Feed me with your… 21.

autor: Mizuki & PeTiŠka

TOM 
Já vím, a právě proto si můžu být jistý, že jej mám dokonale omotaného okolo prstu. Jako malé štěně mu olíznu tvář a kus ucha, jemně se zahryzávám do drobného propíchnutého lalůčku a potěšeně vrním jako kotě. „Chtěl bych tě kousnout, ale je šílené, že nemůžu.“ 

BILL 
„Pořád tě obdivuju, že máš se mnou výdrž v tomhle směru, ale… vážím si toho, víš to?“ uculím se a kouknu na něj.

TOM 
„Ještě aby ne… vlastně, ani si nepřej, abych o tobě mluvil tak, jak o tobě smýšlím,“ šeptám do dolíčku pod jeho uchem, ruce mi jemně bloudí přes jeho pas až na hebká, štíhlá stehna. Opravdu, má božské nohy.  

BILL 
„Pověz mi to…“ líbnu ho na bradu a přimhouřím oči. „Vím, že se tě bát nemusím, věřím ti. Upřímně chci od tebe slyšet, co o mě smýšlíš…“ vtisknu mu ještě jeden polibek na rty a kouknu na něj vyzývavě. 

TOM 
„Nejradši bych tě snědl… doopravdy, každý tvůj dotek je pro mě jako přivonění si k lahodnému steaku. Tvoje kůže… oh tvoje kůže, nejjemnější hedvábí, na kterém se tak krásně leží,“ zašeptám do jeho pupíku, jazykem přejíždím po nevyspělé hrudi až ke krku, kde se opět zastavím. „A tvá příchuť… na krku… je to jako jahody, šťavnaté jahůdky, do nichž bych tak rád kousl!“ 

BILL 
Povzdychnu si spokojeně. „Měl bych se těch slov asi bát, ale… mně to lichotí…“ zasměju se a lehce se proti němu prohnu. „Ale budeš si muset najít jinou oběť… jako vždy…“ vypláznu jazyk a odtáhnu se od něj.  

TOM 
„Pořád budu čekat… že mi jednou dovolíš nabrat si tvé krve, abych jen… rty mohl smočit. Jen ochutnat jako jednohubku… Tvoje krev je lahodná, musím ti koupit nějaké další růže s trny… mmm, tak božsky mi voníš,“ chrčím chraplavým hlasem.  

BILL 
Zvednu obočí a zasměju se. „Zníš tak strašně naléhavě…“ kleknu si a pohodím vlasy. „Možná bych to pro tebe mohl udělat, ale jak naberu jistotu, že vydržíš a… nebudeš chtít víc?“ 

TOM 
„Slíbil bych to. Můžeš mě připoutat a dát mi ochutnat. Jen pár kapek bych mohl olizovat z konečků tvých prstů. Víc nežádám, prosím,“ už kňourám jak malé dítě žadonící o zmrzlinu. Ale když já… nemohu si pomoci. Lehká směs ovoce mísící se s trochou vanilky mě otupuje a nutí nasávat ji do nosu. Jo, je to jeho vůně a já jsem z ní zblázněný.  

BILL 
„Ach, jsi tak roztomilý, když si zoufalý…“ uchechtnu se a sednu na něj obkročmo. „Ale pochybuju, že tu najdu něco jako… pouta…“ pozvednu obočí a rozhlídnu se. „Nebo se mýlím? Nepřekvapilo by mě to, kdyby tu v tvém pokoji něco takového bylo…“ 

TOM 
„Proč jen nejsme u mě doma ve sklepení… plyšové, kovové i klasické široké okovy. Mám vše, čím mohu mučit své oběti… miluju, když z nich chlístá krev, zatímco moje devítiocasá kočka sviští vzduchem a dopadá na jejich těla. Och…“ zamumlám spokojeně, dlaně okamžitě kopírují linii jeho zadku a pěkně jej držím. „Ale tady mám jen chlupaté plyšáčkové…“ 

BILL 
Zhoupnu se na něm automaticky a zavrním. „To nevadí, hlavně, když tě to udrží u postele… abych měl jistotu, že to nebudu brzo já, koho budeš mučit a z koho bude chlístat krev…“ kousnu jej lehce do bradavky a uculím se. „Kde jsou?“ 

TOM 
„Třetí šuplík zprava odspodu…“ vypálím bleskově a natěšeně na posteli i s tebou na klíně poskočím.  

BILL 
„No no, uklidni se…“ zasměju se. Sehnu se tedy k šuplíku vedle sebe a vytáhnu už očividně použitá pouta. Projedu ještě zbylé dva, když v jednom najdu nůžky. Odložím je vedle a za ruce ho připoutám k posteli. Spokojeně se ušklíbnu při pohledu na něj. Je teď bezmocný, pod mým ‚velením‘. Promnu mu ramena a otřu se o něj. „Jaké to je?“ 

TOM 
„Trošku se bojím, že mě tu necháš hambatýho a odejdeš mi…“ zasměju se, boky pohnu vzhůru a frustrovaně zabručím. „Osahávej mě, je mi zima.“ 

BILL 
„To bych mohl udělat…“ vypláznu jazyk a skloním se k němu. „Ale co bych z toho měl… já nejsem tyran jako ty…“ líbnu ho na hrudník a rukou mu zajedu do rozkroku a něžně jej promnu. „Mhmm…“ 

TOM 
Spokojeně se usmívám, jeho podivuhodně zkušená ručka doopravdy ví, kam a jak sáhnout nebo přitlačit. Je to šílená kombinace, něžné doteky a jeho věčně zmrzlé, studené ruce. Nahánějí mi husí kůži, ale je to tak… TAK příjemné… „Tohle se mi fakt… líbí.“ 

BILL 
Vezmu jeho penis do dlaně a sevřu pevněji v dlani. „A já myslel, že ti jde o mojí krev, ne o uspokojení…“ usměju se vítězně. Zakmitám pomalu rukou a přivřu oči.  

TOM 
„Jde mi o uspokojení z tvé krve. Mmmh… jsi příšerný prevít, nemůžu ti ani říct, abys toho nechal.“ 

BILL 
„Tak to neříkej…“ položím mu prst na rty. Nadzvednu se trochu, namířím si ho ke svému vstupu a pomalu dosedám. Tiše usyknu a opřu se o jeho ramena. “ Jen… jen se uvolni, chci dneska udělat dobře já tobě…“ pousměju se.  

TOM 
„Nebude krev?“ zakňourám zase tím dětským hláskem, poulíc na něj své oči.  

BILL 
„Jsi tak nedočkavej…“ protočím pobaveně očima a prohnu se proti němu. Natáhnu se tedy pro nůžky a usměju se na něj. „Popros, Tomi, popros…“ 

TOM 
„No táák, nehraj si se mnou… už to udělej, kruci,“ zakejvám bokama.  

BILL 
„Stále čekám na to jedno slovo…“ zamumlám si pro sebe s nezájmem a přejíždím si ostřím lehce po dlani.  

TOM 
„Prosím prosím prosím prosím prosííííím!“ mrmlám znepokojeně, házím sebou jako rybka na suchu a fascinovaně sleduji ostří nůžek, s nimiž jsem si kdysi stříhal svoje dredy, jak láskyplně hladí jeho pokožku.  

BILL 
„To je hned lepší,“ uculím se pro sebe a lehce přitlačím na nůž a zasténám, když mi po něm zůstane menší otevřená rána a začne se z ní linout krev. „Pf…“ ušklíbnu se.  

TOM 
„Oh víc víc víc… tohle chci, oh…“ zamručím spokojeně, cítím, jak se můj penis v jeho těle ještě víc vzepjal. Oh, bože.  

BILL 
Kouknu na něj a zavrtím hlavou nevěřícně. „Neuvěřitelné, co s tebou udělá jen pohled na krev… neuvěřitelné.“ Usměju se vítězně a ještě trochu přitlačím na nůžky, než je odložím. Zamrkám a sleduju svou dlaň. „Chtěl bys jen ochutnat, viď?“ namočím prst v krvi a přejedu mu s ním po rtech.  

TOM 
Jako malé dítě sající máminu bradavku vezmu jeho prst do úst a s výrazem naprosté blaženosti jej olízávám. Rozkoš se mi rozlévá celým tělem, spokojeně předu jako kočka a dožaduji se další ochutnávky. „Ještě…“ 

BILL 
„Kroť se, zlatíčko…“ usměju se a přiložím mu k ústům celou pořezanou dlaň. Stejnak to dlouho téci nebude, to bych musel udělat hlubší ránu. Dolehnu na něj a začnu proti němu zlehka přirážet a tiše sténat.  

TOM 
„Mmmchmmm…“ sténám do jeho dlaně, jazyk mi kmitá po ráně, cucám jeho krev, jako bych sto let nepil. Boky mi rychle střílí vzhůru do jeho těla a já otupěle přivírám oči.  

BILL 
Mé steny se po chvíli stanou zoufalejšími. Zapřu se dlaní o jeho ústa silněji a zrychlím přírazy proti němu. „Oh, Tomi…“ zvrátím hlavu dozadu a zalapám po dechu.  

TOM 
Zaškubu rukama, abych se vyprostil, ale je mi to opravdu málo platné. Zabručím a zahryznu se do jeho rány v dlani.  

BILL 
Vyhrknu bolestně a odtáhnu od něho ruku. Přeci jen to bolí, když je ta rána čerstvá, a ještě se vám do toho někdo zakousne. Bolestně zaskuhrám a narovnám se.  

TOM 
„Promiň…“ vyhrknu v prudkém orgasmu a kňučím potěšením.  

BILL 
Ucítím, jak se do mě udělá. Tisknu dlaň k sobě a ještě chvíli se na něm pohybuju, než sám dojdu k vrcholu a smočím mu břicho. Zmoženě vydechnu a svalím se vedle něj. Zaúpím.  

TOM 
„Umh… oh bože, chutnáš tak… sladce. Miluju to… miluju…“ mumlám jako v extázi, a nechávám si odpoutat pravou ruku z pout. Spokojeně zamručím, prsty si hrabu na břicho, nořím si je do úst a ztřeštěně si povzdychávám.  

BILL 
Natáhnu se pro kapesníček a stisknu jej v zakrvácené dlani. „Myslíš moje krev, nebo moje sperma?“ zaculím se a přitisknu se k němu z boku. „Doufám, že nás tvoji rodiče neslyšeli…“ uchechtnu se.  

TOM 
„Obojí…“ proklouznu naposled s tou pochoutkou z bříška do úst a mlasknu si. „Oni už slyšeli různý věci…“ 

BILL 
„Když to říkáš…“ usměju se a protáhnu. Odepnu mu i druhou ruku a odložím pouta.“Ale nejvíc mě stejně těší, že… si se vážně uhlídal…“ položím si ruku na jeho hrud a přejíždím. „Děkuju…“ 

TOM 
„Kvůli tobě bych se uhlídal vždy…“ zašeptám, jemně jeho tvář natáčím k sobě a líbám jej po kraji čelisti až k uchu. „Protože tě miluju.“ 

BILL 
Usměju se zářivě. „Díky bohu, žes mě chtěl tenkrát zabít…“ schovám si obličej pod jeho rameno a spokojeně zafuním. „Díky bohu, že seš takovej krvelačnej zmetek…“