autor: Mizuki & PeTiŠka
BILL
Chytnu jej rukama za jeho dlaně, položené na mých stehnech a zrychlím proti jeho rozkroku přírazy.
TOM
„Baby… možná bys měl… trošku zpomalit, pokud nechceš, abych byl hned potom, co jsme začali…“ zamručím s lehkým úsměvem na rtech, prsty stisknu jemnou kůži a tvořím pod prsty bílé fleky.
BILL
„To by byl pro mne docela úspěch, když to dělám podruhé, co myslíš?“ usměju se a skloním se k jeho uchu. Skousnu jej lehce mezi zuby a zasténám.
TOM
„Pro mě by to mohla být jistá porucha potence. Lidé v mém věku už se neudělají tak rychle jako vy mladší…“
BILL
„Jsi starší jen o tři roky, blbečku…“ odtáhnu se zase a zpomalím pohyby.
TOM
„I tak… za pár let třicítka… a pak čtyřicítka a to už je křižovatka, na které si můžeš vybrat cestu vzuum… přímo ke smrti… moje potence bude v háji…“ zavzdychám a trochu se podepřu lokty.
BILL
„Tak nemluv o stáří a užívej si své potence i svého mládí…“ líbnu ho na krk, na hrudník a vezmu do úst jeho bradavku a s přivřenýma očima si s ní pohrávám.
TOM
„Pochybuji, že po tomhle půjdeš ještě do školy…“ vezmu do dlaně jeho varlata a penis a jemně za ně tahám.
BILL
Vydechnu a nechtěně stisknu mezi zuby bradavku. „Arg… pochybuju, že ty vůbec po tomhle dneska vstaneš z postele…!“ přirazím proti jeho ruce.
TOM
„To si piš že nevstanu… no, možná se dojdu vyčůrat, najíst… a pak tě zabuším do matrace…“
BILL
„Nezabušíš, protože já už tady dávno nebudu…“ usměju se vítězně, zapřu se dlaněmi o jeho hrudník a opět přidám na razanci v přírazech.
TOM
„Máte zákaz jít do školy, mladý pane, nebo ti naplácám na zadeček, až přijdeš…“
BILL
„Jenže já musím do školy, protože pak by mi naplácala maminka, takže by to vyšlo stejně…“ vypláznu jazyk. „No tak, Tomi, udělej se už, nebo přijdu pozdě…“ zatahám ho za copánek a nakrčím nos.
TOM
Tímhle absolutně zabil atmosféru. Svalím jej ze sebe a vstanu z postele. Potřepu s hlavou a jdu do kuchyně si vzít nějaké pití. Sráč…
BILL
Zaraženě koukám na jeho záda, dokud nezmizí z pokoje. „Co ti zase sakra je?!“ křiknu z ložnice.
TOM
„Padej do školy, nestíháš zvonění,“ zavrčím uštěpačným hlasem a zapálím si doutník. Mmm jahodový…
BILL
Zafuním vztekle, hodím na sebe oblečení a popadnu tašku. Dojdu k němu. „A ty si to třeba příště rvi do vejfuku, když nejseš spokojenej!“ nazouvám kozačky. „Idiot…“
TOM
„Tys začal brblat první, tak si strč do zadku hadici od vysavače, třeba tě udělá rychleji než já a stihneš přednášku. Debile…“
BILL
„Díky za tip, třeba jo!“ nazuju boty a třísknu za sebou dveřmi.
TOM
„Nevděčník mrňavej… člověk se snaží… kamaráde, asi jdeme opravdu do důchodu…“ promlouvám ke svému „maličkému“.
BILL
Dojdu do školy kupodivu včas. Procházím chodbou a pomalu začínám vnímat chaos a vyděšení z nezvěstnosti naší profesorky na matiku. Ovšem. Lhostejně dojdu do třídy a spokojeně se usměju.
DAPHNE
„Hey, Bille… slyšels to? Millerová je prý nezvěstná. Co když jí někdo kuchnul?“
BILL
Tak by si jí potom odvezl domu, rozpáral, vykoupal se v její krvi. Ušklíbnu se a kouknu na ní. „No co… tak bylo by o jednu krávu míň…“ lhostejně pokrčím rameny a prohlížím si nehty.
DAPHNE
„Tebe to nezajímá? Vždyť jsi byl nejspíš poslední, s kým mluvila!“
BILL
Kouknu na ní zamračeně. „Jak můžeš vědět, že jsem byl poslední? A to snad hned něco znamená, nebo co?!“
DAPHNE
„No víš, já měla přednášku už ráno, byla tady policie a ptali se nás. Millerová tě zkoušela a tys pak k ní šel do kabinetu a ona už pak nic neučila. Jen školník ji viděl odcházet, prý s nikým jiným nemluvila…“
BILL
„Byl jsem jí jen poprosit o přezkoušení, nic víc…“ zavrčím.
DAPHNE
„Klid, nemusíš být protivný. Já jsem taky ráda, že je ta babice pryč!“
BILL
„Fajn, tak si běž sednout na své místo a nechej mě o samotě, díky…“ vytáhnu si sešit a na důkaz toho, že nemám zájem se s ní bavit, otevřu sešit a pročítám si něco do hodiny.
DAPHNE
„Ten tvůj štramák ti nedal, že si tak zasraně prudérní?“
BILL
„Jaký štramák, o kom to mluvíš?!“ zvednu k ní pohled a nakrčím obočí.
DAPHNE
„Ten tvůj copatej, jak tě párkrát čekal před školou, jak ti donesl tu kytku…“
BILL
„Ah, myslíš Toma?“ pousměju se. „Ještě jednou o něm řekni štramák a vážně se naseru…“
DAPHNE
„No co, je štramák! Nebo není tvůj? Opálenej, mužnej… sexy! Možná bys nás mohl seznámit.“
BILL
„Ne, to bych teda opravdu nemohl…“
DAPHNE
„Jak myslíš… když chceš, aby se policie dověděla, co jste spolu provedli s profesorkou… ten týpek má fakt velkej kufr od auta, když se mu tam celá vešla, co?“ zvednu obočí a v očích se mi zablýskne. Zapluju na své místo a přes rameno se ušklíbnu.
BILL
Chvíli na ní zaraženě koukám. Jak to?!… Vstanu rázně a přejdu k ní. Zapřu se dlaněma o lavici a zlostně na ní kouknu. „Odkud to máš?!“ syknu potichu.
DAPHNE
„Viděla jsem vás. Můžeme se domluvit a já to neprásknu, co ty na to…?“
BILL
Zamyslím se na chvíli a zavrčím. „Ok, co za to budeš chtít?“
DAPHNE
„To se domluvím s tvým štramákem…“
BILL
„Ne, ty mi to řekneš hned!“
DAPHNE
„Půjčíš mi ho na pár minut. Možná na hodinu, maximálně.“
BILL
„Děláš si srandu?!“
DAPHNE
„Ne, proč…?“
BILL
„Co s ním chceš dělat, hm?“ poklepu nehtem o stůl a zamračím se.
DAPHNE
„Mám holku a velice často s ní jsem. Jenže naši tohle nesnáší a tak jsem jim řekla, že mám kluka. Pozvali mě s ním na večeři. Nemám s kým kurva jít!“ zavrčím.
BILL
„Máš kolem sebe plno jiných kluků, na Toma zapomeň, není to hračka na půjčování, rozumíš?!“
DAPHNE
„Jak myslíš, chlapečku…“ vytáhnu telefon.
BILL
„Počkej!!!… Fajn, domluvím se s ním…“ zavrčím poraženě.
TOM
Vibruje mi telefon, a tak jej vytáhnu z kapsy. „Haló, zlato? Copak se děje…?“
BILL
„Ta malá děvka od nás ze třídy nás včera viděla!“ vyhrknu hystericky. Jsem na záchodech, odešel jsem při hodině.
TOM
„Oh, shit, nebreč prosím tě… slyšíš? Nebul… baby…“
BILL
„Jenže ona vyhrožuje policií… vydírá mě… vydírá nás! Chce za to… jít s tebou a jejími rodiči na večeři… máš… máš hrát jejího kluka, protože… ona prý… ona prý má holku, ale řekla, že má kluka a… chce tebe… ale já to kurva nechci!!“ zachvěju se a otírám oči do rukávu. „Co když bude chtít něco víc!“
TOM
„Půjdu s ní na tu večeři, baby… no co. Nic se nestane… ať je dnes s tebou před školou, domluvíme se. Musím jít operovat, čau…“ típnu to…
BILL
Kouknu zaraženě na mobil. „Hajzle…“ jako by to byla samozřejmá věc. Opláchnu obličej v umyvadle a vydám se zpátky do třídy.
DAPHNE
„Hey, baby, copak, plakal jsi?“ ušklíbnu se. Ha… tady začíná zábava.
autor: Mizuki & PeTiŠka
betaread: Janule
At tu Daphne . prosím kuchnou místo večeře .. jůůůů . .to by byla lahoda ..x-DDDDDDDDDDDDDD
to stvoření na D se mi nelíbí x/ si nějak moc myslí…je bude vydírat neustále x/
škoda že ten bill zničil tu atmošku,se mi to tak líbilo..ale ta Daphnina rádoby "seznamovačka" bude asi zajímavá – xD (vržda\sex) …rychle další dílek
hmmm, proč mám tušenní, že Daphne bude jejich příští oběť?
Jí beztak rozkuchá ne? =DDDDDDDDD
[5]: taky si myslím 😀