Feed me with your… 22.

autor: Mizuki & PeTiŠka
478
Druhý  den
Tom:
S lehkým úšklebkem dopochoduji do ložnice z koupelny, samozřejmě nahý, jako správný exhibicionista. Zavlním boky přímo před ním. „Připadám si jako… nevím. Inseminátor…“

Bill:

Kouknu na něj a pobaveně  se zasměji. Chytnu ho za loket a přitáhnu k sobě před zrcadlo. „Proč, prosím tě?“  
Tom: 
„Protože do tebe pořád jen stříkám, marně, a telátko ne a ne ven.“

Bill: 
„To bude možná tím, že nejsem kráva, ale vůl…“ rozesměju se. „Stejně jako ty!“

Tom: 
„Volečkové jsou kastrovaní, miláčku. Spíš si mladý bejček. Ale chybí ti rohy… počkej… teď jsi perfektní,“ rukou naznačím za jeho hlavou růžky a rychle uhýbám před kopancem jeho nožky.  

Bill: 
„Uwah, za chvíli to budeš ty, kdo bude kastrovanej!“ přiskočím ke stolku, kde jsou položeny nůžky. Vezmu je a s vražedným úsměvem s nimi zašmikám. „Rozluč se s ním… pár posledních slov…“

Tom: 
„Mami!“ vyskakuji na postel a chráním si drobečka polštářem. „Dobře si to rozmysli, už nebude žádný semínko, žádný orgáček a žádný hrc prc tralala!“ 

Bill:

„Mmmm, od čeho by pak byly vibrátory, že?“ ušklíbnu se a stoupnu k němu na postel. „Tomi, ty se snad bojíš? Jsi na něm téměř závislý, mám pravdu?“

Tom: 
„Jen si představ, jak bych vypadal! Ustřihl bys mi mého nejlepšího přítele! Je pořád se mnou, koupeme se spolu, když se mi kouká na kravatu, tak jej pohladím, dokonce se mnou každý den spí!“ vypláznu se smíchem jazyk.

Bill: 
„To můžu dělat všechno za něj!“ odhodím nůžky a skočím po na něm. „Ale máš pravdu, asi by se mi po něm taky stýskalo… on je vlastně důvod, proč s tebou vůbec jsem…“ zasměju se.

Tom: 
„No počkej, já ti ukážu! Rozsekám ti tu zadnici na osm menších!“ hodím po něm polštář, až mu dá pěknou pecku do hlavy.

Bill: 
„Auu…“ zacouvám trochu pod ránou a zakolísám se. „Chceš mě zruinovat?“ dotčeně si promnu hlavu a nafouknu tváře.

Tom: 
„Občas možná přes tvůj zadek, ale jinak ne-e…“

Bill:
Nakrčím nos. „Pojď se oblíknout a pojedeme, ať mi zašiješ tu dlaň a já pak musím domů…“ zafuním otráveně a začnu se shánět po oblečení po pokoji.

Tom: 
Nafučeně loupnu očima a dám se do oblíkání. Ne že by se mi tedy dvakrát chtělo. Po vydatné snídani si to šineme domů, kde ti zašívám dlaň. Nakonec se to protáhlo na dvě hodinky, Billova máma pořád volala, ale nebyl čas to zvednout.

Bill: 
Prohlížím dlaň a pousměju se. „Vážně škoda, chtěl sem to mít na památku…“ svěsím ruku a zamířím do předsíně. „Ale už budu muset jít… mamka… už tak bude šílet…“

Tom: 
„Okey… asi tě neodvezu, mrknu se chvilku na něco… na internet a pak se prospím… a večer do práce, brr. Zavoláš mi? Tak kolem… půl desátý?“

Bill: 
„Jo…“ zapnu kozačky a upravím se před zrcadlem. „Zavolám ti, pokud už nebudu mrtvej…“ zazubím se, přejdu k němu a naposledy políbím. „Díky za tu ruku.“

Tom: 
Vyprovodím jej hezky až na autobus, polibkem se rozloučíme a já jdu zpátky domů. Je šílené, jak moc se mi líbí. A nejen líbí, bože… Za tu krátkou chvíli jsem si na něm vypěstoval skoro stejnou obsesi jako na krvi. Ale
    …jen skoro.  
autor: Mizuki & PeTiŠka
betaread: Janule

4 thoughts on “Feed me with your… 22.

  1. trochu krátkej dílek ale asi ten nejlepší …co me vazne rozseklo bylo tomovo HRC PRC TRALALA s toho sem nemohla 🙂

  2. HRC PRC TRALALA LooL to sem nedala…a proč jsem čekala další hádku? opravdu tohle je suprová povídka! miluju!

  3. ale ještě musím dodat že bylo od toma sladoučký a roztomilý jak se zeptal billa jestli mu zavolá….to bylo krásný

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics