autor: Áďa
Když se Bill probudil, bylo něco málo po desáté. Tom už byl z pokoje pryč a na druhé půlce postele se požitkářsky rozvaloval Daimon. Bill trošku přimhouřil oči, když se mu do nich opřelo sluníčko, které se do pokoje prodíralo skrz žaluzie. Labužnicky se protáhl, neodpustil si přitom legračně znějící hrdelní pazvuk a pak si pomalu uvědomil, co je dneska za den. Den, který stráví s Adamem!
Usmál se, vzal si čisté věci i taštičku se šminkama a vyrazil do koupelny. Snad hodinu čistého času si hověl pod proudy horké vody, které mu zbarvily kůži do temně ruda, a vdechoval přitom jemnou vůni svého sprchového gelu. Umyl si i vlasy, a když vylezl, pečlivě si celé tělo nakrémoval. Vlasy jen prohrábnul hřebenem, krátký sestřih byl v tomhle směru k nezaplacení a po vyčištění zubů se hned začal zušlechťovat. Na líčení se soustředil tak, jako už dlouho ne, po dlouhé době si zase udělal i „humanoidní“ linku. Natáhl na sebe černé přiléhavé džíny, jasně rudé tričko s černým lehce gotickým potiskem a krk ověsil třemi řetězy, krátkým masivním a dvěma delšími jemnějšími. Než tohle všechno udělal, vlasy mu docela uschly, tak je přestříkal leskem a na samý konec procesu se zahalil do jemného oparu své voňavky.
Zkontroloval ještě, jestli stříbřitě šedý lak na nehtech nemá jedinou vadu, nakrémoval si i ruce, kůžičku kolem nehtů přejel výživným olejíčkem, v pokoji popadl kabelku, do níž hodil akorát mobil, peněženku a vodítko, a konečně téměř baletním krokem, s Daimonem v patách, seběhnul dolů do kuchyně.
Trošku posmutněl, když viděl, že v domě nikdo není. Akorát na stole u rychlovarky byl vzkaz psaný Tomovým písmem, že ho nechtěl budit, ale že se šli s Katy podívat na kočárky a že se vrátí tak za dvě hodiny.
Taky dobrý. Já jsem pryč, vrátím se někdy večer. Čus, napsal přímo pod Tomův vzkaz a vytáhl mobil. Napsal Adamovi, že ho zhruba tak za hodinku může očekávat a jal se prozkoumat lednici. Našel tam spoustu věcí, jeho chuťové buňky nakonec zlákala vajíčka a kousek slaniny. Hodil je na pánev a než se to usmažilo, nasypal Daimonovi granule a ukrojil si výstavní krajíc chleba, který byl na jedné straně tlustý snad pět centimetrů, zatímco na druhé jen pár milimetrů. Pousmál se nad tím, nandal si jídlo, dochutil to solí, k pití si vytáhnul pomerančový džus a začal snídat. Broukal si přitom nějakou písničku, a když dojedl, tak nedbale naházel nádobí do dřezu. Obul se do svých oblíbených bot na vyšším robustním podpatku, připnul chrta na vodítko, na zahradě schoval svůj obličej za obrovské černé brýle a vyrazil.
Včera si cestou v taxíku všimnul, že Adam nebydlí zas tak daleko, rozhodnul se tedy vzít to procházkou, aspoň se Daimon provětrá. Ucpal si uši sluchátky, pustil nějakou hudbu… a díky tomu, jak mu kvůli písničkám utíkal čas náhle mnohem rychleji, stanul před Adamovým domem dřív, než si to skoro vůbec uvědomil. Usmál se a zazvonil.
„Teda, takhle brzo jsem tě skoro ani nečekal,“ uvítal ho s úsměvem Adam.
„Promiň… ale já jsem se už moc těšil,“ pousmál se Bill a vycenil v úsměvu zuby, doufajíc, že bude lépe vidět efekt jeho bělicí pasty.
„No teda, to ses tak těšil na mě?“ zazubil se Adam, když za sebou zavřel a Bill tak mohl Daimona bez obav vypustit, aby se proběhl po zahradě. „Moc… moc ti to sluší,“ dodal pochvalně a s tichým obdivem nasál vůni, když kolem něj Bill prošel.
„Mmmmm,“ zavrněl Bill v souhlasu a zamrkal nevinně řasami. Aniž by si to uvědomoval, dostával tím Adama docela brutálním způsobem do kolen. „Co vlastně budeme dneska dělat?“
„No… já nevím… co bys chtěl dělat ty?“
Bill pokrčil rameny.
„Já taky nevím… třeba… chvíli se jen tak flákat a odpoledne… hmmm… třeba zajít na nákupy?“
Adam si všiml, jak se mu při těch slovech rozzářila očka.
„Vaše přání budiž mi rozkazem, Vaše Lordstvo,“ přiložil si pravou ruku k srdci a vysmekl Billovi luxusní úklonu, za jakou by se nemusel stydět ani ten nejpatolízalštější služebník.
Bill se zvonivě rozesmál.
„Ty seš střelenej… víš to?“
Adam nasadil vážný výraz, který měl jakože evokovat přemýšlení.
„Hmmmm… mnoooo… jo, vím.“
Vyměnili si pohled a oba vyprskli smíchy. Chechtali se jako naprostí šílenci, až to dokonce zaskočilo i Daimona, který kolem nich začal zmateně pobíhat a dloubat do nich svým dlouhým špičatým čumákem.
„Pojď dál,“ vychrlil ze sebe po chvíli udýchaně Adam. „Nachystal jsem nám něco k snědku… je ideální čas k obědu.“
Bill neváhal a okamžitě ho do domu následoval. Radostně tlesknul rukama, když už v předsíni cítil lahodnou vůni a v úžasu vykulil oči, když viděl na stole připraveného humra, k němu mnoho druhů příloh, od rýže přes americké brambory, hranolky až po opečené bagetky, vedle něj mísu ovocného salátu a mísu s nejspíše cibulovou polévkou. Všechno to báječně vonělo a jak krásně to bylo naservírované! Zaskočeně se na Adama podíval.
„Tos dělal všecko ty?“
„Neeeee, neblbni,“ zavrtěl Adam okamžitě hlavou. „Tak dobrej kuchař nejsem… ještě bych to zkazil nebo nechtěně přiotrávil,“ přiznal na rovinu. „Tak jsem považoval za bezpečnější to přímo nechat přivézt ze specializovaný restauračky.“
Bill přikývl, ale stále nevycházel z úžasu.
„Snad ses s tím nepiplal a nezatěžoval kvůli mně?“ otočil se po chvíli na Adama přísně. „Dyť mně k jídlu stačí i cheeseburger od Mekáče…“
Když ale viděl Adamův úsměv a jemné pokrčení rameny, zaleskly se mu oči a on mu padl kolem krku.
„Tos… nemusel,“ vzlyknul a bodlo ho u srdce, když si vzpomněl, že nějakou takhle svátečnější hostinu pro něj Tom připravil naposledy krátce poté, co se nastěhovali do společného bytu, od té doby už ne. Tehdy mu to ani nijak nechybělo, ale teď…
„No tak… přece nebudeš kvůli tomu plakat?“ pousmál se Adam a konejšivě ho objal a pohladil po zádech. Úplně přitom cítil, jak Bill pod tím dotekem jihne. Trošku zaváhal a začal mu záda hladit oběma rukama.
Dosáhnul toho, že se Bill rozbrečel ještě intenzivněji.
„Ale no tak… šššššt…“
Bill však své slzy nemohl zastavit. Tolik dnů teď byl pro Toma naprosto stranou. Tak moc mu chyběla láska, něha nebo jen větší pozornost! A i když hluboko ve svém srdci miloval jenom Toma, i přes to všechno, co se teď mezi nimi dělo, měl pocit, že teď, tady v Adamově náručí, se mu vřele a plnými doušky dostává toho, co mu Tom poslední dobou upíral. Zavrtal hlavu ještě víc do Adamova ramene a do jeho objetí se zcela plnou vahou opřel. Po takové, pro něj nekonečné době, zase cítil, že je někým opravdu milován, že kdyby spáchal sebevraždu, tak by někomu možná i chyběl…
„Promiň,“ šeptnul po chvíli, kdy se aspoň jakž takž uklidnil a automatickým pohybem ruky si setřel lehce rozmáznutou řasenku.
Adam jen obdivně hvízdl.
„Teda… takhle si řasenku srovnat jedním pohybem tak, jako by před chvílí rozmazaná nebyla… to čumím,“ kývnul uznale hlavou. „Seš dobrej borec.“
„Ale jdi,“ pousmál se Bill a na jemné zatlačení Adamových rukou se nechal nasměrovat ke stolu. „Ty seš opravdu cvok… takhle za mě utrácet…“
„Ale udělalo ti to radost,“ namítnul tiše Adam a pro podtržení atmosféry zapálil stříbrný pětiramenný svícen se sněhobílými, jemně aromatickými svíčkami. „A věř mi, že když jsem tě včera potkal, tak mě docela zamrazilo, když jsem tě viděl… za tuhle jiskřičku radosti, která ti před chvílí zazářila v očích, bych dal i mnohem vyšší částku, než která padla na tenhle oběd.“
Billovi se rozechvěly rty, když se na Adama dojatě zadíval. Měl pocit, že za chvíli vybuchne, jak se v něm hromadily emoce štěstí a dojetí, než ale stačil cokoliv udělat, pohladil ho Adam láskyplně po tváři.
„Papkej, maličký… určitě už máš hlad,“ usmál se, když byla jeho slova potvrzená zakručením, pocházejícím z Billova žaludku, a začal nalévat polévku.
„Ale já… nemůžu, tohle… přece nejde, já-„
„Pššššt,“ položil mu Adam jemně ukazováček na rty a Bill při tom doteku omámeně zavřel oči. Ten dotyk byl tak kouzelný! Rádoby nenápadně se k Adamovu ukazováčku rtíky ještě víc přitisknul a Adam tam prst s bušícím srdcem ponechal. Lehoulililince sjel z horního rtu na ten spodní a jako v transu ho co nejjemněji pohladil.
„Máš rty jako samet,“ šeptnul, a když Bill oči otevřel, byla Adamova tvář u té jeho neuvěřitelně blízko. Bill rty podvědomě ještě víc našpulil. Cítil se jako v poblouznění, když hleděl do smaragdové zeleni Adamových očí. Byly blízko, tak moc blízko! Mohl by spočítat každou řasu…
Znovu oči přimhouřil až do úplného zavření a povystrčil hlavu malinko dopředu. Tak, aby tím přerušil vzdálenost, která dělila jeho rty od Adamových. Tiše vydechl, když se jejich hebké polštářky o sebe navzájem otřely, a když ucítil, jak Adam vnořil jednu dlaň zezadu do jeho vlasů, opřel se do ní a cítil, jak ho naplňuje euforizující uvolnění. Zcela se Adamovi odevzdal a jenom něžně mazlil svými rty ty jeho. Podvědomě obmotal ruce kolem jeho krku…
…když se ozvalo hlasité zařinčení. Chlapci od sebe polekaně uskočili a rozhlédli se, aby zjistili, že tu ránu neměl na svědomí nikdo jiný, než Daimon, který chtěl využít nepozornosti páníčka k tomu, aby se dostal k jeho polévce, která tak krásně voněla. Jenomže nepočítal s tím, že svůj dlouhý čumák bude muset prostrčit mezi dvěma skleničkami. To se mu sice povedlo, ale jak se natáhnul ještě víc, tak se mu jednu povedlo shodit a on teď zmateně usedl, a když viděl střepy na zemi, okamžitě nasadil naprosto svatouškovský výraz.
„Daimone!“ zaúpěl Bill. „Cos to udělal? To nesmíš!“
Pes se však na něj podíval pohledem typu Co já? Já nic, to ono samo! a jeho autoritu rovněž nepodpořil Adamův smích.
„Neřeš to, Billy… Dyť je to jen sklenička… tak se rozbila, no, kdo by to měl taky vydržet, s tam dobrým čichem jenom sedět a koukat, když se páníček nekouká?“
Bill naoko uraženě našpulil pusu.
„No to ti děkuju za podporu,“ zabručel, když však Adam střepy zametl a uklidil, tak se k němu naklonil.
„Na stranu druhou… střepy nosí štěstí,“ šeptnul a nadějně se přitom na Adama zadíval. Cítil totiž, že po tom polibku už ho rozhodně nedokáže brát jenom jako kolegu z branže a kamaráda v jednom.
„No vidíš… třeba ho přinesou i tobě,“ zamrkal na něj Adam.
„Třeba ho přinesou nám,“ šeptnul Bill a už téměř ani nepocítil osten výčitek vůči Tomovi, když se na Adama naposledy usmál předtím, než se oba dali do jídla.
autor: Áďa
betaread: Janule
Ádi, když už nás nemučíš sadismem, praktikovaným na dvojčatech, tak ses nás rozhodla mučit tím, že se Bil pomalu, ale jistě zakoukává do Adama??!!
No chudák Tom, já vím, že si to trošičku i zaslouží, ale přesto se mi to Billovo koketování s Adamem moc nelíbí. Ne, že bych proti Adamovi něco měla, tady je hodný a milý kluk, který má Billa určitě hodně rád, ale je tady přece Tom, nešťastný a zmatený Tom, prožívající bolestný vnitřní boj, kde se rozhoduje mezi Billem a svým dítětěm, a Bill mu to rozhodování teda moc neulehčuje…
A Ádi, co je to ta "humanoidní"linka? xDDD
[1]: ta linka, co si dělal při tom promo focení na album Humanoida… ta na horním víčku, v tom ohybu… nevím, jak to popsat, ale když mi hodíš maila (můj je pod rozhovorem), tak ti pošlu fotku, na který to je dobře vidět.
Musím být dnes na Billa trošilinku zlá, ale jen maličko. Vždyť, Ádi, víš, že mám Billyho ráda, jen… Tommy SE STARÁ, to by mu neměl mít Bill za zlé. Vím, jen slovo kočárek v jeho situaci znamená, že nemusí ani lakovat svůj účes, vlasy se postavý samy… Na druhou stranu, jde o Tommyho dítě a i když žárlí, tohle je trochu sobecké. To malé bude tátu potřebovat, jako každé stvoření. Billy, tím Tommy přece neříká, že tě přestal milovat. Kdybys tak slyšel a vnímal, jak se Tommy zrovna tobě v minulém díle vyznal.
Bill to vzal procházkou k Adamovi, jo? Chudák, se normálně divím, že ho nezasypal dav lidí, ale no nic, Bill je přeci ten nejvíc nenápádný člověk :-DDDD Teda Billa potkat, tak si ho fakt nevšimnu… :))))) A co poslouchal za hudbu jako?
A ještě že máš Caeli. Daimonek jak vyšitý!♥ A Adam? Jednoduše zlatíčko, mám ho ve tvé povídce tak strašně ráda. A ta exkluzivní mňamka – bych si taky skoro dala říct… 🙂
Supeeeeeer! Miluju Peklo! Ale stejně to víš…
Teda, teda, já zírám. Nějak se nám to začíná vyvíjet. Tak že by nakonec Bill zůstal s Adamem? Vím, je to vůči Tomovi nefér, protože on je teď v jednom kole, ale docela bych to Billovi přála, ale zase chudák Tomík, on by byl pak smutný bobek.
Takže asi bude nejlepší, když tohle bude jen úlet a Bill zase zůstane s Tomem. Bude to tak Áďo, že jo? Jen doufám, že to nezkončí nějak drasticky, jako, že třeba Daimonovi rupne v bedně, roztrhá Toma na kusy, Bill z toho bude na prášky, tak se zabije a Adam nakonec zůstane s Katy a budou vychovávat Dominika i s Daimonem. 😀 Zase mám bujnou fantazii, no nechám se raději překvapit.