autor: firelucy
Lycanthrop
„Jsi si jistý, že jim to chceš říct teď? … Tady?“ Bill zašeptal svému dvojčeti, ohlédl se po ostatních v letadle. Konečně už si pronajali jedno z těch příjemných, soukromých, kde bylo posezení pro skupinu a spousta prostoru. Podíval se zpět na svého bratra, když se ujistil, že se Géčka, David a Saki soustředí na něco jiného. „Nemyslíš, že je trochu… brzy?“
„To chceš čekat do dalšího úplňku?“ Tom se ho zeptal, na rtech se mu objevil malý úsměv. „No tak, Bille, tohle místo je perfektní. Nemůžou utýct a máme dostatek času, abychom jim to všechno vysvětlili.“
„Dobře, dobře, ale co přesně jim chceš říct?“ Bill Tomovi vytrhnul Skittles z rukou. „Nazdar lidi, jsem vlk a šukám svýho bráchu, je to v pohodě?“
„Jsi co?“ Dvojčata otočila hlavu, dívala se na Georgův, značně šokovaný obličej.
„Uhm..“ Billovi se rozšířily oči a zapomněl žvýkat Skittles. „Jsem děvka a šukám ve svým bordelu, je to v pohodě?“
Gustav se přidal ke Georgovi k zírání na dvojčata. „Huh?“
„Upřímně doufám, že je to nějaký vtip!“ Promluvil David, oči nespouštěl z notebooku. „Ocenil bych, kdyby sis oba tyto scénáře nechal jen na svůj pokoj.“
„Davide!“ Bill vyštěknul.
„Fajn, fajn, dost rozhovoru na téma děvka.“ Tom zakroutil hlavou a poplácal svého bratra po koleni. Bill se stále díval na jejich manažera. „Vlastně vám chci něco říct.“
„Co, ty jsi ta děvka?“ Georg se zeptal tak, jak může jen Georg.
„Ne!“ Tom se culil. „Tohle je vážná věc.“
„Oooh, to abych si raději udělal pohodlí.“ Georg vstal ze své sedačky a přešel ke dvojčatům, usadil se na sedadlo naproti, položil své lokty na malý stolek mezi nimi. „Vyklop to!“
„Gustave?“ Bill naléhal i na bubeníka, aby se k nim také připojil. „Davide, posloucháš?“
„Jsem jedno velké ucho.“ Řekl jim hlas jejich manažera.
„Okay, jdeme na to.“ Tom uklidňoval svůj dech, pod stolem chytil Billovu ruku. O té části jim budou muset říct stejně, ale Tom si nemyslel, že je to příliš dobrý nápad. „Pamatujete si na můj útok, že?“
„Kámo, já skoro zapomněl, a to to nebylo ani měsíc!“ Georg zvedl obočí, uculoval se.
„Jo, jo, každopádně, mluvil jsem s tím, kdo mě napadnul.“ Tom zadržel dech, čekal výbuch. Gustav zareagoval překvapivě jako první, bez ohledu na všechnu jeho ‚flegmatický bubeník image‘.
„Takže to byl člověk? Je ve vězení? Mrtvý?“ Poslední slovo znělo trochu s nadějí a Tom se musel pousmát. Samozřejmě, že Gustav ohledně toho nevyšiloval, jen se ptal.
„Ne, není to člověk. Ne, není ve vězení, a ne, není ani mrtvý.“ Moment pravdy se blížil.
„Není člověk?“ Georg se na kytaristu díval s pochybnostmi.
„Ne, je vlk.“ Čas znovu zadržet dech.
„Vlk… jasně.“ Georg hleděl na Toma. „A to tě nenapadlo, že vlci nejsou povoleni na letišti, nebo na záchodech? Oh, a jak můžeš mluvit s vlkem?“
Georg se ušklíbnul, předpokládal, že je to jen špatný vtip.
Gustav naklonil hlavu přes stůl směrem k Billovi a tiše mu zašeptal. Tom by to nezaregistroval, pokud by byl úplně normální, ale nebyl, takže to slyšel. „Je v pořádku?“
„Jsem v pořádku, Gustave.“ Tom věnoval překvapenému chlapci uklidňující úsměv. „A teď, on vlastně není vlk, je spíš… vlkodlak.“
„Vlkodlak?“ Georg se zřejmě vzdal toho, že by to chtěl pochopit, jen zakroutil hlavou a pobaveně se ušklíbnul. „Tys mluvil a byl jsi napaden vlkodlakem?“
„Ano.“ Tom přikývnul.
Georg a Gustav se zdáli, že v nejbližší době vybuchnou smíchy, nebo že vážně uvažovali o tom, že by dali Toma do nějakého ústavu pro choromyslné. Neměli čas na všechny možnosti, pak k nim přišel jejich šéf ochranky. Saki vypadal klidně jako vždy. „Je to pravda.“
Dokonce i David zvedl hlavu od svého laptopu, teprve teď věřil, že dredáč mluví vážně. „Co?“
Saki si sednul naproti Davidovi. „Na záchodech letiště v Berlíně byl Tom napaden vlkodlakem. Pamatuješ si, že byl úplněk, ne?“
„Nevím…“ David se díval na Sakiho, snažil se přijít na to, jak dospělý člověk může říct něco takového.
„Bill, Georg a já jsme to viděli.“ Řekl Gustav tiše, jeho oči se stále dívaly na Sakiho. „Co se stalo?“
„Tome?“ Saki dával dredatému dvojčeti možnost k odpovědi.
„Vlkodlak, mimochodem, jeho jméno je Hephaistion, se zabarikádoval na záchodech, takže nikdo nemohl vidět, jak se změnil. Předpokládal, že až vyjde měsíc, bude už doma v Anglii.“
„Každopádně.“ Bill ho přerušil, stisknul Tomovu ruku pod stolem. Tom byl vděčný, Bill o tom věděl mnohem víc než on a byl vždy lepší i ve slovech. „Když tam Tom vešel, Hephaistion ztratil kontrolu a pokousal ho.“
„Ale to znamená, že jsi…“ Zdálo se, že Gustav tu věc přijal jako první. Tom se k němu obrátil s vděčným úsměvem.
„Teď jsem vlkodlak, ano.“ Tom přikývnul, rychle se podíval na bratra. „Bill to ví déle než já, i když o tom ze začátku jen vtipkoval.“
„Ale úplněk byl před několika dny, ne?“ David se znovu podíval do svého notebooku. Tom si dokázal představit, že tam má nějaký graf měsíce nebo tak něco.
„Jo, byl to čtvrtý den, co jsme byli doma, takže za měsíc bude další.“ Tom se snažil znít klidně, ale pravdou bylo, že byl nervózní a nadšený, až se příště zase promění. Byl to divný pocit, ale teď ho to zajímalo mnohem víc. „Prostě, to je ten důvod, proč jsem se poslední dobou choval tak divně.“
„Oh a mimochodem, půjdeme navštívit Hephaistiona.“ Řekl Bill Davidovi s největší nenuceností v hlase, jako by bylo naprosto normální navštěvovat vlkodlaka. „On a jeho druh nás pozvali na večeři.
„Jeho druh?“ Gustav se zajímal potom, co se dostal přes ten prvotní šok. „Co to znamená?“
„Druh je vlkodlakova pravá láska a také jediná osoba, která ho může kontrolovat. Tak dlouho, jak druh zůstane s vlkodlakem, bude moci krotit svoje instinkty.“ Tom byl velmi rád, že tohle téma se probírá jen teoreticky. Doufal, že se ho nikdo na jeho druha nezeptá…
„Takže, ty někoho takového máš?“ Georg naklonil hlavu, jeho oči byly stále trochu širší než obvykle.
„Uhm… no…“ Tom se škrábal na zadní straně krku.
„Hey, Saki?“ Bill se najednou zeptal. „Kdo je tvůj druh?“
Saki začal rudnout jako rajče. „Huh?“
„Tvůj druh, kdo to je?“ Bill se teď trochu uculoval, jeho oči se blýskaly pobavením. Toma zajímalo, jestli už to Bill ví a jen šéfa ochranky trápí.
„No, to… nemusíš… nemusíš vědět všechno!“ Saki vypadal velmi nervózně, Tom nikdy toho chlapa neviděl kroutit se tak jako teď.
„Vsadím se, že vím, kdo to je.“ Bill se drze zašklebil.
„On?“ Georgova hlava se hýbala tam a zpět. Vypadalo to, jako by se díval na tenisový zápas.
„Přemýšlejte.“ Bill se hihňal. „S kým Saki tráví většinu svého času kromě nás?“
Gustav se začal jako první smát. „Oh, chlape, to je prostě tak jasný.“
Tom naklonil hlavu k Billovi a naléhal, aby mu to jeho dvojče řeklo. Bill mu to tiše pošeptal do ucha, zatímco Tomovi se rozšířily oči. Skoro se zarazil nad tím jménem, které opustilo Billovy rty.
„David!“ Vykřikl nakonec Georg.
Říct, že Davidovy oči se snažily vypadnout z hlavy, by bylo naprosto mírné. Vlastně to skoro udělaly.
~*~
Hephaistionovo sídlo jiným slovem než monumentální popsat nešlo.
„Tomi.“ Bill téměř šeptal, jak se díval na ten velký dům. Právě se setmělo a oba chlapci stáli v posvátné hrůze s velkolepým výhledem na tmavý cihlový dům před půlnoční modrou oblohou.
„Jo?“ Tom zaklonil hlavu dozadu, snažil se prohlédnout si vrchní část domu, ale od chvíle, co stáli asi pět metrů od schodů na verandu, to vidět nešlo. Když jel Tobi k příjezdové cestě, vypadalo to opravdu obrovsky, ale teď byl ten dům ještě větší.
„Můžeš mi taky takovejhle barák koupit?“ Billa téměř všechno svrbělo zvědavostí, jak to vypadá uvnitř. Ačkoliv se ke dveřím nevydal bez Toma po svém boku.
„Jistě.“ Tom ho chytnul za ruku. „Jdeme?“
„Jo.“ Bill se zhluboka nadechnul, zoufale se snažil uklidnit si nervy. „Kurva, ty bys měl bejt ten, kdo ztrácí kontrolu nad svými emocemi, víš. Tak proč nejsi sakra nervózní?“
„Jsem, věř mi.“ Tom vážně přikývnul, zmáčknul Billovu ruku. „Ale bude to v pořádku. Budeme v pořádku.“
„Co když nás nebude mít ráda?“ Bill si téměř okusoval na svojí druhé ruce nehty, ale včas se zastavil. „Sakra.“
„Tak pojď. Jestli tu budeme stát ještě dýl, tak zmrzneme anebo tu umřeš úzkostí.“ Tom vyšel schody, tahal Billa vedle sebe. Bill z nějakého důvodu očekával, že když došlápne na dřevěné palubky, zavržou, ale neudělaly to. Podivným způsobem to Billa uklidňovalo. Alespoň ta scéna není úplně jako z filmu.
U dveří nebyl žádný zvonek, místo toho tam byla obrovská hlava griffina* s kroužkem v nose, to bylo určeno zřejmě pro klepání. „Jdeme na to!“
Bill vedle svého dvojčete přeskakoval z jedné nohy na druhou, bylo to snad ještě horší než nervy, které měl před vystoupením. Uběhlo přesně 8 sekund a pak se klika pohnula, Bill zatajil dech. Dveře se otevíraly bez zvuku, proužek světla za dveřmi byl na podlaze verandy stále širší a širší. A pak konečně odhalilo pána domu.
„Bille, Tome, je hezké vás znovu vidět!“ Bill se ocitnul v objetí a pak si Hephaistion potřásl rukou s Tomem. „Moje žena se těší, až vás dva pozná.“
„Bill nebyl schopen mluvit o ničem jiném.“ Tom se uculil a vešel dovnitř domu, sundal si bundu a Billovi pomáhal sundat tu jeho. Bill byl stále trochu nervózní na to, aby Toma za jeho poznámku vyhuboval.
Hephaistionův smích byl hluboký a dunivý, vzal jejich bundy a pověsil je do skříně vedle dveří. Bill s Tomem se otočili a prohlíželi si ten velkolepý dům svých přátel. Nebyl jen obrovský, usoudil Bill, byl i nádherný.
Celá místnost byla z tmavě hnědého dřeva a tmavě červeného sametu.
Dvě schodiště, každé po jedné straně místnosti, vedly do druhého patra. Mezi nimi byly pootevřené dveře, za nimiž Bill viděl jídelnu. „Máte úžasný dům!“
„Děkujeme!“ Ženský hlas přišel odněkud po jeho levici. Dvojčata se otočila a Bill si nemohl pomoct, ale vyvalil oči při pohledu na ženu, která scházela schody. „Jsem ráda, že jste přijeli, tolik jsem toho o vás slyšela.“
„Tome, Bille, to je moje žena Fiona.“ Řekl Hephaistion srdečným hlasem plným obdivu. Přešel ke své družce a nabídnul jí ruku, její jemné prsty sklouzly do jeho dlaně. „Fiono, to jsou Tom a Bill Kaulitzovi.“
Bill od té ženy, která stála před nimi, nemohl odtrhnout oči. Měla hnědé lokny porcelánové panenky, spuštěné přes ramena. Její šaty byly béžovo-žluté, ve stylu staré Anglie. Byla to skutečná dáma.
Když Fionina ruka vklouzla do jeho, Bill ji pozvedl k ústům a lehce ji políbil. Měl pocit, že to bylo vhodnější než potřesení. Fiona se mírně začervenala a položila ruku do Tomovy, který to zopakoval. „Oh, Haisti, miluju je!“
„Přesuneme se do jídelny, můžeme?“ Hephaistion se usmíval a chytil Fionu kolem pasu, pokynul, aby je Tom s Billem následovali.
Jídelna byla velká jako všechno ostatní, a jídlo na stole se zdálo být vynikající. Bill nikdy ve svém životě neviděl tak hezký steak, a to už byli na jídle v mnoha luxusních restauracích. Mohl říct, že Tomovi se líbí taky, mimochodem jeho ústa se mírně pootevřela.
Noc pokračovala, konverzace proudila, o všem a o ničem. Bill brzy zjistil, že si Fionu zamiloval pro její chichotavý smích, stejně jako si zamilovala ona jeho, a celé její jídlo, o kterém se museli neustále zmiňovat. Tom a Hephaistion se usmívali, byli rádi, že jejich druzi spolu tak dobře vycházejí.
Tom byl zabraný do konverzace s druhým vlkodlakem o možnosti návštěvy o úplňku a o lovu, když jej vyrušila něčí přítomnost po jeho boku.
„Mohu vám vzít talíř, pane?“ Mladý muž zvedl Tomův talíř. Hephaistion a Fiona samozřejmě najímali pomoc. Tom se usmál na mladíka, chvíli přemýšlel, odkud může být, podle jeho přízvuku. Toma nějakým způsobem uklidňovalo, že dokázal vycítit, že ten muž není vlkodlak. To znamenalo, že Tom může být okolo jiných lidí, žít s nimi tak dlouho, jak bude mít Billa.
„Děkujeme, Andersi.“ Fiona se usmála na muže, který se uklonil a opustil místnost.
Později večer, když Tom a Bill kráčeli, po rozloučení s Hephaistionem a Fionou, po verandě, Tom ovinul ruce kolem svého malého brášky. „Jednou takhle budeme taky žít a budu tě celý den líbat, protože tam nebude nikdo, kdo by nás mohl vidět.“
Bill se usmál a natáhl hlavu, dožadoval se polibku. Tom se zašklebil a vyhověl mu, skoro Billa pohltil, když strhnul Billovy rty těmi svými. Bill jen zakňučel a Tom se nemohl dočkat, až se vrátí zpět do hotelu.
Bill zahučel potěšením, naposledy Toma políbil předtím, než se rozešel k autu, jež přijíždělo po příjezdové cestě, aby je vyzvedlo. Taky už se nemohl dočkat.
~*~
Bill skoro nemohl dýchat, ne, když se na něj Tom takhle díval.
Byli na pódiu, dav kolem nich šílel, když dělali to, co uměli nejlépe. No, Bill se červenal, to byla další dokonalost. Tom byl tu noc prostě úžasný.
Bill zpíval jejich texty, ale nějak se dnes v noci do hudby nemohl vžít. A důvod stál přímo před ním, byl to on, v kom se Bill ztrácel. Tomovy oči na moment zazářily zlatě, a to Billa přitáhlo ještě blíž. Fanoušci to zbožňovali.
„Co to sakra bylo?“ Georg padnul dolů na pohovku, očima spočíval na dvojčatech, jakmile dorazili do backstage.
„Co bylo… co?“ Bill byl bez dechu, ruku si držel na hrudi, aby se pokusil uklidnit své srdce předtím, než bude muset do nemocnice. Zdálo se, že mu bilo příliš… tvrdě, ne rychle, ale tvrdě. Vždycky bilo po koncertech rychle, ale dnes večer… to bylo jako kdyby se jeho srdce snažilo rozproudit rychleji všechnu jeho krev v těle.
„Vy dva jste byli dneska jako v ohni.“ Gustav zřídka přísahal, jen když nebyl vážný a Gustav byl vždy vážný. „Přísahám, kdybych vás dva neznal, tak bych řekl, že jste na sebe chtěli skočit.“
„Nemůžeme, ještě nejsme na hotelu.“ Tom zamrkal, Billovo tělo se chvělo, když jeho krk ještě víc hořel. Byl zpocený a unavený a cítil se mnohem víc naživu než kdy předtím. Dnešní večer bude dobrý, viděl tu syrovou potřebu v bratrových očích.
Výtah jel pomalu. Tom byl tvrdý. Tak moc chtěl položit svou ruku na horkou kůži svého bratra, prakticky to horko cítil, jak z Billa stojícího za ním sálá. Bill byl elektrický, jeho tělo Tomovi posílalo signály, které prostě nemohl ignorovat. Bill byl taky tvrdý.
„Takže kluci, chcete zajít do… co to kurva…?“ Georg vyskočil překvapením, když uslyšel šokovaný výkřik černovlasého zpěváka. Billův výkřik byl v důsledku toho, že se Tom sehnul, zvednul jej a následně přehodil přes rameno tak, že Billova hlava byla u Tomova zadku.
„Tomi!“ Bill ho ale nežádal, aby jej postavil na zem, jen se chichotal.
A Tom ho ani dolů nepustil. Dredáč ignoroval Georgův šokovaný výraz a Gustavův smích, když své dvojče nesl chodbou na jeho hotelový pokoj. „Dobrou, kluci.“
„Dobrou.“ Gustav mírně vedl chodbou Georga, který byl mimo, a Tom se svým dvojčetem zmizeli za dveřmi. Gustav byl chytrý kluk a velmi dobrý přítel.
„Plánuješ mě někdy sundat dolů?“ Zeptal se Bill, usmíval se, když Toma štípnul do zadku.
„Stále o tom přemýšlím.“ Tom se ušklíbl a položil klíče, sundal si boty na cestě k posteli a Billovi stáhnul boty taky, předtím, než jej položil na matraci.
„Tome!“ Bill se zasmál, když jeho zadek dopadl na postel, která se prohnula.
„Svléknout,“ přikázal tiše Tom, uculoval se na své dvojče. Stáhnul si kšiltovku a položil ji na okraj pohovky spolu se svým šátkem. Své tričko hodil nedbale na zem předtím, než veškerou pozornost zaměřil na Billa.
„Vážně bych se pro tebe neměl svlíkat, Tomi, jsi můj bratr.“ Billův hlas byl nízký a škádlivý. Nejprve si sundal tričko, ruce položil na své boky a přejel s nimi k přední části svých kalhot.
„Měl bys poslouchat, Billi, to, co tvůj starší bratr říká, abys udělal.“ Tom přešel blíž, když si Bill lehnul zpátky na postel. Zvuk rozepínajícího se zipu jej dráždil. Věděl, co chtěl dnes v noci s Billem dělat.
Tom se zachvěl a usmál. A pak se jeho ruce ocitly na bokách a tlačily dolů kalhoty, když své boky zvedal z postele. Tom neviděl nic jiného, než to sexy tělo, které bylo tak chlípné na jeho posteli. Když kalhoty spadly na postel, a hned chvíli potom je následovaly i Billovy boxerky, Tom se zaměřil na jednu věc.
„Budu tě sát.“
Bill na něj civěl, ztratil slova, když Tom nechal spadnout dolů svoje kalhoty. Zíral na Tomovo zářící tělo, jak se pohybuje po posteli přímo mezi Billovy roztažené nohy. Bill vydechnul. „Co?“
Tom neodpověděl, jen sklonil hlavu dolů. Špička Billova penisu sklouzla proti jeho rtům, byla horká, políbil ji. Pokaždé, když se jeho piercing dostal do kontaktu s oteklým penisem, Bill se zachvěl. Tomův jazyk brněl očekáváním, prosil o doteky Billova penisu lehkými pohyby. Tom ho nechal si hrát.
„Oh… oh, bože… Tomi.“ Bill se prohnul v zádech, penis klouzal po Tomově bradě. Starší z chlapců ho po straně olíznul, od spodu až ke špičce. Když byl zpět u špičky, otevřel pusu, pomalu, tak pomalu. „Tomi… nekousej.“
Bill se zachichotal.
Tom by se na něj ušklíbnul, kdyby ústa neměl plná Billa. Billův penis začínal klouzat, tlačil na zadní část Tomova krku. Tom to miloval. Sevřel svoje rty, sál a tisknul svůj jazyk proti spodní straně Billova penisu. Bill chutnal lahodně.
Černovlasý zpěvák se svíjel, když Tom začal ústy pohybovat nahoru a dolů, uvolnění z Tomova sání nahrazovalo prosté potěšení, jak se Tomova vlhká ústa pohybovala nahoru a dolů po jeho penisu. Že sání Billa způsobovalo Tomovi ještě větší erekci, pro něj opravdu nebyl šok, on miloval každou Billovu stránku. Jednoho dne by dokonce mohl Billa nechat, aby si ho vzal. Ale teď byla v Tomově hlavě jen jedna jediná věc.
„Ne, ne, proč jsi přestal, proč jsi…“ Bill kroutil hlavou ze strany na stranu, oči měl zavřené, cítil, jak studený vzduch naráží na jeho penis tam, kde před chvíli byla Tomova ústa. „Tomi.“
„Otoč se.“ Tom se naklonil přes okraj postele, jen aby dosáhnul na Billův kufr bez toho, aby musel slézat z matrace. Lubrikant byl ukrytý uvnitř jedněch Billových boxerek, dost ironické. „Chci, abys byl dneska večer zezadu.“
Bill vyhověl, stáhnul polštář blíž k sobě a zabořil do něj obličej, rukou svíral tkaninu. Tom se usmál, díval se na svého červenajícího se bratra, který pro něj byl připravený. Tomovy zpocené dlaně pohladily Billova záda, prsty sklouzly dolů, aby se lehce dotkly Billova vstupu. „Chceš to?“
„Sakra jo!“ Bill se udýchaně zasmál a víc roztáhnul nohy.
Tom déle neváhal. Dva prsty namazané lubrikantem si našly cestu k Billovu vstupu, zatlačily do toho těsného průchodu, který je čekal, pohltilo ho to. „Vevnitř jsi tak dobrý, Billi.“
„Děkuju… ti.“ Bill lapal po dechu, tisknul zadek proti Tomovým prstům. „Víc.“
Tom zatlačil hlouběji, zakroutil prsty a našel to místo uvnitř Billa, které jeho černovlasé dvojče nutilo vidět hvězdy. „Ach, Tomi, přesně… tam!“
Pocit, jak se Bill kolem Tomových prstů sevřel, byl už příliš. „Jsi na mě připravený, Bille?“
„Ano… ano!“ Bill se prohnul v zádech, zvednul svůj zadek k Tomovi.
Tom si potřel penis. Když se mu lubrikantu na jeho tvrdém, bolavém penisu zdál dostatek, odendal prsty a položil obě ruce na Billovy boky, tahal své mladší dvojče ke svým kolenům, ale hrudník měl stále přitisknutý k přikrývkám.
„Chci tě,“ Tom zašeptal.
A pak zatlačil, špička penisu porušila ten úzký vchod a vnikala do Tomova mladšího bratra. Brzy byl Tom napůl cesty, zůstal, aby se ujistil, že je Bill připravený na celou jeho délku. Když Bill zavzdychal, Tom dostal jasnou odpověď.
„Oh!“ Bill zaklonil hlavu, když do něj Tom vniknul úplně, schoval se uvnitř Billa a třel se o velmi, velmi dobré místo.
Tom na chvíli zavřel oči, uklidňoval se. Pak si sednul zpět na paty a vyšel z Billa skoro celý. Místo toho, aby zatlačil zpět on, táhnul Billa na sebe. Černovlasý chlapec znovu zavzdychal, když do něj Tomův penis zase vniknul, roztáhnul své nohy ještě víc a nechal je odpočívat na vrchu Tomových stehen.
Tom pomalu zopakoval pohyb. Tlačil Billa od sebe a hned si ho přitáhnul zpátky k tělu. Bill celou dobu sténal. Když začal Billův penis klouzat mezi Tomovými stehny, mladý chlapec byl naprosto ztracený. Bill se třásl a chvěl v Tomově sevření, prohýbal se, když Tom tlačil a přirážel, přirážel špičkou své erekce proti Billově prostatě znovu a znovu a znovu. Bill byl v nebi.
„Líbí?“ Tom zavrčel, přitáhnul si Billa do klína trochu důrazněji, posadil si ho na penis. Cítil Billův penis, jak klouže po jeho stehnech, tahal proti zarudlé kůži a dělal tím tak pro svého bratra ještě větší zážitek.
„Ah… ngh…“ Bill nedokázal říct nic jiného, protože jeho pokus o to, aby Tomovi sdělil, jak moc se mu to líbí, byl přerušen hlasitým výkřikem, signalizujícím Billovo prudké uvolnění.
Tom držel Billa v klidu, když vyvrcholil, opakovaně přirážel svým penisem na to Billovo malé místečko uvnitř. A pak ho Bill sevřel jako nikdy, Tom si ho naposledy přitáhnul, a potom se kompletně ztratil. Udělal se, tvrdě.
„Já… miluju…“ vydechoval Bill, byl zpocený, viděl rozmazaně, jak se omámeně díval na Toma, který se zhroutil vedle něj do postele. „Pocit… když jsi ve mně!“
Tom se chvěl, uculil se. Přitáhl si Billa blíž k sobě a políbil svého bratra na čelo, ochutnal jeho slanou kůži. „Taky miluju pocit, když jsi ve mně.“
„Nikdy jsem v tobě nebyl.“ Bill se u něj kroutil, předl jako kotě, když ho Tom objal kolem ramen.
„Ty jsi ve mně celou dobu, Billi.“ Tom ho objal pevněji. „Jsi pod mou kůží, záříš energií. Jsi v mé hlavě, vždy přítomný u všeho, co dělám. A jsi v mém srdci, obaluješ ho jako ochranná přikrývka, držíš mě v teple. Miluju, když jsi ve mně, Billi, protože to je tam, kde máš být, uvnitř mě.“
———-
*nějak takhle by mohl vypadat griffin: http://fav.me/d1t6q23
KONEC
autor: firelucy
překlad: Larkys
betaread: Janule
tak tohle byl krásnej konec i když mě mrzí že tahle povídka už dneškem končí ale těšim se na další povídku od této autorky a děkuju za překlad Larkys 🙂
Oh, krása. 😀 Normálně se nad tou dokonalostí rozpustím. Skvělá povídka, skvělej konec…prostě nejlepší.
Díky za překlad. 😀 Už se těším na nějakou další povídku. 😀
Tohohle dílu jsem se tak bála! Bude mi to tak chybět.. A to jsem to ani nechtěla číst (kvůli těm vlkodlakům)! 😀
Tento díl byl mega vtipný, hlavně s tím Sakim 😀 Uplně jsem se smála, nešla mi zavřít pusa a poslintala jsem si ruce 😀 Prostě Awrrr ♥♥
Převeliké díky Larkys ♥
Jo a ještě něco… Autorka mluví Švédsky, nebo tak? Protože třetí díl byl pojmenovaný Varg, což je ve Švédštině vlk….
Dobře, teď jsem teprve přišla na to, že názvy dílů jsou "VLK" v jiných jazycích 😀 Takže pardón ^^
Mimochodem… David si vybral Sakiho? :DDD asi mě zase čeká poslintání ! 😀
Taková škoda, že už je konec:(, tahle kapitola byla skvělá, samozřejmě, tak jako celá povídka:). Na to, že jsem opravdu nikdy neměla ráda povídky o vlcích, vlkodlacích, tak tahle povídka se mi opravdu líbí, je napsaná úplně jinak, než takové povídky bývají. Je to prostě úžasné.
Mockrát děkuju za překlad, protože jinak bych na tuhle fantastickou povídku nenarazila.
Oh ne, konec ne! ještě je brzy, Tom ještě Billowi nekoupil dům…
Dokonalost♥
[5]: buď v klidu, nejsi jediná 😀
Jako povídky, které mají co dočinění s vlkodlaky a tak nemusím, ale tohle mě vzalo za srdce 🙂 Krása – jinak se to říct nedá. Škoda, že už je konec, nějak se mi nechce se s touhle úžasnou povídkou rozloučit…
Díky za překlad! 🙂
♥
oh.. tak teď mi řekněte, co mám napsat… sakra já nechci konec.. tahle povídka byla úžasná… byla strašně emotivní, vždycky jsem z toho cítila tolik pocitů a cítila jsem je i uvnitř sebe… autorka dokázala napsat něco dokonalého… byl to krásný konec, i když mě to mrzí, že už si víc dílků nepřečtu… vždycky jsem se hrozně těšila na nový dílek a vždycky byla šťastná, když jsem si ho mohla přečíst… a teď tu vidím to slovo konec… ale jsem strašně ráda, že jsem měla možnost si povídku přečíst, byl to dokonalý zážitek pro mou twincestní dušičku 🙂 chci poděkovat autorce, za ten skvost, který jsem si mohla přečíst a zároveň i překladatelce za úžasně vykonanou práci… děkuji 🙂 ♥♥♥
tohle… tahle povídka… dobrá, přiznávám, nevim, co napsat, protože tahle povídka je pro mě neuvěřitelně emotivní, je to moje srdcová záležitost, do které jsem se zamilovala hned v prvním díle a s každým dalším dílem se tato láska prohlubovala. je to… tak neuvěřitelně silné, plné emocí a propracované! už teď vím, že jakmile si najdu chvilku času, tak si sednu, přečtu si to vcelku a naplno si to vychutnám.
můj obrovský dík patříé autorce i překladatelce, protože kvůli tomuhle jsem se těšila na každou další středu, proč jsem vždycky s nadšením usedala k pc a těšila se, jak se zase rozvine vztah dvojčat a co nového se u toma "vyskytne"… úžasná povídka!
Ahh už konec ?To je škoda fakt krásná povídka bude mi chybět 🙁 <3
Nádherná povídka.Sem trochu smutná že už je dopsaná a je pravda že se mi po ní buce hodně stýskat.Je celá taková magická a tajemná a je úžasně napsaná a přeložená.Takže bych moc chtěla poděkovat spisovatelce za úžasnou povídku,dále pak překladatelce za úžasný překlad a v neposlední řadě betareadce bez které bysme tuhle povídku na twc blogu asi opravdu nenašli.Takže chci moc poděkovat všem co se na povídce jakoliv podíleli a sem moc ráda že sem si jí mohla přečíst je vážně naprosto úžasná a kouzelná a myslim si že se k ní budu ještě hodně dlouho vracet.
Nemůžu uvěřit, že je konec! Tahle povídka mi bude hrozně chybět, hrozně jsem si ji oblíbila a i když nemám ráda moc dlouhé povídky, mohla být o něco delší..:D Jinak ten konec, úžasný! Lépe to ani skončit nemohlo..:)))
Samozřejmě bych chtěla moc moc moc poděkovat překladatelce za skvělý překlad, bez tebe bych neměla tu možnost si tuhle úžasnou povídku přečíst!!:))
To mě po*er! Tak já tu píšu komentář dlouhý, jak něco a ono se mi to smaže:( mě by kleplo. To už se mi dneska stalo podruhé, poprvé to bylo, když jsem psala dlouhý mail. Takže to vezmu už jenom ve zkratce.
Byla jsem v šoku z toho, že povídka končí. Já jsem si totiž na začátku nevšimla toho slovíčka konec v závorce a až jsem se chystala napsat komentář, tak jsem zahlédla v nějakém komentáři výš, že už je konec a jenom na to vykuleně hleděla. Potom jsem koukla na číslo dílku a vedle toho viděla to osudné slovo. Nechtělo se mi tomu věřit. Strašně mě to mrzí, že už tahle úžasná povídka končí, protože byla opravdu jedna z mála, kterou jsem v současnosti na blogu četla.
Byla procítěná, pouto mezi dvojčaty bylo nádherně vyobrazeno a měla reálný časový průběh, tím mám na mysli, že tam nebylo nic uspěchané, ale všechno se vyvíjelo pomalu, tak, jak by to zřejmě postupovalo i v reálném životě. Líbil se mi tam také popis všech těch ‘vlkodlačích‘ věcí. Bylo tam také spoustu novinek, jako to s tím druhem. Nikdy jsem o tom v žádném filmu neslyšela a ani jsem to nikde nečetla, takže to je další plus. Že tam ta proměna a všechno ostatní bylo popsáno víceméně v novém světle. A konec dopadl úžasně, na to si vůbec nemůžu stěžovat. Jediné, co se mi na tom konci nelíbí je, že povídka končí×DD
Larkys, tebe musím pochválit nejen za překlad, ale také za výběr povídky. Ono je spoustu fajn povídek, ale je těžké z té spousty vybrat ty nejlepší k překladu, aby zaujal. Tedy alespoň mě všechny překlady, co se kdy na blogu objevily, nezaujaly. Jenom některé a tenhle byl jeden z nich. Navíc byl úžasný. Takže máš jedničku s hvězdičkou jak za překlad, tak za ten výběr. Máš na to cit a bystré oko, proto doufám, že se zase někdy brzy od tebe dočkáme dalšího vícedílného překladu:) děkuju za všechno♥
moc krásný konec 🙂
Skvost 🙂 neskutočný ….. nedýchala som . Prečo je predstava Toma-vlkodlaka tak hrozne moc vzrušujúca 😛 ?
Normálne neverím , ako sa dá niečo tak skvelé napísať . Pri Tomových nájadzoch na Billa som sa roztápala a keď sa dali oficálne dokopy , umrela som šťastíím 🙂 . Fakt dosť , dosť dobrá poviedka :)škoda , že je koniec
Dokonalý. Skvělej nápad. Moc se mi líbily ty dvojčecí chvíle,jejichž intenzita pomalu rostla. Skvělé. A ten příběh byl výborně vymyšlenej. Moc se mi to líbilo.
🙂
Krásny koniec. Tom to povedal nádherne. A poviedka tiež celá úžasná. Super nápad a dobré spracovanie. Takýto vzťah dvojičiek milujem… tie ich chvíľky… to je proste niečo nepopísateľné :)Vďaka za skvelý preklad skvelého príbehu 😀
Úžane krásny koniec. Ďakujem za preklad tejto poviedky. Bill a Tom boli k sebe tak krásne pozorní, nežní. Ich vzťah je opísaný strašne pekne. Asi sa opakujem, vlastne nie asi ale určite, no aj tak… milujem klasický twincest kde sa vzájomne celý čas majú radi a neubližujú si. Nevadilo mi ani ladenie do fantasy, pretože podstatný tam bol ich vzťah. Toto je tiež jedna z tých poviedok, ku ktorým sa rada vrátim.
A wolf's tale byla první povídka, kterou jsem si tady na twincest blogu před lety přečetla, takže k ní mám opravdu jedinečný vztah. Teď jsem si ji četla znovu, abych si ji připomněla, a nedivím se, že jsem tomu tehdy úplně propadla. Takhle krásně a do hloubky popsaný vztah se jen tak nevidí. Zamilovala jsem si to. Zamilovala jsem si poslední odstavec. 🙂
Dokonalá povídka. Moc děkuji za překlad. Klidně bych si přečetla něco podobného znovu.
Táto autorka je skvelá. Druhá poviedka od nej a som nadšená. Chalani sú tu spolu strašne sladký. Je úžasné sledovať to ich puto. Nádhera. Ďakujem za preklad.
Tak tohle byl doslova magický příběh, skoro by se dalo rici az pohádkový, coz do kouzelné vánoční atmosféry skvele zapadá. Strasne se mi libila hloubka vztahu mezi dvojčaty a jeho uzasny popis. Mela jsem reálný pocit, jako by mezi sebou bratři měli uprimne niterní pouto a presto si napětí mezi nimi zanechávalo zdání animalni přitažlivosti – to se nepovede vylicit vzdy a vsem. No a některé autorciny + prekladatelciny obraty? Chvílemi me z nich az mrazilo (v dobrem, samozrejme). Takze sečteno, podtrženo: rozhodne nelituju, ze jsem si tuhle “stařešinu” z roku 2010 precetla.