Pianissimo

autor: Nierethil

Prvá, druhá, třetí,  čtvrtá… Jsem Billova nejistota.

Tiché tóny klapek v klavíru rezonovaly bílou místností. Jejich poklidnou melodii občas přerušilo vrznutí parket. Posunutí nohy rozvířilo jemný prach pokrývající podlahu. Sluneční paprsky pronikly skrz okno do místnosti a porušily tak její zašedlou jednotvárnost. Už nebyla stroze černobílá. Černovlásek, sedící v tureckém sedu na podlaze, zvednul nejistě hlavu a zamžoural do žlutého světla, na rtech mu přeběhl úsměv. Pomalu se protáhl a za židli, stojící opodál, se přitáhl do stoje. Své oči upřel na dívku sedící za klavírním křídlem, i přes jeho velikost, zabírající jen minimum místnosti, její hbité prsty se obratně posunovaly po klaviatuře a nutily tak paličky udeřit do těch správných strun uvnitř piana. Melodie se nepřerušovaně linula k Billovým uším. Zavřel oči a nechal se unášet tóny zpět do svého světa. Parkety znovu zavrzaly, tentokrát však jejich skřípavý zvuk nebyl ignorován. Černé vlasy zavířily vzduchem, jak jejich majitel prudce trhnul hlavou směrem ke dveřím. Trhaně se nadechl.

  
„Tome?“ šeptnul tiše a dál koukal na narušitele jeho světa jako na zjevení. Klavír utichnul. Ozvalo se vrznutí, jak se dívka odsunula od jeho kláves. Stejně jako její černovlasý společník, koukala s očekáváním na příchozího. 
„Bille,“ usmál se mile návštěvník a dalšími dvěma kroky se přiblížil k vysoké postavě svého dvojčete.  
„…Liso? Můžeš jít, dnes to bylo dobré,“ promluvil Bill k dívce, avšak nezavadil o ni ani pohledem, ten stále upíral na svého bratra. Lisa se zvedla ze svého místa, nedopatřením zavadila o pár kláves, ty vydaly několik rozladěných tónů, blondýnka jen usykla a s pohledem přišpendleným na zjevně nevítaném návštěvníkovi opustila místnost.

„Billi, můj Billi.“ Prolomil ticho dredatý mladík a pokusil se dotknout svého Billa, ten se však lehkým pohybem Tomově ruce vyhnul a přešel k oknu, vypadalo to spíš, jako by tam dotančil. Ani jedna parketa pod jeho váhou nevydala zvuk.  
Tomova ruka klesla zpět k boku, nervózně přešlápnul na místě, a tím donutil podlahu hlasitě zasténat. Bill na zvuk nereagoval, dál upřeně hleděl z okna. Nepříjemné ticho křičelo celou místností.

„Byl jsi tak dlouho pryč,“ řekl plačtivě Bill, Tom se nadechl k odpovědi, avšak byl přerušen mávnutím ruky, „já na tebe čekal.“

„A teď jsem zpátky, už nemusíš čekat. Stojím tu přímo před tebou.“ Tom postoupil víc do místnosti, jeho kroky se zastavily u klavíru. Billovy rty opustilo posměšné odfrknutí. „Zahraješ mi? Tak jako dřív?“ Prosba skrytá v otázce se Tomovi zrcadlila v očích, Bill do nich pohlédl a celý svět křičel jedno jediné slovo.

„Ano.“

Prvá, druhá, třetí,  čtvrtá… Jsem Billova nespoutanost.

Tom zaujatě pozoroval dlouhé Billovy prsty přejíždějící po černobílých klapkách. Nemohl od té dokonalosti odtrhnout oči. Aniž by si to uvědomoval, pomalými kroky mířil k teplu Billova těla, a až když se dotknul jeho zad, probudil se z prapodivného transu. Bill sebou vyděšeně trhnul, jeden z prstů sklouznul na nesprávnou klávesu a ta poničila jinak zcela dokonalý souzvuk. Hudba utichla.

„Prosím, hraj,“ zachraptil Tom až nebezpečně blízko Billova ucha. Horkým dechem rozechvěl jemné vlásky na sněhobílém krku. Billovy ruce se opět rozeběhly po klaviatuře, melodie se změnila. Z jednoduché a tiché přešla k rychlejší, agresivnější. 
Tom nechal své ruce putovat po Billově šíji, na místech, kde se ho dotknul, zůstávala stopa v podobě husí kůže. Hrál si s havraními vlasy, dokud nedozněl poslední tón skladby. Pak svou ruku položil na tu Billovu, černovlásek ztuhnul, avšak neuhnul ani o kousek. Srdce mu splašeně tlouklo. Tom jeho ruku jemně zvedl a postupně se dotkl rty všech pěti prstů. 
„Pořád jsi tak perfektní,“ zašeptal téměř bolestně a upřel své oči do těch jemu tolik podobných.  

„Tomi.“ 
Bill mírně pohnul hlavou a tak zrušil poslední kus prostoru mezi nimi, svými rty lehce přejel po rtech svého bratra. Zamotala se mu hlava, rukou se opřel o několik bílých kláves a ty vydaly směs rozdílných tónů.

Prvá, druhá, třetí,  čtvrtá… Jsem Billova touha.

„Chyběl jsi mi, moc jsi mi chyběl,“ zamručel Tom proti Billovým rtům a pak si do nich hladově probil cestu. Jazykem dobýval ústa svého dvojčete, a to mu nadšeně vycházelo vstříc.  
Tom frustrovaně zakňučel a přitlačil své tělo na Billovo křehké, to se opřelo o jedinou oporu, kterou mělo, koncertní křídlo. Místností se rozutekla spousta tónů, narazily do stěn a postupně odezněly do neznáma, až jediné, co rušilo klid, bylo tiché sténání černovláska. 

„Tomi, vem si mě, prosím,“ zanaříkal Bill do polibku, když se Tomovo stehno otřelo o jeho vzrušený klín. Tom se usmál do Billova vzdychnutí. Netrpělivě rozepnul pásek u svých i Billových kalhot, ty jeho se okamžitě svezly k zemi. Nedočkavou rukou zajel pod Billovy boxerky a uchopil do dlaně jeho erekci, Billův svět na okamžik zčernal. 
„Ahh…“ Tomův penis sebou bolestivě zacukal, když hlasitý sten opustil ústa jeho bratra. Tom se třesoucími prsty se zbavil poslední dvou kusů látky oddělující jeho a Billovu horkou kůži a nahnul se pro další polibek, jejich penisy se o sebe otřely a místností se rozlehly dva hlasité steny.  
„Prosím,“ zamumlal Bill jako smyslů zbavený a nervózně trhl boky. Tom ho rychle přetočil zády k sobě a jazykem mu obkroužil kolem vstupu.  
„Víc.“ Tom zajel jazykem dovnitř a začal jím rychle kmitat, Bill se mu svíjel pod rukama a jeho to dovádělo k šílenství. 
„Kurva! Ještě víc.“

Tomův jazyk vystřídal jeden prst, Bill na něj prudce přirazil. Hned na to následoval druhý prst. Z Billova hrdla se ozvalo zachrčení. 
„Chci v sobě cítit tebe,“ zakňučel Bill a rukou si prohrábl vlasy. Tom už se dál nemohl ovládat, nasměroval špičku svého penisu k Billovu vstupu a pomalu zatlačil. Bill vyděšeně zalapal po dechu, Tom se okamžitě zastavil. 
„Billi, všechno v pořádku?“  
„Ano, pokračuj!“ Tom lehce přirazil, čekal, až si Bill zvykne a pak svůj příraz zopakoval. Bill potichu zasténal, to bylo pro dredáče povzbuzení k rychlejšímu pohybu. 

Místností se rozléhalo vzdychání černovláska v doprovodu s občasným zasténáním jeho bratra. Ke zvukům se nepravidelně přidávalo drnknutí klavíru. Dvě hubená těla se svíjela ve stejném rytmu proti sobě. Slunce dopadalo na jejich těla a na podlaze vytvářelo jejich stíny.

Tom přirážel do Billa jako smyslů zbavený. Přitáhl si jeho tělo blíž k sobě a lehce se mu zakousl do ramene, tím si od Billa vysloužil zakňourání. Všiml si, že se jeho bratr třese pod každým dotekem a intenzita jeho přírazů se ještě zvýšila. Uchopil jeho erekci do ruky a párkrát jí zapohyboval, Bill s hlasitým zasténáním vyvrcholil do jeho dlaně. Tom ještě párkrát zapohyboval pánví a pak následoval své dvojče. Tvrdě se udělal přímo do něj. 

Prvá, druhá, třetí,  čtvrtá… Jsem Billova láska.

V pokoji zněla lehká klavírní melodie. Bill hrál. 
Tom seděl nahý u jeho nohou a líně potahoval z cigarety, kouř, který vyfukoval, se mísil se slunečním světlem, a vytvářel dojem mlhy. Hudba náhle utichla. 
„Tomi?“ 
„Hm?“ 
„Že mě už nikdy nenecháš tak dlouho čekat.“ 
„Nenechám, Billi,“ usmál se Tom a znovu se nadechl směsi dehtu a nikotinu. 
Klavír se znovu rozezněl, pak však jeho tóny přestaly ladit, po chvíli už zase bylo jen ticho. 
„Tomi?“ 
„Ano?“ 
„Miluju tě.“ 
„Já tebe přece taky,“ Tom se mírně nadzvedl a vtiskl Billovi malý polibek na čelo, „a nikdy nepřestanu.“ 

Prvá, druhá, třetí,  čtvrtá… Jsem Billův život. 
Prvá, druhá, třetí, čtvrtá… Jsem Tom.