Feed me with your… 22.

Bill:

Bill: 
„To bude možná tím, že nejsem kráva, ale vůl…“ rozesměju se. „Stejně jako ty!“

Tom: 
„Volečkové jsou kastrovaní, miláčku. Spíš si mladý bejček. Ale chybí ti rohy… počkej… teď jsi perfektní,“ rukou naznačím za jeho hlavou růžky a rychle uhýbám před kopancem jeho nožky.  

Tom: 
„Mami!“ vyskakuji na postel a chráním si drobečka polštářem. „Dobře si to rozmysli, už nebude žádný semínko, žádný orgáček a žádný hrc prc tralala!“ 

Bill:

Tom: 
„Jen si představ, jak bych vypadal! Ustřihl bys mi mého nejlepšího přítele! Je pořád se mnou, koupeme se spolu, když se mi kouká na kravatu, tak jej pohladím, dokonce se mnou každý den spí!“ vypláznu se smíchem jazyk.

Bill: 
„To můžu dělat všechno za něj!“ odhodím nůžky a skočím po na něm. „Ale máš pravdu, asi by se mi po něm taky stýskalo… on je vlastně důvod, proč s tebou vůbec jsem…“ zasměju se.

Tom: 
„No počkej, já ti ukážu! Rozsekám ti tu zadnici na osm menších!“ hodím po něm polštář, až mu dá pěknou pecku do hlavy.

Bill: 
„Auu…“ zacouvám trochu pod ránou a zakolísám se. „Chceš mě zruinovat?“ dotčeně si promnu hlavu a nafouknu tváře.

Tom: 
„Občas možná přes tvůj zadek, ale jinak ne-e…“

Tom: 
Nafučeně loupnu očima a dám se do oblíkání. Ne že by se mi tedy dvakrát chtělo. Po vydatné snídani si to šineme domů, kde ti zašívám dlaň. Nakonec se to protáhlo na dvě hodinky, Billova máma pořád volala, ale nebyl čas to zvednout.

Bill: 
Prohlížím dlaň a pousměju se. „Vážně škoda, chtěl sem to mít na památku…“ svěsím ruku a zamířím do předsíně. „Ale už budu muset jít… mamka… už tak bude šílet…“

Tom: 
„Okey… asi tě neodvezu, mrknu se chvilku na něco… na internet a pak se prospím… a večer do práce, brr. Zavoláš mi? Tak kolem… půl desátý?“

Bill: 
„Jo…“ zapnu kozačky a upravím se před zrcadlem. „Zavolám ti, pokud už nebudu mrtvej…“ zazubím se, přejdu k němu a naposledy políbím. „Díky za tu ruku.“