autor: Majestrix & Little Muse
Smýknutí
„Oh, Tomi,“ vydechl Bill, zatímco se pevně držel svého sahvahda. Vzlykal, dokud mu žádné slzy nezůstaly, a tak se teď cítil utlumeně a vyčerpaně. Ten nedostatek pocitů byl příjemný; dokázal pořádně dýchat, aniž by ho přemáhala bolestivá vina. Ale pořád to tu bylo, nenechalo to Billa zapomenout.
„Bille, měl jsi další Vizi? Jsi zase nemocný?“
Povzdychl si a přikývl. „Ano,“ zašeptal, stále odmítal Toma pustit. Uklidňující sahvahdovo hlazení na zádech bylo jeho nebe, a Bill se ještě víc přitulil.
„O čem byla ta Vize?“ zeptal se Tom naprázdno, nosem se otíral o Billův krk a nadechl tu sladkou vůni pomněnek.
„Nemůžu říct. Nebylo to jasné,“ zalhal Bill. Byl zvyklý na lhaní ohledně Vizí; někdy to nepřinášelo nic dobrého, vědět o budoucnosti. Ale teď… opravdu nevěděl, jak to všechno chápat, zatím.
„No, pošlu znovu pro Lékaře, jestli si přeješ.“ Stisknul Tom pevněji Billův pas a zavřel oči. „Nechci tě vidět, tak jak jsem tě už jednou viděl, jak jsem tě viděl ještě včera.“
„Ani já ne,“ zašeptal Bill a odtáhl se tak, aby mohl vidět Tomův obličej. „Byl jsi tu celé ráno?“
„Byl. Přišel jsem se podívat, jestli už je ti dobře, ale našel jsem tě, obličej strhaný, Andreas po tvém boku. Říkal, že jsi měl další Vizi, a že by to nemělo být tak špatné, aby ti spánek nepomohl. A tak jsem se rozhodl, že počkám, dokud se neprobudíš.“
„Ale Tome… Mohl ses vyspat u mě v posteli. Je to tvé právo,“ řekl Bill tiše.
„To je pravda, ale radši bych šel k tobě do postele, až budeš vzhůru, abys mě tam mohl sám pozvat,“ řekl Tom s úsměvem. Neklonil se a letmo Billa políbil na rty, vydechl. „Naneštěstí, musím jít pracovat. Ale jestli si přeješ, všechno ukončím a zůstanu u tebe.“
Bill zavrtěl hlavou, rychle a začervenal se. „Ne, to samozřejmě ne. Budu v pořádku. Jsem teď v pořádku, jak vidíš,“ ujišťoval ho.
„Ano, to vidím.“ Políbil ho Tom znovu, ale dál na to téma nemluvil, zatímco se zvedl, aby odešel. Dal pár pramínků vlasů Billovi za ucho, zaúpěl. „U všech Bohů, tolik bych tě teď chtěl.“
Bill se roztřeseně usmál a zvedl pohled ke svému budoucímu manželovi. „Budu tu, až se vrátíš,“ slíbil a Tom se usmál ještě víc.
„Pak si musím pospíšit.“
Bill se usmál, trochu pobaveně a usmíval se, i když ho Tom naposledy políbil na rty, a usmíval se, dokud neodešel ze dveří. Hned, jak se dveře zavřely, posadil se, přestal se usmívat, seděl celý zcepenělý.
„Je pryč?“ uslyšel, odtrhl pohled ode dveří a podíval se ke dveřím ve zdi, která ho dělila od Andreasova pokoje. Bill se na něj otočil a přikývnul.
„Ano,“ řekl, otřásl se nad tím, že by mu jeho sluha mohl pořádně vynadat. Nebyl si jistý, jestli by dokázal přežít.
Andreas vešel do pokoje, držel Billovo složené ranní oblečení. Bill ho sledoval, jak přešel ke gauči, který byl blízko Infonexu a položil to, než se otočil a znovu odešel. Vrátil se, tentokrát s tácem plným ovoce a purdu.
„Dnes brzo ráno, za mnou přišel Lord Jorg,“ informoval ho Andreas, položil tác na stůl a zvedl džbán s džusem. „Žádal, abys přišel k němu do kanceláře, až se nasnídáš. Hned, jak budeš moct.“ Neptal se, jestli Bill bude dnes schopný. Bill ho sledoval, jak nalévá nápoj, pokládá chléb vedle purdu, a pak se otáčí, aby odešel, bez jediného slova, až na: „Zavolej, kdybys něco potřeboval.“
„Andy,“ zavolal zdráhavě Bill.
Andreas se zastavil poblíž dveří, ramena mu ztuhla. Nic neříkal. Ale neodešel.
„Já…“
Bill nevěděl, co chtěl říct, ale než se mohl rozhodnout, Andreas mu skočil do řeči: „Ne… neříkej mi, že sis prostě nemohl pomoct, prosím… neříkej.“
Bill zavřel pusu přesně v tu chvíli, kdy Andreas zavřel dveře.
~*~
Bill se podíval na sluhu před sebou, dobře stavěný muž s tmavě hnědými vlasy a zatrpklým pohledem. Přišel k Billovým dveřím a ptal se, jestli by mohl jít za Lordem Jorgem; samozřejmě, že Bill nemohl odmítnout. Snídaně bylo dost na to, aby nabral většinu nové síly, alespoň dostatek na to, aby mohl jít na krátkou schůzku. A tak se ocitl na chodbách, veden do Slunečního Pokoje Lorda Jorga.
„Lord Jorg si žádá, abyste počkal uvnitř. Bude tu ve chvíli.“ Georg, tak se jmenoval, se poklonil a ukázal rukou na dveře. Vysoké dveře se pomalu otevřely a Bill jednou pokýval na sluhu, propustil ho.
Vešel do místnosti a rozhlédl se. Lord Jorg byl chladný člověk, a přísný, přesně jako byl jeho Sluneční Pokoj. Bill nedokázal potlačit nutkání našpulit rty, zatímco došel doprostřed místnosti a znovu se rozhlédl. Bylo to tu rozptýleně vybavené; knihovna s různými datapady a velká stanice Infonexu vedle okna u zdi. Stůl byl plný papírů, a jelikož to byla ta jediná zajímavá věc tady, Bill se rozhodl, že se jen podívá, a tak rychle přešel přes místnosti bez jediného zvuku.
Byly to jen nudné pracovní papíry, kupní smlouvy… Bill se zamračil, když jeho prsty přejely po datapadu. Čekala tu zpráva a Bill bez rozmyšlení zmáčknul tlačítko ‚přijmout‘. Byla to jen rychlá zpráva od někoho, kdo říkal, že Jorgova objednávka nebude připravena kvůli vadným materiálům, a že nebudou schopni udělat práci s takovým množstvím kreditů, na kterých se dohodli předtím.
Ale to nebyla pravda, ten muž lhal. Utratil peníze v kessivu, a všechny je prohrál. Ten muž chtěl Jorga obelstít.
„Bille?“
Otočil se, oči vykulené, upustil datapad zpátky na stůl.
„Lorde Jorgu, já… já jsem ne…“ Bill polknul a začal znovu. „Žádám vás o odpuštění. Nechtěl jsem šmírovat,“ zamumlal, když Tomův otec přišel blíž.
„Na co ses díval?“ zvedl Jorg desku a zamračil se znechuceně. „Kolikrát ještě budou materiály poškozené?“ zeptal se tiše a položil datapad zpátky.
Bill polknul a udělal krok vpřed, pokusně. „Můj Pane, ten muž lže.“
Jorg se posadil ke stolu a opatrně se na Billa podíval. „A proč tohle říkáš, Bille? To je velice závažné obvinění. S tímto mužem jsem už spolupracoval, a výsledky byly skvělé.“
„Rozumím, můj Pane, ale teď lže.“
„Jak tohle víš?“ Jorg zůstával i nadále skeptický ve svém výrazu, zatímco hlas měl neutrální. Zadržel dech, když se Bill trochu zamračil a pak si sám pro sebe přikývl.
„Jak víte, můj Pane, mám Vize.“
„Nejsem si jistý, jestli opravdu máš. Věřím, že vidíš něco během tvých záchvatů, ale Vize?“ udělal nejisté gesto.
Bill si podrážděně skousl ret. „Můj Pane, já nelžu.“
„Ne, já jsem neřekl, že lžeš. Jen si myslím, že to, co vidíš, není Vize. Jen sen v horečce, nejspíš. Jsou to známé následky… Záchvatu.“
Bill se trochu zoufale zadíval na stůl. Vážně nemohl Lorda Jorga vinit, že mu nevěří. Nijak to nedokázal. Bill přemýšlel. Důkaz. To by dalo Lordu Jorgovi důvod, aby mu důvěřoval. „Můj Pane, jestli vám dokážu, že mám pravdu, budete zvažovat, že mám pravdu, co se týká tohoto muže?“
Jorg si urovnal na prstě svůj prsten a popřemýšlel o Billově nabídce. Když odpověděl kladně, Bill se usmál. Ještě Lordu Jorgovi ukáže.
„Máte ještě nějaké informace ohledně datapadu k dnešním transakcím?“ zeptal se.
„Zrovna jsem chtěl začít mluvit o ranních zprávách.“ Ukázal Jorg k obrazovce Infonexu a na obrazovce se ukázala data. Bill rychle přešel k obrazovce a sledoval, jak na účet naskakují čísla. Neměl vůbec ponětí, že je Dům Vave tak zámožný, a že má takové styky. Něco zachytilo jeho oko a on načítání zastavil. Byla to hlavní banka, ve které se uchovávaly kredity pro obchod.
„Můj Pane, ten muž, kterého platíte za Tkalcovství, krade.“
„Nějaký důkaz, Bille? Musíš mi doložit důkaz.“
„Můj Pane, jeďte se tam dnes podívat, nečekaně, a dostanete důkaz, který potřebujete.“
Jorg přikývl a udělal si poznámku. „Ještě něco k zaznamenání? Tohle je poněkud přízemní chování.“
„Můj Pane?“ otočil se Bill zmateně od obrazovky.
„Něco…“ pokrčil Jorg rameny. „Něco většího. Něco, co bych mohl potvrdit přímo tady v Slunečním Pokoji. Dokážeš to, nebo to je až moc na tvé možnosti?“
Bill polknul a zavrtěl hlavou. „Ne, můj Pane. To není. Vaše investice do Filogynianského hedvábí; nedávno jste zrušil všechny vaše podíly, pravda?“
„To je pravda. Trh je hedvábím přeplněný, a tak jeho cena klesla. O co ti jde?“
„V tuto chvíli je tu velký transport s dostatkem hedvábí na to, aby cena klesla dolů tak, že bude stát jako pouhá bavlna.“
„Pak jsem rád, že jsem svůj podíl zrušil.“
„Můj Pane, transport selže. Je bez posádky, tím myslím, že nikdo nemůže spravit, co se stalo. Spadne do Amaranthy.“
Jorgovi se rozzářily oči. „Říkáš, že transport spadne do moře? Ale i pak to bude moct být vyloveno a bez poškození dovezeno na břeh.“
Bill zavrtěl hlavou a usmál se. „Můj Pane, selhání bylo zaviněno porušením trupu. Hedvábí bude zničeno, a ten, kdo bude moci dostat materiál z Filogynie, bude prosperovat. Navrhuji, abyste koupil, a velmi rychle; novinky se brzo objeví na Infonexu.“
Jorg bubnoval prsty o desku stolu, ztracený v myšlenkách. „Tím seš si jistý?“ zeptal se pomalu.
„Ať hvězdy spadnou, můj Pane.“ Přikývl Bill.
„Pak tak učiním.“ Jorg napsal pár příkazů do svého datapadu a ponuře se opřel. „Teď jsem hrdým majitelem milionu kusů Hedvábí z Filogynie. Musím říct, že se mi to moc nelíbí,“ řekl nevrle.
Bill se otočil zpátky k obrazovce Infonexu a přepnul ji na finanční stavy z Pentapolské směnárny a sledoval, jak cena hedvábí klesá. Klesala i nadále a Bill polknul; doufal, že to skončí dobře. Cena klesla ještě víc a on se na Jorga rychle otočil, vypadal rozzlobeně.
„Proč jsem tě poslechl? Stáls mě milion kreditů! Viděls někdy milion kreditů? Samozřejmě, že ne, jsi jen zaostalý Zbož…“ datapad zapípal a Jorg zmlknul. Bill to přenesl na obrazovku, kde zprávy psaly o ztrátě milionů kousků hedvábí. Bill rozdělil obrazovku na dvě poloviny a čísla ze směnárny v Pentapolis začala narůstat. Pak se zdvojnásobila, a znovu zdvojnásobila. Ještě jednou se zdvojnásobila, než se směnárna pro dnešek uzavřela. Bill si ukradl pohled na Jorga, který stál za ním s pokleslou čelistí. „Právě jsem vydělal čtyři miliony kreditů. Během méně než pěti minut. Čtyři miliony kreditů.“
„Jsem rád, že máte radost, můj Pane,“ řekl Bill unaveně.
„Radost se tomu nedá říkat. Dobrá práce, Bille. Velmi dobře.“
„Děkuji.“
„Zítra ráno se půjdu podívat, jak ti je. Vypadáš trochu… bledě. Nejspíš by sis měl odpočinout, abys vypadal lépe.“
„Půjdu do trahd lah, můj Pane. Myslím, že potřebuji poradit.“
„Tak dlouho, jak mi budeš dávat takovéto instrukce, jsi vítán, abys mě vedl,“ řekl Jorg a pousmál se. „Teď si jdi odpočinout,“ řekl mu a šel zpátky ke stolu.
Bill přikývl a odešel ze Slunečního Pokoje. Když se za ním dveře zavřely, vydechl a stiskl v dlani svůj eridote. Mniši mu vždy říkali, že by neměl své Vize využívat pro svůj vlastní prospěch. To, co právě udělal… nebyl osobní prospěch, nebo ano? On z toho nic nezíská, ale jeho nastávající tchán ano; počítá se to? Bill se zamračil a šel k modlitebnímu místu. Nevěděl, jestli děkovat nebo litovat.
~*~
Bushido se podíval na papíry na svém stole, ruku přes pusu, přemýšlel.
Přemýšlel o tom, jestli podepisovat obchodní smlouvy s Domem Vave byl chytrý krok; prosperující a rozptylující krok. Jestli ty papíry podepíše, tak ochrání své Sídlo, připraví se na to, aby se usadil a našel si chotě, aby měl potomka. Dokáže, že zvládne být legálně připoutaný k rodině, stejně jako bude za chvíli Bill. Dokáže, že je schopný vídat se s Billem, mluvit s ním, mluvit s Tomem naprosto normálně.
Dokáže tím, že je schopný ignorovat, jak moc Billa chce.
Když s tímhle souhlasil, byl si jistý, že schopný bude. Teď, mu to přišlo absurdní. Skoro se sám sobě chtěl smát.
Ale od včerejší noci se ještě ani jednou neusmál.
Konečně být s Billem… neexistovala slova, která by dokázala popsat, jak šílenou měl radost. Jak spokojený byl, i když jen na krátko. Ale dokonce, i kdyby se přestal zajímat o Billovo zdraví, jež vypadalo mnohem stabilněji než kdy jindy po jeho Vizích, nemohl se přestat zajímat o zmatení a bolest, která ho pronásledovala od té doby, co ho Bill odstrčil pryč, řekl mu, ať se ho nedotýká.
Bushido cítil, jak se mu krčí čelo a rukou sjel od pusy na čelo, snažil se zabránit odpolednímu slunci, aby mu svítilo do očí.
O Billovi nic neslyšel už skoro dva dny. Začínal šílet.
Mohl si jen představovat, co Bill viděl, že ho to dohnalo do bezvědomí, že ho to tak vyděsilo. A nedokázal si představit, že jeho maličký dostával v sídlu Vave tolik spirituálních rad. Poprvé děkoval Bohům za Andrease a jeho víru.
Bushido by rád Billovi poradil, co se týkalo jeho Vize, jak jen by mohl. Tak strašně rád by ho utěšil, držel ho. Ale Bill se od něj odtáhnul pokaždé, když se o to minulou noc pokoušel.
Ztěžka vydechl, posunul pero přes smlouvy před ním.
Bill by za ním přišel.
~*~
Bill se ještě nikdy neprobudil tak spokojený.
Vlastně si nedokázal vzpomenout, kdy naposled byl vzbuzený někým jiným než sebou nebo Andreasem. Ale tohle nebyl on pomalu se probouzející a nebyly to ani zvuky sluhy procházejícího po pokoji nebo volajícího jeho jméno.
Tohle byly hebké rty, přitisknuté na jeho tvář, na jeho oční víčka, jeho rty. Spokojeně vydechl, když se troufající si rty přitiskly na jeho a zvedl ruku, jen líně, aby mohl pod svými prsty cítit Toma, pohladil ho palcem po tváři. Cítil, jak se Tom usmívá proti jeho rtům a přiklonil se blíž, políbil ho víc rázně.
Bill mu to dovoloval, užíval si to, dokud Tomova ruka nezajela pod jeho noční róbu a nepřejela přes jeho nahou kůži.
„Tome,“ zalapal po dechu, trochu se odtáhnul a opřel se mu rukou o krk, aby ho dokázal držet dál.
„Copak?“ naléhal Tom najednou starostlivě. Bill dokázal číst v jeho obličeji, dokonce i v měsíčním světle. Pohladil Billa po tváři, stejně jako Bill hladil jeho.
Bill zavrtěl hlavou, nebyl si jistý, jak odpovědět. Když to udělal naposledy… nechtěl zažít další Vizi. Nedokázal slíbit, že stres nebo nadšení nebo cokoliv sexuálního další nepřinese. Cítil známý tlak v hrudníku, který cítil pokaždé, když si dovolil myslet na noc před pár dny, pokaždé když si vybavil ten pohled v Bushidově obličeji, když mu říkal, ať se ho nedotýká, ať za ním nechodí. Pokaždé, když si představil, jaké si o něj teď musí dělat starosti.
Ale bylo to tak nejlepší, když ho Bill neuvidí. Dokud se nedozví, proč byl Bushido terčem této Vize.
Což bylo právě to, proč teď čelil dilematu, a díval se na Tomův ustaraný obličej. Děsil se pomyšlení na další Vize. Ale určitě, jestli ta Vize byla trest, tak bude mít další, pokud si neujasní svou oddanost vůči Tomovi, k Bohům i svému sahvahdovi, který si to zasloužil. Bill cítil další nával tlaku, přál si, aby Tomova hodnota byla celým důvodem pro jeho oddanost.
„Ještě ti není dobře?“ zeptal se jemně Tom. „Ta poslední Vize… Vím, že to z tebe vzalo hodně. Je ti její význam stále nejasný?“
Bill znovu zavrtěl hlavou, sklopil pohled. „Vím, co jsem viděl, to nikdy nebylo nejasné, já jen…“ nedokázal myslet na jiné vysvětlení pro to, co uzřel, než to, že to byl trest. Ale nedokázal to Tomovi vysvětlit, aniž by se ho pak ptal, jak se k té Vizi dostal. „Jen si nejsem jistý, co znamená,“ dokončil upřímně.
„…Co jsi viděl?“
Bill otevřel ústa, ale cítil, jak váhá, přemýšlel nad tím, jak Jorg reagoval na jeho údajné Vize.
Tom mu něžně přejel palcem přes bradu. „Bille,“ řekl. „To je v pořádku; chci to vědět. Nebudu… můžeš mi věřit.“
Bill se na něj slabě usmál a zvedl hlavu, aby se znovu přitiskl na Tomovy rty. Tom se usmál a otřel se Billovi o nos, když se znovu odtáhl. „Viděl jsem…. bitvu,“ řekl.
„Bitvu?“
„Ano. Byl jsem voják. Bojoval s Nevěřícími, ale…“ Bill vydechl, rozčilený tím, jak moc málo o své Vizi věděl. „Nevím proč.“
„Tvé Vize nejsou jasnovidecké?“
„Občas,“ zapřemýšlel Bill tiše.
Tom nakrčil obočí. „Takže tohle znamená, že přijde válka?“
Uvážíme-li sílu Vize… „To je dost možné.“
Tom se zamračil ještě víc a trochu se odtáhl. „Měls to někomu říct.“
Bill si povzdychl a snažil se nebýt na Toma naštvaný, i na sebe. „Komu?“ zeptal se zahořkle, rétoricky. „Co komu říct? Že jsem měl pocit, že se něco možná stane; že jsem ve Vizi měl zvláštní pocity? Kdo by mi v tomto městě věřil?“
„Mniši ano,“ naléhal Tom.
„A kdyby uvěřili? Co by s tím udělali?“
Tom si trochu odfrknul, ale zavřel pusu, pohledem se odvrátil od Billových očí. Bill si neuvědomoval, jak se Tom tváří, dokud k němu znovu nezvedl pohled a neřekl: „Generál Bushido. Řekni to jemu. On ti bude věřit.“
Bill cítil, jak mu při zmínce Bushidova jména klesl žaludek. Když to Tom řekl, přišlo mu to teď tak rouhavé. Chvíli mu zabralo, než zformuloval odpověď, nejspíš až moc dlouho na to, aby si Tom nevšiml, jak rozechvěný byl.
„Já… nechci ho s tím obtěžovat,“ řekl. „Už jsme ho obtěžovali dost, co se mých Vizí týká.“
„Bille, nebuď směšný.“
Bill cítil, jak se v něm hromadí zlost. „Nejsem,“ řekl Tomovi. „Neříkej mi, jak se mám cítit. Ty nejsi ten, kdo to viděl.“
„Nechci, abys to musel znovu vidět,“ vysvětlil Tom, vypadal klidněji, než se Bill cítil. Trochu to Billa uklidňovalo.
„Ani já ne.“
„Tak si nemyslím, že bys to měl ignorovat.“
„Neříkal jsem, že budu,“ řekl Bill, nebyl si jistý, koho se tu vlastně snažil ujistit. Vydechl, zvedl ruku a protřel si kořen nosu. „Já jen… rád bych si to lépe promyslel, než se budu snažit popsat to někomu dalšímu, to je celé.“
Tom znovu sklopil pohled. „Omlouvám se,“ řekl.
„Ne, nemyslel jsem tebe, já…“ Bill frustrovaně zavřel oči. Připadalo mu, jako by nic nedokázal vysvětlit správně. „Jestli chci, aby s tím někdo něco udělal, musím si to promyslet.“
Tom přikývl. Pak si zdráhavě položil čelo na Billův hrudník, zůstal tam, zatímco Bill opatrně dýchal.
Této noci se už nijak vážněji Billa nedotkl.
~*~
Jorg zvedl pohled a usmál se. „Bille, dnes vypadáš dobře.“
„Děkuji vám, můj Pane. Cítím se o hodně lépe,“ řekl a pousmál se. Znovu, hned po tom, co se probudil, ho Andreas informoval o tom, že si Lord Jorg žádá jeho přítomnost ve Slunečním Pokoji. Bill věděl, že Tomův otec bude chtít mluvit o včerejšku; cítil v břiše motýlky a měl pocit, někde vzadu ve své mysli, že se pohybuje na tenkém ledě čehosi. Čeho, toho si nebyl jistý.
„To rád slyším. Chci ti znovu poděkovat, Bille. Dokázals mi vydělat tolik peněz v tak krátké chvíli. Ostatní šlechtici tak moc žárlí. Až je to trochu nepatřičné.“
Bill přikývl. „Tím jsem si jistý, můj Pane.“
„Já to miloval. Tvůj jeden tip mi vydělal víc kreditů, než moji makléři kdy dokázali vydělat od počátku jejich zaměstnání.“
„Děkuji, můj Pane.“
„Posaď se,“ usmál se Jorg a ukázal na židli. Židle se zvedla od stolu a přeletěla po pokoji až k Billovi. Ten ustoupil, aby mohla přistát a nervózně se na ni posadil. „Chtěl bych vědět, co si myslíš o několika investicích, které se chystám udělat.“
Tohle se Billovi nelíbilo, a okamžitě litoval toho, co včera udělal. „Můj Pane, nemyslím si-„
„Už nic neříkej,“ řekl Jorg jemně a zvedl ruku. „Rozumím.“
„…Opravdu?“ zeptal se Bill ohromeně.
„Samozřejmě, Bille. Nejsem tyran. Nejsem nerozumný.“
„T-To jsem nikdy nechtěl říct, můj Pane,“ snažil se ho Bill ujistit.
„Dobře. Chápu, že to nedokážeš kontrolovat.“
Bill se zarazil a naklonil hlavu na stranu. „Můj Pane?“ zeptal se neutrálně.
„Tvé Vize, ovládají tě, nebo snad ne?“ zeptal se Jorg s tázavým pohledem, než se vrátil zpátky k datapadu. „Bylo mi řečeno, že tvá Zbožnost ti pomáhá je lépe kontrolovat, ale možná jsi-„
„Dejte mi desku, můj Pane,“ přerušil ho Bill. Jorg nadskočil, když mu datapad vyletěl z prstů přímo do Billovy ruky. Rychle si v něm četl, vypadalo to, že se zastavil jen náhodou, než mu přístroj vrátil.
„A tohle je?“ zeptal se Jorg zvědavě.
„Tohle je skladiště, ve kterém máte uloženou hrubou bavlnu. Dům Kur za dva dny shoří na popel.“
„A tím seš si jistý?“
„Jak hvězdy padají, můj Pane,“ řekl Bill suše. „Vidím, cokoliv si budete přát, většinou. Je to nevidomost, s čím mám problém.“ Poposednul si nejistě.
„Něco dalšího?“ zeptal se Jorg a snažil se zachovat si nonšalanci.
„Můj Pane?“ zamračil se Bill a s očekáváním čekal.
„Vidíš ještě něco dalšího?“
„Nic, co by mělo následky. Jste chytrý investor, se mnou nebo beze mě. V těchto investicích nevidím nic jiného než spoustu vydělaných peněz.“
Jorg spokojeně přikývl a znovu se pohodlně usadil ve svém velkém křesle. „Děkuji, Bille. Byl jsi… poučný. Můžeš jít.“
„Ano, můj Pane.“ Bill se zvedl a rychle odešel z pokoje. Jeho nastávající tchán z něj měl nejspíš radost; to byl jeden velký případ, o který si nemusel dělat starosti. Necítil v Billovi nevěru. Vrátil se zpátky do svého pokoje a viděl, jak mu Andreas stele postel. Už nějaký čas spolu nemluvili a Billa to mrzelo.
„Andreasi, můžeme si promluvit?“
„Samozřejmě, můj Pane.“ Blonďák pokračoval v urovnávání vrásek na hedvábném povlečení, ale odmítal zvednout pohled.
„Andreasi,“ prosil Bill.
„Ano, můj Pane?“
„Nedělej to, nedělej,“ zašeptal Bill.
Andreasovy ruce se zastavily, ale neotočil se. Bill si byl jistý, že od něj určitě obdrží další kárání jako minule, když se se svým kamarádem pokoušel bavit, ale Andreas nic dlouho neřekl, ani se neotočil, že odejde.
„Jak chceš, abych to dělal, můj Pane?“ zeptal se peřiny. „Nemám právo tě soudit.“
Bill polknul. „Suď mě.“
„Nebuď naivní, Bille,“ odsekl Andreas, konečně se otočil. „Nemůžeš ode mě očekávat, že se k tobě budu chovat jako předtím, když vím to, co vím.“
„Nesnažím se… omluvit za to, co jsem udělal.“
„Dobře.“
„Ale to, co říkáš, mi nepomáhá.“
„Nesnažím se tě trestat,“ řekl mu Andreas. Pak jemněji. „Jsem si jistý, že o to se dokážeš postarat sám.“
Bill nevěděl, co na to říct. Nemusel to potvrzovat.
„A vím, že je to teď nejspíš ta poslední věc, co chceš slyšet,“ pokračoval Andreas, podíval se Billovi do očí. „Ale… čekal jsem od tebe víc, Bille. Opravdu ano.“
Bill cítil, jak se mu chvěje čelist, snažil se nebrečet. Nezasloužil si to, to věděl.
„Já také.“
~*~
Bill našel Toma v zahradách, protože se chtěl omluvit někomu, kdo by to mohl přijmout.
Když se Tom zvedl z lavičky, na které seděl, zřejmě byl zvědavý, proč Bill přišel, Bill se neohlásil. Jen přešel tam, kde jeho sahvahd stál, a políbil ho. Bylo to příjemné a on se hned cítil lépe ohledně Andrease, Jorga, ohledně všeho. Ať už to bylo jakkoliv nesmyslné, začínal se cítit v Tomově náruči v bezpečí.
Tom se usmál proti Billovým rtům, dal mu ruce kolem pasu a byl moc rád, že si ho může přitáhnout blíž, odtáhl se od polibku, aby ho mohl pořádně obejmout. Jeho výdech lechtal Billa na krku.
„Takže ti je už lépe?“ zeptal se Tom, zněl trochu pobaveně.
Bill se usmál. „To nevím,“ řekl, myslel na Andrease, jak málo v jejich vztahu postoupili. „Jen jsem tě chtěl vidět.“
„Já jsem ti chtěl dát chvíli o samotě, po včerejší noci.“
Bill ho trochu stiskl. „Ignoruj mě, když jsme unavený.“
„Myslíš jen tvé řeči nebo i ostatní aktivity?“
„Jen řeči,“ Bill se skoro zasmál, cítil, jak se Tom ušklíbává proti jeho ramenu.
Ale pak Tomovo sevření povolilo a on vzal do dlaně Billovu tvář. „Tvá Vize tě stále trápí?“
Spolu s dalšími věcmi, chtěl Bill říct. Ale neřekl.
„Je tu něco co potřebuješ? Lékaře?“
Bill zavrtěl hlavou a vydechl. „Ne, ne. Nic takového. Vždycky se cítím trochu divně po Vidění do budoucnosti.“
Tom chápavě přikývl. „Jestli si něco přeješ, nezdráhej se zeptat.“
„Je mi fajn, Tome,“ ujistil ho Bill. „Snažil jsem se nestresovat se, a pak trvá hodně dlouho, než nabydu všechno své zdraví.“ Usmál se. „Mimo to, cítil jsem se podivně nervózní po tom, co jsem měl sezení s tvým otcem.“
„Sezení?“ zeptal se Tom zmateně.
„Ano. Volá mě k sobě do Slunečního Pokoje a ptá se mě, jak je na tom moje zdraví.“
„Opravdu?“ Tom vystoupil z Billova náručí a zamračil se. „Co dalšího se děje na těchto ‚sezeních‘?“
Billův úsměv ochabnul. „On… ptá se mě na rady ohledně obchodů.“
Tom pomalu přikývnul. „Dobře. Nutí tě?“
„Ne. Chci říct… Chtěl jsem. Má mě za dobrého-„
„Nepokoušej se říkat za dobrou investici,“ syknul Tom a vzal Billa za paže. „Pro mě jsi víc než jen investice. Já se k tobě takhle chovat nebudu.“
Bill polknul a pomalu přikývnul. „Dobře,“ řekl pomalu.
Tom se podíval na své ruce, jak se jeho sevření zarývalo do hebké kůže na pažích jeho sahvahda. Pustil ho a začal kontrolovat svou zlost. „Nechtěl jsem na tebe položit ruce, když jsme naštvaný.“ Bill přikývl, ale nic neřekl. „Zavolal jsem Generálovi Bushidovi.“
„…Ty co?“ zeptal se Bill tiše.
„Měl jsem pocit, že pro tebe bude lepší, když se s tím vypořádáš dřív než později.“
Bill semknul čelist a zkřížil ruce. „Nerozhoduješ o takových věcech,“ řekl bez rozmyšlení.
„Naopak, jsem to já, kdo rozhoduje o takových věcech. Ty jsi můj sahvahd, a je to moje právo,“ Tomův hlas byl tak chladný, jako byl, když Bill poprvé dorazil do Sídla Vave. „Můžeš jít sám, nebo můžeš mít doprovod. Nenechám tě, aby ses dál trápil.“
Bill nakrčil obočí a s respektem sklonil hlavu. „Ano, můj Pane,“ zašeptal.
„Ne, Bille. Tohle nedělej,“ zaúpěl Tom, když tělo jeho sahvahda ztuhlo do formální pozice.
„Je tu ještě něco, co si přejete, můj Pane?“ řekl Bill bez jediné emoce v hlase.
Tom vydechl a zavrtěl hlavou. Všechna ta blízkost, o které si myslel, že ji nabyli, mu náhle proklouzla mezi prsty. „Později dnešního odpoledne budeš připravený a reprezentativní. Generál Bushido do té doby nemá čas; budeš se chovat se vším respektem, a očekávám, že mu zcela řekneš, o čem tvá vize byla. Je tady, aby nám pomohl. Nechci tě vidět zmateného a v bolestech,“ dokončil Tom jemně. Bill zavřel oči a nemluvil. „Já se vypořádám se svým otcem. Tvůj Zrak nebude používán jako bys byl stroj. Což nejsi, můj sahvahde.“ Tom se podíval na Billa a povzdychl si. „Řekni něco,“ řekl tiše.
„Ano, můj Pane,“ zopakoval Bill. Tom si sám pro sebe přikývnul a otočil se na podpatku své boty, nechal Billa v zahradě o samotě.
autor: Little Muse a Majestrix
překlad: Lil.Katie
betaread: Janule
Príde mi ze Jorg Billa využiva a je mi Billa aj lúto, lebo vôbec nije v lahkej situaci. Chápem Andreasov postoj a som zvedavá ako sa to vyvinie. A je mi lúto aj Toma a to nekuočne, lebo je vidno ako Billa miluje, al verím tomu ze aj Bill miluje Toma, ale aj Bushida a nevie ktorého viac.
Ach jo -.- Proč je to čím dál tím složitější? Ani nechci vědět, kolik dílů tohleto má, protože mám pocit, že čím víc je tu dílů, tím víc je tu problémů 🙁
I přes to, jak mě tohle tak týra (! :D) tak to miluju a opět za to děkuji Lil.Katie ♥ Děvče, miluji Tě. 😀
Chudák Bill…je vidět, že má vůči Tomovi výčitky svědomí a čím víc je Tom milý a starostlivý, tím hůř se cítí…
V dnešním díle jsem si všimla takového paradoxu, že Bill se snaží na Anise nemyslet a dostat ho pryč ze své mysli a možná i ze svého srdce a Tom ho už podruhé nutí k setkání s ním, i přes to, že Bill si to setkání nepřeje. Ale tentokrát má Tom pravdu, Generál je ten správný člověk pro vysvětlení Billovy Vize, protože to byl on, kdo ji vyvolal.
Jinak doufám, že Jörg už teď konečně vezme Billa na milost, že už pro něj nebude někým, kdo pro jeho syna není dost dobrý.
Trošku mi přišlo líto i Toma, když u něj zvítězila jeho "Vaveovská" povaha a on Billovi řekl, že je jeho právem rozhodovat i za něj, v ten moment totiž zničil všechno to krásné, co si spolu zatím tak těžce vybudovali, je to škoda, protože bylo jasně vidět, jaké účinky to na Billa mělo…
Přitom Tom má o Billa upřímnou starost a chce, aby byl v pořádku.
A Anis, na něm obdivuju, že dokáže trpět tak sám a svou bolest uzamknout hluboko ve svém srdci. Bill má Toma, ale Anis zůstává se svou bolestí jen sám a sám…
Úžasné ♥♥♥
je mi Billa líto:( chudák, jenom "Ano můj pane" ty Tome! Nech ho žít chudáka;)
tahle povídka mě psychicky ničí. děsně moc. já to porstě nedávaáam a ještě když se tu objevuje půlka dílu.
jorgovo chování se mi nelíbí.
Andreas je naštvaný právem, ale měl by Billovi pomoci.
A bill je případ sám o sobě. nechtěla bych být na jeho místě. a bushido by měl pochopit, že Bill nebude jeho.
Dokonalost 🙂
<3 <3 <3 Chudák Bill..
Jestli na něj jen šahne tak ho zabiju! a Jorg je taky debil.
Omg, mám vztek a nervy. Copak se musím ještě nervovat povídkou? o.O xD Nemůžu za to, že mě děsně deptá Bushido v povídkách. Omg… chudák Tom, se tak snaží… vždyť když jsou úseky s Tomem a Billem, jde z toho úplně pohoda, spokojenost…
No, nebudu se divit, až to Tom zjistí, že se bude chtít rozvést. No a jestli svatba bude, už vidím, jak Bill bude o svatební noci myslet na Bushida, uteče k němu…
Nebudu se ani divit, když teď s ním bude mít zase sex. Achjo…
A Jorg mi vadí, dělá z Billa nějakou čtečku a podobně. Kor když ví, že mu není dobře. A Andreas je borec.
Ještě se mi nestalo, abych se na nějakou povídku těšila tak jako na tuhle ♥ Nemám slov… Vlastně jo, mám. Nesnášim Jorga, je tu pěkně tupej :/ A strašně mě rozněžnil Tom: "Pro mě jsi víc než jen investice. Já se k tobě takhle chovat nebudu." 🙂 to je tak krásný ♥ Ale stejně chci, aby byl Bill s Bushidem :D:)
Z tohohle dílu mám tak rozporuplné pocity… Billa je mi neskonale líto. Z jeho pohledu neexistuje lepší možnost než zapomenout na Anise a Tom mu v tom nevědomky s dobrými úmysly brání, ale tohle stejně nemůže skončit dobře, samozřejmě. Nehodlám číst o tom, jak se Bill s Anisem znovu trápí z nemožnosti být spolu, minulý díl mi k citové deprivaci úplně stačil.
A ty dělené díly jsou strašný týrání…
Děkuju překladatelce.
♥
Nelíbí se mi ten Tomův otec jak by ho chtěl využívat aby na něm vydělával prachy, jinak jsem se těšila že tu bude sex s Tomem a Billem, snad tedy už příště x)
Billa mi je líto, Tom byl chladný a rázný jak mu poroučel. To ať se pak nediví když mu pokorně sklopí hlavu a všechno odkývne.
Bill má možná vidění, dar, "Zrak", ale jinak je opravdu dost slepej! vůbec nevidí Tomovu starostlivost. vždyť on chce pro něj jen to nejlepší a to že ho chudák zase nevědomky posílá do Bushidovi náruče, je přeci pro to, aby Bill zvládl strávit tuhle vizi. a Bill by to měl pro své dobro nějak udělat, protože jim to může být osudové.
ten konec dílu mě zamrzel. Bill sice Toma děsně využívá k tomu, aby se v tom svém moři provinění neutopil, ale takhle zkat jejich důvěrný vztah… tse. kdyby se zamyslel, došlo by mu, že Tom využívá své právo rozhodovat za něj naprosto oprávněně a správně. vždyť změnil svůj názor na víru díky Billovi alespoň o 90 stupňů.
Achjo, tohle všechno mě tak štve!
Nejen, že jsem naštvaná na Jorga, že Billa využívá ve svůj prospěch! Úplně mě to rozčílilo, i když je na jednu stranu chápu..ale..tohle se prostě nedělá. Naštěstí mě pak dokázal uklidnit Tom, když řekl, že si tohle nepřeje a promluví si s otcem.
Ale děsně mě štve to, že Bill zase musí vudět Bushida. Ano, Toma chápu. neví co se děje a chce pro Billa skutečně jen to nejlepší. Neměla bych mu to za zlé, kdyby to prostě nebyl Bushido. Vůbec nechci, aby se ti dva zase viděli, protože mám strach, jak to zase dopadne. Snad tam s Billem někdo půjde a on i Bushico se budou držet na uzdě. Ve vedlejším případě ať Bill sebere odvahu, řekne Tomovi jak se věci mají a vesele si jde k Bushidovi. Ale aby takhle Toma klamal, to teda ne! Tom o něj má takovou starost a on je mu zatím nevěrný.
Jediný, kdo je mi tady teďka sympatický, je Andreas. To je takové zlatíčko 🙂 Doufám, že bude Billa hezky hlídat 🙂