autor: Cinematics
Bill mluví o prvních polibcích, Tom mluví tělesně
„Andy, počkej, až se dostanu domů. Slibuju, že si s nimi oběma sednu a něco vymyslíme, protože přesně vím, co cítíš.“
„Kdy budeš doma?“
„Brzo,“ odpověděla jeho matka mile. „Taťka a já zrovna dojídáme večeři.“
„Bill je tady,“ dodal Andreas a jeho matka si sama pro sebe přikývla.
„Brzo tam budeme. Taky tě mám ráda, kluku.“
„Já tebe taky, mami.“
Andreas položil telefon a posadil se na poslední ze schodů, sledoval dveře jako sokol. Nechtěl, aby Bill nebo Tom přišli dolů a zjistili, co měl v plánu; kdyby to mohlo být podle něj. Jeho plán byl dostatečně jednoduchý, musí odvést pozornost kluků od toho, aby nechodili dolů (nejspíš totiž budou chtít) a přepadnout rodiče hned, jak projdou dveřmi. Hezky v klídku.
Samozřejmě, Bill a Tom dolů nepřišli. Neměli důvod opustit nevinné doteky toho druhého a svůdně úsměvy. Tom byl se sebou trochu nespokojený, pořád si v hlavě dokola opakoval, že nebude s Billem tak hrrr (no, hrr na něj), ale připadalo mu, jako by Bill pocity opětoval, a to ho mátlo. Přeci jen, Bill říkal, že jsou pouze přátelé a že nemá rád trvalé vztahy. I když, čím víc se Bill červenal a hladil Toma po rukách, tím víc Tom šílel přemýšlením nad tím, jestli by to s ním Bill přeci jen nezkusil.
Ale dostal se jen zpátky k tomu, že by Bill s Tomem nedostal to, co by si zasloužil. Zaslouží si jemné mazlení, horkou náruč, jemné polibky a vášnivé milování. Tím si byl Tom jistý. Zasloužil si o tolik víc, než co mu Tom mohl nabídnout. Nebylo to tak, že by nechtěl; jen prostě věděl, že nemůže.
Když Simone s Gordonem prošli dveřmi, Andreas rychle vyskočil ze schodů, na kterých seděl, a zatáhl je do obýváku, aby tam mohl pokračovat v konverzaci, kterou měl s matkou po telefonu.
„Tak já tomu nerozumím,“ řekla Simone. „Jaká je přesně situace?“
„Problém je,“ začal Andreas; díval se mezi rodiči smutným pohledem. „Billova babička ho vykopla z domu a jeho matka ho posílá pryč. Kdyby to byl kdokoliv jiný, tak by mě to nerozčilovalo, ale Tom ho potřebuje. Měli byste vidět, jak se na sebe ti dva dívají,“ dodal slabě. „Myslím, že se navzájem potřebují, myslím, že pro sebe jsou přesně to, co ten druhý hledal. Myslím, že to možná zní jako klišé a naivnost, ale je to pravda. Viděl jsem, jak tohle Tom celý prožívá… je zoufalý, mami.“
„O co se nás snažíš poprosit?“ zeptal se Gordon a Andreas si skousnul ret, než odpověděl.
„Můžeme dát Billovi domov? Opravdový? Sám to říkal, byl nešťastná náhoda… Mami, jeho rodiče ho nechtějí a jeho babička ho vykopla… Tom ho chce, chce, aby Bill zůstal, a já chci, aby byl Tom schopný mít svého vlastního jediného opravdového kamaráda…“
„Andy,“ vložila se do toho Simone. „Nemůžeme Billa jen tak vzít k nám, co když to, kam půjde, je hezké místo? Víš vůbec, kdo si ho bere? Možná mu chtějí dát rodinu, kterou Bill se svými rodiči nikdy neměl.“
„My mu můžeme dát rodinu, mami… Prosím, jen o tom popřemýšlej…“
„A dáme,“ přerušil ho Gordon. „Jen… nám dej nějaký čas na promluvení si, Andy. Na něco přijdeme.“
„V to doufám,“ řekl nejistě Andreas, ale rychle odešel z pokoje, aby si rodiče mohli promluvit, co nejdřív to jen jde.
Rozhodl se navštívit Toma s Billem. Nechtěl jim říkat, o co prosil rodiče, ale jen se na ně chtěl dívat. Z nějakého důvodu sledovat Toma, jak se s někým baví a dělá si blízké spojení i se všemi svými strachy, bylo pro Andrease opravdu skvělé. Tak moc dlouho se cítil za svého brášku zoufalý, že teď se prostě chtěl schovávat ve stínu Tomova štěstí.
Tom ho pozval dovnitř, udělal mu tak výhled na Billa ležícího na zemi, měl nohy do vzduchu a na chodidlech balancoval s knihami. Tom na Billova chodidla pokládal knížky jednu po druhé, zkoumali, jestli je tam udrží a jak dlouho to vydrží.
„Co se děje?“ zeptal se Tom, vzal další knížku z police a dal ji nahoru. Bill se smál jako blázen, s každým dalším zasmáním knížky málem spadly. Andresovi se líbilo, jak byl Tom šťastný.
„Nic. Mamka a táta jsou doma,“ odpověděl a sedl si na Tomovu postel, popíchl Billa tím, že mu šťouchnul do nohou blízko k hromadě knih.
„Ne! Ne! Ne!“ prosil Bill se smíchem, sloupek se houpal tam a zpátky. „Tohle může být rekord! Tome! Rychle se podívej, co je rekord za držení knížek na chodidlech, protože jsme si jistý, že to budu já, kdo vyhraje první míst-„
„Ne!“ zasmál se Tom, když měly knížky konečně dost všeho toho smíchu a popadaly na zem a na Billovo břicho.
„Ou…“ řekl Bill s úšklebkem. „Tyhle knížky jsou těžké. Hmm,“ Bill sesunul knihy na zem a pak je rychle poskládal do abecedního pořadí (podle jména autora) stejně, jakoby to udělal Tom. „Myslíš, že jsem překonal rekord?“
„Spíš jsem překvapený, že sis nezlobil žebro,“ zažertoval Andreas.
„Já taky!“
Andreas je sledoval, jak se na sebe usmívají a smějí se a hrají si spolu. Po tom, co strávil tak dlouhý čas tím, že se snažil přijít na to, proč se Tom stával víc a víc samotářským, byl teď Andreas opravdu nadšený, že ho vidí, jak se s někým baví; že někoho pouští do jeho uzavřeného, vybudovaného osobního světa.
Tom se podíval na svého bratra, přemýšlel, proč přišel k němu do pokoje, ale rozhodl se ho neptat. Kdyby se zeptal, pak by si možná Andreas myslel, že Tom a Bill chtěli dělat něco neřestného. Radši by umřel, než aby se musel cítit tak trapně. Samozřejmě, nedělali naprosto nic, ale Tom byl podezřívavý, že by si Andreas nejspíš myslel, že ano, a z toho byl Tom nervózní.
„Co mamka a táta dělají?“ zeptal se Tom a Andreas se na něj podivně pousmál.
„Povídají si.“
„O čem?“
„Já nevím… Mimo to, jen jsem se sem přišel podívat, jestli už máš lepší náladu a vypadá to, že ano, takže…“
„Tom mě zítra bere na pouliční trh,“ zaradoval se Bill a Andreas přikývl. „Moje babička říkala, že tam prodávají spoustu ručně dělaných a ojedinělých kousků a já tyhle druhy věcí miluju. Ojedinělé kousky se stávají jen jednou za život a já rád vlastním všechny výjimečné a ojedinělé kousky, co můžu,“ podíval se na Toma, který se začervenal a schoval si obličej tím, že sklopil hlavu. „Myslím si, že jsou mnohem důležitější než věci, které jsou dělané ve velkém. Nemyslíš?“
„Myslím.“
„Věci, které jsou ojedinělé, tě naučí cítit emoce, a dokážou si s tebou hrát, protože napoprvé můžou být jen divné a obyčejné, ale pak se změní v něco, do čeho se zamiluješ a chceš si to celé nechat pro sebe. Myslím, že lidé by se měli víc naučit vážit si výjimečných věcí, ale pak… pak by nebylo tolik pokladů, nebo ano? Ne, myslím si, že nebylo. Dobře, beru to zpátky… Jsem rád, že jsou lidé zvědaví, co se týče výjimečných věcí. Zatímco jsou zaměstnaní věcmi, které známe, já jsem zaměstnaný tím, že se snažím najít tyto poklady, které lidé přehlížejí…“
Tom byl neschopný slova, Andreas byl neschopný slova, a Bill mohl pokračovat v mluvení, ale nepokračoval. Měl pocit, že to, co právě řekl, dávalo hezky smysl, jestli třeba jen malinko. I když tomu Tom moc nerozuměl (a on si byl jistý, že rozuměl) tak doufal, že si z toho alespoň něco vzal.
Bill chtěl být Tomův, a jen Tomův. Chtěl jím být milován, aby si ho vzal, a ukázal mu, že se může usadit s někým, komu může věřit. Nebylo to tak, že by Bill neměl rád vztahy, vlastně… jen věděl, že ze všech lidí, co potkal, nikomu plně nedůvěřoval. Ale Tom… Tom byl Tom, a kdo byl Tom, to byla vzácnost, těžce nalezený drahokam, jakýsi komplex a matoucí individualita se spoustou problémů; přesně jako Bill, ale v naprosto jiném směru.
„No,“ řekl Andreas trochu nejistě. „Jdu do postele.“
„Dobrou, Andy,“ odpověděli chlapci unisono, než Andreas třikrát zavřel dveře a odešel po schodech k sobě do pokoje (alespoň tak to říkal).
„Mateš mě,“ řekl Tom Billovi, když si sedl na postel a přelezl k Billovi vedle velké hromady knih.
„Jak? No, vím, jak matení pracuje, ale… jakým způsobem je lepší otázka, asi.“
„Prostě to děláš. Hele, Bille? Tohle bude znít pitomě, ale… ty, uh, máš rád kluky nebo…“
„Mám rád lidi,“ odpověděl Bill s úsměvem. „Jsou tak divní… ale, jo, jo, preferuju kluky… v romantickém vztahu, jestli je tohle, o co ti jde.“
„To je…“ Tom se třásl.
„Pak myslím, že moje odpověď zní ano.“
„Dobře.“
„A ty? Nemůžeš se mě zeptat, aniž bys mi to taky řekl, to by nebylo spravedlivé.“
„No… Já, uh, mám rád tebe, Bille… hodně.“
„Máš?“
„A někdy mám pocit, že ty mě máš možná také rád.“
„Jenom někdy?“
„No, pamatuji si, jak jsi říkal, že nejsi na vztahy a… pak jsem se bál, že kdybys mě měl rád, protože já tě nikdy nemůžu políbit jako každý jiný člověk, nemůžu… se tě dotýkat… tak jak… bych chtěl…“
„Ano, můžeš. Možná ne teď, ale mohl bys. Chtěl bych to.“
„To není přesně to, co jsem myslel,“ řekl Tom s těžkým frustrovaným povzdychnutím. Nesnášel mluvit o pocitech. Piána byla mnohem jednodušší.
„Pak mi řekni, co jsi myslel. Nebudu se smát nebo se chovat divně… jestli máš obavy…“
„Já jen… Chci tyhle věci s tebou dělat tak strašně moc… Jen nemůžu. Nemůžu se přinutit, a tak se cítím provinile pokaždé, když si přeju, abys mě chtěl, tak jako tě chci já…“
„Chci tě,“ zašeptal Bill, tón hlasu vážnější než kdy jindy. „Říkáš, že jsem divný, ale nemyslíš si, že jsem zpackaný. Necháváš mě pořád mluvit, a ty mě necháváš opravdu mluvit, protože doopravdy posloucháš. Jsi chytrý, hodně chytrý, v tolika způsobech a podle mě je to tak uklidňující, že bych ti chtěl vlézt do hlavy, schoulit se tam do klubíčka a zůstat tam, třeba i na delší dobu… tvoje ruce jsou talentované a hřejivé a hebké a dělají mě tak šťastným, když je cítím na svých, protože to jsi ty, a ty mě děláš šťastným. Nechceš, abych byl pryč. Chceš mě tady a já tady taky chci být. Chci tě… opravdu…“
„Ale já se tě nemůžu dotýkat, tak jak si to zasloužíš,“ zašeptal Tom, cítil se tak strašně divně, že mluví o tom, jak si Bill zaslouží, aby se ho někdo dotýkal. „Sám jsi to řekl, jsi fyzický člověk a já vím, že chceš, aby se tě někdo dotýkal, jak jen to jde. Já si opravdu, opravdu přeju, abych ten člověk mohl být… kurva, jsem teď opravdu upřímný a… to je jedno, ale myslím to tak… Bille… Já jen, musím ti to říct teď, protože až odjedeš, tak bude po všem. Už bych pak nikdy neslyšel, co si o tom myslíš.“
„To je nemožné. Vždycky si najdu způsob, jak se k tobě vrátit… a Tomi?“
„Jo?“
„Dotýkáš se mě, tak jak si to zasloužím… opatrně, skromně, jemně, trpělivě… ukazuješ mi lásku.“
„Ale, zahrajme si hypotetickou hru… co kdyby… kdybychom byli… spolu nebo něco… co kdybych tě nikdy neodkázal políbit nebo se s tebou milovat… co bys cítil?“
„Chápal bych to. Co kdybych pořád mluvil o věcech, které nezajímají nikoho, mluvil o nich tak rychle, protože mě nezajímá, co si ostatní lidé myslí, a dělal bych to až do konce života? Co kdybych nikdy nedokázal zavřít pusu a nechat tě mluvit?“
„Necháváš mě mluvit…“
„Možná toho chceš říct víc. Jak bych to měl vědět?“
„Říkám všechno, co potřebuju říct a co říct chci… nikdy bych nebyl naštvaný, že jsi, kdo jsi.“
„Pak tady je moje odpověď,“ zašeptal Bill a zvednul ruku, tiše se ptal o dovolení, jestli se můžu dotknout Tomovy ruky.
Tom s tím neměl problém. Opravdu s Billem chtěl nějaké fyzické spojení, obzvláště teď, když si o tom promluvili. Normálně by Tom neudělal krok do teritoria, o kterém mluvili, ale jelikož si dobře uvědomoval, že Bill bude za pár dní pryč, musel něco říct. Musel zahnat strach a nechat svůj hlas promluvit. A tak se snažil. S Billovou rukou v jeho, Billovy nohy se ocitly u Toma v klíně, a připadal si tak v bezpečí. Velmi v bezpečí.
„Tomi, kdybych byl tvůj a tys mě nechal, tak ať se stane cokoliv, budu tu pro tebe. Je v tobě víc než tvoje fyzické aspekty. Chci říct, zamiluje se snad hluchý do hlasu jeho milence? Zamiluje se slepý do toho, jak jeho milenec vypadá? Může se člověk bez rukou zamilovat do objetí jeho lásky?“
„No… um… ne?“
„Tak proč se tak moc bojíš, že jediné, co chci, je, aby ses mě dotýkal?“
„To si nemyslím… Já… teď jsem zmatený.“
„Tomi… uvědomuješ si, že poprvé, když jsem mezi námi cítil něco jiskřit, bylo, když sis vedle mě nedokázal ani stoupnout na dva kroky daleko, že? Nikdy jsem si nemyslel, že tady se mnou budeš sedět a držet mě za ruce, ale to mi nikdy neubralo na odvaze. Přemýšlíš o mně špatně… jo, dobře, jo, tak mi je sedmnáct a ano, Tome, myšlenka na to, že bych s tebou měl sex, mě už napadla,“ a Tom se už opravdu hodně červenal. „Ale to neznamená, že to od tebe očekávám nebo potřebuji. Mám tě rád takového, jaký jsi, nemám rád jen myšlenku, že bych si s tebou povyrazil.“
„Já jen… je to vážně frustrující, protože tě opravdu chci… um… políbit?“ vypískl Tom a Bill se zahihňal.
„Polibky jsou hezké, alespoň si to tak představuju.“
„Co když odjedeš a já tě nikdy nedostanu šanci políbit? Bille, já tohle nesnáším. Já sakra – ugh!“
Tom byl na sebe opravdu naštvaný. Připadal si, jako by tu byla nějaká zeď, která ho blokovala před tím, aby byl schopný prožít to, co on a Bill chtěli prožít; ale ta jediná zeď byly Tomovy strachy. Ale pak tu byl také strach, že i kdyby třeba Billa políbil, pak by si Bill myslel, že je to to jediné, co chtěl; fyzické aspekty a nic víc. Nenáviděl svou úzkost a nenáviděl, jak ho to přemáhalo. Jen chtěl být schopný dělat všechny ty věci, které ostatní lidé dělají s těmi, na kterých jim záleží, ale on nemohl.
„Já na ten polibek počkám, Tome. Jestli to pro tebe něco znamená, pak to pro mě znamená to samé, já na to počkám. Je mi jedno, jak starý budu, jak dlouho to bude po tom, co jsme spolu kdy mluvili. Přísahám, že budeš můj první polibek.“
„Vážně tě mám rád,“ zašeptal smutně Tom a odstrčil všechny své strachy na stranu, pustil Billovy ruce a lehnul si hlavou Billovi do klína; schoulil se na něm.
Bill zajel prsty Tomovi do dredů a jemně ho škrábal na lebce. Bill cítil Tomův horký dech na jeho úzkých kalhotách. Tom byl celý horký, ve všech způsobech. Bill se naklonil tak, že jeho tělo bylo nad Tomem jako štít proti všem nepřátelům, a pevně Toma objal, držel si ho blízko k hrudníku; oči pevně zavřené, zatímco se s ním houpal dopředu a dozadu.
A přesně takhle oba usnuli; Tom schoulený v Billově klíně, Bill mu vyprávěl vymyšlené příběhy, dokud také neusnul. Není potřeba říkat, že když se ráno probudili, tak oba bolela záda a všechny končetiny; ale byli šťastní. Tom znovu nechal Billa být mu blízko, ale tentokrát to bylo blíž než kdykoliv předtím, a Bill měl pocit, že se mu Tom učí důvěřovat; i když si dělal starosti, jestli je toho schopný. Bill si byl jistý, že to jednoho dne překoná. Už takhle se všechno dělo až moc rychle.
Oba je vzbudil Andreas, který vešel dovnitř a zatřásl s Billem, aby se probudil. Bylo mu řečeno, že Simone chce s Billem o něčem mluvit, a tak jemně probudil Toma a odvedl ho do postele, než odeběhli dolů, kde stála Simone v kuchyni s telefonem v ruce.
Byla naprosto zmatený, ale hned jak Simone otevřela pusu a začala mu vysvětlovat, proč si ho zavolala dolů, všechno mu začalo dávat smysl. Odpověděl jí na všechny otázky, co měla, slíbil, že půjde nahoru hned, jak se všechno vyřeší, aby to řekl Tomovi, a že nebude brečet, když to nevyjde. Bill naprosto rozuměl a začalo se mu svírat břicho, když vytočili první čísla.
Možná Bill a Tom dostanou svůj první polibek dřív, než si myslí.
autor: Cinematics
překlad: Lil.Katie
betaread: Janule
nevypisuj nám také blbosti na blog! nikto nie je tučný! asi si zakomplexovaná, alebo čo, keď nám musíš nadávať! ten tvoj Tokio Hotel je tiež trápny!
muze bejt neco jeste wic romanticke, nez tohle? *-* miluju to a moc se tesim, az se kluci poprwe polibi ^^
Já to baštim. ^^
[1]: Jebe ti? Oo
Heeej, jakto, že už je konec dílu?? T__T Ale, miluju to! Já vím, že se opakuji, ale jiná slova po přečtení tohoto kousku se nedostavují 😀 Aww, nemůžu se dočkat dalšího čtvrtku ^^
♥ Díky Katie ♥
sakra já to naprosto miluju. 😀 To je tak nádherný, že by se z toho člověk rozpustil…
[1]: trošku tu hrabe ne?
bože ja miluju tu povídku.. příjde mi dokonalá a to se ještě nic neděje, tím myslím, žádný sex, nic a přitom mi ta povídka příjde užasná, záživná, romantická…. dokonalá….♥ Autorka je prostě skvělá^^ a jo musí to vyjít!!!!
[1]:[4]:[6]:
Holky, tady jde o nějaké nedorozumění a hlavně o nějakou sprosťárnu. Jde o to, že někdo napsal jménem Ketty a Janule těmhle dvěma holkám na jejich blog dost urážlivý komentář a dokonce tam dal i odkaz na TWB, to je prostě neskutečné…=(((
A teď k povídce…
Vlastně ne, protože tohle není povídka, to je umělecké dílo ♥♥♥
Tomova rodina je prostě úžasná, dneska jsem úplně milovala Andyho, když mluvil o tom, že chce, aby byl Tom šťastný a že vidí, že s Billem je =)
A rozhovor Toma s Billem a jak potom spolu usnuli, přitulení jeden k druhému, nádherná a vzácná chvilka ♥
Tahle povídka je prostě výjimečná, ať už námětem, dějem, nebo svojí křehkou roztomilostí ♥
A doufám, že Bill u Toma zůstane, to by bylo více, než nádherné…♥♥♥
já se zblázním <3 ať už si daj tu pusuuuu <3
Nádhera, krása, ja tento pribeh milujem, je to niečo úzasné. Som taka rada že Andy sa za Billa prihovoril, je užasné že ma Toma tak rád že to prenho robí, a somrada že Tomovy rodičia tomu dávajú čancu a chsu si Billa u seba nechať, len aby to Billova maminka dovolila, že ma Billa aspon tak rada že Billa nechá byť štastzným s Tomom a s ludmi ktorý ho majú rady.
nemám slov, nádhera.
Úžasný…. dokonalý
…tak tuhle povídku miluji.. je dokonalá. něžná a romantická. vždycky to mám úplně před očima…
[1]:Tady je asi zase někdo mimo, že? nechápu, že ještě existujou lidi, co je baví tohle urářet, fakt nepochopím.
Co se týče povídky, tak byla naprosto krásná. V může být krásnějšího a romantičtějšího, než ti dva? Myslím, že nic…oni k sobě tak skvělel pasují, navzájem se doplňují, prostě paráda. Už honem další díl…strašně se na něj těším 🙂
Tenhle díl byl úžasný, opravdu miluju to, jak se Andreas o Toma stará. Opravdu mu záleží na tom, aby byl šťastný a dělá mu to radost, když ho potom šťastného vidí. A ta scéna s Billovým balancováním s knihami na nohou jsem živě viděla a musela jsem se u toho usmívat. Byl prostě šílený a hyperaktivní, jako vždycky. A ta scéna, když byli s Tomem sami a mluvili…Bill byl tak přímý a vůbec, že jsem si kolikrát připadala, jako bych byla přítomný pozorovatel a tu scénu měla prostě přímo před sebou…prožívala jsem to s Tomem×D a doufám, že nápad Andyho vyjde. I když si myslím, že to nebude tak jednoduché, zvlášť ta matka Billa asi nebude sdílného názoru. Nevím, jak ten jeho otec, ještě se v povídce neobjevil, tak nedokážu odhadnout. Můžu si ho představit, jenom z Billova vyprávění. Těším se na další dílek:)
Och panebože asi som práve prekonala infarkt… to bolo také krásne!!! :)… ja som z toho úplne mimo! ja teraz nedokážem napísať ani zmysluplný komentár… absolútne nemám slov! to bolo niečo úžasné… už to ako začal Bill hovoriť o tých ojedinelých veciach :)… a potom keď sa Andy radšej zobral a odišiel a Tom s Billom si konečne povedali čo k sebe cítia 🙂 och a potom keď si Tom ľahol na Billa a Bill ho objal a tak zaspali 🙂 bože musím sa priznať že ma to tak dojalo až som si pri tom pekne poplakala :)… bolo to naozaj nádherné!!! celá táto poviedka je úplne dokonalá a ja ju totálne milujem :D… och a dúfam že to víde a Bill zostane u Toma 🙂 ono to proste musí dopadnúť dobre… o čom by to potom ďalej bolo? 😀 neviem sa dočkať ďalšej časti 🙂 a strašne strašne ďakujem Lil.Katie za preklad 🙂
🙂 sem zvědavá, jak se to teda udělá, aby Bill mohl zůstat…
já budu brečet tak i tak. miluju tu powídku!
Já snad omdlím. Tohle je povídka, do které jsem se zamilovala. Bill musí zůstat u Toma a chudák Bill,že ho pořát dávají pryč, ale nic by se z toho nastalo kdyby to nedělali. Jsem ráda za tuhle povídku, že jí můžu číst. Vždycky mně tak hezky překvapí a já mám pocit jako by mi rostli křídla na zádech. Mám ji moc, moc ráda. Tom konečně překonává svůj strach, který má a jsem ráda, že Bill a Tom jsou spolu a, že Bill má tu trpělivost s Tomem, to obdivuju 🙂
Tak šup honem další, nebo umřu 😀
Super *chce rychle další díl*
jak já tuhle povídku zbožňuju 🙂 vždycky se tak těším na další díl… a on mě vždycky něčím překvapí a já se u toho vždycky musím culit 🙂 prostě dokonalost 🙂 ta scéna, kdy spolu oba usnuli… to bylo něco tak nádherného… opravdu krása 🙂 tak moc si přeju, aby to vyšlo… aby Bill mohl být s Tomem 🙂
V tomto príbehu je toľko pocitov a emócii, nie je to iba príbeh o ukecanom Billovi a prehnane čistotnom Tomovi…ten príbeh je vtipný, ale aj vážny. Veselý aj smutný. Autorka doň dáva vety, ktoré ma vždy vedia chytiť za srdce. Táto časť toho je dôkazom. Bolo krásne, čo mu Bill hovoril. A ešte lepšie…dozvedeli sme sa, že Bill to chce s Tomom skúsiť. Pochopila som, že Bill je pre Toma človek, ktorý ho vždy pochopí a ktorý na ňom miluje aj jeho chyby. Tom mu chcel dať viac, ale Bill bol spokojný s tým, čo mal. A to ako mu rozprával, že nepotrebuje fyzickú lásku, to bolo nádherné ♥♥♥
Tento príbeh je jeden z najlepších 🙂 ♥♥♥ skutočne ho milujem. Ja len dúfam, že sa všetko vyrieši 😉
Úžasný preklad, Lil.Katie 🙂 krásne sa to číta 😉
Blushing Bill ? ♥ Amazing . Your story makes me happy . This story is full of love , romantic , emotions , beauty , trust … this story has everything . I cant wait ….I am thinking about their first kiss 🙂
Taky věřím, že k jejich prvnímu polibku dojde mnohem dřív, než si oba mohli myslet. Strefila jsem se, myslela jsem, že Bill zůstane u Toma doma… no, i když ještě není nic jistého. Jsem zvědavá, jak tohle dopadne, i když v koutku duše pořád doufám a věřím, že dobře. Teď, kdyby Bill odjel, byla by to velká škoda. Tom si poprvé k někomu našel cestu, dokonce začíná přemáhat sám sebe a svůj strach, což je pro mě stále neuvěřitelné!!! Jeho pokroky mi v každém díle dělají jen a jen radost, opravdu už se těším na jejich líbání, to bude nádhera ♥
oooooooo O:-) tenhle díl je tak krásný, cchi říct, že takhle povdíka je vážně úžasná:) Chci vyzdvihnout také velmi dobrý překlad :)) Další prosím další 😀