autor: Neilinka
( Bill )
Seděli jsme někde uprostřed pouště a hleděli si do očí. Měl jsem pocit, že se mi Tom poprvé otevřel. Jeho pohled vypovídal o všem, co se v něm dělo. Jak moc litoval toho, že mě uhodil, i toho, že jsem vůbec tady. Jak moc si přeje, aby bylo všechno v pořádku.
A pak se to stalo.
Jak jsem na něj koukal, nevěnoval jsem pozornost tomu, co dělá zbytek jeho těla, kromě očí. Ani mi nedošlo, že se zavřely a přiblížily ke mně.
Líbal mně.
Tak jemně a nádherně jako nikdo před ním.
Byli jsme tu jen my dva. Uprostřed ničeho. V naprosté samotě. Možná to ho ovlivnilo. Možná proto našel odvahu. Přiznat si to.
Po chvíli mně povalil do písku a sahal mi všude. Těžce dýchal, ale připisoval jsem to zčásti tomu, že jsme se od sebe ani jednou neodklonili.
Nechtěli jsme.
Nemohli jsme.
Čekali jsme na to oba moc dlouho na to, abychom přestali po tak krátké době jen kvůli nedostatku vzduchu.
Dotyky jsem mu začal oplácet. Neodporoval. Už toho evidentně nebyl schopen. Byl jsem za to rád. Moc rád.
Všechno se ve mně bouřilo a já chtěl víc, ale neopovažoval jsem se jít na to moc rychle. Pořád jsem si nebyl úplně jistý Tomovou povahou.
( Tom )
Měl jsem ho. Byl jen můj. Teď a tady. A tak jsem se neudržel.
Moje zvrhlé rty se přilepily na ty jeho, a i když jsem cítil příměs písku, potu a skoro jsem se dusil, bylo to úžasné.
Konečně jsem ho plnohodnotně ochutnal. Dobýval jsem se dovnitř a netrvalo dlouho, než mě tam Bill pustil. Musel jsem si ho pořádně osahat. Cítit každý milimetr kůže pod mýma rukama, včetně intimních míst.
Nebránil se. Opětoval mi to. Nebál se mě. Nebyl jako ta místní dívka, za kterou jsem tajně v noci chodil. Byl mnohem divočejší. Až jsem se toho zalekl, ale tak nějak příjemně, jestli mi rozumíte.
Pořád mi probíhalo hlavou, že vůbec netuším, co budu dělat. Ale bylo mi to jedno.
( Bill )
Když jsem už opravdu nemohl popadnout dech, odtrhl jsem od Toma své rty. Leželi jsme na sobě, dýchali a pořád se pevně drželi.
Pak jsem se setkal s jeho pohledem. Byl mírný, uspokojený a klidný. Slezl ze mě a pomohl mi na nohy.
Koně mezitím utekli zpátky, ale nějak jsem si nestěžoval, když jsme šli ruku v ruce zpátky domů.
autor: Neilinka
betaread: Janule
škoda, že tak krátké, ale aspoň se Tom konečně odhodlal….x)
Aaa konečne sa Tom odhodlal. Super krása som s toho happy ale aj sa o nych bojím. Rychlo dalej
Tenhle díl byl hrozně krátký, ale zároveň tak úžasný, že to vůbec nevadilo, protože ta nádhera, kterou jsem četla, mi všechno vynahradila =)♥♥♥
Opravdu krásně jsi popsala, jak nad Tomem zvítězilo jeho srdce, které promluvilo naplno, Tom už si nemůže a asi ani nechce nic nelhávat, protože už ví, že miluje…♥