autor: Adella Kaulitz
Tom stál vedle Billa před vysokou budovou nemocnice. Chtěl se z toho nějak vymluvit, ale Bill byl neoblomný jako vždy. Sice se včera necítil nejlíp, ale vlkodlaci se přeci uzdravují rychleji než lidé, proto mu dneska bylo tak dobře.
„Vážně mi nic není“ zabručel Tom, ale Bill rozhodně zakroutil hlavou.
„Půjdeš tam a necháš se vyšetřit. Co když máš chřipku? Nebo si dostal tu… jak se to jmenuje? Když tě kousne klíště! Taky pracuješ pořád s těmi psy, třeba tě pokousali a máš vzteklinu! A ani mi o tom nechceš říct.“ Našpulil nespokojeně rty. Tom se musel zasmát a objal jej kolem pasu. Kdyby věděl, jak moc vzteklý dokáže být, když se promění ve vlka, tak by takhle moc nehašteřil kvůli obyčejné psí vzteklině.
„Nic mi není…“
„To mě nezajímá!“ chytil ho za rukáv a tahal ho ihned k ordinaci.
Napsal Tomovo jméno i rok narození a spokojeně se posadil v čekárně.
Tom se podíval do sešitu pacientů. 1.9. 1989.
Pousmál se. Jo, to všem nakukal.
Posadil se vedle Billa a čekal, dokud ho sestra nezavolá.
Po hodině vyšli z nemocnice. Tom pro sebe tiše kňučel a držel se za ruku.
Bill se šklebil do sluníčka a nasadil si brýle. Neměl slunce rád a i v těchto vedrech měl na sobě mikinu s dlouhým rukávem a kalhoty.
„Nekňourej, vždyť tě jen očkovala proti klíšťatům.“ Zasmál se a stiskl Tomovu ruku. „A tu náplast si už sundej, nemůže ti to už krvácet.“
„To štípne!“ vyjekl Tom a natáhl ruku, aby si to mohl prohlídnout. Pomalu chtěl sundat náplast, Bill však natáhl ruku a škubl s ní. Tom zakvičel, podíval se na Billa, jako poraněné štěně a zamračil se.
„Netvař se takhle, jsi velký chlap!“ usmál se a políbil jej na tvář.
Tom něco zakňoural a zašoupal nohama.
Bill nasál krásnou vůni Tomovy krve. Měl nutkání vypláznou jazyk a olíznou jeho ruku. I když nechtěl ani cítit tu pitomou dezinfekci.
Došli do restaurace, kde se usadili. Bill si sundal brýle i mikinu a rozhlédl se. Někdo tady hezky voněl. Víc než nějaké jídlo by si dal čerstvou krev. Ale to přeci před Tomem nemohl. Vybral si těstovinový salát a čaj. Sledoval Toma, jak soustředěně vybírá, na co má chuť on. Bill zakroutil hlavou. Nechápal, proč to dělá, když si stejně vždy vybere to samé, jako vždy.
„Stejk, krvavý prosím. A nějakou kaši k tomu třeba.“ Ani se nepodíval na číšníka a odložil jídelní lístek. „A pivo.“ Poručil si a usmál se. Dneska byl u doktorky velice statečný, zasloužil si něco dobrého.
Chytil Billa za ruku a lehce ji stiskl. Proč jej nikdy neomrzelo se dívat na tu andělskou krásu, to nevěděl. I přesto, že Bill nedávno oslavil svých 37 let, stále vypadal na krásných 22, přesně tak, jak ho poznal poprvé. Asi to bylo tou oslepující láskou a Tomovi Bill jen tak připadal, neviděl v tom ale žádný problém. Měl to jasně vymyšlené. Až to bude nejhorší, vyzradí Billovi své tajemství a promění ho. Nesmí ho nechat umřít, nikdy, chce s ním být a byl si jistý, že Bill vládnoucí po jeho boku, by byl dokonalý.
Bill se prohraboval v salátu a rozhlížel se kolem. Opět hledal svou potencionální oběť, kterou by si mohl představit místo těstovin.
Přemohl se a začal jíst, tváříc se naprosto přirozeně. Už si zvykl, naštěstí. Přehlížel lidi, kteří se divili na způsobem Tomova jezení a Billův výraz ve tváři nejspíš přisuzovali právě znechucením nad jeho etiketou.
Jistěže byl znechucen. Jídlo velice špatně trávil, krev pro něj byla příjemnější, mnohem.
„Myslím, že bychom se měli odstěhovat.“ Nadhodil Tom ledabyle, když dojedl.
Billovi zaskočila okurka a zakašlal se.
„Už zase?“ pozvedl obočí a nechápavě hleděl na Toma.
Ten měl strach, nechtěl to říkat nahlas a ani nemohl, ale podle posledních údajů se na tohle místo stěhují čím dál víc upírů. I úmrtnost lidí se zvýšila a policie doposud nevěděla, jaká je příčina, lidé se ztráceli, nebo byli nalezeni mrtví.
Jistěže i vlkodlaci zabíjeli lidi, ale v malém množství, a pokud možno co nejdál od měst, kde žili. A Tom věděl, že tyhle ztráty a vraždy nezpůsobili vlkodlaci, ale upíři. Vídal je čím dál častěji a v žádném případě nemohl dopustit, aby ublížili Billovi!
„Jo, kvůli práci, pokud ti to nevadí.“ Vydechl a starostlivě si promnul čelo.
„Ale já mám taky práci, Tome.“ Zamračil se černovlásek a stiskl sklenici v ruce. Zase. Neměl rád stěhování. Užíval si toho dřív, když ještě Toma neznal a teď se poslední dobou přesouvali z místa na místo.
„Já vím, Billy, ale našel jsem hezké místo, přímo v Berlíně. Budeš to mít do práce ještě blíž. Slibuju, že je to naposled!“ To slíbit samozřejmě nemohl, ale snad to byla jedna z mála možností, jak Billa přesvědčit.
Bill je zakroutil hlavou a povzdechl si. „Dobře, alespoň že to je v Berlíně.“ Nakonec tedy souhlasil.
Mezitím, co Tom zalezl doma do sprchy, Bill se posadil do koženého křesla a zavřel oči. Měl hlad!
Jeho mobil zavibroval. Neochotně ho zvedl a přiložil k uchu. Chvíli trvalo, než se v mobilu někdo zval.
„Bille?“
„Viktore?“ hlesl Bill a přitáhl si kolena k bradě. Nechtěl se pořád zatěžovat upírskými záležitostmi. Viktor ho ale příjemně překvapil.
„Už dlouho si s námi nelovil.“ Připomněl mu.
Bill se zasmál a promnul si spánek. Byla to pravda. Posledních pár let lovil zásadně jen sám a na volání klanu nereagoval. Ale teď, když byl rozrušený a měl šílený hlad? Klidně mohl jít lovit sám, ale společnost upírů, respektive Viktora a jeho malé skupinky přátel z řad upírů, mu teď přišla vhod. „Máš pravdu.“
„Takže sejdeme se u muzea.“ Viktor zavěsil.
Bill se pousmál a šel do společné ložnice k vysoké skříni. Převlékl se do kožených kalhot a vzal si černou koženou bundu a šel ke dveřím se nachystat.
„Kam jdeš?“ ozval se za ním Tom jen s ručníkem kolem pasu. Po jeho svalnatém těle ještě stékal kapky vody. Bill se usmál a přešel k němu, aby ho mohl políbit.
„Ven, volal mi kamarád, s něčím potřebuje pomoci.“ Zamrkal nevinně a prstem setřel kapku z Tomova čela.
„Přijď brzy.“ Přikývl Tom a pohladil Billa po vlasech. Ten se zatetelil, zapnul si vysoké boty na přezky a šel do garáže.
Přešel ke své černé motorce. Spokojeně zamručel, když prsty přejel po řidítkách. Kawasaki Z1000. Moc dobře věděl, proč si ji koupil. Rychlá, krásná a vypadal na ní sexy. Až 240 km/h, ale Viktor, který motorky předělává snad denně, jeho krásce zvýšil výkon na víc jak 300.
Nasadil si helmu a rukavice, zasunul klíčky do zapalování a nastartoval. Líbezný zvuk silné motorky se rozlehl garáží a on vystartoval.
Na plný výkon jel městem. Osobně by tam byl klidně rychleji, ale to by se ubránil požitku jemných vibracích pod sebou.
Za necelých pět minut zaparkoval u Muzea. Viktor a jeho společníci už tam stáli a kouřili.
Bill sesedl z motorky a sundal si helmu. Musel si prohrábnout vlasy, pročechrat je a rozepnul si koženou bundu. Sklidil za to obdivné výsknutí pár chlapců.
Usmál se a zamířil rovnou ke skupince.
„Konečně ses k nám rozhodl zase někdy přidat.“ Pochválil ho Miguel. Upír, který dřív hodně po Billovi toužil. Jenže byl poněkud krotký, a to Bill nepotřeboval. Vždycky chtěl někoho divokého, kdo by ho dokázal zkrotit. Zkrátka potřeboval Toma.
„Neměl jsem čas.“ Odbyl to Bill zkrátka a nasál do nosu vlahý večerní vzduch. „Máte naplánováno, kam jít?“
Viktor se samolibě pousmál a podal Billovi do ruky papír. Vypadal jako pozvánka.
„Sraz roztleskávaček… děláš si prdel?“ Černovlásek vykulil oči a strčil si pozvánku do kapsy od bundy. „Fajn, ale jejich smrt bude hodně přitahovat pozornost. Přece jenom v takovém množství?“
„Máme to vymyšlený, neboj.“ Zarazil ho Sam a usmál se.
Bill se nechtěl už na nic ptát, proto tedy pěšky zamířili pár bloků dál. V jednom divadle se pořádala ona akce a už venku byl slyšet smích děvčat a hlasitá hudba. Bill se pro sebe usmál a oči mu ještě víc zrudly. Byl tak hladový a tak nedočkavý. Lačně si přejel jazykem po rtech a vklouzl za Viktorem do budovy, kterou naštěstí nikdo nehlídal. A i kdyby jo, byla by to jen další večeře.
„Dobrý večer, dámy, doufám, že se skvěle bavíte! Dnešní večer patří jen a pouze vám!“ zvolal Viktor zdvořile a se vší galantností políbil jedné mladé slečně ruku. Bill slyšel od jedné slečny, která se ptala své kamarádky, zda přišli striptéři? To ho pobavilo. Všude byly mladé krásky a on už se nemohl dočkat, až naplní svůj žaludek jejich krví.
Sál se mezitím naplnil rozpustilým chichotáním slečen. Miguel se ujistil, že jsou všechny dveře zavřené a přidal se k ostatním upírům uprostřed parket.
„Chlapi? Beru si blondýnky…“ usmál se Viktor, a poté všichni vytasili svoje tesáky. Po krátké chvíli se sálem nesl už jen dívčí jekot a stěny se barvily krví.
Když Bill přijel domů, byly už tři hodiny ráno. Ale byl spokojen. Byl najedený, v dobré náladě, ještě si s přáteli skočil na panáka, museli něčím zapít výbornou večeři. Musel uznat, že takhle sytý už dlouho nebyl. Doma se nezapomněl pořádně osprchovat a prádlo hodit ihned do pračky. Když se osušil, nahý přešel do ložnice, kde ulehl vedle Toma. Uslyšel vedle sebe tiché zachrápání a Tom se otočil na bok.
Bill jej políbil na čelo a zavřel oči.
„Už tu jsi?“ zamručel Tom rozespale a rozlepil jedno oko. Unaveně se díval tím jedním jantarovým okem na svého chotě.
„Jsem.“ Usmál se Bill a přehodil přes Tomův pas nohu. „Spi dál.“ Zašeptal a spokojeně se usmál. Tom přece nic netuší. Nemusel si dělat těžkou hlavu. Zítra si s ním pořádně užije. Už teď byl nadržený. Ale přeci ho nebude dráždit v tak nekřesťanskou hodinu.
autor: Adella Kaulitz
betaread: Janule
Tahle povídka se mi dostává do hlavy, čekám na okamžik, kdy bude mít Tom alarm od své smečky, že mají problémy s upíry a mezi nimi najde Billa, nebo něco podobně zajímavého 🙂
Každopádně moc hezká povídka, miluju upíry a vlkodlaky.
tak tahle povídka mě dostává do kolen
Perfektní. Ten konec byl prostě boží. Já tuhle povídku fakt žeru. Je přesně podle mého gusta. No už se těším, jak to bude pokračovat dál. Tak honem honem další díl sem. 😀
Já už se prostě nemůžu dočkat až zjistěj kdo jsou!
no to si ještě nějaký ten pátek počkáte..:D
ja jsem zvedava, jak to bude az se jejich tajemstvi prozradi. To teprve bude bordel xD
Já se prostě picnu. Oni klem sebe choděj jak dva kohouti. Prostě takový tajnůstky. Kdybysi to řekli bylo by po problému. TAkhle to rupne samo a bude to v kelu. No těšim se na to neskutečně. Pořád přemýšlím jak se to stane…jak na to vlastně přijdou. jestli někdo z jejich rasy na to přijde a udělá humbuk, nebo přijde den, kdy budou stát proti sobě s tím, že se maji zabít. šup šup dál
proč ne..?? ja bych ho klidně dráždila..:D:D:D ja se normálně furt snažím vymyslet jak přijdou na to kdo jsou a jak to mezi nima bude ale furt mně nic nenapadá..:D:D:D nemužu se dočkat až se to dovědí.. :))