autor: Catherine & Sch-Rei
Ačkoliv máme už… Dá se říct dost společných povídek, myslíme si, že tahle je zatím nejlepší 🙂 Nápad byl spontánní, asi tak jako všechny xDDD Trvalo nám přesně měsíc, než jsme tohle napsaly 🙂 Tudíž z toho plyne, že povídka je už dopsaná a s dějem se nebude nijak hýbat 🙂 Již teď vám můžeme prozradit, že tahle řada má 42 dílů 🙂 Celkově máme prozatím naplánované 4 řady, ale kdoví. Třeba jich bude ještě víc :DD Celou tuhle povídku nás provázela písnička Eternity od Robbieho Williamse… 🙂 Budeme rády, když si naší čokoládku zamilujete alespoň částečně tak, jak jsme si ji zamilovaly my 🙂 Děkujeme za každičký komentář, určitě nás potěší… 😛 Znovu musíme poděkovat za blend Diance, protože je opravdu nádherný :)) Cath. & Sch-Rei <3
(Bill)
Balím si věci na brigádu. Zase si musím jít stoupnout ke stánku s čokoládovýma výrobkama. Bude to stejné tak jako každý den. Budu tam stát a koukat kolem sebe. Občas chodit mezi lidmi a nabízet jim letáčky se slevou. Nebaví mě to. Je to šíleně stereotypní… Ale mám za to dost peněz, tudíž alespoň nějaké pozitivum. Ještě si musím dát do kabelky firemní vestičku a klobouček. Och… Jak tohle nenávidím. Vydechnu a podívám se do zrcadla. Pořád stejný… No nic. Vezmu si bundičku a přes rameno tašku. Sbalím si klíče a jdu k firmě. Celou cestu přemýšlím nad tím, jaké by to bylo, kdybych měl alespoň nějakého blízkého člověka. Někoho, komu bych se mohl svěřit. Nikoho takového nemám. Mám… Rodiče. Ale těm nemůžu říct téměř nic. Jsou staromódní. Nemůžu se jim ani přiznat ke svojí homosexuální orientaci. Jsou staří a uznávají jen heterosexuální páry. Určitě by se mě zřekli.
„Hey! Nemůžeš se alespoň koukat před sebe?“ okřikne mě nějaký kluk a sjede mě pohledem. Protočím oči a také se na něj podívám. Zakroutím hlavou. Nechápu, jak může nosit tak volné oblečení. Ale tak… Jeho věc.
„Promiň,“ šeptnu a obejdu ho. Kouknu na hodinky. Za pět minut tam mám být. Musím zrychlit, nebo mě šéf ukamenuje.
„Promiň,“ šeptnu a obejdu ho. Kouknu na hodinky. Za pět minut tam mám být. Musím zrychlit, nebo mě šéf ukamenuje.
Udýchaný dojdu do šatny, ve které si nechávám věci. Bylo to jen tak tak. Doufám, že si nikdo nevšiml, že jsem přišel, respektive přiběhl, akorát na čas. Rychle ze sebe shodím bundu, vyndám vestičku a obléknu si ji. Na hlavu si nasadím čepičku. Vypadám v tom jak magor. Ale pořád jsem na tom líp než ti, kteří dělají reklamu třeba na fastfoody. Opravdu bych nechtěl pobíhat v kuřecím převleku.
Nekoukám do zrcadla. Nemám na to čas. Vezmu svůj vozíček a do skladu jdu pro čokoládové balíčky. Skousnu si ret. Stojí tu šéf.
„Dobrý den,“ pozdravím ho a z každé krabice vyndám pár pochutin. Vyskládám to na svůj malý pultík.
„Dobrý den,“ pozdravím ho a z každé krabice vyndám pár pochutin. Vyskládám to na svůj malý pultík.
„Nemyslíš, že zase trošku nestíháš?“ řekne hrubým hlasem, ostatně jako vždycky. Zamračí se a založí na hrudníku ruce. „Nechápu, jak si můžeš vlastně dovolit dojít pozdě. Takhle to v životě bohužel nechodí, že si přijdeš, kdy se ti zachce!“ pokorně sklopím pohled. Tušil jsem, že se to stane. Tušil jsem, že mi vynadá. Prudce se mi rozbuší srdce a zvednu k němu svůj pohled. Podívám se mu do vybledlých očí, z kterých jde momentálně strach.
„Omlouvám se. Už se to nikdy nestane. Slibuji,“ řeknu a vše si na vozíčku urovnám.
„Já teda doufám, že už se to opakovat nebude, Bille. Nemyslím to s tebou špatně, ale s takovou daleko nedojdeš,“ zakroutí hlavou a začne se zpátky věnovat svojí původní práci. Jen mlčky přikývnu. Vezmu si letáčky se slevou a jdu ven. Ignoruju posměšky od vrstevníků. Jsem na ně zvyklý. Dojedu na své místo a zastavím se. Koukám kolem sebe a vlídně se usmívám.
(Tom)
„Hey! Nemůžeš se alespoň koukat před sebe?“ křiknu na nějakého kluka, který do mě vrazil. Sjel jsem ho pohledem, na první pohled bych ho spíš typoval jako holku, nebýt starších zkušeností, ale musím přiznat, že kdybych už ho měl jako holku brát, tak zatraceně sexy pěknou holku. S šeptnutím omluvy zase zmizel pryč. Někoho mi strašně připomíná, je možné, že jsem ho už někde… potkal? Zakroutím nad tím hlavou a strčím ruce do kapes, mám na uších sluchátka, ale když do mě vrazil… eh, jedno mi vypadlo. Protočím panenky a nasadím si ho zase zpátky.
Šel jsem dál. Měl jsem domluvené úplně jiné plány, než se procházet po městě a koukat se sluchátkama v uších do blba, ale nedá se. Andy má bohužel lepší plány, jako vždycky, když se někam celkem těším. Jó, ale když je nějaká chlastačka, kdy se všichni zhulí a zlijou, tam nemůže blonďáček chybět, tam si se mnou zajde s radostí. Fakt miluju, když tam kolem desátý usnu nudou a vzbudím se mezi zhulený a zlitý idioty, kteří se smějou úplným blbostem, jako je třeba tomu, že křeček běhá v kolečku. Bóže. Zajdu do jedný větší ulice, jsou tam nějaké stánky a obchody. Celkem jsem dostal hlad. Vlastě spíš chuť na něco…. mm, sladkýho. Pousměju se, když uvidím nějaký stánek či co s čokoládou? Jo. Přijdu k němu a začnu si to prohlížet.
„Dobrý den. Přál byste si pravou švýcarskou čokoládu?“ usměje se na mě černovlásek zpoza malého pultíku. Kouknu se na něj a zvednu obočí, prohlídnu si ho… Není to ten…? Oh! Ušklíbnu se.
„Jistě,“ kývnu a s úsměvem založím ruce. Takže sem tak spěchal a poválcoval mě kvůli tomu na ulici? Do pusy si vsaju pierc.
„Tak… Můžu vám nabídnout bílou čokoládu, čokoládu s oříškama, hořkou čokoládu… Různá lízátka a nakonec specialitu. Foukané koule. Je to nové zboží,“ vlídně se na mě usmívá a dívá se mi zpříma do očí. Nevypadá tak plaše… jako když do mě vrazil. Trošku se zasměju. Vypadá vtipně s tou čepičkou či co to má na hlavě, ale stejně… musím přiznat, že mu sluší. Důkladně si ho prohlížím, oči, obličej.
„Mmm… Co od každého něco, hm?“ mrknu na něj.
„Mmm… Co od každého něco, hm?“ mrknu na něj.
(Bill)
Dívám se mu do tváře tak jako každému zákazníkovi. Připomíná mi toho kluka, do kterého jsem omylem vrazil. Nevím. Neprohlížel jsem si ho, akorát vím, že měl vytahané hadry. Ale ty… Vytahané oblečení nosí teď téměř každý. Samozřejmě proto, že je to in. Kdo není hoper, jako kdyby nebyl.
„Mmm… Co od každého něco, hm?“ zeptá se mě a zamrká. Nasucho polknu a lehce mi zrůžoví tváře. Sklopím pohled. Všechny vlasy se mi nahrnou do obličeje. Musím se usmívat.
„Dobře,“ řeknu. Hlas mi přeskočí. Kousnu se do rtu. Och bože. Zase můj perfektně bázlivej hlas. Pomalu mu do pytlíku dávám od každé příchuti jednu čokoládu.
„Děkuji,“ zasmál se, ale ne takovým tím tónem, že by se mi chtěl vysmát. Spíš naopak. Ten smích… Je roztomilý. Líbí se mi.
„Kolik chcete koulí?“ zeptám se ho a zatím naťukám na velikou kalkulačku cenu ostatních výrobků. Trošku zvednu pohled a krátce mu kouknu do očí.
„Ehm… Myslím, že dvě budou stačit,“ zasmál se zase tím stejným smíchem jako předtím. Poté začal štrachat v kalhotách. Musím se usmát. Nesnaží se hrát si na frajírka. Nesnaží se o nic. Ale co já vím, jaký je ve skutečnosti. Svatě rozhodně nevypadá.
„Bude to 20€,“ postavím před něj sáček a dám mu tam slevu na příští nákup, tak jako každému zákazníkovi. Otevřu plastovou pokladničku a natáhnu ruku. Přikývl mi a z kalhot vytáhl peněženku. Zaplatil.
„A děkuji,“ usmál se na mě. Přejel si jazykem přes rty. Nadechl se, vypadalo to tak, jako by chtěl něco říct, ale… Ne. Vzal si sáček, otočil se a odešel. Počkat… Stojí. Otáčí se a vrací se. Sakra. Nevím, co může chtít.
autor: Catherine & Sch-Rei
betaread: Janule
Baby vy viete jak ja túto poviedku milujem.. Moja srdcovka <3 Odporúčam čítať! Bude to fakt zaujímavé! 😉
Protože já miluju čokoládu a všechno s ní spojené, tak je jasné, že budu milovat i čokoládového Billa s Tomim =D♥
Už se těšim 🙂 Zatím to vypadá dost zajímavě ,)Velice vtipný si představit Bílla s čepičkou 😀
[3]: Zase mi bereš slova XD
Bill a čokoláda…Tom a čokoláda…twins v čokoládě…mmmm to bude sladký xD
Tak toto vyzerá dobre a zauímavo, a musim si obrnit nervi lebo mi robite chute na sladké.
kolik chcete koulí??? nádhera xD jen tak dál 😀
Och bože tak na toto sa naozaj teším :D… vyzerá to dobre 😀 hneď na začiatku ako ste spomenuli čokoládu som musela bežať do kuchyne a otvoriť si bonboniéru :D… ak mi budete robiť takéto chute pri každej časti tak mi doma nič nezostane :D… strašne som sa smiala pri tých guliach xD "Ehm… Myslím, že dvě budou stačit." 😀 no brutál 😀 hrozne ma to pobavilo :D… som strašne zvedavá ako sa to bude vyvíjať ďalej 😀
Taky bych si dala čokoládu.Povídku jsem už četla,ale moc se mi líbila tak čtu znovu.