autor: GossipGirl & CHrisTHi
„Tohle… tohle nemyslíš vážně, že ne?“ otočí se Géčka ve vzácný shodě. Skloním hlavu, tomuhle jsem se přesně chtěl vyhnout.
„Já myslel, že ho balíš, jen aby šel k nám do k…“
„Georgu, drž už tu hubu!“ vyjeknu na něj a dojdu do obýváku. Bill se přes sebe snaží v rychlosti hodit deku, ale to jeho nedostačujícímu oblečení moc nepomáhá. A když jsme už u toho, můj ručník kolem pasu taky o něčem vypovídá.
„Proč jako? Nebylo nikdy domluvený, že s Billem začneš chodit! Bille, neber si to osobně, mám tě rád, ale tohle…“ snaží se ze sebe Georg vypotit aspoň nějaký argument. Stoupnu si proti němu.
„Něco proti tomu?“ ozve se Bill. Všichni se na něj překvapeně otočíme.
Georg mě popadne za ruku a odtáhne do předsíně. „Co to zkoušíš?“
„Nic, vole… já… mohl bys mě aspoň pustit, když se mnou chceš mluvit?“ vytrhnu se mu a odstoupím. „Co proti tomu máš? Jsi stejnej jako Andreas!“
„No dovol… nejsem děvka a nejsem blonďatej,“ ohradí se instinktivně.
„Chováš se jako on!“
„Ale ne, já ti jen říkám, že nechápu, co s tím Billem zkoušíš. Kdyby sis našel zase nějakou holku na jednu noc a Bill třeba koho chce, nehrozila by nám bezprostřední ztráta zpěváka jenom proto, že ho odkopneš!“
„Nezapomínej, že naposledy jsme málem zpěváka ztratili z důvodu vašich debilních keců!“ vrátím mu to a hnusně na něj kouknu.
„To nebylo…“
„Co? Zamýšlený? No, to je mi asi jasný, ale můžeš mi vysvětlit, proč z toho děláš takovou aféru? Nemohl by ses prostě chovat jako Gustav a jednoduše se s tím srovnat?“
„Ne! Strpím zpěváka s pochybnou orientací, ale nebudu mít za kamaráda buzeranta!“
Neudržím se a jednu mu natáhnu. „Tak tohle, tohle jsem si o tobě nemyslel, kamaráde,“ vydechnu a poslední slovo úplně vyplivnu. Natáhnu na sebe rychle kalhoty ležící na podlaze a mikinu hozenou přes věšák, a bouchnu za sebou dveřma.
Bill:
„Pokud vám tak vadím, tak já tu bejt nemusím, já ne,“ zvednu rezignovaně ruce a odpochoduju nahoru.
Dám si sprchu, převleču se, udělám si vlasy a začnu se malovat. Zdola se chvíli ozývá hádka Gustava a Georga, a pak už jen slyším puštěnou televizi.
Sejdu schody do obýváku, ignoruju kluky a jejich ostýchavé pohledy a začnu si házet do tašky všechny mé potřebné věci.
„Hele, Bille, já… Omlouvám se, a co se týče Georga… on to tak nemyslel,“ přijde ke mně Gustav a omluvně se na mě podívá, zatímco Georg se jen pohrdavě uchechtne a zavrtí hlavou.
„V pohodě, ale myslím, že Georg to tak myslel,“ s povzdechem se obouvám.
„Jedu domů, mějte se hezky a Gustave, vyřiď prosím Tomovi, kam jsem jel, kdyby se po mně ptal,“ usměju se, rozloučím se s nimi a vyjdu z Tomova domu.
Jdu celkem rušnými ulicemi Berlína, občas mě někdo požádá o autogram, a tak asi po tři čtvrtě hodině dorazím konečně domů. Vyzuju se a hned se jdu podívat za Denym, jak se mu daří. Všechno je v pohodě, zrovna spí, takže po chvíli usoudím, že si napustím vanu.
Vysvlíknu se a za chvíli už ležím ve vaně plné voňavé pěny.
Pořád musím přemýšlet o tom, co se stalo v noci.
Já… ne, že bych toho litoval, ale… přece jen jsem si to představoval trochu jinak.
A bolí mě zadek… Zmoženě se opřu o okraj vany a zavřu oči.
Z přemýšlení mě až vytrhne zazvonění mobilu. Natáhnu se pro něho a zvednu to.
„Haló?“
„Ahoj, Bille, jak se máš?“
„No… celkem to ujde, co ty?“
„Jo, taky to jde.“
„Co děláš? Přemýšlel jsem, že si někam vyrazíme nebo budeme spolu, hm…?“
„No, to asi nepůjde, jsem ve vaně a nehodlám z ní vylézt,“ zaksichtím se.
„Dobře, asi za minutu jsem u tebe…“
„Cože?“
„No, zapomněl sis u mě náhradní klíče a já jsem 10 metrů od tvého baráku.“
„Ale…“ přeruší mě pípání mobilu. Jen vykulím oči a chvíli mi trvá, než mi docvakne, že bych měl asi rychle vylézt s té vany a obléct se…
Tom:
Zavěsím a telefon hodím do kapsy. Vydám se těch pár metrů k Billovi domů a do chvilky už si odemykám.
„Ahoj, kde se asi tak nacházíš?“ zavolám, když si zouvám boty.
„Ložnice, někam si sedni, hned přijdu!“ ozve se odněkud z bytu.
Usměju se a dojdu za hlasem. Opřu se ležérně o futra ložnice a sleduju, jak se ve spěchu oblíká. „Mně se líbíš i bez těch věcí,“ prohodím provokativně.
Polekaně se otočí. „Ježiši, vůbec jsem si tě nevšimnul.“
„Očividně,“ uchechtnu se a sednu si na postel.
„Promiň mi to, jak jsem vylítnul z toho bytu, vím, že jsem tě tam neměl nechávat samotnýho s Géčkama, ale byl jsem naštvanej. Georg… měl nějaký blbý poznámky… no… prostě promiň,“ řeknu tiše a sklopím hlavu.
Chápavě se usměje. „Dobrý, zvládnul jsem to, už to neřeš.“
Vděčně kývnu a následuju Billa do kuchyně.
Stoupnu si těsně za něj a uvězním ho mezi mým tělem a linkou. Překvapeně otočí hlavu. Usměju se a natočím si jeho hlavu k sobě. Vpiju se mu do rtů a jazykem vyzývám ten jeho ke spolupráci.
Sám si vyleze na linku a já se mu vměstnám mezi nohy, aniž bych se odtrhl od jeho rtů.
O MĚSÍC POZDĚJI
Sedím na parapetu a sleduju dění na ulici pode mnou. Právě jsem přišel od Billa a na tváři mi hraje šťastný úsměv. Vydrželi jsme spolu už něco přes měsíc, což mi dokazuje, že Andreas je blbec. Neměl pravdu, a to mě v tuhle chvíli docela uklidňuje.
Bill vypadá den ode dne šťastněji. Nechci mu kazit radost svými občasnými náladami, kdy bych nejradši zašel do baru. Sám, jen se prostě opít.
Ale kdybych tohle řekl, tak mám hned na krku otázky, proč nejdu s ním a s kým jako že jdu. Tohle mi vadí, ale kvůli němu jsem pořád ochotný to akceptovat.
Ale problém je i v tom, že tyhle myšlenky zatěžují můj mozek čím dál častěji. Potřesu hlavou, teď na to myslet nechci.
V kapele nám to klape skvěle, Georg se smířil s faktem, že Bill a já jsme prostě spolu a přestal do mě rejpat. Teda naoko. Vím, že ho to žere, po těch letech už mu celkem vidím do hlavy.
Už mezi náma proběhly i ostřejší výměny názorů, ale tohle všechno házím za hlavu. Mám teď na starost jiný věci, třeba zvonící telefon.
„Jo?“
„Ahoj Tome, David. Četl jsi už dneska noviny?“ Ptá se nějak obezřetně, to není dobrý.
„Ne, proč?“ snažím se nahodit znuděný tón.
„Radši si to přečti sám,“
Natáhnu se pro noviny ležící na nočním stolku. CO?!?!
Slavný kytarista Tokio Hotel brutálně zmlátil bývalého zpěváka téže skupiny, Andrease Zieglera (18).
Výše zmíněný zpěvák nám to všechno potvrdil: „Ano, dostal jsem ránu do oka a čelisti a taky pár tvrdých pěstí do břicha.“ Tvrdí Andreas. Také tvrdí, že Tom byl jeho přítelem už po delší dobu. Vyplývá snad z toho, že tento ‚lovec žen‘ a ‚lamač srdcí‘ je gay? Tom Kaulitz nebyl zastižen, aby se vyjádřil k těmto událostem.
…
Nevěřícně na to koukám.
„T-tome?“ ozve se z telefonu. Zatnu pěsti.
„TA MALÁ HNUSNÁ KURVA!“ zařvu na celej byt.
Tak tohle-tohle přehnal… vážně přehnal…
Bill:
Není to první skandál tohoto mladíka. Už údajně strčil jiného člověka pod auto, předávkoval se viagrou, měl sexuální vztah s nezletilými dívkami a napadl svého bývalého přítele…
Posměšně odhodím noviny na malý skleněný stolek v obýváku a odfrknu si. Vím, co je Andreas zač, viděl jsem, jak za Tomem pořád dolejzá.
I když mě ten článek trochu hlodá, ale stejně Tomovi věřím. Nebo se o to aspoň pokouším.
Unaveně si sednu na gauč, ale v zápětí jsem na nohách, protože si vzpomenu, že máme zkoušku. Převleču se do nějakého slušného a přijatelného oblečení, namaluju se, udělám si opět pankáče, sbalím si do tašky věci a vyjdu z domu.
Obvykle jezdím s Tomem, ale dneska jedu po dlouhé době na své mašině. Už mi opravdu chyběla.
Po chvíli konečně dorazím ke studiu, zaparkuju a jdu dovnitř.
„Ahoj,“ kývnu na všechny s úsměvem a sednu si vedle zamračeného Toma. Asi už četl ten článek.
„Zdar,“ oplatí mi naštvaným tónem. Snad poprvé mě dokonce i Georg pozdravil vlídněji než Tom.
„Děje se něco?“
„Jo děje, ty si nečetl noviny?“ hodí je po mně.
„Jo četl, nechápu proč si to tak bereš, když jsi to neudělal, tak proč tě to tak bere,“ nechápavě se na něho podívám.
„Hm a kdo by v mým případě nebyl,“ prskne.
„Mohl by sis na mně laskavě nevybíjet zlost? Já jsem ti nic neudělal, tak nevím proč jsi tako-…“ vyruší mě zvonění mobilu.
„Promiňte, hned jsem zpátky,“ omluvně se na ně podívám a zmizím za dveřmi, kde to zvednu.
„Ahoj, tati,“ vesele ho pozdravím.
„Ahoj, Bille, jak se máš?“
„No, ujde to a jak se máte vy? Děje se něco?“ zeptám se, když uslyším divně kamenný hlas mého táty.
„No… já se mám fajn a… ano děje.“
„Co, povídej…“
„Já… radši bych ti to řekl osobně, ale to bych asi nestihl… Víš… máma měla…. auto nehodu a…“ na chvíli se odmlčí.
„…zemřela.“
autor: GossipGirl & CHrisTHi
betaread: Janule
Chudák Bill, on má snad v životě jenom smůlu…tohle je strašná zpráva =(
Teď jenom doufám, že ho Tom podrží a pomůže mu překonat tuhle těžkou situaci.
A co se týká Andrease, tak toho jsem teda pořádně podcenila, a Tom nejspíš taky…
A Georg? To je prostě palice zadubená =)
ale tak toto nie. Prečo? To nie je fér… Chudák Bill, a neviem prečo, ale mám pocit, že Tomi ho nejako podrazí tiež aby toho nebolo málo…