autor: Majestrix
Přejeme ti veselé fiasko
„To vypadá opravdu vážně, ať už děláš na čemkoliv.“
Melinda zvedla pohled a uviděla Georga, který stál u stolu a v rukou držel dva hrnečky s kávou.
„Ano, vlastně je to celkem důležité,“ řekla a usmála se, položila tužku a opřela se. „Co tě sem dolů přivádí v takovou hodinu? Nemáte dnes náhodou volno?“ odsunula nohou druhou židli a Georg se usmál, posadil se.
„Jo, ale plánuju, že si pustím nějaké filmy, co jsem odkládal, takže jsem si tu pro kafe, abych brzo začal. A co ty? Když mají Bill a Tom volno, proč ty ne?“ podal jí kávu a Melinda si ji vděčně převzala.
„Ano, ale Bill mě poprosil, abych mu pomohla s návrhy na narozeniny Zoe. Je to už příští týden a on nemá vůbec ponětí, co dělat. Myslím, že si neuvědomuje, že pro Zoe to bude jen kupa světel a až moc lidí. A upřímně, jaký je v tom rozdíl od jejího normálního života?“
„Pravda, ale jsem si jistý, že Bill to i tak bude chtít udělat velmi speciální; speciální a plný třpytek.“ Zazubil se a Melinda málem vyprskal kávu.
„Au, blbče, málem jsem si to polila,“ řekl Melinda a utřela si pusu.
„Kdo říká, že ti to nevynahradím?“ naklonil se k ní a hrál si se svým hrnečkem.
„…Vynahradit mi to? Proč-“ zarazila se, když se na ni Georg laskavě usmál. Melinda si nikdy nevšimla jak… intenzivní dokáže být jeho pohled.
„Nech mě vzít tě na oběd. Jestli Bill setře každý z tvých nápadů, pak tě můžu potěšit obědem, někde venku z tohohle hotelu.“
„Ach, chceš mě dostat na jídlo. Ještě jeden týden na tomhle místě a byla bych schopná udělat si sýrový toast na žehličce,“ přikývla Melinda a pokrčila rameny. „To zní jako plán,“ řekla lehce.
„Rande?“ zvedl se Georg a s očekáváním se na ni podíval.
„Páni, jdeš na to rychle, co?“ zeptala se se smíchem.
„Něco mi říká, že nemáš ráda, když lidi chodí kolem horké kaše.“
Melinda cítila, jak se červená, a přemýšlela, odkud vlastně ten muž, co stál teď před ní, přišel. Možná tady vždycky byl, a ona ho prostě jen zaškatulkovala ke všem těm ostatním teenagerům, co byli pod společností podepsaní. „Um, ne. Jsem radši, když jsou lidé upřímní. Uvidíme, jak to půjde, a pak možná příště – když oba budeme souhlasit, že nějaké příště bude – tomu můžeme říkat rande.“
„To zní fér. Nechám tě teď s tvým seznamem.“ Podíval se na stůl. „Věř mi, není dost dlouhý. Bill je všechny zamítne, pak vybere jeden, o kterém jsi mluvila, a bude ho vychvalovat a považovat za svůj.“
Melinda se zasmála.
**
„Smradlavé miminko,“ zamumlal Bill zpěvným hláskem, zatímco na něj Zoe dělala bubliny. „Mám smradlavounké, smradlavé miminko.“ Přestal, když mu zazvonil telefon, risknul to a natáhnul se po něm, zatímco si Zoe strkala nohu do pusy. Když se podíval, kdo mu volá, zašklebil se, ale zvedl to. „Ahoj, Maro, jak se máš?“
„Bille, zvedls to! Jsem tak ráda. Mám se dobře, co ty?“
„Já se mám fajn, jen mám moc práce. Vím, že jsem říkal, že ti zavolám, ale upřímně, tohle je první den volna, co mám za dva týdny a-„
„Tys dva týdny neměl volno? A kdo se staral o Zoe?“ vystřelila Mara.
Bill se zhluboka nadechl. „Já jsem se o ní staral, a Melinda, když jsem nemohl já. Že ano, Zoe?“
Zoe udělala bubliny a začala se vrtět. Věděla, že už je přebalená, ale nevěděla, proč teda pořád leží na zádech a nemůže dělat nic, co je sranda.
„Můžu… můžu s ní mluvit?“
„Jasně.“ Upravil si Bill telefon a zvedl tleskající Zoe. „Řekni ahoj babičce Maře!“ dal jí telefon k obličeji a zazubil se, když začala okamžitě žvatlat. „Řekni ahoj!“ Bill nechal Zoe slintat a broukat do telefonu ještě na nějakou chvíli, a utřel telefon do rukávu, než si ho dal zase k uchu. „Vidíš, je naživu a zdravá.“
„Nedělej si z těchto věcí legraci, Bille. Není to sranda.“
„To nebyl vtip, Maro. Já se tady opravdu snažím, co ty?“ zeptal se. Už ho opravdu nebavilo táhnout tuhle válku, a proč vlastně?
Zhluboka se nadechl; aby mohl žít s Tomem a mít u sebe Zoe. To proto to všechno dělal.
„Omlouvám se, jen si dělám starosti, že nepozveš mě a mého manželu na narozeniny Zoe.“
Bill si přál, aby se mohl podrbat na nose. „Maro, nedržel bych vás pryč z narozenin Zoe. Jsou její první a chci, aby tam byla celá rodina. Někdo ti zavolá, až bude všechno dohodnuté, ano? Letenky zaplatím já.“ Zvedl pohled, když Tom vešel do pokoje, zíval a natahoval ruce po Zoe, která se mu málem vyvlíkla z náručí, jen aby se mohla ke svému otci dostat.
„Oh, to je od tebe opravdu milé, já-„
„Maro, musím jít,“ přerušil ji. „Zoe se snaží dát si do pusy něco, co tam nepatří.“ Zavěsil Bill telefon a hodil ho na postel, a málem se překonal, aby nešpulil rty.
Tom a Zoe se na něj podívali, jako by se zbláznil. „No co,“ naléhal. „Příště s ní můžeš mluvit ty.“
„S Marou? Ne, díky. Ne, díky, že ano, Zoe?“ zeptal se Tom a zatřásl se svou dcerou. Zoe se zasmála a vypískla, chytla se ho za límec, a snažila se přitáhnout si ho blíž k obličeji. „Tak, co uděláme na její narozeniny?“ zeptal se mezi mokrými polibky.
„Přemýšlím o krásném, opravdu krásném princeznovském stylu.“
„To je její celý život. Proč musíme mít téma?“ podíval se Tom a viděl, jak na něj Bill užasle zírá. „Zapomeň, že jsem se ptal,“ dopověděl rychle.
„Chci balonky a konfety a všechno krásně sladěné. Začneme s černou.“
„Ne, Bille. Uděláme něco lepšího. Co třeba fialová?“
Bill se unaveně podíval na své dvojče a dceru. „Tmavě fialovou?“
„Dah!“ vypískla Zoe, chytla se Toma za límec a zakopala nožičkama.
„Vyhrála tmavě fialová.“
„Se stříbrnou,“ dodal rychle Bill.
„Fajn, poznám, když jsem přehlasovaný.“ Políbil Tom Zoe na krk a vydechl na něj. „Pojďme se ustrojit. A tentokrát oblečení vybere tatínek.“
Zoe nadšením udělala bublinku.
**
Gustav zvedl pohled, když se nad ním objevil stín. „Proč jsi tak dramatický?“ zeptal se s úšklebkem, když se Georg posunul a sednul si vedle něj.
„Nevím, nejsem dramatický. Jen…“ pokrčil rameny a zavrtěl se.
„Co se děje? Nepotřebuju, abys zešílel; ty a já jsme jediný, co zůstali, a jestli půjdeš i ty, budu úplně sám.“
„Vtipné. Pozval jsem Melindu ven.“
Gustav ztuhnul s pitím na půl cesty k puse. „Ty jsi pozval bodyguardku dvojčat na rande?“
„Ne, pozval jsem na rande jejich chůvu,“ opravil ho Georg.
„To je to samé. Nevěděl jsem, že jsi na nabouchaný ženský.“
„Není nabouchaná! Je naprosto dobrá. Proč o ní tak mluvíš? Myslel jsem, že ji máš rád,“ zaprskal.
Gustav se zarazil a pak se pořádně napil. „To ano,“ řekl po chvíli.
„Tak co se změnilo?“
„Nic. Bav se.“ Zvedl zase Gustav svoji knížku a Georg věděl, že měl odejít.
„Jo, řekni Sabrině, že ji pozdravuju,“ zamumlal a odešel.
Gustav se podíval přes okraj knihy a koukal, jak Georg odchází.
**
Tom koukal do blba, brnkal akordy, které seděly k melodiím, co si Bill poslední dobou broukal. Den skoro končil a každý cítil, jak se blíží nadcházející dva týdny volna. Chtěl trávit čas se svou rodinou, sám u nich doma, pryč od zvědavých pohledů.
Chtěl, aby se na něj Zoe koukala s tím svým úsměvem, který ukazoval její růžové dásně. Chtěl, aby všechen ten narozeninový blázinec byl za nimi.
Ozvalo se zaťukání na dveře; a Bill byl až moc zaměstnaný tím, že četl Zoe nějaký módní časopis, na to, aby si toho všiml. Tom se usmál a šel ke dveřím, na jejichž druhé straně byl Andreas.
„Jsi tu brzo,“ vyhrkl překvapeně.
Andreas přikývl a naklonil hlavu na stranu. „Jo, promiň mi to. Chtěl jsem se sem dostat dřív než všichni ostatní, abychom si mohli projet plán, ať už máte jakýkoliv. Co potřebujete, abych říkal před kamerami a všechno ostatní.“
Tom zamrkal. O tomhle opravdu nepřemýšleli. „Díky, kámo. Nejspíš budeme potřebovat tvoji pomoc při vymýšlení. Podívejte, kdo je tady,“ řekl, otevřel dveře a nechal Andrease a jeho tašku vejít dovnitř.
„Andy,“ řekl Bill se židle. „Páni, vypadáš dobře.“ Zoe mu poskakovala v klíně, když ho uviděla, zatímco měla pěst v puse.
„Díky, trochu jsem posiloval. Mimo to, s Monique nemám chvíli klid.“ Sklopil hlavu a začervenal se.
„Ty bejku,“ zažertoval Tom a hravě do něj strčil. Andreas mu to oplatil, skončili tím, že se prali na zemi, snažili se jeden druhého štípat.
Bylo to skoro jako za starých časů.
**
Bylo to velkolepé, kdyby si Bill měl vybrat jedno slovo, kterým by vyjádřil oslavu. Zoe seděla na trůně, jejž tvořily její babičky, které ji neustále hladily, Zoe měla červené od polibků celé čelo a většinu její stále plešaté hlavičky. Měla stříbrnou korunku, která byla trochu na stranu, tvar její miminkovské hlavy jí nejspíš bránil v tom, aby spadla dolů.
Dárky byly nahromaděné v rohu, od dárků, o kterých věděli, přes dárky od společnosti, až po ty od lidí, s kterými skupina kdy dělala rozhovor. David řekl Tomovi, že existuje ještě jedna hromada, o hodně větší, která je tvořena z dárků od fanoušků.
Bill pobíhal mezi lidmi, povídal do kamer Tokio Hotel TV a culil se na hosty. Tom si tiše povídal s Gordonem a jejich otcem Jorgem, oba vypadali jako hrdí dědečkové. Ten den byl lepší, než doufal, a dokonce nenastávaly ani žádné nepříjemné otázky, nebo hůř, nějaké zpochybnitelné akce.
Zoe se na všechny usmívala s nadšením, které měla všechna miminka, a kousala každou barevnou krabici, která jí byla odebírána. Přes tichou hudbu slyšel, jak se Zoe směje a jak Tom něco povídá do kamery, nejspíš o tom, jak mu trvalo celou noc, aby všechno zařídil tak, aby to vypadalo naprosto perfektně.
„Klidně se ho zeptejte, ujišťuji vás, že jsem pozvaný.“
Bill se se zamračením otočil, znak možného narušitele, který by zničil večírek. U dveří stála skupinka tří nebo čtyř mužů; jejich ochranka. Postarají se o to-
„Tak se ho zeptejte, sakra!“
To bylo dost. Bill se rozhlédl po pokoji a odeběhl ke dveřím. „Kdo kazí narozeniny mého miminka,“ zaječel a snažil se prodrat lidmi. Zamrkal, když konečně uviděl, kdo se snažil procpat na večírek jeho dcery. „Um,“ řekl pomalu.
„Jen jsem přišel popřát oslavenkyni všechno nejlepší, a přinesl jí dárek,“ řek lehce Bushido, ukázal na velkou krabici, kterou drželi dva z ochranky, v obličeji trpělivý výraz člověka, který byl placený za to, aby dělal všechno a nic v ten samý okamžik.
Bill zamrkal. „Pojď dovnitř,“ vypísknul. Strach se mu v krku zadrhával jako knedlík, polkl ho a snažil se nezvracet. „Jo, pusťte ho dovnitř.“
„Jsi si jistý, Bille? Můžeme ho odvést. V tichosti,“ řekl jeden z mužů s velmi vážným výrazem.
Bill se podíval na Bushidův vyrovnaný úsměv, pak zavrtěl hlavou. Tohle byla ta poslední věc, kterou teď potřeboval, kterou kdy potřeboval.
„Ne, je to přítel. Pusťte ho, prosím; ten dárek vypadá těžce,“ řekl rozjařeně. Bill nevěděl, co přesně bude dělat, ale bude s touhle sračkou pracovat klidně tak dlouho, dokud nebude vypadat jako zlato, to bylo jasné.
Tom přešel přes pokoj, v obličeji tázavý a naštvaný výraz, ale Bill rychle zavrtěl hlavou a ukázal mu, ať se uklidní.
„Kam to mám dát?“ zeptal se Bushido po tom, co se rozhlédl po pokoji.
„Hromada s dárky je támhle,“ řekl Bill sklesle. Kamery se na něj otočily a on se okamžitě rozzářil. „Díky moc za to, že sis na Zoe vzpomněl. To je od tebe tak hezké!“
„Oh můj bože, je to tak velké, co je to?“ zeptala se Simone strojeně, když za ruku přivedla Zoe. Bill se otočil, Melinda stála za ním, obezřetně si rappera prohlížela.
„Chci, aby si ho otevřela oslavenkyně; je to překvapení,“ řekl Bushido s mrknutím. Sklonil se dolů před Zoe a zamával ji. „Ahoj, slečinko. Máš ještě ráda své chrastítko?“
„To vy jste poslal to chrastítko?“ zeptala se udiveně Mara. „Ta věc musela stát celé jmění.“
„Nic není dost dobré pro Princeznu Zoe, že ano, Bille?“ řekl a podíval se nahoru na něj.
Bill zavrtěl hlavou, spíše ze strachu než z ničeho jiného. „Naprosto,“ vykoktal. „Doufám, že tvůj dárek není tak štědrý jako ten minulý.“
„Co dal Bushido Zoe,“ řekl jeden z kameramanů.
„Diamantové chrastítko,“ zabručel Tom.
Ozvaly se zvuky lidí, kteří tím vším byli naprosto ohromeni a udiveni.
Zoe se na Bushida podívala svýma velkýma očima, a naklonila se k němu blíž, aby mohla žvatlat do jeho tváře. Rapper vypadal, jako by se měl každou chvíli roztéct, dokonce i po tom, co ji od sebe odtáhl a utřel si tvář.
Tom a Andreas rychle zakročili, aby odvedli kamery pryč od Billa a Bushida, a Mara zvedla Zoe ze země, vzrušeně s ní zadrncala. „Tak pojď, dáme si banánek,“ řekl nadšeně.
Simone zůstala a podívala se na ně nejistě. „Jsi si jistý, že jsi v pořádku, Bille?“
„Mami, jdi si dát punč,“ řekl Bill těžce. Odfrkla si, ale v tichosti odešla.
Bill se otočil na Bushida a doufal, že nevypadá tak, jako by se chtěl bránit, snažil se udržet ruce podél těla. Nechtěl je křížit, kdyby to udělal, vypadalo by to, že se hádají. Nemohl se takhle chovat na narozeninách své dcery.
„Bille, nedívej se na mě tak,“ řekl Bushido s úšklebkem. „Tohle je šťastný den, nebo ne?“
„Taky bych si to rád myslel. Můžeme si promluvit?“ zeptal se, snažil se udržet svůj hlas lehký.
„Myslíš, že můžeme jít někam, kde nebudou kamery?“ ukázal Bushido na kamery po jejich pravém i levém boku, snažily se zachytit co nejvíc stopáží, které použijí okolo všech důležitých částí.
„Jo. Tak pojď.“ Bill šel k bočním dveřím a pustil Bushida jako prvního, když prošel i on, zavřel za nimi dveře. Byl to prázdný sál; extra židle a dort, vše připravené, až se přesunou sem. Hudba z večírku byla tlumená, a Bill si uvědomil, že ho z toho ticha bolí hlava.
„Tak, o co jde?“
„Myslím, že když jsme spolu mluvili naposledy, tak jsme-„
Bushido zvedl ruku. „Jo, nevzpomínám si na konverzaci, kterou jsme spolu měli posledně.“ Podíval se na zpěváka, a Bill pochopil, že si pamatuje naprosto všechno. Každé slovo, které ve svém hormonálním stavu vyslovil.
Oh bože, on mu nabízel, že to bude tajemství?
„Vážně?“ zeptal se Bill, který už snad ani nedoufal.
Bushido se podíval na své boty a pokrčil rameny.
„Ve svém životě jsem udělal věci, na které nejsem pyšný, a udělal jsem věci, kvůli kterým se na mě teď lidi dívají trochu víc než jen jinak. Možná nějaké věci, které by mě dostaly do vězení-„
„Chápu to,“ řekl Bill a trochu sebou trhnul.
„Jen… na to zapomeň. Jako jsem to už udělal já.“
Bill polknul a přikývnul. „Bude mě to něco stát?“
Bushido se na něj nechápavě podíval. „Ber to jako dárek, Bille. Vím, že se někdy chovám jako idiot, ale bože. Tohle ne. Tohle je rodina, víš? S rodinou si to nesmíš posrat.“
Billovi se úlevou málem začala motat hlava, něco uvnitř mu říkalo, že tohle je opravdu konec toho všeho.
S rodinou si to nesmíš posrat.
Naklonil hlavu a přikývl, oba dva se vrátili na večírek, zrovna aby viděli Zoe probíhat kolem, výskat, zatímco držela plínku vysoko nad hlavou. „Oh Bože,“ zamumlal Bill a schoval si obličej.
Úplně viděl, co teď bude na všech jejich fan stránkách.
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
Nezapomeňte na komentář, díky J. :o)
To je tak krásný, musím se pochválit 😀 Když sem nikdo nic nepíše… 😀
Jsi šikovná 😀 miluju to ! 😀 A hlavně děkuju Majestrix! :)) Zoe je hrozně roztomilá, zajímalo by mě co od Bushida dostane za dárek :)) třebaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa …… diamantový nočník?
Jeee Zoe je zlaté babetko, tiež som zývedavá čo bushido Zoe dal.
[1]: Ježiš, já si řikám, co tady dělá tvůj koment, jestli jsem něco nezblbla a nedala sem jinej díl, a ty tady jen reješ 😀 Půl hodiny je prdlačka, je sobota, než lidi dorazej z pařby, to trvá 😀 Dej jim čas 😀 No a když už jsem tady, tak ti taky něco napíšu, ty netrpělvko, ať máš tý Majestrix co překládat. 😀
V tomhle díle se mi snad vůbec nejvíc líbil moment, kdy Bill přebaloval Zoe a zpíval jí přitom, že je jeho "smradlavoučký miminko" 😀 To je přesně ta šílená láska k dítěti, při který absolutně nevadí, že dítě smrdí jako skunk a bejt cizí, tak si člověk zacpe nos a utíká. 😀 Vlastní dítě prostě vždycky smrdí úžasně 😀 Jsou to takový detaily, který autorka popisuje, a který mě vždycky nadchnou a užívám si je. Miluju tu realitu, kterou do povídky dává.
Jsem zvědavá, jak dopadne Georgova snaha sbalit chůvu. O kolik ona je starší než on? Nejsem si jistá, jestli tam byl někde na začátku řečen věk, už by se mi to blbě hledalo, ale já si jí vždycky představovala jako ženskou kolem třicítky, takže pokud je to tak, tak si milej zlatej Geo pěkně troufá. 😀 uvidíme, jak dopadne. Rozhodně mu držím palce. Ať si Gustav nechá tu svou stíhačku… 😀
Když jsem viděla na úvodní stránce nový díl And baby, tak jako první mě napadlo, že Majestrix konečně přidala 16. díl, samozřejmě jsem se hned šla podívat jestli je to pravda a ono nic:(, škoda, ale co už.
Jinak tenhle díl, je jako obvykle perfektní:) a číst to česky, tomu vždycky dodá ještě něco navíc, takže mnohokráte díky za překlad.
Celá rodinka Kaulitz je tak úžasně roztomilá:), ani nevím jak se vyjádřit…hrozně se mi líbí, jak je napsán vztah Billa a Toma k Zoe, spíš jsem z toho totálně nadšená a nutí se mě to usmívat:)
Bushido na oslavě:D, jo jeho dar bude stát za to:), no aspoň, že Billovi slíbil, že ho nepráskne.
A co se týče Georga a jeho randění:), tak Melindu mám v mysli zakotvenou jako ženskou kolem 35, je to pravda? Tak jsem zvědavá, jak pak nám to Georg zvládne:)
[1]: Tvůj komentář mě po měsících nečinnosti opět vrátil do hry! 🙂 Miluju lidi, co se nebojí pochválit si svou vlastní práci. Když to tedy nikdo jinej neudělá! :))) A máš pravdu, je to skutečně krásný! 🙂
Obdivuju, kromě překladu ;-), jak autorka dokáže vylíčit scény s malou Zoe. Vždycky mě to nutí představit si toho mého středoškoláka… v plenkách. 🙂 Zoe je opravdu rozkošná, ale mám trošku obavy, jak se celá ta zamotaná situace bude vyvíjet dál. No, uvidíme.
Fandím Georgovi!!! A držím mu palce! Ať si Gustav trhne (hmmm… jak se tohle asi řekne anglicky? ;-)), ať si strčí tu svou děvu… někam. 🙂
Tak neříkám, že mě Bushido a jeho role v této povídce trošku nemate, ale co, já se s tím nějak popasuju. 🙂
Tak to byl naprosto perfektní díl! Já se tu usmívám ještě teď, ale nechápu lidi, co pořád pojí Bushida do povídek >.< Úplně bych ho vzala za nohu a z tý povídky vytáhla 😀 Ale stejně je to perfektní část. A stejně jako Janul, mě taky dostalo, jak jí zpíval, že je jeho smradlavoučký miminko 😀 To bylo tak strašně sladké ♥ A Zoe je dobrý plenkový blázen! 😀
Každopádně můžu říct jen: KONEČNĚ ♥ a že se neuvěřitelně těším na další díl! Snad přijde brzy, Lilko >.< 😀
No a jak mám teď komentovat já, když už ty ženský nahoře všechno řekli?! 😀 -.-'
Tak já se musím zastat sama sebe, protože skoro každou sobotu vyrážím na hory a vracím se kolem 20-21 hodiny a než sednu ke kompu, tak to chvíli trvá xD
Jsem ráda, že je tady další díl, už jsem si říkala, že tady povídka dlouho nebyla.
Koláčka Zoe prostě miluju, když čtu scény s ní, znovu vidím svoji dceru a říkám si, to byly tak krásné časy…=)
Přesně, jak to řekla Janule, smradlavoučké miminko nemělo chybu xDDD
Je to svatá pravda, že na vlastním dítěti je všechno úžasné. Mně vždycky bylo protivné, když cizí děti třeba slintaly a na tom mém mi to přišlo úžasně roztomilé xD
Jinak by mě zajímalo, co má Bu za lubem, protože se mi nechce věřit, že by se z něj stal takový klaďas, já jsem se fakt bála, že bude po Billovi za mlčení chtít, aby s ním spal.
A Geo a Melinda? Super, já si vzpomínám, jak se mně kdysi dcera ptala, jestli bych chtěla, aby byl Georg můj syn a já jsem jí na to odpověděla, že syn ne, ale milenec xDDD Takže jim fandím =)
Och bože !! miluji tu jejich ZOE 😀
Dokonalost
P.S. Super překlad 🙂
To jak Bill broukal Zoe bylo úžasný, taky jsem na Járu dycky žwatlala jak je úžasný miminko i když byl zadělanej až za ušima =>
Překlad opět výborný ! :))
Tenhle díl jsem si moc užila. Bill je vždycky neuvěřitelně se Zoe roztomilý. "Smradlavounké miminko" :D:D:D
Jsem zvědavá, jak Geo nabalí Melindu. Snad jim to třeba klapne 😀
A ten Bushido mě neuvěřitelně překvapil. Dost mile. Koukám, že si Billa dost těmi dárky uplácel, aby se s ním usmířil. Konečně má už Bill pokoj.
A honem dál! Neuvěřitelně se těším ! <3
Oh, po takové dlouhé době další díl! 🙂
Ta Mara mi leze upřímně pěkně na nervy, ty její starosti furt. Kdyby jen věděla..
A Bushido? Já ho mám ráda, líbí se mi jeho přístup jak k Billovi, tak k malý.^^