autor: Mizuki & PeTiŠka
BILL
„Uvidíme, kdo bude plakat jako poslední…“ hodím po ní naštvaný pohled, naposledy otřu oči a sednu si na svoje místo.
TOM
Dopoledne i odpoledne uteklo velice rychle, mám za sebou pár operací a jeden šílený zážitek, jak mě malý kluk kousl do ucha, protože si myslel, že jeho mámě ubližuju. Mám dva stehy, protože mi ten prevít prokousl lalůček. Okay… nenávidím děti, už jsem to říkal? Broukám si nějakou písničku po cestě domů, Bill už nevolal, a tak ani před jeho školou nečekám a rovnou si to mířím k baráčku.
BILL
Stojím v parku za keřem a nevěřícně koukám na krvácející Daphne pod sebou. Spíš nevěřím tomu, že jsem vážně našel odvahu to udělat. Za prvé, nechci nic riskovat, aby nás napráskala. Za druhé, nedovolím, aby na Toma jakkoliv sáhla… za třetí, Tomovi by to mohlo udělat radost. Kleknu k ní, odložím menší kudlu vedle ní a vytočím Tomovo číslo.
TOM
„It’s too late apolo… jéžiši… kterej kretén zase otravuje…“ bručím nesouhlasně když zvonění mobilu přeruší můj „nádherný“ zpěv v autě. Vylovím z palubní desky telefon, krásné véčko, rozevřu jej o koleno a přiložím k uchu, aniž bych se díval na volajicího. „Co je?!“
BILL
„Mileji by to nešlo?!“ zavrčím do telefonu a otírám ruce.
TOM
„Oh to jsi ty, promiň, myslel jsem, že je to někdo z vedení… potřebuješ něco, zlatíčko?“ objíždím kruhový objezd a vracím se zpátky, nejspíš chce, abych pro něj někam přijel. Jako… obvykle.
BILL
A tuší správně. Jako obvykle. „Přijeď za mnou do parku, hned, prosím…“
TOM
„Okay, už jedu…“ zavřu telefon, čímž jej i típnu a přidám na plyn. Zafrčím to do parku a už jej vidím, pro něco se shýbá do keře. Zatroubím a vykloním se z okna. „Naskoč si…“
BILL
Otočím se a kouknu na něj. „Nejsem tady sám… vlastně… potřebuju tvojí pomoc…“ zafuním zoufale a rozhlídnu se kolem. „Dělej!“
TOM
Pozvedám obočí, co to moje malé pako zase chce, a tak tedy vylézám z auta. Přispěchám ke keři a nahlídnu do něj. „Ty jeden zlobivý chlapče!“
BILL
„Zasloužila si to, děvka malá…“ zašklebím se a pověsím se mu kolem krku. „Zabil jsem jí pro tebe, máš radost?“ pousměju se.
TOM
„Není to ta tvoje kamarádka Daph? Myslel jsem, že si s ní mám promluvit, ne?“ ušklíbnu se a klekám si k té slečně. Zvednu krvavou látku trička a zhrozím se. „Můj ty smutku, kolikrát jsi bodl? Má břicho jako cedník!“
BILL
„Nebyla to moje kamarádka… alespoň ne od té doby, co začala vydírat…“ protočím očima. „Kolikrát jsem do ní bodl…?“ Usměju se. „Tolikrát, kolikrát si bolestně zasténala…“
TOM
„No… ty vole! Ty ses prostě zbláznil… začínám z tebe mít strach…“ zasměju se a vezmu její tělo jako když spí do náruče.
BILL
„Může mi být vděčná…“ kráčím za ním. „Sáhla by na tebe a dostala by jich dvakrát tolik…“
TOM
„Já jsem ti moc dobře říkal, že s ní na tu večeři půjdu. Zabil bys moji sestru, kdyby mi dala pusu na tvář při loučení, to je úplně to samé, Billy…“
BILL
„Jsem si více než jistý, že by jí nešlo o nějakou zkurvenou večeři. To by se mi asi potom nevysmívala tolik do ksichtu, co myslíš?!“ vyštěknu podrážděně.
TOM
„Ty si vážně myslíš, že bych se nechal, když mám tebe…? Děkuji za důvěru, velectěný pane,“ zavrčím podrážděně a prudce dupnu na plyn.
BILL
Zapřu se do sedadla a trochu zalapám po dechu. „Čekal jsem od tebe trochu vděku… a ne, abys mi to ještě vyčítal!“
TOM
„Vděk? A za co? Za to, že mi nevěříš? Srovnej si myšlenky…“ Zabrzdím u garáže a z kufru auta vytahuji to děvče. V obličeji je docela hezká. Odhrnu jí vlasy z čela a zapnu mikinu, kterou na sobě měla odepnutou.
BILL
Koukám na něj a nakrčím nos. „No prosím, záleží ti víc i na mrvole než na mně! Já ti chtěl jen udělat radost… ty si urovnej myšlenky, laskavě!“
TOM
„Co to tu meleš? Jak záleží? Prosím tě, trpíš paranoiou!“ pozvednu tělo do náruče a odnesu do sklepa, kde ji položím na kovový stůl, stejný jako na operačním sále. Umazanou bundu pověsím pod proud studené vody, aby se na ní krev nesrazila, ale odplavila se pryč a nezůstaly fleky. Obléknu si na ruce rukavice a z šuplete vytáhnu náčiní na šití.
BILL
Přejdu k němu a rázně si ho otočím za loket k sobě. Tisknu se na něj. „Tak hele, už jsme jí zabil, stalo se… nevrátíš to…“ otřu se tváří o jeho. „Mě by nikdy nenapadlo, že bych někoho zabil, tak se zamysli, kdo mě tolik ovlivnil… díky komu jsem to udělal…“ odtáhnu se od něj a přivřu oči.
TOM
„Tím říkáš, že je to moje vina…? Moje chyba, že umřela? Fajn…“ odhrnu z ní oblečení, nechávajíc ji tak ležet jen v podprsence. Odhrnu jí vlasy z hrudi a očišťuji pobodanou hruď i břicho a boky.
BILL
Zamračím se. „Tím chci říct, že ty jsi vrah a ty mě kazíš…“
TOM
„Fajn, taky se můžeš sebrat a vypadnout z tohohle domu! A taky se nikdy nemusíš vracet! Když ti tak vadím!“ zakřičím z plných plic a otočím se k tobě zády. Připravím si jehlu s chirurgickou nití a začnu šít rány.
BILL
„Jsi tak klidný, když mě vyháníš…“ přejdu na schody a usměju se. „A to tě nenapadlo, že když si mě ‚znepřátelíš‘, můžu tě jít klidně napráskat?“
TOM
„Jenže ty to neuděláš, protože mě miluješ… a protože tvé podvědomí má ze mě strach, co kdybych tě náhodou podříznul…“
BILL
„Mohl bych se s klidem bránit, nebojím se tě… už…“
TOM
„No tak mě běž napráskat.“ Prohodím ledabyle a ustřihnu nitku. Jdu na další rány, je jich doopravdy moc.
BILL
„Třikrát!“ protočím očima, vyjdu nahoru a zabouchnu za sebou. Perfektní, zabil jsem a pro co? Pro to, aby mi to ještě vyčetl. Popadnu věci a odeberu se už za tmy domů.
TOM
Došiju poslední ranku a pak to děvče obléknu. Byla to fakt děsná řezničina. Vytáhnu ji ze sklepa do auta a odvážím pryč.
BILL
Dorazím domů. Matce ne zrovna s dobrou náladou odseknu a zavřu se nahoře v pokoji. Výtečně, teď už jsem vrah taky…
TOM
Její tělo do poslední špetky spálím a kosti rozdrtím kameny na prášek, který pak splavím do potoka. Přemýšlím, jak a čím bych si jej usmířil…
BILL
Chvíli jen tak polehávám na posteli, než se odeberu do sprchy.
TOM
Vím, kde bydlí, ale je mi opravdu hloupé přijít za ním a říct sorry, nechtěl jsem tě seřvat, ale radost jsi mi tím stejně neudělal. Zmoženě si promnu čelo a odebírám se ke spánku.
autor: Mizuki & PeTiŠka
betaread: Janule
páni,bill me začíná trochu děsit ..nakonec bude on vrah a tom jej přemlouvat at toho nechá ne….ja se tak tesim na dalsi díl honem dál podle mě je to jedna z nej ff-ek
Nelíbí se mi, že všechno teď Bill řeší vraždou…tohle špatně dopadne…
začíná mě to děsit…
Ježiš, on jí kuchnul. Začíná se to nějak zhoršovat.
jedna nula pro Billa, ale co Toma na tom tak štvalo, to nepobírám… asi je to fakt psychopat 😀
Ád´a: no to je jasná,Bill se mu prostě montuje do řemesla a slízne si to nejlepší,kdežto tom pak akorát uklidí bordel a nic s toho nemá…teda podle mě,jinak nevim proč ho to tak štve 🙂