autor: Neilinka & Cerike
Cesta do neznáma
Bill
Bylo mi zvláštně. Létal jsem a nemohl se pohnout zároveň. Slyšel jsem kolem sebe cosi, ale moje oči byly tak unavené, že jsem je nedokázal otevřít. Špatně se mi dýchalo. Vlastně jsem ani nevěděl, jestli doopravdy dýchám. Připadalo mi, že tu ležím celou věčnost. A pak jsem ho uslyšel. Ten hlas. Nebyl jsem mrtvý, nemohl jsem být. Slyšel jsem Toma.
Sebral jsem všechny síly a tiše z mých úst vypustil jeho jméno. Nevěděl jsem, jestli to měl možnost zaslechnout, ale když jsem silou vůle otevřel oči, ležel Tom kus ode mě v kaluži krve. Přál jsem si, abych se mohl zvednout, přiběhnout k němu a zjistit, jestli je v pořádku. Ale nemohl jsem.
Oba nás naložili do sanitky. Oddělili nás… Odvezli mě na výplach žaludku a bůh ví na co všechno. Cítil jsem se, jako kdyby mě zmlátila banda urostlých kluků. Bylo mi nechutně zle. Probral jsem se. Sestřička zapsala čas. Byl jsem unavený jako nikdy v životě, ale musel jsem ho vidět.
Přemlouval jsem ji, ale pořád si trvala na svém. Až když jsem se pokoušel sám vstát z postele, uvolila se, ale řekla, že musím chvíli počkat, že mi musí dojít pro vozík a odpojit kapačky. Po půl hodině jsem si už myslel, že si ze mě dělala srandu, ale pak jsem se koukl na všechny ty hadičky kolem sebe. Bylo to nechutné. Chtěl jsem pryč, potřeboval jsem vidět Toma.
Až teď mi začalo šrotovat v hlavě. Proč mě vlastně našel Tom? Byl jsem přeci s Axelem, kam ten se poděl? Nebyl jsem si schopný dost dobře vybavit krátkou minulost. Nikde jsem ho ale při odjezdu do nemocnice neviděl. Smutně a zároveň naštvaně jsem si sám pro sebe zaklel. Zdrhnul. Určitě si myslel, že jsem mrtvý. Nedivil bych se mu. Musel jsem být studený jako led, při takové dávce.
Možná si myslel, že se chci zabít a bál se, bůhvíco by na něj neprasklo. Během těch pár dní jsem se totiž stačil dozvědět, že kvůli penězům okradl nemálo lidí. Asi dostal strach, že by ho policie zabásla a on by neměl svou drogu. Bože můj, jak jsem mohl být takový idiot.
Zase, jako tolikrát v posledních dnech, jsem dostal strach. Strach, že mě Tom už nikdy nebude chtít vidět. Zradil jsem ho, už jen tím, že jsem si šlehnul, nemluvě o tom, že jsem s Axelem spal, což nejspíš ještě pořád nevěděl. Bylo mi příšerně. Musím mu to říct. Musím mu říct celou pravdu a čekat na odpuštění. Nedokázal jsem si svůj život představit bez něj.
Konečně přišla sestra a odpojila mě od všeho, co mi zabraňovalo v setkání s ním. V duchu jsem popoháněl vozík, ale fyzickou sílu jsem na to neměl. I mluvení mě vyčerpávalo, ale byl jsem odhodlaný ho navštívit.
Jeli jsme výtahem o dvě patra níž. Byl jsem totiž na jipce, Tom na tom evidentně nebyl tak vážně. To mi dodávalo trochu klidu, ale ne moc. I když zpráva, že je Tom nejspíš v pořádku, pro mě byla hodně důležitá.
Dojeli jsme před Tomův pokoj. Měl otevřené dveře a zevnitř jsem slyšel různé hlasy. Sestra šla první a nechala mě chvíli na chodbě. Vyhnala odtamtud všechny, kteří byli doteď přítomní v místnosti. Zahlédl jsem dva starší lidi, nejspíš Tomovy rodiče, a taky Georga s Markusem. Podívali se po mně. Jejich pohled byl neutrální. Sám jsem nevěděl, jak bych se na sebe tvářil.
Slyšel jsem Tomovy protesty, že žádnou další návštěvu nechce a jemný, milý tón sestřiččina hlasu, jak ho přemlouvá, že tohle se mu určitě bude líbit. Pak mě přivezla dovnitř. Tom ležel trucovitě s hlavou otočenou k oknu. Nevím, koho čekal, ale mě určitě ne. Při mém: „Ahoj, Tomi,“ sebou totiž poplašeně trhl.
autor: Neilinka & Cerike
betaread: Janule
Co se stalo Tomovi? A kdy? Jediné, co mě napadá je, že se chtěl zabít, protože si myslel, že je Bill mrtvý…
A co si teď Bill jako myslí? Že si jen tak nakráčí k Tomovi a všemu bude odpuštěno? Já být Tomem, tak ho nechci už nikdy vidět…Bill mu tolik ublížil, zradil jeho důvěru i lásku, proč by mu Tom odpouštěl? Protože ho bohužel miluje…
Ale Bill si jeho odpuštění nezaslouží a jeho lásku už vůbec ne, já vím, že jsem krutá, ale v tuhle chvíli myslím jenom na to, jak se cítí Tom a Billovo černé svědomí mi je ukradené =(
Myslím že Tom asi bzde v prvom rade štastým bez seba a POTOM PRíDE na hnev a výčiťky ktoré si BIll zaslúži. Keby som bola Tomom tiež u neodpústím hnedf asi by som ho nechala vytrápiť sa. A tiež som veľmi zvedavá čo sa Tomovy stalo.
přeju si, aby Tom Billa normálně vykopl… jen ať si trpí, jen ať se utápí ve výčitkách… patří mu to… teď jsem fakt zlá, ale Billovi tohle patří… doufám, že mu Tom jen tak neodpustí…