autor: Clarrkys & Disturbed Angel
Bill: (Nechápavě na tebe kouknu.) Nic…
Tom: Tak co je špatně?
Bill: Nic není špatně.
Tom: Tak proč se tak chováš?
Bill: Jak?
Tom: Nemluvíš se mnou. Vypadáš naštvaně. Nechceš jíst. Očividně tě něco štve, tak mi řekni co.
Bill: Nic mě neštve, Tome, nejsem naštvaný, bavím se s tebou a na jídlo jen nemám chuť. To je celé.
Tom: Vařil jsem to schválně pro tebe. To to nemůžeš aspoň ochutnat?
Bill: (Kolikrát já už pro tebe vařil a ty ses toho ani nedotkl. Jdu teda ke stolu, naberu si na vidličku a strčím do pusy.) Fajn… Povedlo se ti to.
Tom: (Koukám na tebe. Naštvaně hodím vařečkou o linku a jdu nahoru.)
Bill: (Koukám za tebou. Zamračím se, pak si ale povzdechnu.)
Tom: (Hezky se oblíknu a seběhnu zase dolů.)
Bill: (Sedím na gauči a čtu si nějaký časopis. Kouknu na tebe.) Kam jdeš?
Tom: Chci si koupit nějaké nové kalhoty a trička. Nechceš jít taky? Můžeme vzít malou.
Bill: Nakupovat? (Rozzáří se mi očka a několikrát přikývnu.) Jasně, že chci.
Tom: (Usměju se.) Ale jen pokud nebudeš večer unavený, abychom se mohli mazlit…
Bill: Ale… Dobře, jen se nechci milovat před malou. Já vím, že nás nevidí, ale i tak… Mám
z toho divný pocit.
Tom: Tak půjdeme třeba do koupelny?
Bill: (Pokrčím rameny.) Koupelna je fajn.
Tom: (Uculím se a zatleskám si.)
Bill: Jdu se obléknout… Pak nachystám malou.
Tom: Já ji můžu taky nachystat. (Usměju se a jdu pro ni.)
Bill: Ok! (Křiknu. Už v půli cesty. Rychle hledám něco hezkého.)
Tom: (Zase ji vytáhnu a dám si ji na sebe, asi by měla ještě popapat. Posadím se s ní na chvíli do kuchyně a dávám jí mlíčko. Potom jdu do pokojíčku a obleču jí teplou mikinku a dám čepičku. Zabalím do deky a tak nesu dolů, abych ji dal do kočárku. Je tak hodná, nechá si všechno líbit. Kdyby ji někdo unesl, tak se na něho ještě usměje.)
Bill: (Po nějaké době seběhnu dolů. Dal jsem si upnuté kalhoty i tričko a na to vzal volný svetr. Stihl jsem i koupelnu, namalovat se a učesat.) Můžeme. (Řeknu s úsměvem.)
Tom: Moc ti to sluší. (Usměju se a už popravuju deku v kočárku, kde leží Amy.)
Bill: Děkuju. (Usměju se, neřekl jsi mi to dlouho a já jsem na to dost hrdý. Kouknu na malou.) Páni… Táta tě taky hezky oblíkl, beruško. (Usměju se na ni a pohladím ji po tváři.)
Tom: (Usměju se a možná se i začervenám. Radši nebudu mluvit o tom, že jsem nemohl přijít na to, jak se ta podělaná růžová košilka rozepíná…)
Bill: Můžeme jít? (Řeknu a zrovna dávám na kočárek tašku s věcmi pro malou.)
Tom: Jo… (Hej, já chci vést kočárek!)
Bill: (Zamknu byt a pak sneseme kočárek dolů. Nechám ti ho.)
Tom: (Radostně se usměju a uculím se na malou, která už má zavřená očka. Poprvé si jdu vzít kočárek, snažím se to rozdýchat. Opatrně chytnu rukojeť a zářivě se usměju, když se rozejdeme a ten kočárek jede…)
Bill: (Usmívám se. Tom je nadšený, snad nikdy jsem ho tak neviděl.)
Tom: (Snažím se působit normálně, ale mám pocit, jako by ve mně radostí skákalo několik Tomů a mě to chce srazit k zemi. Usmívám se tak nadšeně, až mě z toho po chvilce bolí pusa. Otočím se na tebe se zářivýma očkama.)
Bill: (Usměv ti oplatím. Jdeme k nákupnímu centru.)
Tom: Musím si koupit nějaké kalhoty, všechny jsou mi najednou velké, a už ani pásek nepomáhá. Co si budeš kupovat ty?
Bill: Mhm… (Pokrčím rameny.) Když začneš pořádně jíst, nebudeš je potřebovat. (Řeknu smutně.)
Tom: (Kouknu jen letmo na tebe a pak mlčím. Chtěl jsem se normálně bavit, ale ty toho nenecháš.)
Bill: Koupím si něco pro radost. (Šeptnu.)
Tom: Dobře. (Přikývnu a sleduju kočárek. Za chvilku tam přijdeme.) Může se s kočárkem i dovnitř obchodu?
Bill: Myslím, že jo.
Tom: Dobře, tak jdeme. (Usměju se a hned vjedu do nějakého cool obchůdku plného čepic, šátků a mých milovaných kalhot a triček. Na chvilku se kouknu i na ta malá kola, co sem jim říká nějakou zkratkou, kterou jsem právě zapomněl… Jo, BMX. Nechápu, jak to může někdo mít, je to děsné, ani bych na tom neuměl jezdit.)
Bill: (Rozhodně by ses první zabil, kvůli tvým extrémně volným kalhotám. No, ale to teď není podstatné. Tentokrát vezu malou já. Tohle není „můj styl“, tohle není vůbec můj styl. Spíš jen pozoruju Toma nebo malou v kočárku.)
autor: Clarrkys & Disturbed Angel
betaread: Clarrkys
konečně trošku nehádací dílek ale jinak pěkný těším se na další
Aspoň trocha kludnej a pohodovej atmesferi. Fajn dielik.
Jako by mezi nima bylo ledové ostří a otáčelo se chvíli k jednomu, chvíli k druhému…
Ale Tom s kočárkem, to byla dokonalost ♥ Nádherná a dojemná dokonalost =)♥
Tedy, Bill by zasloužil!!! Co to mělo být za dětinské gesto s tím jídlem? Nebýt toho, že to začal brát vše Tommy s nadhledem (stejně, jako Billovy připomínky), tak budou mít věčně tichou domácnost nebo spíš Itálii. Bille, Bille…
Amy je takový hodný andílek. A moc se mi líbila připomínka: "kočárek jede"… Moc milé.
Jen ještě mám starost o Tommyho, vše mu je velké? Vždyť už trochu jí, ne? On je určitě nemocný… Prosím, jen to ne!
to je roztomilé =3 nejvíc nás rozesmálo Tomovo "kočár jede"… jako by snad normálně lítal xD
ze začátku jsme se bály, že se zase pohádají… je dobré, že se tak nestalo 🙂 jistě, nemají (v tuto chvíli) zorvna ideální soužití, ale oba se snaží spolu vycházet… pravda, Billovi to moc nejde, ale to se napraví 🙂 věříme, že až si oba zvyknou, že je s nimi Amy a že se kvůli tomu teď oba musí chovat trošku jinak a oba se kolem ní cítí tak nějak… rozpačitě, vrátí se do jejich života pohoda a klid a oni si konečně budou moct naplno užívat svou lásku… dokonce ve třech 🙂 ♥