Liebe, du bist meine 10.

autor: Sch-Rei

„Oh,“ vydechnul Bill a přiložil si dlaně na obličej. 
„Vždyť… Já to vím, že jsem a jak nemocný, Tome. Jen… Musí to být problém v tom, abych mohl být s tebou?“ zašeptal a zvedl tázavý pohled k Tomovi. Věděl, že zítra musí odjet, že zůstat nemůže už jen proto, že ho jeho vlastní matka nechce. Nechtěla ho? Nechápal, jak si může myslet, že takové odloučení od druhé osoby může přinést jen něco dobrého, ale ono tomu bylo přesně naopak.  
„Neříkám, že… je to problém,“ zakroutil Tom hlavou. Nebyl to problém, jen to byla věc, která je mohla o vztah dříve či později připravit. 
„Ale… ano, je to problém a není to jediná věc. Zítra musím s Gordonem odjet, víš? Doma… U vás zůstat nemůžu.“ Ani představit si nedokázal, jak by jejich matka reagovala, kdyby se objevil ve dveřích jejich domu. Tom se pousmál. 
„Můžeš u nás zůstat,“ kývl se spokojeným výrazem ve tváři. Billovi vystřelily koutky úst do mírného úsměvu – znal moc dobře tenhle Tomův pohled.  

„Máš nápad?“ usmál si Bill a zvedl tázavě obočí.

„Ne, mám plán,“ přikývl Tom s velmi důležitým pohledem na Billa. Jo, měl plán, byl tady ten… důležitej. Zakroutil hlavou a zasmál se. 
„Plán… Oh, tajná mise?“ zasmál se Bill.  
„Velmi tajná. Budeme potřebovat… velkou krabici, balicí papír, stužku, a tak dále…“  
„Ne, Tomi… Vážně, jaký je ten plán?“ usmál se Bill a pohladil Toma po paži. Měl rád, když se takhle Tom choval, jen… Zajímal ho jeho nápad. 
„Myslím to s tou krabicí a stužkou opravdu vážně, Bille, jen… ten balicí papír bude problém, nikde neseženeme tolik stejného papíru. Je před Vánocema,“ povzdechl si dredáč. Jo, měl dokonale vymyšlený plán, který bylo potřeba uskutečnit, jen teď tady byla otázka, a to… Jak? 
„Nebudu mámu uplácet dárkem, přece.“ Bill zakroutil hlavou. Tom chtěl, aby mámě dal velký dárek? Blbost, ani ta největší a nejdražší věc by ji určitě neuplatila. Znal ji moc dobře. 
„Ty? Ne. To já,“ zazubil se Tom. Jeho plán byl daleko promyšlenější, než si jeho bratr myslel, ale přesto byl tak moc primitivní. Myslel, že tohle by vyjít mohlo… Jejich máma nikdy nevracela ani neodmítla dárek, že?

Večer

„Další obchod? Tomi, bolí mě… Všechno,“ zakňučel Bill a pevněji stisknul ruku bratra. Procházeli nákupním centrem, hledali různé blbiny, jako třeba právě ta Tomova stužka a balicí papír, o kterém pořád mluví. Oboje už sehnali, Bill jen nechápal, na co jim takové množství balicího papíru a růžové stužky bude. Nechápal vůbec nic. Tom ještě sháněl různé drobnosti pro rodinu na Vánoce a tak dále. Pořád mluvil o svém dokonalém plánu, jak budou spolu… Bill v tom měl zmatek. 

„Ještě vydrž, musíme ještě… Jo, támhle,“ usmál se Tom a vlekl za ruku své unavené dvojče do obchodu s oblečením. Bez přemýšlení strčil Billa do převlékací kabinky a hodil mu tam jeden z červených… Cože? 
„Proboha, co to…?“ otázal se Bill. Držel v ruce jeden z těch… Santovských oblečků, jen trošku… víc upravený. Byl to úzký kabátek, červené tílko a krátké šortky. Bill se zašklebil. Nevypadalo to nijak extra… úžasně. 
„To si zkus, prosím. Závisí na tom náš společný život, zasmál se Tom a zatáhl závěs kabinky. Mezitím, co odešel hlouběji do obchodu a prohlížel si další věci, Bill ze sebe sesoukal oblečení a pokoušel se na sebe natáhnout červenou hrůzu. Pokoušel se přijít na to, co má Tom za plány. Napadlo ho, že Tom dostal nápad převléct ho za Santu a mít do konce života Vánoce, nebo že si dovedl přítelkyni ze severního pólu, které ukradli sáňky a nemá se jak vrátit domů, tak u nich bude muset zůstat zamuchlaná s Tomem v peřinách…  

„Hey, vnímáš?“ zasmál se Tom, když vletěl do kabinky a prohlížel si Billa v červeném oblečku. 
„Náhodou… Sluší ti to,“ usmál se a pohladil černovláska po tváři, Bill se začervenal. Vůbec si nemyslel, že mu to slušelo. Jeho dlouhé štíhlé bílé nohy byly skoro celé odhalené, kabátek mu napravo padal z ramene, ale to neřešil. Tílko bylo hodně uplé, byla vidět jeho pro něj nedokonalá, až příliš štíhlá postava. 
„Tohle ti ještě chybí,“ usmál se dredáč a posadil na Billovu pocuchanou hlavu červenou čepičku. Bill našpulil rty a dal ruce v bok. Podíval se do zrcadla. Dobře… Nebylo to zase tak příšerné, možná i… vypadal trošku roztomile? Tom zatáhl závěs kabinky a s malým úsměvem na tváři si stoupnul před Billa. Opatrně ho obejmul okolo boků, sledoval Billovu tvář, jak se malinko červená a jak jeho oči směřují někam do podlahy. Černovlásek nesměle položil dlaně na bratrova ramena, zvednul k němu pohled. 

„T-Tomi, já…“ šeptnul nejistě Bill a zamrkal. 
„Copak?“ usmál se Tom a vytáhnul obočí. Bill si skousnul ret. 
„J-já… Já mám hlad,“ šeptnul a zazubil se.