autor: Mykerina
(Bill)
Ten Tom má teda odvahu, ale zase ví jak na mě. Ta jeho něžnost, a to, jak se chová, mohl bych mu dát šanci, ale v žádném případě mu to neusnadním.
Spokojen sám se sebou se vrátím do auta a drze si položím hlavu rovnou na Tomův klín. Radši zavřu oči, abych neviděl ten jeho vykulený výraz, jenže sotva je zavřu, ucítím dlaň na bříšku. Tom zatím nemá odvahu na nic víc, jenže tohle mu vydrží asi tak pět minut, než mě začne palcem hladit po holé kůži. Chytnu mu ruku a položím ji zase na tričko. Sotva ho pustím, už zase ji tam strká. Zase mu ji vyndám, zase ji tam strčí. Chvilku se takhle hašteříme, než nám Tom proplete prsty. Tohle mi nevadí, jen nevím, jak se bude tvářit Simone, až nás takhle uvidí, ale tohle ten dredatý cvok očividně neřeší. Spokojeně přivřu oči a nechám se ukolébat klidnou jízdou.
„Billy, vzbuď se,“ ozve se mi vedle ucha.
„Hmm,“ tak krásně se mi spalo.
„Coe?“zeptám se rozespale.
„Jedeme přes hranice.“
„A proto mě budíš?“ nechápu.
„Nečerti se, nesluší ti to.“ Dá mi lehkou pusu na rty.
„Co… co blbneš? Co rodiče?“ děsím se.
„Klid… máma spí a táta sleduje jenom cestu. Když tě poprosím, půjčíš mi na chvilku svoje rty?“
„Co… co si o sobě myslíš?!“ vyštěknu. Já si ho ještě nevybral.
„Promiň,“ špitne a sklopí zrak. Ne, Bille, nedívej se na něj… je tak smutný… ne… jsi zadaný… jen na chvilku…
„Co když nás uvidí?“
„Neboj,“ nakloní se ke mně a rychle mě začne líbat, jako by se bál, že si to rozmyslím.
Jeho tempo se mi ale nelíbí a začínám ho odstrkovat, nechce mě pustit.
„Tome!“ zoufale zakňučím.
Očividně pozná, že se mi to nelíbí a naprosto zvolní. S jemností mě hladí po vlasech.
Líbali jsme se, ale zvuk, který se ozval z předního sedadla, mě dokázal probrat zase zpátky do reality, a okamžitě jsem se začal od Tomových rtů odtahovat. Vyděšeně jsem pozoroval Simone, která na nás koukala.
„Já… ehm…“ koktal jsem.
„Myslím, že si musíme promluvit.“ Pronesla, na mě až moc klidně. Zoufale jsem se podíval na Toma, ale jeho oči propalovaly ty matčiny. Snad to byl souboj, kdo vydrží déle.
Mrknu na Gordona, nevšímá si nás a dál řídí.
„O čem bys chtěla mluvit? Myslím, že to není potřeba, určitě jsi pochopila, o co tady jde,“ pronese klidně bez mrknutí oka Tom. Její pohled se stočí na ruku, která je pod mým tričkem. Polknu.
„Simone? Co se děje?“ Gordon si nás začal všímat.
„Ale nic, miláčku.“ S tím se otočí dopředu, ale ve zpětném zrcátku nás pozoruje.
„Já… tě… zabiju,“ syknu na Toma a chci se mu zvednout z klína.
„Ne, lež.“ Zatlačí mě zpět.
„Ale…“
„Pššt… neřeš to.“ Jak neřeš to? Tohle Simone neměla nikdy vidět. Co si o mně teď pomyslí? Začínám hysterčit.
„Bille, uklidni se!“ pošeptá mi do ouška a lehce se ho dotkne rty.
„Ona nás viděla, chce to řešit.“ Kárám ho.
„Zařídím to, věř mi.“
Ta cesta trvala strašně dlouho. Delší trasu jsme si vážně vybrat nemohli. Jsem z toho otrávený. Nesnáším dlouhé úmorné drkotání mezi pouštěmi, což mi ty cesty v Itálii připomínají.
Tom usnul. Jsem docela rád, nevím, o čem bych se s ním bavil. Po tom, co nás Simone viděla, jsem neschopnej s ním jakkoliv komunikovat. Vyplašilo mě to a rychle jsem si sednul. Tom se mě sice snažil ukecat, ať si lehnu zpátky, ale nemohl jsem. Teď sedíme každý na jedné straně auta. Kašlu na to. Opatrně si ho chci položit do klína, jenže se mi nedaří a on se začíná probouzet.
„Klidně spi.“ Špitnu, když ho na sebe konečně stáhnu. Co s rukou? Můžu? Nemůžu? Chci? Nechci? Jak jsem řekl, jsem zmatený, až to bolí. Koho si vybrat? Davida znám dlouho, když jsem s ním, cítím se nádherně, na jiného bych se nepodíval, ale znám i tu druhou stránku jeho povahy. Tu bezohlednost, se kterou si mě bral. Oklepu se, sotva si na to vzpomenu. Jsou to dva dny a já to vidím pokaždé, když zavřu oči. Tohle už nikdy nikomu nedovolím. Husí kůži mám po celém těle a nestihnu zachytit slzu zoufalství, která mi utekla, sotva dostala příležitost. Usadila se přesně na znaménku, které zdobí Tomovu tvář. Okamžitě se na mě podívá.
„Proč pláčeš?“ pohladí mě. Přesně tohle potřebuju, potřebuju vědět, že mě má někdo rád, že mě ochrání. Připadám si tak moc opuštěný.
„Nepláču,“ možná, kdybych mu to řekl, možná…
„Proč mi lžeš? Chci ti pomoct.“ Pronese vážně. Můžu mu věřit? Další podpásovku bych už neunesl.
„Já… jsem sám, opuštěný…“ pípnu.
„Bille, nejsi opuštěný, jak tě to napadlo?“ chce si sednout.
„Lež, prosím.“ Zatlačím mu mírně na hruď. Poslechne a vyčkávavě na mě kouká.
„Nechci být sám, pomoz mi, Tome.“ Skloním se lehce k němu. Tom si mě lehce přitáhne a hluboce mě políbí. Hladí mě na krku. Připadám si žádaný, ale to, co udělá potom, mě vyděsí.
(Tom)
Nemohl jsem jinak, musel vědět, jak mě vzrušuje. Sotva jsme se totiž začali líbat, pocítil jsem tlak ve slabinách. Vzal jsem mu dlaň a přitisknul si ji na rozkrok. Cuknul sebou, jako by se spálil, ale držel jsem mu zápěstí.
„Klid.“ Zašeptám.
„Proč jsi to…“
„Musels vědět, co se mnou děláš,“ objasním mu své chování.
„Ale…“ chce namítnout.
„Toužím po tobě… Bille, dovol mi být s tebou… hýčkat tě, laskat… milovat se s tebou.“ Při posledním slově mě zamrazí, sotva si to představím.
„Ne, nikomu už to nedovolím.“ Vyštěkne.
„Pššš… ani mně? Bille? Dokážu být jemný, ale i vášnivý.“
„Nikomu.“ Sykne rozhodně.
„Byl už jsi vůbec někdy vzrušený? Měls orgasmus?“ mluvím o tom jak o počasí. Bill na mě vykuleně kouká. Tohle jeho chování mi dá jasnou odpověď, ale musím pokračovat.
„Takže ani nevíš, jaké to je, pronikat do jiného těla… ten pocit, když…“
„Dost! Přestaň!“ shodí mě ze sebe.
„Co se to tam zase děje?“ otočí se na nás máma.
„Nic, mami.“ Usměju se jako svatoušek, ale zjištění, že je Bill tak… tak nedotčený… a musím ho mít. Už jen ten pocit, že bych dobyl tuhle pevnost, mě naprosto láká.
*********************
Uběhly dvě hodin od chvíle, co mě Bill zase začal ignorovat. Mluvit na něj nemá cenu. Přejede mě zničujícím pohledem, pak zmučeným pohledem, a já si připadám jak debil.
„Bille?“ žádná odezva. Absolutní ignorace. Kouknu na mamku, jestli se nedívá, a když zjistím, že je tuhá, kdo by taky nebyl v šest ráno, že? Přitáhnu si ho za krk těsně k sobě.
„Co ti zase přelítlo přes nos?“ syknu na něj.
„Dej mi pokoj!“ z očí mu skoro šlehaj blesky.
„Hele, nemůžu za to, že si tak rajcovní a sexy. Nemáš tak vypadat, nediv se, že tě chci.“
„A přesně tohle je ten problém. Všichni mě chcete jenom ojet. Nezajímá vás, co chci já.“ Fňukne.
„Já tě nechci jenom do postele na jednu noc. Chci tě na více nocí. Chci tě celého a na dobu neurčitou,“ pronesu naprosto vážným hlasem a opravdu to tak cítím. Od té doby, co se tenhle rebel přistěhoval k nám, mám ho plnou hlavu. Bill na mě vykuleně kouká, tohle asi nečekal.
„Ehm… nevím, co říct.“ Sklopí oči.
„Řekni, že souhlasíš.“ Pohladím ho po ruce.
„Tome, jdeš na mě moc rychle, tohle nejde, nedokážu hned důvěřovat, ne po tom, co mi udělal David. Nezlob se.“ Odvrátí tvář. Něžně mu ji otočím zpět, ale nepouštím.
„Řekni, že se o to pokusíš, jo?“ nahýbám se k němu, chci cítit zase jeho rty, ozve se rázné zakašlání.
„Jsme tady.“ Pronese máma trochu prkenně… zřejmě to pořád nemůže skousnout. Jenže, zkazila mi šanci a vsadím se, že Billa zase rozhodila. Kouknu na něj, sklopená hlava a vlasy v obličeji má slova jasně potvrzují.
„Billy?“ špitnu. Zvedne hlavu a zadívá se mi hluboce do očí. Lehce se pousměju a vylezu ven.
************
(Bill)
Ok, ok, ok, teď se hlavně uklidnit. Přehrávám si zpětně celou cestu. Měl jsem hodně zvláštní, zmatené pocity, nevím, jak jinak to mám nazvat.
Vylezl jsem z auta. Moře, krásné, čisté. Donutilo mě to usmát se. Objaly mě něčí paže, mno něčí, moc dobře jsem věděl, kdo to je.
„Je tu krásně, viď?“ líbne mě na krk, zachvěju se.
„Tome, něco jsem ti řekl.“ Chci se mu vykroutit.
„Já ti taky něco řekl.“ Zapřede mi do ucha, ale pustí mě.
„Jdeme dovnitř, ne?“ rozeběhne se do domu jako malý, šťastný dítě. Radši nechci vědět, jak tahle dovolená dopadne, ale jedno vím jistě, Tom to se mnou nebude mít jednoduché.
autor: Mykerina
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
Vůbec ale vůbec to necápu ale líbila se mi věta "mluvím o tom jak o počasí"
moc hezký 🙂
Začíná to vážně zajímavě..:-) Už se těším na další dílek! 🙂
Mrtvý brouk alias Mykerina vstal opět z hrobu a jako nahlášení svého comebacku přidal další díl Opatrovníka. A jelikož je do něho polovina lidí hotová, jeden z nich právě skáče po celém pokoji a radostně jásá z nové části… xD
Jo, taky sem to moc nepobrala:D ale bylo to moc pěkný, jenom některý věci ujasnit:-)
mluvení o počasí, tak co, jak jinak o tom mluvit ne?:D
[3]: to neni začátek..před tim je ještě 7 dílů
hmm, už sem to pochopila:D
jenom to nemá označenou kapitolu, kdyby něco:D
Velice zajímavé..ještě jsem to moc nepochopila,ale vypadá to fakt slibně..těším se na další díl ^^
Jo ahaa..ono to má více dílů..:D:D mm..jdu číst ty první 😀
ten mu ještě zavaří…xD
Jupíííí! Opatrrovník je zpátky, alelůůůja :D:D:D
Mykerino.. já ti přes to ICQ něco provedu jestli v pondělí nenajdu 9. díl! xD xD
Juuu tomu nemužu uvěřit!!! Že je tu další dílek! Užasnýýýýýýýýýýýýý!!! Rychle pls dál…né že zas bude stávka !! xDD
hurááá pomalu jsem přestala doufat že tuhle povídku někdo ještě napíše, moc se mi líbí ;o) díkyyyy huráááá xDD
malo už nevím o co tam jde xD ale dobrej díl xP
Skvělé!!!!!Moc se těším na další dílky!!!!
Super, no Bill začíná povolovat, ale stejně mi taky připadá, že na něj jde Tom moc rychle. Měl by ubrat tempo, jinak je to super:-)
tak to byla celá věda u dílu chybělo číslíčko.. už to chápu:)
krásnej dílek 🙂 pls dál 😀 já už se těšiiim 😀
tak presne nech to nema stebou Tom jednoduche xDD
tak to teda já rozhodně chci vědět, jak tahle dovolená dopadne, a to hodně rychle :D:D