autor: Tina
Takže moje milé sluníčka, blížíme se do finiše:D. Jsem strašně ráda, že jste mou povídku četli. Nejvíc chci poděkovat těm, co komentovali, jelikož bez nich by to nemělo smysl ani psát. Vy víte, kterým tento dík patří. Konec povídky je takový, jaký je. Částečně si ho můžete domyslet, ale berte to tak, že jsou prostě spolu a šťastni budou dál proplouvat životem. Třeba mi zase jednou krásně rupne v bedně a napíšu druhou řadu, ale to je zatím ve hvězdách :D. Tak už tu nebudu dlouho kecat, prozatím se loučím i s faraonem Tutanchamonem a Tomem. Přeji příjemné počteníčko.
Pan Schindler čekal tuhle otázku. Už na začátku si byl jist tím, že na to Tom přijde. Nebyl přece hloupý. Tutanchamon se podíval na Toma a poté na pana Schindlera, neboli svého učitele Ajeho. Stařík se jen pousmál. Tato otázka jej vůbec nezaskočila.
„Možná si, Tome, budeš říkat, že je to absurdní a naprosto nelogické, ale já tak nějak tušil, že ty to neuděláš. Až poznáš Tutanchamona. Nebylo to samozřejmě myšleno tak, že bych tě podceňoval, ale chtěl jsem tě zkusit, jestli opravdu budeš dělat to, co ti nějaký starý blázen napovídá. Vím, riskoval jsem tím Tutanchamonův život, ale věřil jsem v tebe, a ty jsi mě nezklamal. Jak už jsi sám zjistil, Tutanchamon nebyl žádný tyran. Moudře a spravedlivě vládl. Miloval svou zemi. Už jako malý chlapec byl posazen na trůn a musel nést velké břímě. Čekal jej opravdu těžký život, zkrátka život panovníka. Ale mělo to všechno tragicky skončit. Egypt měli napadnout nečekaní nepřátelé a mladého faraona měli zabít. Držel jsem tě, Tutanchamone, v náručí, když jsi umíral a slíbil jsem ti, že tvůj příští život bude jiný. Nebude krutý, ale že budeš šťastný. Proto pevně doufám, že nyní jsi,“ dopověděl svůj převelice dlouhý monolog a nechal nyní prostor chlapcům, aby se vyjádřili, ale ti se nějak neměli do řeči. Seděli na židli a drželi se za ruce. Zprvu tomu nemohl ani jeden uvěřit a zvlášť Tutanchamon ne.
„O-opravdu jsem m-měl zemřít?“ vykoktal ze sebe a z koutka oka mu ukápla drobná slzička. Sám nevěděl, jestli to byla slza smutku z toho, jaký by jej čekal osud, nebo štěstí, že se tomu osudu vyhnul.
„Ano, vidím to, jako dnes. Nikdy nezapomenu na tvůj výraz ve tváři, jak jsi naposledy vydechl. Byl jsi vyděšený,“ stařík si sundal brýle a protřel si oči. Ta vzpomínka byla v jeho hlavě pořád a zanechala mu velký šrám na srdci.
„Mám dotaz,“ ozval se konečně Tom. „Jak jste přišel na to, že jste skutečně Tutanchamonův učitel. Vy přece nejste z minulosti, ne?“ Tom už nebyl tak podezíravý. Věřil mu, ale stále mu to nedávalo smysl. Jak to ten stařík mohl vědět?
„Míval jsi někdy, Tome, takové zvláštní sny, kdy jsi byl jakoby v minulosti? Zdávalo se mi to každou noc, už když mi bylo asi 8 let. Tenkrát jsem to moc nebral. Ale čím jsem byl starší, tím víc mi to přišlo divné. Lidé mají přece sny rozmanité, ne? Řešil jsem to s mými rodiči a psychologem. Byl jsem u pár historiků, a pak mi to tak nějak došlo samotnému. Není přece normální, aby se mi 12 let zdál jeden a ten samý sen, ne? Smířil jsem se s tím a po čase jsem si začal vybavovat i nějaké vzpomínky. Teď už vím úplně vše.“ Vysvětlil to Tomovi a vypadalo to, že tím mu odpověděl i na další nezodpovězené otázky.
„Pak je to tedy všechno jasné,“ dodal Tom a podíval se na Tutanchamona. Byl zaražený a zamyšlený. Chvíli na něj oba koukali.
„Tute?“ pohladil jej Tom po rameni a mile se na něj usmál.
„Ano? Co?“ probral se ze svého hlubokého přemýšlení a koukal na oba dva.
„No, byl jsi jen trochu mimo,“ Tom jej něžně pohladil po tváři.
„Jen jsem byl zamyšlený,“ usmál se a oba se podívali na pana Schindlera. Byl to už starší pán a došlo mu, že je tady jaksi navíc. Ti chlapci si toho mají ještě spoustu co říct a vysvětlit. Navíc Tom byl ideální „průvodce“ pro Tutanchamona. Věřil mu a byl si jist, že jej ochrání.
„Možná bude lepší už jít. Musíme Tutovi zařídit doklady a nové jméno,“ je toho celkem dost. Toto oznámení bylo mířeno spíš na pana Schindlera.
„Ano, chápu. Dej na něj pozor, Tome,“ usmál se mile stařík a ještě jednou je oba objal.
„Nemějte obavy. Dám na něj pozor,“ ujistil jej Tom a pak vyšli z obchodu.
„Je to neuvěřitelné. Všechno je to tak fantastické. Co dál mě ještě čeká?“ podíval se na Toma.
„Myslím, že teď už asi nic. Teď už ti jen budu vysvětlovat postupně všechny věci a budu strašně rád, že jsi tady se mnou,“ usmál se a políbil jej. Měl strašně nutkavou touhu to udělat. Teď už nemuseli být obezřetní, byli svobodní, a to Tom miloval. Svobodu.
Celé dopoledne strávili vyřizováním věcí. A nakupováním oblečení. Tut přece nemohl chodit jen v jednom oblečení. Koupili toho dost. Naštěstí jeli autem, takže všechny věci naložili tam a nemuseli se s tím tahat.
Byli zrovna v obchodě s oblečením a Bill si vybíral nějaké kalhoty. Tom byl celkem překvapený, protože, za prvé, Billovi to dlouho trvalo, a za druhé, když už si něco vybral, tak mu to opravdu slušelo. Asi po dalších dvou hodinách strávených nakupováním se rozhodli, že půjdou něco zakousnout.
„Tak co si dáš?“ zeptal se Tom Tuta a hleděl do jídelního lístku.
„Já sám nevím. Je tu tolik zajímavých názvů jídel, které ani neznám,“ trošku se pousmál a dál vybíral. Když si vybrali a servírka jim donesla jídlo, s chutí se do toho pustili. Tutanchamon byl okouzlen tou skvělou chutí. Po jídle se rozhodli, že už jsou unavení na to, aby něco nakupovali. A proto se rozhodli, že půjdou domů. Cestou k autu potkal Tom Erika.
„Čau, kámo, co je s tebou, dlouho si se neukázal,“ plácnul si s ním.
„Čau. No to víš, neměl jsem čas, musel jsem něco vyřešit,“ odpověděl mu Tom. Tutanchamon se mlčky koukal na toho mladíka, co Toma pozdravil. Neměl z něho moc dobrý pocit, a proto Toma chytil za ruku.
„Jo vyřešit, tak to chápu,“ ušklíbl se Erika, sjel Tuta pohledem. „Co to máš za kočku?“ usmál se přidrzle a koukal na Tuta.
„Hele, kámo, dej si pohov. Tohle je moje. To nebudeš mít na hraní.“
„Hm… to je škoda,“ ušklíbl se Erik a koukl na Toma. „Poslyš. Teď nám přivezou zboží, takže budeme mít kšeft, jo a dávej si teď velký pozor. Poldové to tady až moc kontrolují. No nic, já musím jít, tak čau,“ mávl na něj a vypařil se. Tom na něj taky mávl a otočil se na Tuta.
„Kdo to byl?“ zeptal se Tutanchamon ne příliš vesele.
„Jen kamarád. Z jeho řečí si nic nedělej. Je to pako, při mluvení nemyslí a hned všechno řekne, ale je to prima kamarád,“ Tutanchamon nevypadal moc nadšeně z toho, co slyšel, ale Tomova slova jej trochu uklidnila.
„Nepřišlo mi to moc zdvořilé, a navíc si myslel, že jsem žena,“ našpulil rty a koukal na Toma psíma očima. Tom se pousmál a políbil jej na našpulené rtíky.
„Nemysli na něj. Chtěl ti jen složit poklonu, že ti to sluší. Tohle je jeho styl vyjadřování.“
„Mám chuť mu za tohle nadat. Takhle by v mé době vůbec neobstál.“ Díval se Tut ještě jeho směrem, kterým odešel, a mračil se.
„Ale no tak, miláčku. Takhle se vyjadřuje většina lidí. Takhle jsme se naučili mluvit, a je to pro nás normální,“ pousmál se Tom a natočil si jeho tvář tak, aby se Tut díval jeho směrem.
„Kam ten svět spěje,“ povzdechl si Tutanchamon a políbil Toma. Tom se jen pousmál. Tut byl prostě stará škola a přišlo mu tohle vyjadřování neslušné, ale on si zvykne. Časem určitě.
Doma Tom udělal Tutovi ve skříni místo, aby tam mohli uložit jeho nové věci. Všechno tam pěkně narovnali. Bylo toho víc než místa ve skříni.
„Ehm… já myslím, že asi koupíme ještě jednu skříň, co?“ koukl na Tuta.
„Asi ano. Myslím, že už se to tam asi opravdu nevejde,“ uculil se Tut a dal Tomovi pusinku.
Tom mu omotal ruce kolem pasu a přitáhl si ho blíž k sobě.
„Jak se ti líbí tvé nově jméno?“ políbil ho na nosánek.
„Je hezké. Líbí se mi,“ Tom se pousmál. Když se pohybuje mezi takovými lidmi, s jakými pracuje, tak je možné vše, a falešné doklady, ty už jsou skoro jako samozřejmost.
„Tak vítej, Bille Kaulitzi.“ Přitáhl si jej za týl a hluboce jej políbil. Poté se oba chytli za ruce a jeli domů. Každý z nich našel to, po čem toužil. Tom lásku a někoho, kdo jej bude milovat, a Bill nový domov a milujícího člověka.
KONEC
autor: Tina
betaread: Janule
Kdyby byli kluci o něco mladší, tak bych si řekla, že by to i mohla být pravda =)
Bill mi občas opravdu připadá jako bytost z jiného světa =)
Přiznávám, že pro mě mohl být konec klidně i na dva díly a trošku podrobnější a taky mě zarazilo, co řekl Erik o zboží a policajtech, to bylo trochu divné.
A pochopila jsem správně, že pan Schindler byl něco jako reinkarnace Ajeho?
Každopádně Tutanchamon, z kterého se nám vyklubal Bill Kaulitz, to nemělo chybu, a Schindler měl pravdu, že Tom je pro něho ten pravý a že ho ochrání před všemi nástrahami světa =)♥
Tohle byla docela zajímavá povídka a druhá řada by rozhodně nebyla k zahození, třeba T+T po třech letech =)♥
nádhernej konec líp si to nemohla ani zakončit a můžu ti říct že na tuhle povídku budu hodně dlouho vzpomínat mám ji ráda …. třeba jednou příde druhá řada a můžeš se mnou počítat že si ji určitě přečtu 🙂
Když jsem uviděla za názvem povídky tu závorku, bylo mi to líto. Tuhle povídku jsem měla hodně ráda. Já jen budu, Tino, doufat, že napíšeš další tak vydařený příběh.
Aje riskoval hodně, musel Tommymu naprosto věřit. Ale je moudrý. Jsem ráda, že ho Tommy nezklamal. Na mou otázku jsem odpověď dostala. Mrazilo mě, když pan Schindler popisoval okamžik, kdy faraon skonal, to bylo velice smutné. Slib dodržel, s Tommym čeká Tuta šťastný život. Krásný a svobodný!♥
Když se probíraly doklady a nové jméno, bylo mi hned jasné, že tím jménem bude Bill Kaulitz. Ale v momentě, kdy Tommy řekl : "Vítej, Bille Kaulitzi." – zamrazilo mě znovu. Krásný okamžik, takový osudový.
Děkuji, Tino, za velmi pěkné chvíle, které jsem mohla díky tvé povídce s hrdiny příběhu prožít.♥
tahle povidka mi bude chybet. Je moc hezky napsana a zajimava. A Bill jako krasny Tut byl dokonaly
Oh. přemýšlím co napsat.. je to prostě nádhera.. a škoda že už je konec.. Fakt moc moc krásné.. 😉
Dúfala som, že Tom s tou svojou "prácou" skončí a nájde si niečo, kde mu nehrozí basa.
Snáď budú mať šťastie a budú môcť žiť šťastne 🙂
Ďakujem aj tu za krásnu poviedku, aj keď túto som čítala u Tiny na jej stránkach, poďakujem pre poriadok aj tu. 🙂
Veľmi krásna poviedka. Páčilo sa mi, že Tut odišiel s Tomom a bol strašne roztomilý, keď ničomu nechápal. 🙂 Verím, že tí dvaja mali šťastný život. Ďakujem za krásny zážitok.