autor: Clarrkys
Jsem tu zpátky s mojí další povídkou, která by měla spolu s I’ve been dying to save you patřit k těm lepším, které jsem kdy napsala 🙂 Je to pro mě neobvyklé téma, i když jsem si všimla, že se tu tahle mystická tématika v poslední době objevuje častěji. Snad vás už neomrzela a rádi si zkusíte můj pokus přečíst… Chtěla bych taky tímhle úvodním proslovem přivítat do říše twincestu moji kamarádku Kiku, která si ho oblíbila díky už jednou zmiňované povídce 🙂 To ona mi vymyslela postavy i děj, takže jí za to moc děkuju a snad ji v jejich představách nezklamu. Teď už se ale pusťte do čtení, nebudu vás zdržovat 🙂 Clarrkys.
Ostré nehty se mu zarývaly do zad, kde tvořily krkolomné cestičky a neznámé mapy, a zpod tenkých červených proužků začaly vytékat drobounké kapičky krve, které se mísily s jeho potem. Na oplátku svými pěstěnými a značně dlouhými černými nehty drápl do bledé tváře blonďáka a ihned malou ranku ošetřil svým jazykem. Prohnul se v zádech s výkřikem a mezi stehny více stiskl tělo blonďatého ďábla. Zaťal svaly na nohou a začal sebou proti jeho tělu pohybovat rychleji. Rukou si prohrábl černé vlasy a hlasitě vzdychal v rytmu přírazů.
Na jeho bocích se tvořily načervenalé otisky od upocených dlaní blonďáka, které ho pevně svíraly. Ostré nehty mu vytvořily bolestivou cestu přes celé stehno, od boku až po koleno. Vykřikl, sehnul se a zakousl se do blonďákova krku, hned vedle klíční kosti. Jakmile ucítil jeho krev na jazyku, začal tu vazkou tekutinu chviličku sát. Poté se odtáhl, spokojeně si olízl rty a dál oba pokračovali ve své uspokojující činnosti…
***
„Dělej, vstávej… mám hlad,“ Bill se soukal do svých úzkých kalhot a potom si přetáhl přes hlavu triko. „Tak pohni!“
Blonďák dál ležel spokojeně na posteli a hladil se po břichu. „Není kam spěchat. Teprve je šest.“ Zasmál se a pomalu se začal šourat z matrace.
„Chci tam být co nejdřív, už se stmívá. Nezapomeň na dnešní lunu a za hodinu už je tma.“
„Přeháníš… přiznej se, že máš strach?“ Andreas se zasmál Billovu výrazu a Bill po něm hodil jednu svoji tenisku.
„Nemám z ničeho strach, tak drž hubu…“ Andy ji po něm hodil zpět a Bill se mohl obout.
„Ty? Seš podělanej strachy!“ Smál se do chvíle, než se k němu z chodby nepřiřítil Bill. Sednul si na jeho nahý klín a začal rty laskat jeho ucho. Andreas spokojeně zamručel a chytl Billa za zády.
„Ještě jednou to řekneš, a nikdy ti už nedám… Jasný?“ Zašeptal posměšně, ale pořád ještě trochu uraženě Bill a vstal. „Už odcházím… jestli nebudeš do minuty na parkovišti, tak jdu bez tebe.“ Pohladil blonďákovu vypracovanou hruď, která už byla jako led, a odešel ven s bouchnutím dveří. Andreas se pro sebe usmál, vstal z postele a otevřel skříň, aby si prohlédl, co si vzít na tebe. Věděl, že Bill bez něj na lov stejně neodejde…
„Kde jsi takovou věčnost?“ potáhl Bill z cigarety a pomalu se loudavým krokem vydal k lesu.
„Vždyť už jdu…“ Andreas se k Billovi připlížil z boku a objal ho přes pas, když se už přiblížili do blízkosti temnoty lesa.
„Zkus si mě chytit.“ Bill zmáčkl Andreasův zadek, zasmál se a svižně se rozběhl do tmy. Zdálo se mu, že z dálky slyší vytí, ale nevěnoval tomu žádnou pozornost… Andy by ho upozornil, má lepší sluch než on.
Za okamžik byl už v půli lesa, v půli cesty do vedlejší vesnice. Nebudou si přece ničit svoje malé městečko. Andreas byl daleko za ním, vždy byl pomalejší.
Každý upír má jinou přednost. Bill mohl běžet rychlostí, o jaké se jinému upírovi nikdy nezdálo, dobře uměl vnímat pocity okolních lidí, hlavně jeho obětí. Už dopředu věděl, koho si vybere, i když toho člověka ještě ani neměl před očima. Vnímal jeho strach ze tmy, strach z praskajících keřů podél chodníku na jeho cestě z práce. Miloval pocit bolesti jeho obětí, když je svíral v náručí polomrtvé… Za to Andreas měl dokonalý zrak i sluch, svoji vyvolenou oběť viděl, i když byla ještě za rohem. Měl taktéž obrovskou sílu, uměl Billovi občas ublížit při jejich sexuálních hrátkách, když se dožadoval více rozkoše pro svou osobu. Oba dva se navzájem doplňovali a jejich souznění bylo dokonalé.
Žili spolu v jednom bytě už dva roky. Od té doby, co na sebe narazili v baru… upír vždy pozná druhého upíra i na vzdálenost mnoha kilometrů. Přeskočila mezi nimi jiskra touhy a ještě v ten den spolu zažili velice bouřlivou noc plnou krve a bolestných výkřiků…
Hned věděli, že jsou stvořeni jeden pro druhého… Nebyla to žádná láska, jenom společný život dvou upírů, který byl tak jednodušší pro ně oba. V noci si pomáhali na lovu a přes den spolu řádili v jejich malém bytečku. Oba byli spokojení.
Bill se zastavil v půli kroku při jeho vytrvalém běhu přes několik desítek kilometrů hluboký les. Uslyšel, že kousek od něj musela prasknout velká větev. Lesní zvěř to být nemohla… kdyby byla, poznal by to.
„Andreasi?“ Nejspíš to byl Andreas, který si z něj jenom dělal srandu… určitě chtěl dosáhnout toho, aby se Bill bál. Věděl, že nemá ještě natolik vyvinutý čich, aby rozeznal pachy zvířat. Přece jenom byl Bill upírem jenom několik desítek let, jeho vývoj zdaleka neskočil… „Andy, nech toho!“ Znovu se ozvalo zapraskání, ale o pár metrů blíže k němu.
Opravdu začínal mít strach. Andreas by ho tak dlouho neprovokoval, protože věděl, že by s ním Bill pak několik dní nemusel spát. Prostě by si na to našel někoho jiného,k a pak by ho zabil. Andreas tak strašně žárlil…
Všude kolem byla strašná tma, nebylo vidět na krok. Bill věděl, že vyšli sakra pozdě.
Zvedl hlavu a podíval se nad stromy. Na temné obloze jasně svítil kulatý měsíc a on rozpoznal tiché zavrčení kousek od něj.
„Do prdele…“ šeptl si pro sebe a začal rychle utíkat opačným směrem, než se nacházel onen tvor. „Andreasi!!!“ Zakřičel vyděšeně, jak nejvíce mohl. Ještě poměrně daleko od něj tohle zoufalé volání zaslechl blonďák a snažil se zrychlit své tempo a potlačit zadýchání.
Bill dál běžel, za sebou slyšel zvuky, jak nohy něčeho velkého dopadaly rytmicky mezi kořeny stromů a vydávaly hlasitý dupot, i přes vrstvu mechu na zemi. Zvedl se vítr a on ucítil nechutný pach mokré srsti. Hlavou se mu honila šílená spousta myšlenek… přemýšlel o smrti, o zabití jeho protivníkem, vlkodlakem. Chtěl se otočit a podívat, ale jakmile naklonil hlavu na stranu, rezavě-hnědý obrovský vlk vyskočil a jeho velké tlapy svalily křehké Billovo tělo na zem.
Ten se ihned začal bránit, drápal a kousal všude, kam dosáhl, ale vlkodlak byl proti němu příliš silný. Podařilo se mu zvednout na nohy, převalil se přes to nechutné zvíře a začali se válet po zemi s bojovnými útoky jeden na druhého. Ozývaly se jen Billovy bolestné výkřiky, nebo naopak hlasitý posměch, když se mu podařilo zasáhnout jeho protivníka. Vlk vrčel, kousal… vztekal se a nepříčetně štěkal, až mu sliny stříkaly z tlamy. Z temnoty lesa vyběhla smečka dalších vlků a hned, když je Bill spatřil, věděl, že má prohráno. Ale u druhého konce lesa vyběhl jeho přítel Andreas a zbytek smečky se vrhl proti němu. Bill na něj hodil prosící výraz, když ho rezavý vlk znovu tlapami zatlačil do hlíny. Andreas se jenom ušklíbl a potom urychleně, nejvíce jak mohl, pelášil pryč a vlci za ním.
Bill zůstal ležet a zhluboka vydechoval… už dál nemohl, vzdává se. Na malý okamžik se zahleděl vlkovi do jeho očí. Ten zpozoroval záblesk kovové šedi v očích upíra a najednou, jako by nevěděl, za jakým účelem byl jeho smečkou do lesa vyslán…
Utápěl se v těch modro-šedých očích a vnímal rychle se zvedající hruď bledého, až skoro bílého chlapce… Muselo mu být tak osmnáct let. Tedy než se přeměnil na tu nestvůru, která bezdůvodně ničila lidstvo už několik století. Měl za úkol je bránit a věděl, kam měl tenhle upír, který ochlácholil jeho oči, namířeno, ale nemohl teď jinak jednat… Byl tak krásný, mladý… jeho pohled byl nevinný. Nechal ho tam. Lehce zavrčel a velkými rychlými skoky se dostal od toho upíra pryč a následně ven z lesa… Nemohl uvěřit tomu, že ho tam nechal. Nechal ho žít. Co se to dělo? Proč nebyla Luna na jeho straně?
autor: Clarrkys
betaread: Janule
no co to….tohle bude zajímavý počtení…těším se moc
aaach, stačí říct "Clarrkys" a já jednoduše podléhám nádherné fantazii a citu, do které díky této paní autorce můžu zavítat. A když se k tomu přidá mystická povídka – oh, můj bože, já tohle miluju, miluju temnotu, gothiku a upíry- *šílí, piští, myslí, že se zblázní". Takže spojení Clarrkys a upírů (zřejmě i vlkodlaků – Tommy? Byls to ty?♥) = skvost. Už teď vím, že tento příběh budu milovat!! A prý bude patřit tato povídka k těm lepším… haha – které jsou ty horší?? Já to nějak neviděla. Nebo to bude spíš tím, že u této autorky nic takového není možné, protože píše jednoduše skvěle, úžasně… ať mě napadnou jakékoliv superlativy, budou se hodit.
Tito 2 upíři mě okamžitě přemostili k milovanému Lestatovi a jeho lásce, Nicolasovi… awww, to je má opravdová srdeční záležitost. Oni dva a Paříž. No, prosím za laskavé prominutí, já tento nadpozemský, gothický svět miluju.
Ach ano, cítí bolest oběti, to je dáno. Upírské smysly jsou tak mocné…♥ Hned bych s takovými chtěla projít plamenem a žít věčně. Aaaaaaale pozor, pokud to dobře chápu, je tu i ochránce, vlk… a to bude asi Tommy? Je to tak? Nebo mám příliš bujnou fantazii? Pohled do očí a on selhal…nechal bestii žít. To jsi možná neměl, vlčku, dělat… No a ten měsíc…Pán noci, temný a tolik mocný. Už proto je i v názvu, že?
Budu se tak mooooc a ještě víc těšit na další pokračování, tohle bude utrpení, než se dočkám. Doufám, že tu bude povídka hodně často…
(BTW: Clarrkys, copak je s T, B a Amy?)
Tak já musím hned na začátku přiznat, že povídky o upírech zrovna nemusím. Zní to ode mě opravdu paradoxně, když uvážím, že první twincestní povídka, kterou jsem četla, byla The Vampire Story, která se mi navíc strašně líbila =) Ale to je nejspíše výjimka potvrzující pravidlo =)
Tuhle povídku jsem začala číst kvůli tomu, že je její autorkou Clarrkys a on ten první díl nevypadá zase tak špatně =)
Takže opustím svoje předsudky vůči upírům a vlkodlakům a počkám si na druhý díl a docela se na něj i těším =)♥
Někdy je dobré opustit vyjeté koleje a zabrousit do neznámých vod, takhle jsem před časem přišla k Ukrýtému =)
Hmmmm, upirska povidka ve stylu fuck-twilights-virginity ^^ to se mi bude moc libit :DDD sice se mi do toho moc nechtelo, jak jsem videla , ze tam bude i Andreas, protoze ho moc nemam rada, ale tohle vypada sakrys slibne xD mimo to, rezavy vlcek me zajima uz svou barvou, co taky jineho by mohlo zrzku jako me zajimat xDDD zlakalas me, gratuluju, povedlo se ti upoutat muj zrak, mas me chycenou, pripis si me na seznam pravidelnych ctenaru x)))) tesim se na dalsi dil ^^ <3
Moo, moc, moc zajímavé… 🙂 Už se těším na další díl. Upíří povídky bych mohla číst pořád…Bill je jako upír dokonalej a Tom v těle vlkodlaka představuje toho ochranáře a chlapa, kterého byl tak pořebuje, to je něco pro mě! Krásna…moc se mi to líbí ♥
další upířina, to miluju a nawíc od Clarrkys, tomu se nedá odolat.
Taakže jak jsem slíbila zlatko!! :-* V první řadě bych chtěla poděkovat za krásný úvod i když postavy jsem tak úplně já nevymyslela, ae dejme tomu 😀 A pevně věřím, že mě stoprocentně nezklameš, prtž takový mistr nejmistrovatější jako ty to ani neumí!! 😀 Věřím, že to bude ještě nad moje očekávání!! <3 No a ted tedy něco k prvnímu dílu!! 🙂 Líbí se mi, že hned na začátku je popisována taková akcička 😀 Myslím, že to hned každého zaujme!! A ještě jak to ty krásně popisuješ, to je prostě husťárna!! 😀 Pak se mi taky líbí, že jsi do té povídky zahrnula i Lunu! 😀 Náš poctivě vydřený název, pamatuješ?? 😀 Dále se mi líbí jak jsi úplně mistrovsky popsala ty upíří vlastnosti!! Úplně mi to připomnělo Twilight 😀 Ae samozřejmě ne úplně tak moc, ty tvoje vlastnosti jsou takové jiné a mnohem zajímavější!! A je pěkné jak se oba dva navzájem doplňují, fakt božíí!! 🙂 A pak to v lese, no to nemá chybu! Je to úplně takové napínavé, jsem myslela, že mi vypadnou oči když jsem to četla 😀 A líbí se mi tam dvě fráze: "ucítil nechutný pach mokré srsti" a "vztekal se, až mu sliny stříkaly z tlamy" 😀 😀 Jojo čoveče to bych do Toma neřekla!! 😀 Njn, ae stejně je i v podobě vlkodlaka sexy!! 😀 😀 Ae zato Andreas mě pěkně nasral, jak tam toho Billa jen tak nechal a uteče si, tssss!! Blbec 😀 Ae toš když ho nechal s Tomim tak mu odpouštím!! 😀 No a ten konec je prostě úchvatný!! 🙂 Vždyť říkám, že to bude nad moje očekávání 😀 Ten oční kontakt, no to je bomba!! Nemám co bych dodala jsi moje šikulka :-* a mooooooc se těším na další dílek!! <3 <3 <3
[7]: Kočko, já se tak těšila, až sem něco napíšeš xD Úplně jsem ten komentář od tebe zhltla a teď jsem si to četla asi 4x dokola xD
A já věděla, že se ti bude líbit, jak mu stříkaly sliny z tlamy, proto jsem to tam dala xD
Jsem moc ráda, že se ti to líbí :-*
Ja myslela že to byl Tom ane Andreas.