autor: Adella Kaulitz
-Flashback-
„Bille?“ Tom se posadil vedle Černovlasého chlapce, objal jej kolem ramen a vyplašeně se na něj díval. Byl tak nervózní. Dnešní večer byl přímo dokonalý. Ale pochopí Bill to, co mu bude chtít říct? O co ho bude chtít požádat?
Bill odložil časopis, který se předtím válel na stole. Zeširoka se usmál a objal Toma kolem krku.
„Copak ten utrápený obličej? Nelíbil se ti snad dnešek?“ políbil ho na rty a naklonil hlavu zvědavě na stranu. Jemu se dnešní den líbil, byl romantický, něžný, jako by se Tom chystal udělat něco velkého. A také, že chystal.
Tomovi se nervozitou chtělo až brečet. Ale to snad ne! Byl to přece velký chlap! Mocný vlkodlak! Trhání hlav upírům a párání lidského těla obřími tesáky bylo přece na týdenním pořádku! A teď se klepe nervozitou, když chce svou dlouholetou lásku požádat o ruku? Tohle nebylo normální.
Bill jej stále sledoval zvědavým pohledem. Kaštanové oči mu vesele svítily a tvář mu zdobil lehký úsměv.
Tom si povzdychl a i s Billem se posadil na kožený černý gauč. Sáhl si do kapsy a vytáhl malou krabičku. Chtěl něco říct, ale slova jako by se mu neustále zasekávala v hrdle. Jeho čelo polil pot. Podíval se na Billa a zhluboka se nadechl.
„Bille… Vezmeš si mě?“ vyhrkl strnule a sledoval Billa. Klepaly se mu ruce. Cítil se jak třináctiletá puberťačka. Jako by místo zásnubního prstýnku v ruce držel papírek se vzkazem ‚Budeš semnou chodit? ANO/NE‘.
Bill nakrčil obočí a podíval se na rudou krabičku v Tomově dlani. Pak se opět podíval do Tomových jantarových očí a párkrát zamrkal. Tom se nervózně pousmál a otevřel krabičku, ve které se třpytil nápadný prstýnek z bílého zlata se třemi drobnými diamanty, uvnitř kruhu byla vyryta dvě slova. ‚Miluji Tě‘.
Bill tiše zalapal po dechu. Nečekal to tak brzo, i když… po pár letech, bylo to skutečně brzo? Na jeho upírský věk jistě ano, ale pro Toma, jakožto smrtelníka… Bill se usmál.
„Myslíš to vážně?“ líbezně se usmíval na Toma a rasta úlevně vydechl.
„Smrtelně vážně!“ Přikývl a navlékl prstýnek na Billův prstík, který ochotně nastavil.
„Jistě že vezmu.“ Uculil se Bill šťastně, prohlédl si prstýnek, který jeho ruce strašně moc slušel a skočil Tomovi kolem krku. Jistě udělali správně!
-Konec Flashbacku-
Bill zkontroloval, jestli Tom spí. Vyškrábal se z postele a zamířil do skříně, vzít si nějaké věci a rychle se převléknout. Zase tam musel.
Bylo to celkem daleko, ale s jeho upíří rychlostí tam byl ani ne za 15 minut.
Vyběhl ven a utíkal přes les až o pár měst dál. Před sebou viděl polorozpadlý hrad. Místo, kde se scházeli všichni jeho druzi. Všichni upíři, a on tam musel být dnes taky. Vlkodlaci dělali opět problémy jeho rase.
„Konečně si dorazil.“ Ozval se vysoký muž s nebezpečným pohledem. Byl stejně bledý jako Bill a měl stejně zbarvené kaštanové oči.
„No jo, zase si nevíte rady, Viktore?“ ušklíbl se Bill a prošel kolem něj. Uvnitř polorozpadlého hradu byla slavnostně zdobená místnost, dost velká na to, aby se sem vešla velká upíří komunita z okolí. Vepředu byl vyzdobený oltář, za kterým ve velkém kovovém křesle seděla vysoká plavovlasá žena. Jmenovala se Artemis van Cruzime.
Povýšeným pohledem hleděla na dav před sebou, rudé rty měla zkřivené ve vědoucím úsměvu a pohledem hledala černovlasého chlapce. Cítila ho. Právě on byl pro ni tak nebezpečný. Měl brzo nahradit ji, v JEJÍM křesle, které znamenalo moc nad upíry. Přijela takovou dálku. Až z Transylvánie. V žádném případě nechtěla přijít o vládnoucí místo.
Bill přešel do popředí davu, kam patřil, spolu se svými přáteli. Viktor se držel v zadu. Nebyl nijak významný upír, proto nemohl ani vstoupit do Billovy řady.
Artemis sjela pohledem na Billa a její úšklebek se změnil v nebezpečný úsměv, v němž tasila své dlouhé upíří tesáky. Bill ani nehnul brvou, nesměl se nechat zastrašit. A ani se to Artemis nepovedlo. Tušila, že sebevědomého Billa se jen tak nezbaví.
Když už byli všichni na svých místech. Rozhostilo se ticho, pohled se upíral na Artemis a nikdo ani nemrkl.
Krásná upírka vstala a přejela všechny pohledem, plného znechucení.
„Upíři…“ začala a nasála do nosu pach strachu i nervozity, který zaplňoval celý sál. „Nikde v zemi… není taková banda ubožáků… jako tady.“ Podívala se na Billa a pokračovala. „Vlkodlaci se tady volně pohybují a vy s tím nic neděláte?! Dozvěděla jsem se, že zabili opět dalšího bratra. A vy s tím nic neděláte?!“ vykřikla znovu a znechuceně si odplivla.
„Je jich hodně!“ Ozval se upír uprostřed davu, jehož jméno si Bill nemohl vybavit.
Artemis očima spočinula na opovážlivci a pousmála se. Bill cítil strach z prostředku davu ještě větší. On sám jen nečinně přihlížel, jak Artemis sestoupila z pódia a pokračovala pomalu do davu, který se rozestupoval. Došla až k Rezavému upírovi, který se pomalu krčil někde na zemi.
Bill si povzdychl a odvrátil hlavu. Neměl to rád. Ozvalo se křupnutí a několikeré zalapání po dechu. Do nosu se mu vetřel pach krve, a když opět otočil hlavu k onomu místu, viděl jen bezhlavé tělo.
„Vlkodlaků není hodně! To vy jste jen banda srabů!“ Rozkřikla se Artemis a rozhlížela se po přihlížejících. Upírská rasa jen vzkvétala! Vlkodlaci se nikdy neopovážili postavit se proti nám, Bojovat s námi! Báli se nás!“ zahřměla.
„Naše rasa vzkvétala, dokud si se vlády neujala ty!“ Vykřikl Bill a vystoupil vpřed. Všechny oči se teď upřely na něj. Ne, nebyl jeden z těch ustrašených, co se krčili vzadu. Věděl, že jeho postavení v komunitě je příliš vysoké, než aby si Artemis dovolila ublížit mu. Patřil k jednomu z dvanácti královských rodů.
Artemis ho sjela pohledem a přistoupila k němu blíž. „Opovažuješ se?“
„Ano.“ Zavrčel Bill a povýšeně na ni pohlížel. „Když byl u moci můj otec, bylo vše tak, jak mělo být… Nepřerušuj mě!“ vykřikl, když se chtěla Artemis bránit. „Ano, je to tak, a ty to moc dobře víš,“ přivřel nebezpečně oči. „Díky tvé ‚moci‘ se jen všechno zhoršilo. Jediný, kdo je na vinně, jsi TY! Vyhlašuješ války proti vlkodlakům a sama se jen krčíš za hradbami v bezpečí. Ty sama ani nevíš, jaký je skutečný život ve městech a vesnicích.“ Vyhrkl a sebevědomě se rozhlédl. „Mnoho upírů tady je mnohem schopnějších než ty.“ Dokončil vše, co měl na svém polomrtvém srdci a otočil se k odchodu.
Artemis se zatvářila, že by ho pohledem rozsápala na kusy, ale věděla, že nikdo tady v sále by nedovolil, aby se něco stalo někomu z královských.
Venku si Bill prohrábl vlasy a rozhlédl se. Neměl rád tyhle politické tahanice o vládu, a už vůbec neměl rád Artemis, která zabila jeho otce, aby se ujala vlády.
Už se chtěl rozběhnout zpátky domů, když ho zastavila ruka Viktora.
„Neměl bys dělat takové rozbroje.“ Řekl a otočil Billa k sobě.
„Říká si o to sama. Ty víš moc dobře, že je to pravda.“
„Ano, to je. Ale… ty ještě nevíš, čeho je schopná.“ Podíval se na něj starostlivě.
„Právě že vím.“ Opáčil Bill a vydechl. „Opatruj se,“ rozloučil se a rozběhl se domů.
Byly 4 hodiny ráno, a Bill se rychle osprchoval a převlékl. Posadil se do kuchyně a pil kávu. Nedělala mu dobře na žaludek, ale alespoň ho trochu probrala.
„Ty nespíš?“ ozval se za ním unavený hlas. Tom stál mezi dveřmi a protíral si rozespalé oči.
Bill se pousmál a přešel k němu. Hned mu spravilo náladu, když viděl unaveného Toma, jak na něj kouká. Někdy vypadal jako malé štěně. I přesto že psy, respektive vlky, neměl rád, Toma miloval. Jistěže.
„Nemohl jsem spát. Probudil jsem tě?“
Tom zavrtěl hlavou a přešel k lednici. Vytáhl džus a napil se přímo z krabice. „Asi na mě něco leze.“ Zašklebil se a položil krabici na linku.
„To budu já!“ zasmál se Bill a plazil se po Tomově hrudi.
Tom se usmál a pohladil Billa po zádech. To si nechá líbit.
autor: Adella Kaulitz
betaread: Janule
páni takovej upírskej sněm….sem si to docela živě představovala a vidět to v nějakym filmu tak mi běhá mráz po zádech…každopádně ještě to bude zajímaví 🙂
To fakt bude zauimave ked zistia, že vlastne su nepriatelia, ale začínam tak trochu tušit a dúfat ze sa spoja priti tej upirej vladkiny Artemis. Rychlo dalje.
no teda to byl díl těším se na další
Dneska to bylo hodně zajímavý….ale ještě zajímvější to bude, až se to o sobě dozví..
Krásné..Bill je statečný, že se jí postavil, ale stále mě zajímá co udělá Bil až zjistí, že je Tom vlk, na to jsem upe natěšená 😀
Ještě aby nenechal.. :)) Mno… sem hodně zvědavá co budou říkat až zjistí so jsou vlastně zač…:D
Bill je břečťan a upís w jednom jak tak koukám =>
:DD prej něco na měleze, to budu asi já.:DD
tak tohle vážně napínavý a moc se těšim jak se to bude vyvíjet dál…vážně moc krásná a tajemná povídka
ach, tak ešte zatiaľ pohoda…
Zaujímavé. Nechcela by som aby sa Bill s Tomom stretli v bitke 🙁