autor: Majestrix & Little Muse
Překvápko v pátek, co? :o) Nebojte se, není to díl místo nedělního, je to jen druhá polovina devítky, kde byl sex, kterej se nedal přeseknout v půlce, a vzhledem k tomu, že zbývají do konce dílu už jen tři stránky, dám vám to sem dneska. V neděli bude polovina dalšího dlouhého dílu. Mějte se, J. :o)
Bushido se s ním setkal u teleportu.
„Kde je?“ naléhal Andreas, šel do sídla, aniž by čekal na dovolení.
„Tudy,“ řekl mu Bushido, rychle ho dohnal a pak kolem něj prošel. Nebylo to daleko, Andreas brzy našel pokoj mezi zahradami. Bushido ho pustil jako prvního, a pak ho následoval, znovu zavřel oči.
Andreas by se obyčejně rozhlédl po velkém a bohatě zdobeném pokoji, ale teď jediné, čeho si všímal, byl Bill ležící na posteli u zdi, schoulený v klubíčku a naříkající.
„Oh, u všech Bohů, je vzhůru,“ vydechl Bushido, rychle si stoupnul vedle Andrease a pak se vedle Billa posadil, položil mu něžně ruku na rameno. Bill se od něj odtáhl, zavzlykal.
„On byl v bezvědomí?“ zeptal se dychtivě Andreas, přešel přes pokoj. Posadil se na druhou stranu od Billa, stejně tak jako seděli před několika dny v sídle Vave. Bill se od něj neodtáhl, když se ho dotkl, ale nepřestal plakat. Pohladil ho po vlasech a přestal se hýbat, snažil se Billa prohlídnout, zapomenout na chvíli na možnost, že možná Vize Billa opět vyřadí ze hry. Vlasy měl rozcuchané, róba mu visela z ramenou. Podíval se na Bushida.
„Co se stalo?“
Bushido zavrtěl hlavou…
„My jsme… a on…“
„U všech Bohů, nemůžu tomuhle uvěřit!“ zakřičel Andreas, postavil se na nohy, najednou ho nezajímalo to, co ze sebe Bill vydral za zvuk. „Zapomenout na jeho čest- jeho zdraví!“
„Mohli bychom o tomhle mluvit až někdy jindy?“ odsekl Bushido, najednou zněl přesně tak rozčíleně, jako se Andreas cítil. Znovu se podíval na Billa, jeho výraz se hned změkčil. „Bille-“ začal, znovu po něm natáhl ruku.
Bill zavrtěl hlavou a odtáhl se od Bushidovy ruky, jako by ho pálila.
„Nesahejte na mě,“ vydal ze sebe, zhluboka dýchal, stejně jako když s tímhle za Andreasem přišel poprvé. „Prosím… ne…“
„Nechte ho být,“ nařídil Andreas, znovu se usadil vedle Billa a položil mu ruku na rameno. „Bille?“ Bill se mu podíval do očí. „Co jsi viděl?“ poslední dobou ho jedna zlá Vize vyčerpávala víc než stálé obrazy, které vídával, vypadal, že je po nich i naštvaný. „Řekni mi.“
Bill zavrtěl hlavou a zavřel oči, tekly mu z nich slzy.
„Byl jsem tam, Andy… Já cítil… všechno, já… on…“ znovu se mu nadzvedl hrudník a on se schoulil do klubíčka ještě víc, pevně svíral peřiny. „Bohové mě trestají.“
Tak jak s ním chtěl souhlasit, Andreas zavrtěl hlavou a naklonil se k Billovi.
„Ne, Bille. Tohle tvoje Vize neznamenají. Ony-„
„Ne Vize. Tahle… tomu nerozumíš,“ zanaříkal Bill. Zabořil se obličejem do polštáře.
„Tak mi to vysvětli, abych mohl-„
„Vezmi mě domů,“ zašeptal Bill a snažil se potlačit potřebu zvracet. Stále v nose cítil smrad pálících se těl a slyšel všechen křik. Znovu zavřel oči, měl závratě a nechtěl se podívat Bushidovi do očí.
„Bille-“ začal Generál, ale Andreas ho probodl pohledem, který skoro zabíjel.
„Myslím, Lorde Bushido, že bychom tohle měli ukončit,“ řekl, skrz proceděné zuby, pak se sklonil a vzal Billa do náruče. Bushidovi se v hrdle zadrhl dech; na chvíli to vypadalo, že sluha nebude schopný unést Billovo lehounké tělo, ale nakonec našel rovnováhu a Bill si zabořil obličej do Andreasova krku.
„Možná máš pravdu. Doprovodím vás k transportu.“ Bushido vyrazil za nimi, ale Bill začal nahlas naříkat a vrtět hlavou.
„Ne,“ zašeptal. „Můžeme jít sami.“
Andreas se podíval na náklad ve svém náručí a povzdychl si.
„Musím vás poprosit, abyste respektoval přání mého pána.“
Bushido polknul a zavrtěl hlavou.
„Nemůžeš-“ ho unést, chtěl říct, ale Andreas ho přerušil.
„Řeknu mu to,“ pohrozil tiše. „Řeknu Lordu Tomovi všechno, jestli se k nám přiblížíte. Dobré ráno, Lorde Bushido.“
Andreas vyšel z pokoje a opatrně postupoval k teleportu. Málem tam už byl, když ho hlasité kroky za ním donutily se otočit. Bushido k nim natahoval ruku, na jeho velké dlani ležel Billův eridote.
„Tohle jste zapomněli.“ Generálův hlas byl přímý a bez emocí, ale jeho oči se leskly a byly plné zoufalství. Položil řetízek na Billův hrudník a otočil se, vyrazil zpět do svého sídla.
„Oh, Bille,“ vydechl Andreas, když sledoval, jak jeho pán kouká na symbol oddanosti jednomu muži, Lordu Tomovi. Ale sluha dál držel jazyk za zuby a uvědomil si, že tím, že budou stát v Generálově zahradě, nic nevyřeší. „Můžeš stát?“ místo mezi nimi a teleportem Andreasovi nedovolovalo Billa odnést; bude ho muset následovat, nebo jít před tím. Musel vědět, jestli Bill dokáže alespoň na chvíli stát na svých nohách.
„Myslím, že ano,“ zašeptal a Andreas ho pomalu položil na zem. Bill se zapotácel, ale vydržel stát, zatímco Andreas programoval teleport, aby je odnesl do sídla Vave. Stroj nastartoval a Andreas se na něj otočil.
„Můj pane, máme problém,“ řekl Andreas zdráhavě.
Bill se zasmál; hluboký bolestivý zvuk. „Co vidíš horšího než to, co se stalo v posledních pár hodinách?“ zeptal se podrážděně.
„Teleport ukládá data do paměti.“
Bill polknul. Zapomněl na paměť teleportu. Data se stáhnou do centrálního svazku v sídle, a uploadují se do datapadu Lorda Jorga, kde se zapíší. Budou vědět, kde byli a kdy tam byli. Budou vědět, že pro něj Andreas musel přijet. Trnitá růže v jeho krku škrábala a Bill zavřel oči, aby znovu nezvracel. Co mohl dělat? Bude až moc zřejmé, když bude v datech mezera, a i tak-
Perfektní. Jednou za čas, bylo známo, že teleport vyčistí všechna svoje data, bez varování. Byla to přijatelná ztráta, a poněkud častá. Bill zmáčkl správcovský panel na boku teleportu a soustředil se vším svým zbytkem energie, který měl, aby data vymazal. Snažil se zajít do historie nejdál, co to šlo, a když skončil, svět se s ním zatočil a on se ocitl v Andreasově náručí.
„Můj pane, Bille… kdybys mi řekl svůj plán, mohl jsem pomoci.“
„Moje vina, moje bolest,“ řekl Bill tiše. „Prosím, vezmi mě ke mně do pokoje. Jsem neschopný tady myslet.“ Být v zahradě mu připomínalo trahd lah, a jak hříšná jeho duše byla.
~*~
Bill se probudil s Tomem.
Seděl na židli vedle jeho postele, spal, trochu chrápal z toho, v jakém špatném úhlu byl na židli zkroucený. Andreas byl v nedohlednu; Bill si skoro nepamatoval, jak sem včera v noci dorazil, pamatoval si, jak vešel do stroje a jak jím procházela magie. A teď se k němu skrz záclony dralo ranní světlo. Bylo to dost na to, aby Bill začal přemýšlet o tom, jestli minulá noc nebyla jen sen; výsledek jeho nemoci a deliria.
Ale pak si vzpomněl na intenzitu jeho Vize, na zápach krve, na rozhodnutí ohledně bezpečnosti, které cítil, i když nepatřilo jemu, a zachvěl se, potlačoval nutkání se znovu schoulit do klubíčka. Všechno by to přešlo, kdyby nebral na zřetel varování Bohů. Nedokázal v sobě zadusit zvuk bolesti.
Tom zvedl okamžitě hlavu a vypadal na chvíli dezorientovaně, než si všiml Billa.
„Jsi vzhůru,“ řekl, hlas hrubý od spánku. Opřel se o opěradlo židle a posunul se k posteli. „Andreas říkal, že jsi měl další Vizi. Že ti už není dobře.“
Bill cítil, jak ho zájem v hlase jeho sahvahda ubíjí, pocit toho, že nosí eridote, který mu už znovu visel na krku, příjemně chladil kůži na jeho krku.
„Bille?“ Tom natáhnul ruku k jeho obličeji, otřel mu pryč slzu.
Bill mu neodpověděl, jen z krku vypustil vzlyk a posadil se, pevně se k Tomovi přitisknul, objímal ho. Tom na chvilku zaváhal, a pak si ho přitáhnul blíž, držel ho, pohupoval se s ním trochu. Tomovo objetí nestačilo na to, aby zahnalo strach, ale pomáhalo.
Bill si nikdy v životě nepřipadal hůř.
autor: Little Muse a Majestrix
překlad: Lil.Katie
betaread: Janule
Tomu říkám překvapení a velice příjemné =)
Bože, to je tak úžasné ♥♥♥
Billova bolest pramení z jeho Vize, ta Vize je sám osud…
"Bill si v životě nepřipadal hůř"…to věřím a je mi ho neskutečně líto, v Tomově přítomnosti musí opravdu trpět, zvláště, když cítí jeho starostlivost, musí si připadat jako zrádce…
Úžasný díl, úžasný ♥♥♥
Ach jo, já to neměla začít číst 🙁 Ne, že by to bylo špatně napsané, naopak, ale nenávidím, když se někdo z twins trápí a hlavně, když jsou zamilovaní do někoho jiného 🙁
A opět děkuji Katie, děláš toho pro nás tak hodně! (a většina to ani nedokáže ocenit třeba i debilním srdíčkem) Ještě jednou děkuji ♥
Tak to si mě mile překvapila!!! Těšila jsem se na pokračování a těším se už na neděli!!! Zajímalo by mě jestli se Billovi vize nějak vyplněj? Jsem zvědavá, a Tome koukej používat mozek abys viděl jak si Anis a Bill jsou blízko, ještě ti ho ukradne uplně! Mohlo by ho něco málo tknou, nebo se Andreas muže přeřeknout..
Jsem nadšená z toho, že se tady druhá část objevila už teď. Sice jsem tuto kapitolu až na poslední odstavec nedávano přečetla v AJ celou, ale…je prostě skvělý, když si ji mohu ještě jednou přečíst od Lil.Katie, protože mi její verze dodá víc podrobností, hloubky a tak vůbec…všeho. 🙂
Těším se na neděli…jak jinak.
Zajímaly by mě významy těch Vizí…
Lituju Toma…fakt hodně. Přála bych si, aby se Billovi city k němu změnily…a aby ochladly ty k Bushidovi. Zároveň ale prostě musím uznat, že je úplně jedno s kým kdo bude atd., protože autorky jsou tak talentované, že bych od nich přečetla snad i povídku o chlebu s máslem :D.
Mne je Billa aj Toma lúto, myslím si že Bill muluj Bushida aj Toma iba je otázne ktorého vias, je mi lúto aj Toma, lebo on je klamaný. Som zvedavá čo znamenajú tie vízir č je to budúcnosť,a ak hej či sa dá ovplivníť. Tešim sa na nedelu.
Oh. Oh. Poslední dobou vážně nevím co mám na to říkat. Bojím se, že to praskne. A Tom už Billa nebude utěšovat. Možná právě teď Billovi došlo, že takhle už to dále nepůjde a nějakého Anise se bude snažit vymazat ze svého života. Ale člověka, kterého milujeme nejde jen tak lehce vymazat ze svého života, protože i když bolest odejde, láska zůstane věčná. Takže nám nezbyde nic než jen doufat, že se Bill nechal unést svými vizemi. Nejspíš pomalu a jistě ztrácím naděje na to, že na konci budou Bill s Tomem spolu šťastný pár, ale kdo ví!
Bille, za chyby se musí pikat, to je holt život a tak já, ale doufám, že nebudeš pikat moc.
Moc mě potěšilo, že začátek víkendu započala právě tato povídka <3
Děkuju Lil. Katie za překlad, protože bez jejího užasného překladu, bychom neměli tento poklad^^
A o tom jak to autorky skvěle a užasně napsali, není třeba se zmiňovat. 🙂
Krása
Mě se strašně líbilo, jak Andreas byl na Bushida protivný xD to bylo dobrý. Protože Bushido věděl, co Billovi je, že není v pořádku, že má svoje vize a přesto ho ojel. To mi vadí. Andy, byl jsi borec. A Tom tam byl 🙂 chybí mi tam, zatím je v povídce dost málo.
Díky za překlad 🙂
Proč já to pořád čtu? 🙁
♥
Andreas má u mě maximum plusových bodů. neuvěřitelně se mi líbí, že stojí čistě na straně Billa (a ten ho sakra potřebuje). to, jak Bushidovi vyhrožoval, že to řekně Tomovi…musela jsem se začít usmívat. 🙂 dobrej kluk.
Tomova starost a zamilovanost je ale jako šíp do srdce. jsem zvědavá, kdy se to dozví.
Tom by sa to mal dozvedieť. Nepáči sa mi, že ho klamú. Andreas by mohol Billovi vysvetliť, že mu môže pomôcť len pravda.myslím, že Andreas je tam jediný normálny človek. Bill je slaboch, Bushid je nadržaný egoista a Tom je zaslepený, nevidí očividné a hnevám sa naňho, že ho vlastne vohnal Bulovi do náručia.Ja si vyberám za favorita v tejto poviedke Andreasa 🙂
Tak závěr tohohle dílu mi pěkně hnul žlučí. Nechápu, jak Bill může! Napřed se vyspí s Bushidem a pak Toma objímá a vzlyká mu do ramene. Začíná mi být z Billa vážně pěkně zle. Na to že je zbožný, se tak dle mého vůbec nechová. Opravdu doufám, že se budou výčitky svědomí pěkně užírat!
jen at trpi, nesnasim neveru i kdyz jsem tak nejak vedela ze to prijde.