Lekce lásky 18.

autor: Catherine

„Ano, Tome, jsem to já,“ ušklíbla se Simone.

„Počkej… Já ti to všechno vysvětlím,“ zvedal se Tom rychle, ale Bill ho zatlačil zpátky na zem. Střelil po něm nechápajícím pohledem.

„Co mi vysvětlíš? Myslela jsem, že se učíte matiku,“ žena, dosud stojící ve dveřích, se otočila a rychle z pokoje odešla. Rychle seběhla schody a v chodbě se obula. Zuřila. Nevěděla, komu to má vyčítat. Jestli sobě nebo klukům. Potřebovala si s někým popovídat. Chtěla s někým situaci probrat.

Než stihla dvojčata nějak zareagovat, slyšela jen bouchnutí dveří. Tom se rychle postavil a začal přecházet po pokoji z místa na místo.

„Tome, uklidni se. Její smůla. Nemá špehovat,“ zasmál se spokojeně Bill a olízl si nateklé rty.

„Nemá špehovat? Bille, je to naše máma,“ řekl dredáček pobaveně a sesunul se do měkkého křesla. Připlácl si ruku na hlavu.

„No a? Kdyby nebyla zvědavá, tak sem neleze. My nedělali nic špatného,“ zazubil se černovlásek a zvedl se z Tomovy židle. Udělal pár kroků a dostal se k Tomovi. Pohladil ho po tváři a sedl si mu do klína.

„Bude to teď řešit…“ ušklíbnul se Tom a přitáhl si Billa víc za boky.

„Její smůla. Já se tě jen tak lehce nevzdám,“ vyplázl černovlásek jazyk a přisál se k bratrovu krku. Už neřešil, že máma uvidí flíčky. Pravda vyšla na povrch.

***

„Dvojčata, je večeře,“ ozvalo se z kuchyně. Simone probrala celou situaci s kamarádkou. Chovala se tak, jak jí poradila. Nic neřešila. Nechal to být a chovala se tak, jako by se nic nestalo. Netušila, jestli je to správné řešení, ale doufala, že je to přejde hodně brzo a budou zase jen bratři. Navíc… Nic to nemuselo znamenat.

Kluci se rychle zvedli z Tomovy postele a běželi dolů. Zajímalo je oba stejně, jak se bude máma chovat.

Bill se dostal do kuchyně  první. Posadil se na svoji židli a vyplázl na Toma jazyk. Spokojeně se zasmál a chopil se svého příboru.

„Příště budu první já, bráško,“ pokrčil Tom rameny a nedával na sobě znát mrzutost. Bill nakrčil nos. Nelíbilo se mu, že to Tomovi ani trošku nevadí.

„Vždycky je tady první Bill,“ zasmála se Simone a snažila se nedívat na Tomovy malé flíčky na krku. Byla si jistá, že mu je udělal mladší syn. Bill.

„Jo. Protože je to malé smrádě, které je jako popelnice,“ zasmál se Tom. Smích ale vystřídalo bolestné zakňučení. Bill ho nakopl do holeně.

„Yeah, bratře. Jsem smrádě po tobě. Nezapomínej na to, že jsme dvojčata. To, co řekneš o mně, platí i o tobě,“ zašklebil se černovlásek pobaveně a pomalu začal jíst.

Simone se spokojeně usmívala. Kdyby neviděla to, co viděla, nedokázala by si pomyslet, že její  dvojčata udržují jiný vztah než sourozenecký. Také se posadila a napila se vody ze sklenice.

„Dobrou chuť,“ popřál Bill a začal jíst. Po očku sledoval Toma. Spokojeně si olíznul rty.

***

„Děkuji, mami. Bylo to moc dobré. Povedlo se ti to,“ pohladil si Tom břicho a stoupnul si. Uklidil nádobí od všech do myčky a spokojeně se usmíval na Billa. Umyl si ruce a pomalu se odebral do svého pokoje.

„Jo. Tom má pravdu. Výjimečně,“ zachrochtal smíchy Bill a utřel stůl.

„Jsem ráda, že vám chutnalo,“ usmála se žena a prohlížela si Billa.

Bill hned po tom, co utřel stůl, šel za bratrem. Vlezl bez klepání do pokoje a rozvalil se na posteli.

„Víš, že chrochtání při smíchu způsobuje nedostatek sexu?“ zasmál se Tom.

„Vím. A proto bychom s tím mohli něco udělat. Jinak se ze mě brzo stane vepř,“ zabručel Bill a posadil se.

„Ne, Bille. Až po písemce. Sliby se mají plnit,“ pokrčil Tom rameny a svlékl si tričko. Vyndal ze skříně boxerky a odebral se do koupelny. Zamknul se. Nechtěl být rušen nikým. Dokonce ani Billem.