Lekce lásky 17.

autor: Catherine

„Bille, přestaň honit tu propisku a raději se soustřeď na matiku,“ vydechnul Tom a zakroutil hlavou.

„Nehoním propisku,“ vyplázl Bill jazyk a příklad začal počítat. Za tu dobu, co ho Tom doučoval, se naučil matiku chápat.

„Dobře. Tak nic nehoníš,“ zakroutil Tom hlavou a postavil se. Poodešel k oknu a podíval se z něj. Přistoupil na bratrův názor. Nechtěl se zbytečně hádat kvůli maličkostem. Věděl, že Bill díky své tvrdohlavosti stejně nikdy neustoupí. Nemělo to cenu.

„Tomi, Tomi, podívej! Já to vypočítal! A je to dobře!“ povykoval Bill šťastně a pyšně ukazoval na papír, na kterém byl správný výsledek složitého příkladu. Měl sám ze sebe radost. Před měsícem by ani nedoufal, že se někdy něco takového podaří. Tom si papír převzal a očima rychle seběhl celý postup příkladu. Párkrát zamrkal. Nedokázal uvěřit tomu, že to Bil zvládl vypočítat sám a má to bez chyby. Navíc za takovou chvilku. Příklad byl složitý a on sám nad ním přemýšlel půl hodiny.

„Jsi šikovný, bráško. Jen tak dál,“ usmál se dredáček a Billa pohladil po vlasech. Otočil se a dál zamyšleně koukal z okna.

„To je vše? Jen mi řekneš, že jsem šikovný a ‚jen tak dál‘? Neodměníš mě, nic?“ vydechl zkroušeně černovlásek a posadil se na židli. Smutně sklopil hlavu a špičkou nohy kopal do malého koberce. Nafouknul se.

„Jsi moooc šikovný,“ zasmál se Tom a před bratra si klekl.

„Hmm…“ zamručel Bill na oplátku a povzdechnul si. Opřel se o opěradlo.

„Dobře. Jsi opravdu hodně  šikovný. Zasloužíš si sladkou odměnu. Já sám jsem ten příklad počítal půl hodiny,“ pousmál se dredáček a objal své mladší dvojče. Pevně a ochranitelsky ho k sobě tisknul a hladil ho po zádech.

„Jo? Dostanu sladkou odměnu?“ olízlo si mladší dvojče rty.

„Dostaneš tu nejsladší odměnu,“ zazubil se Tom a kousek se od Billa odtáhl. Naklonil hlavu do strany.

„Tak dobře,“ Bil přivřel oči a nastavil Tomovi své rty. Lehce se usmíval.

Tom na nic nečekal. Také  přivřel oči a pomalu se k Billovým rtům přibližoval. Hladilo ho u toho po tváři a tiše vydechoval. Po pár sekundách nechal jejich rty do sebe zapadnout. Chvilku jen tak setrval a vychutnával si okamžik spojených rtů. Jakmile vycítil z Billa stoupající nespokojenost, svými rty opatrně pohnul a těžce vydechnul. Nechápal, co se s ním děje. Nikdy necítil nic takového… Kouzelného. Až v posledních dnech s Billem. Líbilo se mu to.

Dvojčata si navzájem laskala rty a nevnímala okolí. Byla jako v jiné dimenzi. Objímali se a hladili po celém těle. Do rtů si šeptali…

„Billi, zatraceně moc tě miluju,“ vydechl Tom šťastně a k Billovým rtům se znovu přisál.

Ani jeden z chlapců neslyšeli kroky na chodbě, které patřily Simone. Byli až moc zaujati sebou. Přeslechli i klepot na dveře…

„Kluci?“ zamrkala Simone a zůstala stát jako zařezaná. To, co viděla, ji zarazilo. Všímala si změn mezi jejími syny, ale netušila, že jsou to až takhle moc veliké změny. Nasucho polkla a zakroutila hlavou. Zvýšila hlas, když se nedočkala žádné odezvy.

„Bille?“ zkusila. Nic. Černovlásek jenom spokojeně zamlaskal a pevněji Toma obejmul.

„Tome?“ žena zkoušela zvolat jméno druhého syna. Zdálo se jí to nemožné. Nemohla to být pravda… Nechtěla tomu věřit.

„Lásko, počkej. Někdo mě volá,“ zašeptal do černovláskových rtů dredáček a kousek se odtáhnul. To, co viděl, se mu nelíbilo. Jako by se najednou probudil. Rychle zamrkal a pustil Bila úplně.

„Mami…?“