autor: Saline A.
Uběhlo několik dlouhých minut od doby, kdy jsem Gustavovi oznámil naše tajemství. Díval se na mě s rozšířenýma očima a naprázdno otevíral pusu.
„Omlouvám se. Byly věci, při kterých jsem potřeboval pomoc, a tohle byl asi jediný možný způsob,“ tiše jsem zamumlal, když Gustav stále nereagoval.
„Bille, já…“
„Nenutím tě k tomu, abys nás pochopil, je mi jasné, že ti to připadá nechutné.“
„Ne, počkej, Bille, o to nejde,“ zhluboka se nadechl. „Nepřijde mi to nechutné, jen mi musíš dát trochu času, abych se s tím srovnal.“
„Nezměnilo se nic na našem vztahu?“ starostlivě jsem zašeptal.
„Ne, mám tě pořád stejně rád,“ s jemným úsměvem mě pohladil přes hřbet dlaně.
„Děkuju,“ úlevně jsem vydechl.
* ♥ *
Ráno mě probudilo ostré světlo a já jediné, co jsem si plně uvědomoval, byla bolest hlavy. Neuvědomoval jsem si ani to, že bychom s Gustavem pili, ani Tomovo tělo vedle mě. Co se tu dělo?
Neochotně jsem otevřel oči a strhnul ze sebe peřinu. Okamžitě mě upoutala svítivě zelená šipka. S nechápavým nakrčením obočí a bolestným vzdychnutím ztuhlých zad jsem se postavil a pomalu ji následoval.
Šipkami byl vytapetovaný celý dům, směřující k jedinému místu – terase. Když jsem k ní došel, s otevřenou pusou a úžasem jsem zíral před sebe, na sněhem zasypanou zahradu.
Rychle jsem se obul a jen v pyžamu vyběhl do sněhu a začal dělat andílka.
„Nastydneš!“ se smíchem se ozvalo ode dveří. Zvedl jsem hlavu a zářivě se usmál na Toma, ale dál ležel mezi horou sněhových vloček.
„To nevadí!“
„Pojď sem,“ něžně se usmál Tom a v rukou pevně sevřel zimní oblečení. Se smíchem jsem se zvedl, pomalu k němu došel a nechal se od něj obléknout. „Dobré ráno, miláčku,“ zavrněl mi do ouška a slastně mě políbil na rty. „Jak jste se včera měli?“
„Skvěle jsme se bavili, Gustav o tom ví,“ zachumlal jsem se do bundy a pevně ho objal kolem pasu.
„Co říkal?“ jemně mi z čela sebral pramínek vlasů a zastrčil mi ho za ucho.
„Máme mu dát čas, aby si na to zvyknul,“ pousmál jsem se. „Tomi? Něco bych chtěl,“ naklonil jsem hlavu na stranu a hravě si skousnul ret.
„Copak?“ za zadek si mě pevně přitáhl k sobě.
„Postavit si sněhuláka!“ se smíchem jsem ho políbil a padl na kolena, abych mohl začít stavět dokonalou repliku Toma, který nade mnou kroutil hlavou.
Nakonec jsme si každý vyrobili svého sněhuláka, ovšem oba byli celkem katastrofální – ani jeden nám nebyl podobný, a navíc se velmi rychle rozpouštěli, sníh nebyl pořádně zmrzlý.
* ♥ *
„Co chceš k obědu?“ šťouchnul mě Tom do žeber.
„Nic,“ ohnal jsem se po jeho ruce a silně ji stiskl mezi zuby.
„Au!“ rozesmál se. „Pusť! Bille, pusť!“
„Já nejsem pes!“ štěknul jsem po něm.
„Teď mi tak vážně připadáš,“ zabručel. „Co chceš k tomu obědu?!“
„Už jsem řekl, že nic! Nemám hlad.“
„Co ti zas je?!“
„Bolí mě hlava,“ zabručel jsem a hlavu si unaveně položil na polštář. „Asi jsem dneska ráno nastydl. Máme nějaký čaj na chřipku a nachlazení?“
„Nemám ho jít koupit?“ starostlivě mi dlaní přejel přes čelo.
„Ne! Víš, jak to dopadlo minule, když jsi šel nakoupit,“ hbitě jsem ho chytil za ruku. „Jen prostě zůstaň doma se mnou, určitě mi bude brzy lépe.“
„Udělám ti alespoň černý čaj, ano? Hned se vrátím,“ políbil mě na nos a s letmým úsměvem odešel do kuchyně.
Zatímco v konvici vařila voda, já znuděně přepínal programy v televizi, dokud jsem nenarazil na ZDF. Z obrazovky se na mě zářivě usmíval David, okolo ramen objímajíc mladého ustrašeného chlapce.
„Jmenuje se Björn Norux, je mu necelých sedmnáct a vidím v něm stejný potenciál, jako tenkrát v Tokio Hotel, možná i větší! Bude to světová hvězda!“
„Jaký máte vztah se členy bývalého Tokio Hotel?“ zabručela neochotně moderátorka a přidala falešný úsměv, bylo vidět, že Davida ráda nemá.
„Už se nestýkáme,“ odvětil neurčitě.
„Chcete říct, že váš vztah, který jste měl s Billem Kaulitze, je ukončen?“
„Ano, s mou hvězdičkou už se nestýkám. Mrzí mě to, ale naše cesty se rozešly,“ znovu zamumlal.
„Kreténe!“ vztekle jsem po televizi hodil polštář a otočil se k ní zády. JEHO to mrzí, s HVĚZDIČKOU už se nestýká! A s tou novou taky nebude, na to se může spolehnout.
* ♥ *
„Jsi si tím jistý?“ pevně mě kolem ramen objal Tom a nedůvěřivě zíral na obrovská vrata před námi.
„Naprosto, Tomi. Já nedovolím, aby zničil život někomu dalšímu. Nechci, aby ten Bern měl trauma jen proto, že někdo je idiot,“ rezolutně jsem prohlásil a vyšel tři malé schůdky.
„Nemusíš se mnou chodit,“ zašeptal jsem po několika minutách tupého zírání.
„Nenechám tě jít samotného. Potřebuješ, aby tam byl někdo s tebou,“ stiskl mi loket a povzbudivě se usmál. „Pojď,“ brouknul a jemně mě zatáhl do smutné temné budovy.
„Bojím se.“
„Zvládneš to, jsi silný. Pojď, máme domluvenou schůzku s mým známým,“ pomalu mě vedl přeplněnou chodbou. „Jerry, ahoj,“ přívětivě se usmál a potřásl si rukou se starším prošedivělým mužem. „Tohle je můj bráška Bill. Potřebovali bychom pomoc, Jerry.“
„Ok, o co jde?“ pozval nás k posazení jednoduchým gestem a s letmým kývnutím se posadil proti nám. „Co se stalo?“
„Já…“ zhluboka jsem se nadechl a opětoval Tomův stisk mé dlaně. „Byl jsem opakovaně znásilňován,“ vydechl jsem na jeden dech.
„Aha… Jak dlouho?“ nakrčil obočí a něco si zapsal.
„Zhruba pět let.“
„Jméno násilníka víte?“
„Jméno násilníka víte?“
„Byl to můj bývalý přítel, David Jost,“ tiše jsem zašeptal a chtěl se propadnout do země.
* ♥ *
„David Jost?“ překvapeně po mně zopakoval.
„Já vím, neřekl byste to do něj, ale prosím, věřte mi!“
„Jistě, jistě. Čím to začalo?“
„Mým a Tomovým odchodem. Nechtěl se smířit s tím, že by od nás neměl mít trvalý přísun peněz. Šel jsem mu to oznámit sám, jelikož jsme si všichni mysleli, že ode mě to snese lépe, ale…“
„A jak to pokaždé probíhalo?“
„Vždy, když měl chuť, tak mi napsal a já přišel.“
„A proč jste za ním chodil?!“ posměšně si odfrkl.
„A proč jste za ním chodil?!“ posměšně si odfrkl.
„Protože jinak by přišel on a bylo by to mnohem horší!“ zoufale jsem vykřikl.
„To si nemyslím,“ brouknul si pod nos a něco si zapisoval, „Pokračujte!“
autor: Saline A.
betaread: Janule
Obdivuju Billa za jeho odvahu, je to od něho úžasné, že chce ochránit někoho úplně cizího.
Ale nevím, jestli uspěje, protože vlastně za Davidem chodil dobrovolně, obávám se, že se z toho David nakonec vyvlékne =(
A jestli ne, tak se určitě bude chtít pořádně pomstít…
myslim, ze kdyz rekl, ze za nim vzdy prisel mu moc nepomuze, no uvidime
No tak ten chlap ma poriadne nasral!!!… ten jeho prístup je neznesiteľný… chudák Billy sa konečne odváži to oznámiť a henten chuj bude mať nejaké blbé keci!!! tak toto nie… och musím dýchať… sorry ale trošku som sa naštvala :)… už som OK… bože páči sa mi tá Billova deckosť 🙂 je taký zlatý keď má takú radosť zo snehu a tak 😀