autor: Tina
Stále jej líbal a prsty zahákl za jeho boxerky a pomalu je stahoval dolů. Tutanchamon byl nervózní, protože to bude poprvé, co bude před Tomem nahý. Měl obavy typu, jestli se mu bude líbit nebo jestli se mu Tom nevysměje.
Když kus látky dopadl na zem a Tut se zahleděl v Tomových očích, neuviděl tam výsměch nebo pohrdání, ale viděl tam jen lásku a chtíč. To jej mírně uklidnilo. Svýma mírně roztřesenýma ručkama Tomovi rozepnul pásek, knoflík a zip. Jako člověk z minulosti nevěděl, jak se to dělá, ale nechala se vést instinktem a vypadalo to, že to asi udělal dobře, jelikož neslyšel žádné námitky.
Stáhl je úplně a nechal volně spadnout na zem. Tom mu jemně roztáhl nohy a mírně mu je pokrčil v kolenou. Z šuplíku vytáhl lubrikant a vymáčkl si trochu na prsty.
„Ničeho se neboj,“ zašeptal mu konejšivě a pomalu do něj jedním prstem vjel. Cítil, jak se Tutovo tělo napnulo. Chvíli počkat, než si na ten tlak zvykne.
Pro Tutanchamona to bylo divné. Ten tlak byl takový nezvyklý. Brzy ucítil, jak do něj Tom vsunul druhý prst. Pravda byla, že si na to už celkem zvykal.
Po chvíli mu to už začínalo způsobovat slast. Tom to uměl. Zvolna pohyboval prsty, a když občas uslyšel Tutanchamonův slastný sten, potěšilo jej to a spiklenecky se usmál.
Vytáhl z něj prsty a potřel si gelem svůj penis. Pomalu zatlačil proti jeho vstupu. Odezvou mu bylo slabé zakňučení.
„V pořádku?“ raději se zeptal. Tutanchamon jen slabě přikývl. Nechtěl to hned vzdát, i když to trochu bolelo. Chtěl Tomovi dokázat, že není takové béčko. Tom chvíli počkal. Nechtěl, aby to Tuta bolelo, chtěl, aby si to užíval tak jako on. Chtěl mu způsobovat slast a ne bolest.
Po chvilince opět zatlačil, až byl v něm až po kořen. Stále sledoval Tutanchamonův výraz a byl ochoten kdykoliv přestat. Ale čím déle v něm byl, tím větší problém mu to začínalo dělat. Potřeboval se v něm hýbat. A proto slabě přirazil. To úzko a teplo jej rozhodně nenechalo ani chladným ani klidným. Musel se ovšem hodně ovládat, aby do něj nezačal zběsile přirážet už teď. Zkusil opět přirazit a Tutovy steny se pomalu z bolestných měnily na slastné. Brzy už Tom slyšel jen slastné sténání jeho lásky. Teď už si byl jistý, že může přidat, a proto neotálel a zrychlil.
Nyní to byla souhra dvou těl. Navzájem se proti sobě pohybovali ve stejném rytmu a ložnicí se ozývaly slastné steny. Tom narážel na Tutův bod a rukou mu pohyboval v klíně. Tutanchamon měl pocit, že slastí vyletí z kůže. Takový pocit ještě nikdy nezažil a strašně se mu to líbilo.
Tom se nad ním pohupoval a cítil, že už brzo bude. Ještě se nechtěl udělat. Chtěl si to s ním co nejvíc užít. Jenže tomuhle se poručit nedá, a proto už dál neoddaloval svůj orgasmus a udělal se do Tutanchamonova drobného těla. Udělali se ve stejnou dobu. Tom se čelem opřel o Tutův hrudník a vydýchával se. Pak se natáhl pro kapesníček, setřel si z ruky sperma a pomalu z něj vyšel. Svalil se vedle něj na záda a uklidňoval se.
„Tak co? Líbilo?“ zeptal se jej s úsměvem. Faraon přikývl a usmál se.
„Moc. Bylo to neuvěřitelně krásné,“ rozplýval se. Tom si jej k sobě přitulil a přehodil přes ně peřinu. Políbil ho na spánek a pohladil po tváři.
„Miluju tě a jsem strašně rád, že jsi tady se mnou,“ hladil jej po vlasech, které se mu lepily na zpocené čelo.
„Taky tě moc miluju a víš co? Líbí se mi tady, jsem tady rád,“ políbil Toma a věnoval mu milý úsměv. Tahle slova Toma zahřála u srdíčka. Byl moc rád, že se tady Tutanchamonovi líbí. Byl by hrozně nerad, kdyby tady byl jen proto, aby byl Tom spokojený a nelíbilo by se mu tady. To by Toma trápilo. Naštěstí se těmhle obavám může klidně vyhnout.
Ještě chvíli se jen tak mazlili, až je nakonec přemohla únava a oba chlapci usnuli tvrdým spánkem.
Ráno Toma probudilo pípání budíku. Ospale po něm natáhl ruku a vypnul jej. Promnul si obličej a koukl na osůbku spící vedle něj.
„Co to bylo?“ zeptal se Tutanchamon nevzrušeně a stále měl zavřené oči.
„Budík. Tu je taková věc, co tě ráno tímhle pípáním probudí. Ty jsi měl na to služky, já mám tuhle malou krabičku,“ vysvětlil mu Tom a zívnul si.
„Aha, tak to abychom asi vstávali, co?“ zeptal se ospalým hlasem.
„No, to asi jo,“ přikývl Tom. Tut se protáhl a při tom zabručel. Otevřel oči a usmál se na Toma.
„Dobrá ráno,“ řekl mu a dal mu pusinku.
„Dobré,“ odpověděl Tom a usmál se na něj. „Dneska máme celkem nabitý program. Musíme zajít za panem Schindlerem, a pak ti musím zařídit doklady.“
„K čemu mi to bude?“ nadzvedl nechápavě obočí.
„No, každý člověk tady musí mít občanku a další doklady, jinak by to byl průser, mohli by tě třeba označit za nelegálního přistěhovalce, a pak by bylo plno složitých jednání a tak dál. Takže je lepší nevířit hladinu, hm?“ uculil se na něj a dal mu pusu na čelo. Tut jen přikývl.
„A co ten pan Schindler? Co s ním?“
„Je to můj zaměstnavatel a musím se ho zeptat na pár otázek. Vlastně nebýt jeho, tak tady ani nejsi. Potřebuju si vyjasnit pár věcí,“ usmál se na něj a pohladil ho po tváři.
„Tak dobrá. Jen možná by bylo dobré se někde opláchnout, než vyrazíme, co?“
„Jasně, hupsneme do sprchy a pak vyrazíme, co ty na to?“ usmál se a vstal z postele. Tutanchamon přikývl a následoval jej. V koupelně rovnou vlezli do sprchy a oba si užívali příjemně horkou vodu.
Následovalo oblékání, snídaně, a pak už se mohlo vyrazit. První zastávka byla v obchodě pana Schindlera. Oba vystoupili z auta a šli do obchodu. Vešli dovnitř do obchodu a snažili se najít pana Schindlera.
„Asi bude ve své pracovně, je to už starší pán a chvíli mu to trvá,“ vzal Tuta za ruku a vedl jej do pracovny. Vstoupili dovnitř a uviděli starého pána, jak cosi četl v knize. Zvedl oči od textu a byl velmi udiven, když před sebou spatřil dva chlapce.
„Takže jsi to, Tome, dokázal!“ zvolal nadšeně a šel k nim blíž. „Sám faraon Tutanchamon osobně. Je mi velkou ctí vás opět vidět,“ poklonil se mu. Oba chlapci na něj civěli s otevřenou pusou.
„Počkat, tady mi něco nesedí. Jak to myslíte opět vidět? Vy jste snad někdy Tuta už viděl?“ otázal se Tom a nějak mu to nedávalo smysl. Stařík se pousmál. Věděl, že se na tohle jeden z nich zeptá a také správně odhadl, že to bude Tom.
„Prosím posaďte se, myslím, že budete mít ještě plno otázek a určitě by bylo nezdvořilé vás nechat stát.“ Stařík se šel posadit zpět na svou židli a počkal, než si oba chlapci také sednou. Jakmile tak učinili, spustil.
„Ptal, jsi se mě, Tome, co myslím tím… opět vidět. V minulosti jsem byl tady faraonův učitel. Učil jsem jej první znaky, jak se má chovat faraon a další věci. Byl jste tenkrát ještě dítě, když vás posadili na trůn, ale zvládal jste to statečně. Byl a stále jsem na vás hrdý.“ Tutanchamon měl skoro v očích slzy.
„Aje,“ bylo jediné, co řekl. Vstal, šel ke staříkovi a objal jej. „Pamatuji si, kdy jsem si vás vyžádal jako rádce. Vám jedinému jsem dokázal věřit. Z ostatních jsem měl strach,“ chvíli se jen tak objímali a poté se od sebe odtáhli. Bylo to setkání, když to tak vezmeme po několika tisících letech. V této době. Tutanchamon se opět usadil na židli. Nyní se pustil Tom do kladení otázek.
„Pane Schindlere, když jste tedy chtěl, abych sem Tuta vzal, což jsem později pochopil sám, tak proč jste po mně prvně žádal, abych jej zabil a navykládal mi ty lži?“ pozvedl obočí a čekal na odpověď.
autor: Tina
betaread: Janule
Tak, Tino, přesně na tu otázku, co položil Tommy panu Schindlerovi, jsem se tě chtěla zeptat já sama… Takže budu s napětím očekávat odpověď, kterou mi snad dá příští díl.
Jsem z toho trochu zmatená, asi stejně, jako Tommy… A Aje? To se mi tedy moc nelíbí. Nevěřím mu!
Tak uvidímě příště.
Tak se nám to pořádně zamotalo, nestačím se divit nad tou novinou =) Něco takového by mě teda nenapadlo…
Zajímá mě to, co Toma, proč mu pan Schindler navykládal všechny ty nesmysly, vždyť Tom se mohl klidně zachovat podle jeho pokynů a faraona zabít! Jak si mohl být tak jistý, že Tom to neudělá? To jsem fakt zvědavá a určitě nemusím říkat, jak moc se těším na příští díl =)♥♥♥
tak on chtel, aby ho privedl? Pak mam ale stejnou otazku jako Tom na konci x)