autor: Saline A.
Spokojeně jsme si s Tomem vykračovali po náměstí, po zjištění, že si nás tu skutečně nikdo nepamatuje, tudíž si můžeme bezstarostně užívat na veřejnosti, mi bylo úplně jedno, že se mi vlasy lepí k obličeji, a že oblečení mám úplně promočené.
Každou chvílí mě Tom přitiskl na zeď přilehlých budov, aby mě mohl jemně políbit a já si to vážně užíval.
V takových chvílích mi bylo skoro jedno, že jsme právě v Houstonu, hlavně, že jsme byli spolu.
Procházeli jsme zrovna kolem krámu s elektronikou, když jsem uslyšel ten hlas – nikdo by se ve mně krve nedořezal!
„Co se týče Björna, mám s ním velké plány!“ ozývalo se nadšeně a já se úlekem krčil za Tomem, mezi prsty křečovitě svírajíc jeho mikinu.
„Tomi! On s ním pořád je!“ vyděšeně jsem na něj zíral.
„Bille, s tímhle my nic neuděláme,“ chytil do dlaní můj obličej a jemně mě políbil na čelo. „A navíc myslím, že TEĎ si k němu nic nedovolí. Ví, že by mu utekl, a on si ještě nevydělal žádné peníze, takže bude opatrný. Neboj se, dřív, než bude pozdě, ho zastavíme, uvidíš,“ povzbudivě se usmál.
„Slibuješ?“
„Vím, že to splním, takže ano, slibuju,“ vtisknul mi letmý polibek do vlasů, a poté mě objal kolem ramen. „Pojď, půjdeme domů dřív, než nastydneš. Oba víme, že ty se léčíš špatně.“
Pevně jsem ho chytil kolem pasu a s úplným natisknutím na něj jsem pomalu vyšel.
* ♥ *
„Hepčík!“ uniklo mi ze rtů a já se vyděšeně rozhlédl kolem sebe. Jestli Tom zjistí, že jsem nastydnul, tak už mě nikdy do deště, aby se se mnou mohl líbat, nevezme. Od rána se mi mé prokřehnutí dařilo skrývat, ale teď jsem myslel, že se udusím, jestli nekýchnu.
„Bille?!“ ozvalo se z kuchyně a já si povzdechl.
„Fajn, asi jsem nastydnul, ale určitě se brzy uzdravím!“ vyhrkl jsem okamžitě. „Nekončí tím naše líbání v dešti, že ne?!“
„To si piš, že končí,“ usmál se Tom zákeřně. „Nebo alespoň do doby, než se úplně uzdravíš,“ pookřál, když viděl můj zarmoucený výraz.
„Určitě?“ podezřívavě jsem přimhouřil oči.
„Určitě,“ se smíchem připustil Tom, ale mně bylo jasné, že při dalším dešti ho budu muset hodně přemlouvat, aby mě někam vzal.
„Stejně už vaříš čaj, že jo?“
„To si piš!“ rozesmál se. „Celou konvici s bylinkovým čajem. Ale neboj, budu to pít s tebou, také mi není nejlépe.“
„No ne, Tom Kaulitz je nemocný! To je zázrak, chce to potlesk!“ divoce jsem se roztleskal, pozorujíc jeho výraz jasně naznačující, že nebýt ten nejkrásnější, nejúžasnější a celkově nedokonalejší bráška, tak už mě dávno zvesela zabije.
„Ty nebýt…“
„Já vím, vím!“ skočil jsem mu do řeči. „Nejkrásnější, nejlepší zpěvák a nejdokonalejší osoba na světě, kterou miluješ, tak jsem dávno mrtvý.“
„Tohle všechno bych zvládnul,“ ušklíbl se. „Ale kdybys nebyl můj BRATR, tak tě zabiju.“
„Blbče,“ vypláznul jsem jazyk a uraženě odešel do obýváku.
* ♥ *
„Fuj, Tome, co to je?!“ vykřikl jsem, když jsem se napil toho údajného čaje, a okamžitě to vyplivl zpátky.
„Čaj z té oranžové krabičky,“ nechápavě nakrčil obočí a já okamžitě vybuchl smíchy. „Co je?“
„To jsou sušené houby!“
„A proč máme my, NEHOUBAŘI, doma sušené houby?!“ zabručel vztekle.
„Dávám je do omáček, pro aroma a chuť, Tomi,“ trochu jsem uklidnil svůj smích. „Čaje máme v té poličce nad tím, miláčku,“ pohladil jsem ho po noze. „Mám ho jít udělat?“
„NE, zůstaň tu se mnou,“ něžně zašeptal. „Chci se s tebou mazlit,“ pousmál se.
„Ty máš dneska mazlivou, jo?“ lehce jsem skousnul jeho ušní lalůček, ale hned vzápětí se mu schoulil v pevném objetí. „To mi vyhovuje.“
„To jsem rád, protože mám v plánu aplikovat to celý den,“ dlaní mi přejížděl po zádech a vtiskával mi malé polibky na čelo a do vlasů. Vrněl jsem blahem a prsty ho šimral na břiše. Dneska bude fajn den!
* ♥ *
Seděl jsem v kuchyni, s hrnkem mátového čaje a zíral před sebe. Tom šel cosi zařizovat a mně nezbývalo nic jiného, než naslouchat tichu, které celým bytem proplouvalo.
Když se po hodině nic nedělo, naštvaně jsem se zvedl, vzal si klíče a peněženku a vyrazil na okružní cestu. V tom bytě prostě ticho nebude!
Po několika minutách chůze jsem dorazil před obrovské Pet centrum a bylo mi jasné, co přesně potřebujeme.
Se zářivým úsměvem jsem vrazil dovnitř a rovnou se hrnul k oddělení koček. Jak jsem doufal, bylo tam několik košů s koťaty. Přidřepnul jsem si k nim a pohledem je přehraboval. Jedno bylo hezčí než druhé a já si prostě nemohl vybrat.
Až po chvíli jsem si všiml jednoho, které spalo a vypadalo úplně přesně jako dalmatin. Sáhl jsem po něm a vděčně se k němu přitulil. Tohle bude moje!
* ♥ *
„Musíš být hodný, Mikey [Majký], páníček ještě neví, že tě tu máme,“ usmál jsem se na něj a drbal ho pod bradou. „Ale neboj, vyhodit tě nenechám, to bych šel s tebou. A to Tomi nedovolí,“ vtiskl jsem mu pusu na čumáček, ze kterého mu vycházelo tiché vrnění. Tom byl venku už dobré tři hodiny a my se s Mikeym výborně bavili. Chvíli jsme si hráli, ale když Tom napsal, že už je na cestě domů, lehli jsme si na gauč a začali se mazlit, aby se Tomi smiloval nad naší roztomilou dokonalostí a nevyhodil nás.
„Lásko, jsem doma!“ unaveně se ozvalo z předsíně. Pousmál jsem se a s Mikeym schovaným pod mikinou se vydal Tomovi naproti.
„Ahoj,“ políbil jsem ho lehce na tvář.
„Konečně jsem doma, chyběl jsi mi!“ pevně mě objal, až se zpod mé mikiny ozvalo tiché kniknutí. „Co to bylo?“ překvapeně se odtáhl.
„No… Také jsi nám chyběl,“ potulně jsem se usmíval, zatímco jsem se Mikeyho, zatínajícího drápky do mého těla, snažil vytáhnout.
„Tys koupil kočku?!“ vyjekl, když jsem ho vytáhl a na dlani ho přidržoval před jeho obličejem.
„No… Byl jsi dlouho pryč, tak jsem se šel projít a viděl jsem to Pet centrum, tak jsem se jen šel podívat dovnitř a tohle malé koťátko mi padlo do oka,“ přesvědčivě jsem kýval. „Zamiloval jsem se do něj!“ přitulil jsem se k Mikeymu a zářivě se usmál, když Mikey obmotal packu kolem mého krku.
„Zbláznil ses,“ s úsměvem zakroutil hlavou. „Ale nemysli si, že se mu budeš věnovat častěji, než mě!“ výhružně mi pohrozil prstem, ale Mikeyho něžně podrbal za ouškem.
„Jsem si jistý, že si padnete do oka, Tomi,“ skousl jsem mu horní ret, a poté to místo jemně políbil. „Copak jsi dělal celý den?“
„Dozvíš se, až to bude,“ krátce se zasmál a přiložil čelo k tomu mému.
„Poslední dobou máš hodně často mazlivou, co se děje?“ položil jsem Mikeyho na zem, Toma přitiskl ke zdi a opřel se o něj.
„Myslím, že poslední dobou si nějak víc uvědomuju, jak moc tě potřebuju k životu, musím ti to neustále dokazovat,“ políbil mě na čelo.
„Já to přeci vím,“ zářivě jsem se usmál.
„To nevadí, nechci jednou litovat toho, že jsem ti to dostatečně často neopakoval,“ s úsměvem mě začal líbat.
autor: Saline A.
betaread: Janule
Super
Mně se tak líbí, když mají kluci mazlivou =)
Teď bude mít Tom na mazlení koťátka dvě =)♥
Och oni sú taký roztomilí :)… som zvedavá čo to Tom bol zariaďovať :D… a nechcem si ani predstavovať ako museli chutiť tie sušené huby ako čaj xD bože mala som dosť 😀
libi se mi jak jsou k sobe nezni. A micinka? Ta je uzasna