Obsession 48.

Jeli jsme a jeli. Slunce pomalu klesalo a začaly se tvořit červánky. Všechno bylo hezky zbarvené do červena, růžova a oranžova. Hory byly krásně osvícené. Zahlédl jsem značku oznamující, že bude brzy odpočívadlo. Jakmile jsem ho uviděl, napřímil jsem se.

„Brzdi, brzdi… Jeď tam…“ ukážu prstem. Bill jen kývnul a poslechnul mě. Sjel na odpočívadlo a zastavil. Rychle jsem se odpoutal a vystoupil. Opřel jsem se o auto a začal nadšeně pozorovat hory. Po chvilce ke mně došel i Bill a díval se na tu krásu společně se mnou. Pohoří a kopce byly krásně osvíceny a všechna okolní krajina byla v nádechu do oranžova a růžova.

„Vždy jsem si přál tohle vidět.“

„Já vím,“ usměju se. Obejmu ho kolem pasu a položím si hlavu na jeho rameno. Bylo mi tak krásně. Cítil jsem se opravdu šťastný. Měl jsem Billa, miloval ho jako on mě, hádka byla zapomenuta a my si plnili sny. Co víc si přát. Když se na něj po chvíli kouknu, vypadá jako by se mu snad chtělo plakat. Je dojatý.

„Děkuju,“ šeptne jen tiše a políbí mě.

„Já děkuju. Děkuju za to, že jsi tu se mnou,“ vezmu ho za ruku a jemně ho líbnu na čelist.

„S tebou je všechno tak nádherný, Tomi,“ přivine se ke mně.

„Až na ty svoje šílený výpadky jsem v tom překvapivě dobrý,“ řeknu sebevědomě a potěšeně.

„Truhlíku,“ cvrnkne mě do nosu. Jen ho se smíchem políbím a zas obejmu. Stojíme tam tak dlouho, dokud slunce nezapadne. Jenom si tiše užíváme té krásy a toho druhého. Nemá cenu mluvit. K tomu slova stejně nestačila. Nakonec jsme nasedli a jeli dál.

Po nějaké delší době jsem zahlédl sjezd na Palm Springs.

„Tady odboč. Dáme si tam někde večeři,“ řeknu Billovi.

„No, zrovna jsem ti chtěl oznámit, že mám hlad,“ usměje se nevinně a odbočí. Zasměju se a začnu na GPS hledat nějakou dobrou restauraci. Nakonec ho navedu k pěti hvězdičkové restauraci s názvem – Aldente Pasta. Byla asi dvou patrová, byla bíle natřená a někde obložená červeným dřevem. Kolem byly záhonky s bambusy a různými keříky. Bill zaparkoval, vypnul motor a odpoutali jsme se.

„Zvenku to vypadá pěkně, ne?“ usměju se. Nakouknul a přikývl, že ano. Jakmile jsme vystoupili, dlouze se protáhnul a teprve pak se natáhnul pro svou tašku. Zamknul auto a hodil po mně klíčky.

„Patří jen a jen tobě,“ usměje se a jde směrem ke vchodu do restaurace. Doženu ho a vezmu ho kolem pasu.

„Stejně jako ty,“ nakloním se k němu s úsměvem.

„Přesně tak,“ dá mi pusu na tvář a vejdeme.

„V tom případě už víc k životu nepotřebuju,“ rozhlédnu se. Věnuje mi sladký úsměv a pohladí mě nenápadně po zadku. Se smíchem ho přes tu ruku plesknu a to už nás přivítá hosteska. Na to, jak je tu to krásný, tu skoro nikdo není. Takže předpokládám, že problém bude v ceníku. Ale to mě netrápí. Požádám ji o nějaké soukromé místo a ona nás zdvořile dovede do horního patra, kde nám udělí box jenom pro nás dva. Poděkujeme jí a usadíme se.

„Tak tady se mi líbí,“ řeknu s úsměvem. Nikdo tu vůbec není a i kdyby ano, není sem vidět.

„To mně taky. Je to tu takové… na úrovni, příjemné a to jednání se mi líbí taky. Nikdo se ti nevtírá a rád ti přitom vyhoví,“ odvětí Bill a koukne se na mobil. Jen přikývnu a sleduji ho.

„Nic nového,“ vloží si mobil zpět do tašky a odloží ji. „Mm, na co máš chuť?“

Nadechnu se, ale akorát se objeví servírka.

„Dobrý večer, vítám vás v našem podniku Aldente Pasta. Budu vás dnešní večer obsluhovat a mé jméno je Bree,“ podá nám každému jídelní lístek, opravdu tlustý jídelní lístek. „Dáte si něco k pití?“

„Já bych si dal… asi jenom nějakou minerálku,“ požádám ji. Přikývne a podívá se na Billa.

„Já taktéž,“ usměje se na ni Bill. Když odejde a nechá nás vybrat si jídlo, Bill do mě pod stolem hned kopne. „To je chování, co? Tohle by se u nás měli učit taky, pff…“ odfrkne si a hned se vrhne na jídelní lístek. Jen ho pobaveně sleduji, až nakonec zavrtím hlavou a zakoukám se do jídelního lístku. Sice už vím, co si dám, ale můžu si prohlídnout, co tu mají. Projel jsem všechny stránky. Měli tu francouzskou kuchyni, italskou, čínskou, mexickou a i ostatní normální jídla. Páni, tak to byl výběr. Kuchaři tu musí být pěkní profíci.

Odložil jsem lístek a akorát přispěchala servírka, jako by snad slyšela, že jsem ho položil.

„Prosím, tady to máte,“ postavila před nás skleničky s minerálkami. „Už jste si vybrali nebo mám přijít až za chvilku?“

„Já si dám špagety. Mám chuť na pořádný italský špagety,“ zasměju se. Bill ještě chvilku přemýšlí.

„A víte co? Dám si je také,“ usměje se. Servírka se hned usměje.

„Tak nám dejte jednu velkou mísu,“ požádám ji. Ačkoli se podiví, přikývne.

„Samozřejmě. Budete si přát ještě něco dalšího?“

„Ne, uvidíme až po jídle. Díky,“ usměju se. Bree kývne a odejde. S úsměvem se podívám na to krásné stvoření před sebou.

„Jednu velkou mísu,“ zopakuje Bill po mně. „Copak máš v plánu, hm?“ opře se lokty o stůl a nahne se tak víc ke mně.

„Uvidíš, andílku,“ našpulím pobaveně rty. To bude koukat, co já vymyslel.

„Ty nevidíš ty rohy?“ pozvedne obočí se smíchem.

„Vidím. To je běžný, když má anděl sex. To mu pak narostou takovýhle rohy jako tobě, aby bylo vidět, že už není nevinný,“ směju se. Ano, další moje úžasná teorie.

„Doopravdy? A co když mi ty rohy budou s přibývajícím sexuálním životem růst?“ řekne naprosto vážně, ale cukají mu koutky.

„Tak ti je budu láskyplně denně pilovat,“ zaculím se. V tom Bill už jen vybuchne smíchy, až si začne mlátit do stehna.

„To abychom… hah, nakoupili hodně pilníků.“ Sotva dýchá. Jen pobaveně zavrtím hlavou a s úsměvem ho sleduji. Miluju, když se směje. Je tak rozkošný a krásný jako nikdy jindy. Po chvíli se uklidní a napije se trošku vody.

„Sakra, tys mi dal.“

„Promiň,“ řeknu omluvně, ale nadále se usmívám. Natáhne ke mně ruku a usměje se. Položím ruku na jeho a jemně ji vezmu do dlaně. Neustále mě jen tiše sleduje.

„Copak?“ šeptnu a pohladím ho palcem po dlani.

„Právě, že nic. Je mi dobře,“ šeptne. Usměji se ještě víc.

„A na tom je něco špatného? Opravdu si myslíš, že nemůžeme mít štěstí?“ pozvednu mu ruku a jemně ji políbím.

„Myslím, že ano. Jen jsem se s takovým velkým přívalem ještě nesrovnal. Být šťastný je velký rozdíl oproti tomu být šťastný s tebou,“ nahne se přes stůl ke mně. Snad bych se v tuhle chvíli i rozbrečel. Ale rozptýlily mě jeho rty. Vyšel jsem mu vstříc a jemně k němu rty přitiskl, nasál je a vydechl.

„Miluju tě. Neumím si ani představit, jak by to teď bylo, kdybych tohle mezi námi včas ukončil. Nechci na to raději ani pomyslet. Bylo to mé nejlepší rozhodnutí v životě a nikdy nebudu litovat té noci, kdy jsem tě poprvé políbil,“ řeknu polohlasně. To křehké stvoření jen zlehka přivře oči a pak se na mě znovu podívá.

„Děkuju,“ řekne tiše a pohladí mě po tváři. „Víš, ze začátku jsem si říkal, že bych to měl ukončit. Že bych snad měl i radši dobrovolně odejít, protože vím, že by mě to stále lákalo a toužil bych po tobě víc a víc. Ale tu noc, cos mě políbil. Ten okamžik, kdy ses mě dotknul, líbal mě, hladil a měl ses ke mně a já k tobě blíž a blíž, se to uvnitř mě zlomilo a já si řekl, že už nikdy nechci a ani nemůžu přestat. Nikdy nechci, aby to skončilo. Za jakékoli situace ti stejně vždy budu patřit a budu tě milovat. I kdybys udělal něco, co by mě zlomilo navždy, moje láska k tobě bude pořád stejně tak silná,“ dívá se mi upřeně do očí. Polknu a zabolí mě v hrudi. Uvědomím si, že mi jenom tak rychle a silně buší srdce, jako by se každou chvíli mělo vydrat z mé hrudi. Tyhle naše výpadky, kdy si vyznáváme city, bych fakt někdy radši vymazal. Připadám si jako citlivý blbec.

„Bille…“ hlesnu ochraptěle a sám se podivím svému hlasu. „Nevím, co na to říct. Vážně jsi mě teď… tak strašně zaskočil. Nedokážu slovy ani vyjádřit, jak moc to pro mě znamená a jak moc tě miluju.“ Nevěděl jsem, co víc mu říct. Proto jsem se k němu naklonil ještě víc, vzal ho za ruku a přiložil si ji k hrudi. Musel to cítit, prostě musel. Protože to bolelo.

„Já tě taky miluju a nikdy tomu nebude jinak,“ dořekne. Jakmile ucítí to moje zběsile bušící srdce, pootevře pusu. „Oh, to buší zatraceně rychle. Uklidni se nebo mi tu dostaneš infarkt,“ usměje se a něžně mě políbí. „Ale jsem si jistý, a to na sebe nechci nijak poukazovat, že bije pro mě. Ale to moje zase jen a jen pro tebe,“ políbí mě znovu.

„Navždycky,“ odsouhlasím tiše a polibek mu začnu co nejjemněji oplácet. Líbá mě s největší opatrností, jako by se snad bál, že se mu rozplynu, rozbiju nebo rozteču. Ale když zaslechne kroky, odtáhne se. Rychle si olíznu rty a pustím jeho ruku.

Servírka Bree s úsměvem vejde.

„Prosím,“ dá doprostřed stolu velkou mísu plnou špaget. Mmmhm, už teď se mi sbíhají sliny. A z mého plánu ještě víc. „Nechte si chutnat.“

„Děkujeme,“ kývnu za oba a ona zas odcupitá. „Mňam.“

„Wow, tak tohle jestli sníme, tak se do toho auta nenacpeme,“ zasměje se a podívá se na to. „Vypadá to ale dobře, hodně dobře. A já mám hlad.“ To, že se nevejdeme do auta, opravdu není ten strach, který mám z tohohle jídla…

„Počkej ještě,“ zastavím ho rychle a vytáhnu zapalovač z kapsy. Zapálím nám tu na stole svíčky a nadšeně zas zapalovač schovám. Bill zatleská a zasměje se.

„Teď je to to pravé.“

„Rozhodně,“ usměju se a políbím ho. Zas dosednu, vezmu do ruky vidličku a natočím na to nějaké špagety. Přistrčím mu je s úsměvem k puse.

„Hodláš mě krmit?“ uculí se a pootevře pusinku. Jazykem postrčí špagety k sobě a tak sousto přijme. „Mm, vynikající.“

„To je dobře,“ zasměju se. „Doufal jsem totiž, že takhle tě bude bavit jídlo víc, a víc toho sníš,“ řeknu mu pravdu. Naberu si další špagety a dám si je částečně do pusy. Jejich konec natočím na vidličku a přistrčím to Billovi k puse. Takže až si to vezme do pusinky a začne sát a já taky, určitě si každý umí domyslet výsledek. Usměju se a čekám. Hned se roztomile usměje. Saje a saje, ale pomalu. Tváří se při tom tak svůdně. Zbývá už jen maličký kousíček do našeho střetnutí. Rychle ten kousek vsaji a narazím do něj. Se smíchem se mu dostanu až do pusinky.

„Mhmmmm,“ snaží se nesmát. Nakonec se odtrhnu a s úsměvem to spolknu.

„Bude tě to víc bavit?“ zeptám se. Mě rozhodně ano.

„Já bych se najedl tak i tak, ale tohle se mi tuze líbí,“ uculí se.

„Tak otevři pusu,“ přikážu naoko vážně, natočím špagety a jejich konec mu dám do pusy. Nadzvednu se a zezdola je nasaji, div si nenamočím obličej do mísy. Se smíchem začnu sát a zas se narovnám. Bill začne závodit. Saje rychleji, alespoň rychleji než předtím. Po chvilce se dostane až k mým ústům. Ale schválně nechá finále na mně. Taky schválně přestanu a jen ho provokativně pozoruji a vyčkávám. Nakonec špagety nasaje on a líbne mě tak i na rty.

„Pojď sem, ty moje prasátko,“ zasměju se a za bradičku si ho k sobě přitáhnu. Slíbu mu omáčku kolem pusinky, a pak ho sladce políbím.

„No, tak se stalo, no,“ nevinně se pak uculí a olízne si rty. Vezme si vidličku a namotá na ni špagety. Dá mi ji k puse. „Papej taky.“ Tak tedy poslechnu a to sousto sním sám. Pak hned namotám na svoji vidličku sousto pro něj a dám mu ho k papulce. Poslušně to spapá. Potom udělá totéž on. Pak zase já. Pak zase on. A takhle se to střídá do té doby, dokud v míse zbude jedna, poslední špageta. Tu si dáme samozřejmě napůl. Tentokrát slíbává omáčku ze rtů Bill mně.

„No, tak mám pocit, že si asi rozepnu kalhoty,“ řekne naprosto vážně a trošku se po židli sveze níž. Poplácá si bříško. „Vypadám jako v devátém měsíci těhotenství, že ano, tatínku?“ usměje se.

„Samozřejmě, miláčku,“ řeknu se smíchem a napiju se. Pořádně si otřu ubrouskem pusu a jen ho sleduji. Po chvíli udělá totéž a pohladí se po tom břiše.

„Už kope,“ zasměje se. Jenom ho s malým úsměvem pozoruji. Kéžby to tak byla pravda, Billy. Ale nikdy nebude… Sám se podivím vlastním myšlenkám. Odkdy já toužím po dítěti? „Tomi, vlastně… pojedeme v noci, nebo se půjdeme někam vyspat? Nebo to zakempíme v autě?“

„Přespíme v hotelu, ale není ještě ani 8, pojedeme dál,“ řeknu. Tiše vydechnu a zadívám se na stůl.

„Dobře,“ kývne na souhlas.

Vytrhne mě z myšlenek až Billův hlas.

„Děje se něco?“ Rychle vzhlédnu a pohotově se usměji, i když mi o dost poklesla nálada.

„Ne, všechno v pořádku,“ ujistím ho. Nemám rád, když se trápí tím, že mě něco trápí. Nakonec jsem zaplatil a vyjeli jsme dál, tentokrát jsem řídil já.