzo se dveře otevřely.
Andreas zvedl pohled z místa, kde seděl vedle Billova nemocného těla a cítil, jak mu klesl žaludek, když do pokoje vešli Jorg, David a Bushido.
„Já… Já myslel, že jste volal Lorda Toma, můj Pane,“ řekl Jorgovi.
„To ano,“ řekl mu Jorg, položil dlaň na Bushidovo rameno, popostrčil ho dopředu. „Naléhal, aby se na Billa někdo podíval, co nejdřív to půjde, a musím si být jistý, jestli mám volat klášterního Lékaře.“
„Můj Pane, já vás ujišťuji-„
„Tvůj pán možná toleruje tvou prostořekost, ale to já ne,“ vyjel na něj přísně Jorg.
Andreas pohledem přejel ke Generálovi, ale Bushido měl oči jen pro Billa. Což se jevilo ještě víc zneklidňujícím.
„Myslím, že byste měl kontaktovat Chrám,“ řekl Bushido Jorgovi přes rameno. „Informujte je, že budeme zřejmě určitě potřebovat jejich asistenci.“
„Teď?“
„Něco takového možná bude moc i na jejich schopnosti. Nejspíš budou muset kontaktovat Klášter v Diopolis. Všechno by se mělo stát co nejrychleji.“
Jorg přikývl. „No dobře tedy.“ Položil ruku na Davidova záda a odvedl ho z pokoje. Bushido čekal, až se za nimi zavřou dveře, než přešel přes pokoj k velké posteli a posadil se na její kraj, neopovažoval se ho ale dotknout.
„Měl nějaké další vize?“ zeptal se sluhy, nějak mu došlo, že toho o celé situaci ví víc než lordové z Domu Vave.
„Vlastně ne,“ odpověděl Andreas, sledoval, jak Bushido pozoruje Billa. „Přijdou a odejdou, ale jsou tak nejasné…“ zavrtěl zoufale hlavou, nebyl schopný zastavit svá ústa, a řekl: „U všech Bohů, co jste mu to udělal?“
„Co si to dovoluješ?“ podíval se na něj Bushido. „Nemůžeš-„
„Můj pán leží na posteli, chycený mezi vizemi a realitou a Bohové vědí čím dalším, a vy se mě ptáte, co si to dovoluji? Jak bych si to nemohl dovolit?“
„Tohle není moje práce,“ naléhal Bushido a vrtěl hlavou.
„Nechápete to, že? On je do vás zamilovaný,“ řekl Andreas tiše. Bushido ztuhl.
„On… o nás mluvil? Má ke mně city?“
„Ano, samozřejmě, že ano. Je neschopný držet přede mnou tajemství. Bill se stal Zbožným, aby se naučil kontrolovat své vize. A doteď to fungovalo, ale hned, jak jsme vkročili na půdu tohoto města, je… je nepřístupný.“ Našpulil Andreas rty a utřel Billovi pot z čela. Bill otevřel oči a podíval se na blonďáka jen letmo, pak se jeho či znovu přestaly soustředit.
„Má ve svém srdci lži, budou stát životy spousty mužů, než bude jeho zrada odhalena,“ zašeptal Bill. Zasténal a znovu zavřel oči.
Bushido polknul. „O kom to mluví?“ zachraptil.
„Nemám tušení. Prosil jsem Ka’vu o sílu, ale nedokážu ho takhle vidět.“ Andreas znovu otřel Billovo čelo, a namočil hadřík do studené vody, která byla v mističce na stolku.
Bushido ho sledoval, snažil se nějak pochopit Billova slova, když v tom uslyšel svoje jméno v tom nejtišším zašeptání. Oba dva se otočili zpátky k Billovi, Bushido si byl jistý, že je Bill posedlý nějakou vizí, ale oči mladého muže byly soustředěné, naprosto vyčerpané, koukaly na něj.
„Bille?“ řekl Bushido, naklonil se k němu a položil mu ruku na tvář. Andreas to s opatrností pozoroval. „Podívej se na mě, maličký.“
Bill otevřel oči trochu víc, bylo zřejmé, že na to musel vynaložit spoustu síly. Nebyl schopný je držet úplně otevřené na dlouhou dobu, ale bylo to tam, alespoň trochu. Viděl, co bylo před ním.
„Jste tady,“ zašeptal.
„Jsem. Jsem tady,“ ujistil ho Bushido, pohladil ho palcem po tváři. „Bille,“ řekl, když Bill zamrkal a neotevřel oči. Bill znovu zvedl pohled. „Zůstaň se mnou. Poslouchej mě. Lord Jorg ti hledá Lékaře. Rozumíš mi?“
„Ne,“ vydal ze sebe Bill, zněl zoufale. „Nerozumím ničemu, už ne. A už vůbec ne vám.“
„Bille-„
„Poslal jste mě pryč.“ Přerušil ho Bill a Bushido by raději v jeho hlase slyšel zlobu než bolest. „Miluji vás a vy jste mě poslal pryč. Nechal byste mě zůstat, kdybych vám to řekl?“
Oči se mu zase zavřely, ještě dřív, než Bushido dokázal odpovědět, a tentokrát se už neotevřely, což bylo nejspíš lepší. Bushido by totiž nebyl schopný odpovědět jakkoliv přijatelně, ať už by řekl cokoliv. Přitiskl se čelem na Billovo mokré, zavřel oči a snažil se uklidnit výdechy, které mu z Billových úst hladily jeho vlastní.
Po chvíli uslyšel překvapené: „Milujete ho, že ano?“
Zvedl hlavu a viděl, jak na něj Andreas zírá v jakémsi udivení, chtěl promluvit, když se dveře znovu otevřely.
Oba dva se otočili a viděli, jak do pokoje vletěl Tom, v obličeji celý zpanikařený, zatímco jeho oči spočinuly na jeho sahvahdovi. „Bille?“ vydechl, když se postavil vedle postele. Neměl oči pro nikoho jiného než pro mladíka, který ležel na posteli, vzal ho za ruku a jemně ho po ní pohladil. „Bille, co se děje?“ zeptal se tiše, vzal mu tváře do dlaní.
Bill neotevřel oči a Bushido nedokázal odtrhnout pohled od toho, jak ho Tom něžně hladil. Pohled v jeho očích bylo něco, co nečekal, že tam uvidí. Byla to čistá něha a starost. „Lorde Tome-„
„Víte, co s ním je?“ přerušil ho tiše Tom. „Proč se takhle chová? Můj otec mluvil o vizích, o slovech, kterým nerozuměl, a věcech, které říkal prostým jazykem, a které taktéž nedávaly smysl. Co to mohlo zavinit?“
„Má Záchvat vize, Lorde Tome. Prosil jsem vašeho otce, aby poslal pro klášterního doktora. Bill je zachycen v síti vizí a nedokáže se z nich dostat ven. Lékař by nám měl pomoci přivést ho zpátky mezi nás,“ Bushido sledoval, jak si Tom nepřítomně hrál s agalah na Billově prstě.
„Kdy přijede?“
„Nejsem si jistý. Mělo by to být brzy,“ řekl Bushido, a přemýšlel, jak se Bohové cítili ohledně toho, že se snaží uklidnit sahvahda své lásky. Generálovi z toho bylo špatně od žaludku.
„Jak brzy?“ naléhal Tom.
„Já nevím. Na to se musíte zeptat svého otce. On je ten, který mluvil s Chrámem.
Tom přikývl. „Přivedu sem jeho i Davida. Všechna další komunikace může být vykonána přes Infonexus.“ Podíval se zpátky na Billa, dal mu jemně pryč mokré pramínky vlasů z čela. „Hned jsme zpátky,“ řekl, i když ho jeho sahvahd nemohl slyšet, jemně ho políbil na rty. Bushido zíral na postel, nesoustředěně, čelisti pevně semknuté, dokud necítil, že se nadbytečná váha z postele zvedla a on uslyšel zvuk dveří, které se otevřely a následně zavřely.
„Nemáš tušení,“ procedil skrz zuby, mluvil k Andreasovi, ale nepodíval se na něj, ten teď seděl na druhém konci postele a poslouchal, „co to se mnou dělá, když ho musím takhle vidět. Vědět, že to bude někdo jiný, kdo ho uvidí, až se z toho dostane. Nechat někoho jiného být na tom místě. Jestli si myslíš, že jsem tohle zavinil já, záměrně… jestli říkáš, že ho nemiluji… tak já říkám, že neznáš význam toho slova.“ Nepředpokládal, že dostane odpověď, a ani ji nedostal.
Bylo ticho, dokud se nenavrátili ostatní.
autor: Little Muse a Majestrix
překlad: Lil.Katie
betaread: Janule
Bojím sa o Billa a je mi ho lúto . A jemi lúto aj Toma on Billa miluje a Billnie. Teda ja si myslím že Bill mluje oboch aj bzshida ja Toma iba nevie ktorý je ten pravý. Som zvedavá ako sa to vyrieši a ako sa Bill vylieči. Super klobuk dole.
To je škoda, že teď budou díly kratší, ale samozřejmě to chápu, jednotlivé díly jsou opravdu dlouhé a musí být náročné je překládat, zvláště, když Lil.Katie překládá kromě téhle ještě i jiné povídky =)
Pro mě osobně je strašně těžké tuhle povídku komentovat, protože moje slova ani v nejmenším nedokážou vyjádřit, co cítím, vyjádřit všechny moje pocity, které ve mně tento emocionální skvost dokáže vzbuzovat. Na to jsou všechna slova zbytečná, protože to, co cítím v srdci prostě na papír dát nedokážu…
Povídka je naprosto sugestivní a úchvatná, pro mě jedna z nejkrásnějších, co kdy byly napsány a já ji prostě miluju. Miluju tu úžasnou ironii osudu, vášeň a lásku i tragédii, kterou v sobě skrývá… ♥♥♥
Ubohý Bill, je mi ho tak strašně líto, co ještě bude muset vydržet jeho už tak zlomené srdce…
Výčitky svědomí a zakázaná láska z něj doslova vysávají život.
Ještě, že má aspoň Andrease, je jasné, že je pro Billa spíše přítelem než jenom obyčejným sluhou. Je dobře, že se Bill může se svou bolestí někomu svěřit, i když mu Andreas nedokáže pomoct.
A Billova "nemoc", která ho drží někde mezi světem vizí a realitou, myslím, že právě jeho duševní bolest a trápení jsou její příčinou. Bill své vize normálně dokáže ovládat, ale v tomhle stavu k němu nekontrolovatelně přicházejí a on se stává jejich zajatcem…
Je mi líto Anise, on tuší, že je to jeho vina, co se Billovi teď děje a trpí tím více, než by se mohlo zdát. Muselo to pro něj být nesmírně těžké, vidět Billa tak zbědovaného a nemoci mu nijak pomoct, ta bezmoc musí být krutá, a ještě krutější musí být, když vidí Toma, jak se o Billa stará, dotýká se ho a uklidňuje ho, a on sám se na to musí jenom dívat, i když by dal život za to, být na Tomově místě…
Já osobně jsem ráda, že Tom ještě nic netuší, stačí, že jsou k smrti nešťastní Bill s Anisem, nemusí trpět ještě i on…
Co se týká Toma, je jasné, že mu na Billovi hodně záleží a Anis si to uvědomil, když se na ně díval a o to hůř se potom cítil…
Už teď se nemůžu dočkat dalšího dílu, protože tohle je pro mně droga, droga krásná a příjemná =)♥
Lil.Katie, tobě chci za nás za všechny moc poděkovat, že tuhle překrásnou povídku překládáš, protože její překlad musí být strašně těžký a musí tě to stát spoustu času.
Jsi úžasná, že jsi se na to dala. Děkuju ♥
[2]: Nemáš vůbec zač, já děkuju :)) ALE! prosím…nepiš tak dlouhé komentáře nebo se z jejich překládání zblázním a nebudu stíhat ještě víc 😀
[3]: Víš, že už mně to napadlo, že mě musíš za ty moje slohy nenávidět =)
Když já si nemůžu pomoct, povídka je tak úžasná =)♥
Oh bože já mám snad zástawu.
nemam Anise ráda, ae je mi ho hrozně líto. díwat se na někoho koho milujete jak trpí a nawíc na sobě nesmíte dát nic znát protože patří někomu jinému…
umřela bych na jeho místě.
Dobře mu tak… nemám po tomhle Billa ráda a podle mě si to zaslouží.
Mrzí mě šíleně, že je to kratší, ale samozřejmě to chápu, musí to být strašně těžké na překlad. 🙂
Je mi tak strašně líto Billa, všechno špatné si vybere on, přitom stačilo tak málo a byl by Bushidův… No, počítám, že lítost bude u mě při čtení téhle povídky na prvním místě. Je to tak krásně napsaný, až to nemůžu pochopit… No a zase se opakuju 😀
Moc děkuju LilKatie, je úžasný co por nás děláš a máš z toho jen pár poděkování a nic víc. <3
Jak tu byl s Tebou rozhovor, řekla jsem si , Billshido, nic pro mě. Pak se tu objevily první díly a já to odmítala číst, i když to bylo od Majestrix. Nakonec jsem skončila 8hodin na letišti čekáním na další letadlo, tak jsem si řekla, že si to přečtu. Po druhém díle jsem se na to vykašlala, protože Bushida nemám ráda. Ale dneska jak se tu objevila půlka osmého dílu, jsem si řekla, že si to přečtu celé. Jediné, co ny to teď mohu říci je "WOW". Opravdu nemám Bushida ráda, ale teď to prostě nejde. Jsem teď tak zmatená, že nevím, s kým chci "vidět" Billa.
Kdybych Ti měla poděkovat za to, co tady pro nás všechno děláš, děkovala bych ti do konce života. Protože slova za tvou snahu a ochotu neexistují.
A omlouvám se za tak dlouhý komentář, příště budou krátké 😉 😀
Po minulé neděli, která pro mě osobně byla s THD fiaskem, se stalo pár věcí, které se zatím nestaly. Ten díl jsem si bezmocí už podruhé nepřečetla a ani se vůbec netěšila na další. Moc mě to mrzelo, ale… nemohla jsem.
A dnešní díl? Ach bože. Byl nádherný. Ten Anis… Jak mám vyjádřit, jak moc ho tady miluji? On je prostě pravý rytíř lásky. Neobratně řečeno, ovšem… Ten závěr, jeho výrok. Přes slzy jsem neviděla. Celá ta situace se děsivou rychlostí komplikuje a je to tak moc vážné… Podle mě bylo od autorek velmi kruté k tomu všemu Billovi ještě přisoudit tyhle hnusné mimodimenziální stavy.
A Andreas je tu strašně skvělý. A Jorg je idiot. O_o
Takže… asi si to půjdu přečíst znovu. Někam od zbytku rodiny, abych je nerušila svými citovými výlevy, a s krabicí papírových kapesníků. Těší mě samotnou, že jsem teď tohle napsala. Ale nejspíš už bez toho zkrátka nemůžu být. Tahle povídka je pro mě neskutečným způsobem sužující. ♥
A Tom se, zatraceně, vůbec nemusel vracet. :-/
Krása
[2]: Nádherná slova!♥
Musím říct, že příběh je skutečně napsaný velmi krásně a poutavě. I mně je samozřejmě líto Billa, ale ještě víc Toma. Tom ho miluje čistou láskou, nádherně je popsaná i něha, kterou lze vyčíst v Tommyho očích. Má o Billa velikou starost.
Až se dozví pravdu, ach bože, to bude smutné… pravda zlomí Tommymu srdce.
Anisi jdi pryč, jdi pryč od Billa, z jeho srdce, z jeho mysli. Bille. Řekl si mu, že ho miluješ achjo.Možná to tak cítíš, možná je to jenom kvůli tvé lásce k bohu. Já doufám, že je to jen kvůli těm vizím. Je mi líto Toma, má o Tebe strach, chová si k tobě velký cit a ty mezi tím. Achjo..
Začínám tušit a nelíbí se mi ta pravda.. saakra.. mnoho mužů umře kvůli tobě Bille.. chudák Tomi.. pustilses na hodně tenkej led..
nic méně pořád doufám ve zvrat a že Bill zůstane Tomovým sahvadhem
Lil.Katie, ja viem, že pri minulej časti vznikla diskusia, kde sa ľudia vyhrážali, že to prestanú čítať kvôli Bushidovi. Mne sa to tak zle píše, pretože ten príbeh je úžasný a je to jednoducho kvalitný preklad, ale….ja som zistila, že to nezvládam. Ja viem, teraz tu budem za najväčšiu neviem čo, ale jednoducho…keď Anis trpí, trpím aj ja. Mám ho strašne rada a keď vidím, že Billa miluje a Bill minuje jeho…je to pre mňa jednoducho psychická bolesť. Na začiatku som sa rozplakala ako malé dieťa. Proste som to nevydržala a aj teraz mám oči plné sĺz. Bol by to nádherný twincest, to verím, ale keď je k tomu primiešané aj Billshido a ja viem, že ten pár na konci nebude…je mi tak strašne divne. Zhoršila sa mi kvôli tomu nálada a hlavne je mi strašne ľúto toho, že to nezvládam čítať. Čo s tým Billom je? Panebože, je to také strašné 🙁 A Tom mi tam iba prekáža, aj keď tam má skutočne nádhernú povahu. Ale to všetci traja. Aj Anis…v tomto príbehu je jednoducho úžasný, milý, citlivý, milujúci. Nevidím tam jednu zápornú vlastnosť.
A čo viac mi trhá srdce je, ako všetci píšu, že aby Anis vypadol z tohto príbehu, že tu nemá čo robiť. Dokonca si prajú, aby zomrel. Nie! Myslím, že už tej nenávisti stačilo. Lil.Katie, ja viem koľko ti to dá práce to preložiť, ale keď tu pribudne ďalší diel, naozaj porozmýšľam nad tým, či si to prečítam. Toto nie je žiadna kritika, ale ja nezvládam to, že ten príbeh je taký silný, taký emotívny, ale taktiež je tak krásne napísaný a preložený. Mám dilema, skutočne sa neviem rozhodnúť. Prepáč, že sa tu rozpisujem, ale chcem ti to iba objasniť. Tak rada by som to čítala ďalej a naozaj sa pokúsim si to prečítať, ale zabíja ma to.
Inak je to dokonalý príbeh ♥♥♥ 🙂 Hlavne oceňujem originalitu tohoto príbehu 🙂
A prostě nemám Bushida ráda a tečka 😀 já mu nějak nevěřím, něco v tom bude zakopanýho a on bude zmetek 😀
Chudák Bill, je mi ho líto a Tomiho taky. Chová se tak něžně…
A ještě chci říct, že tady mám hrozně ráda Andrease. Je to takový zlato :))
[14]: Ywi, já tu povídku absolutně miluju, četla jsem ji už několikrát a pokaždé jsem strašně brečela, fakt strašně, ale něco mě po čase vždycky donutí si to přečíst znovu, protože to je prostě tak úžasný a překrásný příběh ♥♥♥ A postava Generála je nádherná, to je prostě dokonalý muž, statečný, čestný, citlivý a milující, přesně, jak jsi napsala.
Já tě chápu, když píšeš, že tě ničí to číst, já u toho taky trpím, i když to třeba z mých komentů není tak poznat a myslím, že by byla věčná škoda, kdyby jsi ji číst přestala. Kdo by potom Anise bránil proti názorům ostatních čtenářů?
Anis potřebuje právě takové čtenáře jako jsme my, aby ho v tomto příběhu podpořili a byli s ním a s jeho bolestí až do hořkého konce, protože ON si to zaslouží ♥
[17]: Ja viem, že si to zaslúži, ale ja mám tých hlúpych názorov ľudí dosť! Jednoducho…som naozaj naštvaná, vytočená. Momentálne tu mám chuť napísať nepekné slová a to by myslím že podaktorí nerozdýchali.
Vieš, ja Anisa nemám rada LEN v spojení s Billom…nie, zamilovala som si ho ako osobnosť a speváka ♥ A…nie, nemôžem to čítať. Je to pre mňa ťažké. Ledva som túto časť prečítala. Nenávidím, keď niekto trpí. Či už je to Anis, Bill alebo Tom. Všetci traja tu určitým spôsobom trpia a keď sa Bushido priznal, že Billa miluje…neudržala som sa. Je mi z toho tak ťažko. Ja chápem, že to za tie slzy stojí, ale ja nerada plačem a momentálne z toho nie som úplne v pohode. Som skôr veselý človek a nerada čítam smutné príbehy, ver mi. Keď ono je to strašné, pretože si uvedomujem, aký je ten príbeh kúzelný a krásny, ale nedokážem to. Skúsim sa premôcť, ale nič nesľubujem.
A to vieš, že Anisa si budem zastávať ♥♥♥ Hovorím…konečne príbeh, v ktorom ho nevypisujú ako úplne bezcitného blbca. Tu je jednoducho úžasný a nechápem prečo naňho všetci nadávajú. Už len tie komentáre, aby z toho príbehu vypadol, mi nerobia dobre 🙁
[18]: Ywuško, neplač… určitě nakonec bude trpět Tom, ne Anis. Vydrž. Povídka za to určitě stojí. Ne všichni, kdo zrovna stojí na Tommyho straně (jako já, přiznávám), Bushida nenávidí. Bill ho miluje a čtenář, který se rozhodl povídku číst, to prostě MUSÍ pochopit. Nemusí se mu to líbit, ale nemá právo Billovi do toho mluvit… Ywi, užij si příběh, je krásný a zaslouží si čtenáře, jako jsi ty! Tak už neplakej…♥
Nejprve chci říct, že naprosto chápu, že jste se rozhodly dávat vždy "jen" polovinu dílu. Sama ta polovina je delší než kterýkoliv můj jeden díl 🙂 A nemyslím si, že by to povídce uškodilo, spíš naopak… bude pak pro nás delší 🙂
Teď k povídce 🙂 J8 moc nemám ráda Billa a Bushida dohromady a rozhodně v povídce fandím Tomovi, protože to, jak krásně se k Billovi chová je prostě úžasné. Ale musím říct, že tady jsem si zamilovala Bushida 🙂 Ta Billova zoufalost, že je do něj zamilovaný a nemůže s ním být… normálně jsem to obrečela a to se snažím se do toho moc nevžívat, jinak by mě to asi položilo 🙂 Bylo mi ho tak líto, jak plakal Andreasovi v náruči. A jak onemocněl… chudínka. To prostě nešlo neoplakat… DOufám, že se z toho rychle dostane… Co bude dál mezi Billem a Bushidem se radši ani nesnažím domyslet. Přeju si jen, aby byl s Tomem…
[18]: A ještě jsem chtěla říct, že Bushido dává povídce to "něco" krásného navíc, je tu v roli gentlemana, který Billa miluje… Je mi líto, že vždy bude někdo, kdo tou láskou v příběhu bude trpět… ať už to dopadne jakkoliv, nebudu to mít za zlé nikomu. To je život a bude na Billovi, jak se rozhodne…
[14]: Hlavně neplakej <3 I když se musím přiznat, že mám sama co dělat, když to překládám, je to náročný..
[19]: Ondi, ale ja nechcem, aby trpel aj Tom…nerada čítam o tom, ako niekto trpí. A zaráža ma, že tento krát je to aj Anis 🙁 Oh, ale ako vidíš, stále píšu uražlivé komentáre. Teda ja som tieto radšej ani nečítala, ale myslím , že som niečo zahliadla.
Ďakujem :-* ♥
[21]: Áno, áno, Ondi, to si dobre vystihla 🙂 Mne to pripadá, že odkedy je tam Bushido, ten príbeh je romantický a konečne je tam láska a nie iba láska z donútenia 🙁 Pretože Bill si Toma taktiež nevybral, je to celkom smutné, pretože každý by sa mal rozhodovať podľa seba 😉 A ako sa Bill rozhodne? Myslím, že to nebude rozhodnutie z vlastnej vôle. Jeho veľa vecí ovplyvňuje, takže jeho rozhodnutie dopredu všetci vieme.
[22]: Snažím sa. Neboj, ja možno svoje rozhodnutie zmením a toto bola iba taká "slabá chvíľka". Ale bude pre mňa náročné to čítať, ak to vôbec zvládnem :-/
ách to je škoda, mě se právě líbilo že to bylo tak dlouhé rozpulené na dvě části x( ale chápu Lil.Katie že je to moc práce, nebýt ji nemáme jí tu. Tak aspoň po částech x) Krásnej díl rozvíjí se to čím dál více x)
já jdu brečet. 🙁 tohle mě zabije. Anis mě zabije.
nevím, koho mi je víc líto. Billa, který se zmítá mezi dvěma neodolatelnými muži? Bushida, který se snaží potlačit svou lásku a bojuje s ní jako lev? a nebo Toma, který tak těžce otevřel své srdce a přitom vlastně nikdy skutečně nedostal ani u Billa šanci?
doufám, že se brzy začnou Billovy vize také týkat Toma.
Nevím jestli mám litovat Billa,Toma ,nebo Anise.mám z toho pěknej guláš v hlavě.
Já už vážně ani nevím, co psát. Jsem z téhle povídky totálně hotová, poslední dobou u ní pořád jenom brečím a proklínám se za to, že jsem se do ní opět pustila. Nejhorší u mě je, že když něco začnu číst, tak to chci dočíst. jenomže u téíhle povídky vážně nevím, jestli to zvládnu. Chci, aby Anis zmizel a stejně tak aby zmizela Billova láska k němu.
Jsem z toho tak hotová, že mi Billa ani není líto. Ano, je to smutné, že je nemocný a že sám neví co chce a že se kvůli své lásce trápí. Ale mě to trápí stejně jako jeho! Jediný, koho je mi líto, je Tom. Ten Billa miluje a on přitom myslí na někoho jiného. Bill by měl být alespoň fér! 🙁 Vážně nevím, jak zbytek povídky zvládnu :/