autor: Bitter
„Ahoj, tak ty jsi Tom?“ Zeptal se Andreas trochu nejistě dredáče před sebou a Tom jen pokýval hlavou.
„Já, četl jsem to na tý nástěnce a hned jsem ti psal.“
„Andreas?“
„Jo, vlastně jsme spolužáci, ale nevěděl jsem, kdo to psal, tak jsem hned zjišťoval situaci.“
„Neviděl jsem tě tady včera…“
„Jo, včera jsem tu nebyl… byl jsem nemocnej a musel jsem k doktorovi.“ Mávl Andreas rukou a Tom jen pokýval hlavou.
„No a jak dlouho teda hraješ?“
„Devět roků.“ Pousmál se Andreas a Tom jen uznale pokýval hlavou.
„To se hodí… zatím se ještě nikdo neozval a taky chodíme do stejný třídy… myslím, že budeš mít protekci… máš po škole čas?“
„Jo jasně.“
„Tak fajn… vezmu tě k nám na zkoušku, alespoň uvidíš, co hrajem a tak…“ Navrhl Tom a Andreas okamžitě nadšeně souhlasil.
…
„Ty jsou boží!“ Výskla Kerli a svalila se i s notesem v ruce na Billovu postel.
„Ještě to není ono… pořád mi tam nesedí ta vlečka… nechápu, proč musíš mít vlečku.“ Zavrtěl Bill hlavou a notes s návrhem jí vytrhl.
„Popelka měla vlečku.“ Namítla blondýnka a Bill jen protočil oči.
„Popelka měla vlečku.“ Namítla blondýnka a Bill jen protočil oči.
„Nejsi popelka, popelka byla chudá a musela makat, to tvoje pacinky neznaj.“ Namítl a Kerli se zašklebila.
On jediný jí tohle mohl říct. Byli kamarádi už od dětství a on byl její opravdový kamarád, takový, co s ní nebyl jen kvůli penězům jejích rodičů, a takový, který ji pokaždé uzemnil, pokud se chovala povrchně… měla k tomu sklon a Bill to pochytil od ní… Vlastně se hlídali navzájem.
„A bohužel, já nejsem víla, abych je nacpal do ořechu… ne s těma botama.“ Nakrčil obočí a Kerli jen svěsila ramena.
„Škoda, byl bys hezká víla.“ Nakrčila nos a rázem jí na hlavě přistál Andreasův polštář, který Bill rychle zvedl ze země jako svou zbraň.
„A bohužel, já nejsem víla, abych je nacpal do ořechu… ne s těma botama.“ Nakrčil obočí a Kerli jen svěsila ramena.
„Škoda, byl bys hezká víla.“ Nakrčila nos a rázem jí na hlavě přistál Andreasův polštář, který Bill rychle zvedl ze země jako svou zbraň.
Rázem se v pokoji rozhostila polštářová bitva.
„Ehm ehm…“ Ozvalo se ode dveří a pokoj zmlkl. Kerli uskočila od Andreasovy postele a pustila oba polštáře, kterými Billa mydlila, a Bill se s rudými tvářemi vyhrabal z peřiny.
„Koukám, že jdu včas, abych zachránil alespoň půlku pokoje… bohužel, ne tu moji.“ Pousmál se Andreas a Bill jen s rudými tvářemi sklopil pohled.
„A- ahoj… promiň jen – jen jsme blbli…“ Pípl a Andreas se zasmál.
„Koukám, že jdu včas, abych zachránil alespoň půlku pokoje… bohužel, ne tu moji.“ Pousmál se Andreas a Bill jen s rudými tvářemi sklopil pohled.
„A- ahoj… promiň jen – jen jsme blbli…“ Pípl a Andreas se zasmál.
„To je v pohodě, simtě…“ Mávl rukou a hodil svůj batoh vedle postele.
„No jo… ale stejně… jinak, Andy, to je Kerli, Kerli je ve druháku a zpívá… Kerli, to je Andreas, můj spolubydlící, a je taky na hudbě.“ Zadrmolil a ti dva si jen podali ruce.
„Ahoj, kdybys potřeboval s něčím pomoct, řekni, učitele mám v malíku.“ Usmála se Kerli na blonďáčka a ten jen s úsměvem kývl.
„No jo… ale stejně… jinak, Andy, to je Kerli, Kerli je ve druháku a zpívá… Kerli, to je Andreas, můj spolubydlící, a je taky na hudbě.“ Zadrmolil a ti dva si jen podali ruce.
„Ahoj, kdybys potřeboval s něčím pomoct, řekni, učitele mám v malíku.“ Usmála se Kerli na blonďáčka a ten jen s úsměvem kývl.
Byl z ní trochu nervózní, nějak teď nevěděl, na čem je, a jestli náhodou Billa a ji nevyrušil při něčem víc…
Budou si muset dohodnout pravidla o tom, kdo jak bude v pokoji, pokud si tam bude chtít Bill vodit Kerli, nerad by byl třetí kolo u vozu.
„No nic, já už budu muset jít, tak se mějte, kluci, jo a Bille, na tý vlečce trvám.“ Usmála se a v mžiku byla pryč.
Bill jen pokrčil rameny a nervózně se zasmál.
„Zas má rande…“ Zakroutil hlavou a začal sbírat polštáře, peřiny a povlečení ze země.
„Ona není tvoje holka?“ Zeptal se Andreas nejistě a začal mu pomáhat.
„Kerli? Ne, je to moje kámoška…“ Zasmál se Bill nad tou představou a neuniklo mu, jak se Andreas pousmál.
„Navíc, nejsem na holky, pokud ti to uniklo, myslel jsem, že je to dost jasný, když se na mě člověk podívá.“
„No… já nechtěl… nechtěl jsem tě posuzovat podle vzhledu a tak…“ Pokrčil blonďáček rameny a Bill mu narovnal na posteli polštáře.
„To neřeš… a jak jsi dopadl s tou kapelou?“ Zavedl Bill téma jinam a Andy si sednul na jeho postel.
„No, klukům se líbí, jak hraju a šlo nám to… Navíc Tom, co hraje taky na elektriku, je ve stejný třídě jako já… takovej hoper, vůbec mi k němu nesedlo to, co kluci hrajou…“
„T – Tom? Ho – hoper? Má… má dredy?“ Zakoktal Bill a ztuhl uprostřed pohybu.
„Jo…“ Kývl Andreas a vstal. „Bille, je ti něco?“ Šeptl opatrně a chytil ho za nadloktí.
„Tom je můj bratr… dvojče…“ Šeptl Bill a dřepnul si na zem. Zády se opřel o postel a zaklonil hlavu.
„Dvojče? Ale dyť jste úplně jiný…“
„To bys mě měl vidět bez šminek.“ Pousmál se Bill a Andreas dřepnul vedle něj.
„No a proč tě to tak překvapuje? Spíš by mělo překvapit mě, že jsi mi to neřekl.“
„No a proč tě to tak překvapuje? Spíš by mělo překvapit mě, že jsi mi to neřekl.“
„Já to nevěděl… včera jsme se viděli poprvý po sedmi letech a nebylo to zrovna růžový… Naši se rozvedli, víš, a Tom je u táty… nemohl skousnout to, jakej jsem, a mamka ho vyhodila. Tom si myslí, že je to všechno moje vina, a jak jsem včera poznal, tak mě za to nenávidí… ironie… celejch těch sedm let jsem si nepřál nic jinýho, než aby se vrátil, abych ho zase viděl, a pak se to stane a já bych dal všechno za to, aby se to vymazalo.“ Broukl a Andreas ho vzal nejistě kolem ramen.
„Třeba to nebude tak žhavý… budete spolu chodit do školy čtyři roky, nemůže tě celou dobu nenávidět nebo ignorovat. Víš co, já s nim hodim řeč.“
„Ne, Andy, to ne, vyhodil by tě z tý kapely a ve třídě by ti dělal peklo, radši dělej, že mě vůbec neznáš.“ Zakroutil Bill hlavou a opřel si ji o Andreasovo rameno, naprosto pomíjel fakt, že tím málem Andymu vypíchl jeho kočičí zelené oči vlasy.
„Ale děkuju.“ Broukl vděčně a Andreas se jen pousmál.
Nechal Billa dělat si z jeho ramene polštář a trpělivě naslouchal Billovu vyprávění o tom, co se vlastně mezi ním a Tomem stalo, zatímco vdechoval omamnou kokosovou vůni laku na vlasy.
Nechal Billa dělat si z jeho ramene polštář a trpělivě naslouchal Billovu vyprávění o tom, co se vlastně mezi ním a Tomem stalo, zatímco vdechoval omamnou kokosovou vůni laku na vlasy.
Bill chvilku vyprávěl a pak zase Andreas. Jen tam seděli a povídali si, bylo to fajn a Bill by nejradši zastavil čas.
Bylo mu tak dobře, opřený o blonďáčka, a nechtělo se mu zvedat se a jít se odlíčit a spát, protože byl unavený, statečně se držel, ale jeho oči ho pomalu zrazovaly a Andreas se jen vševědoucně usmál, když mu Billova hlava klesla o něco níž.
Opatrně ho vzal do náručí a odnesl ho do postele.
„Spinkej, ty Picasso.“ Pousmál se, když Bill něco zamumlal, přikryl ho a potichu se odplížil do koupelny…
„Spinkej, ty Picasso.“ Pousmál se, když Bill něco zamumlal, přikryl ho a potichu se odplížil do koupelny…
autor: Bitter
betaread: Janule
Na ďalšiu časť som sa tak strašne tešila, že keď som ju tu videla, hneď som sa musela pustiť do čítania 🙂
Áno, opäť si ma nesklamala 😉 Píšeš úžasným štýlom, že to človeka nenudí, je to nádherne dojemné a dokonca aj vtipné 😉 😀
Tú Kerli mám fakt rada 😉 takže nie že z nej nakoniec spravíš zápornú postavu! 😀 To by som nepredýchala…A som rada, že sú s Billom takí kamaráti 🙂
Oh, a Andreas je skutočne roztomilý…awwwww ♥♥♥ 🙂 A páčila sa mi tá veta o tom, že Billa nechcel posudzovať podľa vzhľadu, to bolo naozaj krásne 🙂 Potešilo ma, že to zobral tak dobre 😉 ale tak čo ja viem…možno aj on je na chalanov 🙂
A inak…podľa mňa Bill urobil dobre, že to Andreasovi všetko povedal 😉 aspoň na to nie je sám a ja si myslím, že budú skvelí kamaráti…alebo niečo viac? 😀 Určite by mi to nevadilo 😉 Mne prišlo nádherné, keď si oňho Bill oprel hlavu ♥ vtedy som sa mala chuť roztopiť 🙂 ♥♥♥ Taký dojemný okamih 🙂
Úžasný príbeh, strašne moc ho milujem ♥♥♥ a teším sa na pokračovanie 😉 🙂
Musím říct, že je skoro škoda, že je to twincest, protože Andy je tady naprosto úžasný…♥
Je mi ho líto, protože si tipuju, že se do Billa určitě zamiluje.
Krásně si s Billem rozumějí, Andy je prostě perfektní kluk do nepohody =)
A umí opravdu povzbudit a pohladit na duši, ta chvilka, kdy se mu Bill svěřoval se svým trápením byla přímo kouzelná ♥
"Spinkej, ty Picasso"…tak to mě dostalo, přišlo mi to hrozně láskyplné a miloučké =)♥
Příštího setkání Billa s Tomem se docela bojím, protože Tom umí být hodně nepříjemný a umí to dát pořádně najevo…Tak doufejme, že se nám polepší =)
Povídka je skvělá a už se těším na pokračování =)))
Tak toto bolo krásne a dojemné. Som rada že Andy prijal Billa tak ako ho prijal. TTento diel mi ale aj ukázal Bill že sa Bill trápil, keď Tom odičiel. Ja len dúfam že Ich najblyžšie stretnutie dopadne lepčie a Tom mu neublíži .
Bráško, jsem ráda, že tu bude povídka častěji. To ale víš xD
Andreas se mi tu moc líbí, aspoň zatím xD je na Billa milý, hodný… prostě náš milovaný Andy, že? xD Jsem zvědavá, kdy se dají dohromady a jak vůbec dojde k twincestu. Že by Toman žárlil? Možná. No každopádně chci další díl xD
mmm tohle je tak sladký a smutný zároveň..=) je to úžasná povídka a těšim se až se daj dohromady 🙂
jůůůjky jůůjky. Já taju. Nevim proč ale prostě z té scény mezi Billem a Andym jsem v kolenou. Budou spolu něco mít?? Já bych se vůbec nebránila. Byli by sladkej pár. A Tomana by to mohlo pekelně srát. Jo krásně jsem si to vymyslela 😀 No nechám se překvapit. Je mi jasné že ty mě nezklameš.
[4]: Čože ono to tu bude častejšie? 😀 to myslíš vážne? 😀 Aaaaaa to je skvelé!!! 😀 Bože! 😀
Och bože ja nemôžem z tej Kerli 😀 neviem prečo ale páči sa mi ako je šibnutá tým správnym smerom :D… a ako tu už bolo spomenuté ten Andreas sa k Billovi choval fakt pekne :)… to ako ho nechal opierať sa o seba a to ako ho odniesol do postele 🙂 to bolo naozaj strašne zlaté :)… bože som hrozne zvedavá ako sa Bill dá s Tomom dokopy :)… a dúfam že sa nabudúce spolu zase stretnú a ak sa to stane tak som zvedavá na Tomovu reakciu… myslím že moc pozitívna nebude ale snáď sa to bude len lepšiť :)… och bože milujem tento príbeh! je skvelý a skvelo napísaný 🙂
a já si přeju,a by byl Bill s Andym a zapomněl na Toma… tak x)