Láska jak vyšitá

autor: Tina

Takže zlatíčka. Opět jsem tu a otravuju s jednou jednodílkou. Dost dlouho tady u mě ležela a škemrala, abych ji trochu upravila a poslal sem. Tak jsem jednou překonala svou lenost a trochu ji upravila. Je to taková oddechovka, prostě slaďárna. Je docela stará, jelikož jsme ji psala na začátku tohohle celého cirkusu. Doufám, že se vám bude aspoň kapku líbit a budu moc ráda za každý komentář, ať už to bude jakákoliv kritika. Tak teď už jen přeju příjemné počteníčko. Tina

Začínalo krásné ráno. Sluneční paprsky si postupně prostupovaly cestu začernalou oblohou. Na obloze se vytvářely nádherné červánky. Billova krásně čokoládová očka se pomalu otevírala. Když spatřil nádherné červánky, jemně se pousmál. Nebylo ještě slunné ráno a slunce také moc nesvítilo, jen sem tam nějaký paprsek. V tu ránu dostal Bill skvěle ďábelský nápad. Potichu se vykradl ze svého pokoje a mířil si to přímo k Tomovi. Chodbou se ještě nesla příjemná tma, která nahodila Billovi skvělou náladu.

Potichounku otevřel dveře Tomova pokoje, a tichounce jako myška kráčel k jeho posteli. Tomík byl omotaný v teplé přikrývce a tiše oddechoval. Billovi v tu chvíli připadal naprosto sladký, jako spící miminko. Pomalounku vsunul své hubené tělo pod deku a přitulil se ke spícímu Tomovi. Dlaní jej pohladil přes bok a rty lehce přitiskl na jeho krk. Lehoulince, opravdu lehoulince jej políbil na krk tak, aby jej nevzbudil. Svým tělem se přitulil na jeho záda, vnímal jen teplo, které sálalo z Tomova těla. Jediné, co mu nyní stačilo k dýchání, byla Tomova nádherná vůně. Bill přivřel víčka a něžně vydechl.

„Bille?“ zašeptal rozespalým hlasem Tom. „Jsi to ty?“ pokračoval v otázce, i když si byl naprosto jist, že je to on.

„Ano, dobré ráno,“ zašeptal mu Bill smyslně do ouška. Tom se otočil tak, aby mu viděl do tváře.

„Dobré ráno zlato. Co tady vlastně děláš?“ zeptal se Tom a věnoval mu jeden lehký polibek. „Už jsem to bez tebe nemohl déle vydržet, začala mě přemáhat samota, tak jsem šel za tebou,“ usmál se Bill a podíval se na něj psíma očima. Tom se přímo rozpouštěl pod Billovými pohledy. Dobrovolně se nechal utápět v jeho čokoládových očích. Pak jej ale napadla otázka, která jej mírně vyděsila. Nechtěl, ale nutkavá potřeba zeptat se, byla silnější.

„A-a co mamka, neviděla tě?“ vyděšeně se na něj podíval. Bill jej však pohladil po tváři a tichounce mu daroval odpověď.

„Ne, nemusíš mít strach, miláčku, ještě spí. Byl jsem zticha, jako myška abych ji neprobudil, když jsem šel za tebou,“ dodal s úsměvem na rtech. Tom mu jeho úsměv oplatil a také mu věnoval pár vášnivých polibků…

Po snídani se každý  věnoval něčemu jinému. Simone si četla časopis, Bill se díval na televizi a Tom seděl u okna a díval se ven na kolem procházející  lidi a hrající si děti. Nyní měl spoustu času na přemýšlení. Odvrátil tvář od okna a jeho pohled přistál na jeho mamce. Chvilinku ji pozoroval, jak si listuje časopisem a s úžasem si čte hustě popsané řádky. Následně se nahnul a nakoukl do obýváku, kde pro změnu seděl Bill na gauči a díval se na pořad v televizi. V hlavě se mu vynořilo najednou nespočetně otázek typu, jak to bude všechno pokračovat dál? Co se stane, až se to mamka dozví? Jak na to bude reagovat? A mnoho dalších, ale nikde žádná odpověď. Měl strach. Bál se, že o Billa přijde a život bez něj si nedokázal představit. Jeho zoufalý pohled z okna by dokázal obměkčit i toho největšího tvrďáka. Jeho přemýšlení jej dohnalo až ke smutku, a proto se rozhodl jít raději za Billem. Potřeboval jej cítit u sebe.

Přišel do obýváku a přisedl si k Billovi. Pokusil se o něco jako úsměv, ale moc se mu to nedařilo. Nechtěl, aby jej Bill viděl smutného. Už jen to, když jej viděl trápit se, jej dohánělo k šílenství. Ovšem Bill byl velmi všímavá bytost a dokázal poznat to, když se někdo trápí a žádná sebemenší přetvářka v podobě úsměvu jej nemohla ošálit. Tom se tváří opřel o Billovo rameno a tiše si povzdechl. Bill pochopil, že něco není v pořádku a prstem si nadzvedl Tomovu tvář do úrovně té své. Nemluvil, jen se Tomovi hluboce díval do očí. Jako by přesně věděl, co Toma tíží, aniž by mu Tom cokoliv řekl. Pohladil jej po líci a poté jej vášnivě políbil. Věděl, že by neměl, protože ve vedlejším pokoji seděla mamka, přesto to riskl. V jejich líbání, je ale nevyrušila mamka, ale Tomův mobil, který mu zavibroval v kapse. Tom se smutně podíval na Billa.  

„Ach jo,“ povzdechl si.

„Tak to zvedni,“ pohladil jej po tváři Bill.

„Tak dobrá,“ řekl a zadíval se na displej, kdo, že mu to zase volá. Objevovalo se tam neznámé číslo. Pro Toma ovšem neznámé nebylo. Moc dobře věděl, kdo je ten neznámý na druhém konci. Povzdychl si a zvedl to.

„No, co je?“ řekl otráveným hlasem a raději vyšel z obýváku na chodbu a zavřel za sebou dveře. Byla to jeho bývalá přítelkyně. Tom nevěděl, proč jej opět otavuje, nebo co chce. Jejich rozchod nebyl nejlepší, a proto chtěl na ni zapomenout co možná nejdříve. Jenže ona mu to neustálými telefonáty a smskami moc neulehčovala.

Prosila jej, ať to s ní ještě jednou zkusí a neustále mu říkala, jak jej miluje a podobné věci. Tomovi už to opravdu lezlo na nervy. Několikrát jí zdůrazňoval, ať toho nechá, ale ona si nedala říct.  

„Sandro, už několikrát jsem ti říkal, že je mezi námi konec. Nechápu, že to ještě nemůžeš pochopit!!“ zvýšil hlas do telefonu. Ona to ale nechtěla vzdát a neustále Toma přemlouvala. „Už několikrát jsem řekl ne, tak si to laskavě zapamatuj!“ zakřičel a položil jí to. Opřel se o zavřené dveře a několikrát se nadechl a zase vydechl. Po chvíli vešel zpět do obýváku. Posadil se vedle Billa a naštvaně se zadíval na televizi.  

Bill se na Toma zadíval tázavým pohledem, který přímo vybízel k tomu, aby mu Tom řekl, kdo to byl. Dredáč zaregistroval, že na něm visí čísi pohled a zadíval se na Billa. Když spatřil jeho tázavý pohled, všechno mu v tu chvíli došlo. Jen si povzdechl a svěsil hlavu.

„To byla Sandra,“ tiše odpověděl na Billovu nevyřčenou otázku.

„Ach Tome, ona ti snad nikdy nedá pokoj,“ pohladil jej po tváři a natočil si ji k sobě, aby ji mohl políbit. Billovi to drásalo srdce, když viděl Toma trápit se kvůli té holce, která mu akorát dokázala zničit život. Svým čelem se opřel o to Tomovo a tiše zašeptal.

„Nemysli na ni, ona ti za to trápení nestojí.“ Tomova odpověď bylo jen něžné pohlazení po Billově jemné tváři a nepatrný úsměv, který mu byl věnován.

Když už se blížil večer, rozhodli se oba chlapci vyjít si ven na procházku. Bill měl takové chvíle rád. Chvíle, které mohl strávit jen s Tomem. Noc nebyla nijak chladná, byla příjemně teplá. Bill se držel Toma za ruku a společně se procházeli po parku. Slunce už pomalu zapadalo a tahalo za sebou barevný závoj červánků a následně tmu. Bill si všiml, že Tom je od toho odpoledně nějaký zamlklý.

„Tome, no tak. Nemyslí na tu krůtu, ona si nezaslouží, aby ses kvůli ní tak trápil,“ stiskl víc jeho ruku a koukal na něj.

„Já vím, já vím, promiň, jen mě vytočila. Koza, prostě mi nemůže dát pokoj,“ povzdechl si. Už dlouho jej pořád otravovala a Tomovi to opravdu lezlo na nervy. Ale teď se rozhodl, že se nebude zatěžovat nějakými ptákovinami a raději si bude užívat společnou chvíli strávenou v Billově přítomnosti.

xXx

Po vydatném obědě, který  jim jejich mamka s láskou připravila, dostal Bill nápad. Mohl by Toma vytáhnout ven, třeba do parku, aspoň by přišel na jiné myšlenky. Při obědě byl totiž až noc zticha. Nereagoval ani na jeho gesta, kterými se jej snažil trochu rozptýlit. Proto mu tento nápad přišel jako dobrý.

„Tomi?“ pípl tiše černovlásek. Tom jen smutně zvedl oči a tázavě se na svou lásku zadíval.

„Co kdybychom si zašli někam ven. Třeba do parku. Co, lásko? Prosím. Pěkně prosím,“ házel Bill na Toma psí oči. Dredáč se nad jeho dětskostí musel pousmát. Jeho krásně dětská očka a nesmělý úsměv na něm přímo miloval. Za to by dokázal i zabíjet. Za pouhý Billův úsměv, který mu hned zlepšil náladu. Nemohl odmítnout. Nedokázal by Billovi zkazit tu radost, která z něj přímo sálala. Proto jen za doprovodu úsměvu jemně přikývl. Billova rekce nebyla nějak překvapující. Vystřelil ze židle jako blesk a obešel stůl, aby mohl Tomovi věnovat lehký polibek na tvář.

„Tak já se půjdu převléct. Čekám tě nahoře zlato,“ zašeptal Tomovi do ucha a znovu jako blesk utíkal nahoru, aby se mohl převléknout. Chlapcovo sezení nebylo dlouhé. Poté, co uviděl mizet ve dveřích Billovy vesele se pohupující boky, vstal ze židle a šel se také převléknout.

Jakmile vešel do pokoje, přistihl černovláska, jak zápasí s páskem u kalhot. Tričko si ještě nestihl obléct, protože mu nešel zapnout ten neposlušný pásek. Tomovi přišel v tuhle chvíli naprosto neodolatelný, jak ho tak pozoroval. Konečně se Billovi podařilo ten zpropadený pásek zapnout.

Když zvedl tvář, uviděl, jak k němu Tom nesmělými kroky přichází. Jednou rukou si jej přitáhl za pas a tou druhou jej pohladil po tváři. Bez jakýchkoliv slov přitiskl své rty na ty jeho a začal jej vášnivě líbat. Netušil, kde se v něm najednou probrala taková touha.

Bill bez sebemenší otázky jen vroucně oplácel Tomovy dychtivé polibky. Cítil na svých holých zádech, Tomovy hřejivé dlaně a něžné  doteky. Tiše zasténal do polibku, když se Tomovy nenasytné rty přemístily na Billův krk a začaly tam sát kůži.  

Černovlasý chlapec nemohl pochopit, kde se najednou v dredáčovi vzalo tolik vášně. V podstatě mu to teď bylo jedno, jelikož se nechal unášet tou neskutečnou slastí. Tom Billa pomalu posunoval, až došli ke stěně, na kterou byl Bill namáčknut a následně neskutečně zuřivě líbán. Tom vůbec netušil, kde se v něm vzal takový chtíč, který se neovladatelně zvyšoval. Bill si připadal jako v transu. Nedokázal vnímat nic jiného než Tomovy dravé polibky. Černovlásek se tomu nechal poddat a bleskově svlékl Tomovi tričko. Ten jej namáčkl na stěnu ještě víc. Z Billových úst se vydral tichý sten. Tomovy horké dlaně pomalu klouzaly po Billově holém hrudníku stále níž a níž. Provlíkl jednu ruku pod jeho úzkými kalhotami a prsty přejel přes jeho vzrušení. Billovou reakcí bylo tlumené zasténání a následně hluboký nádech. Tom přejížděl svými prsty po Billově vzrušení a vnímal jen jeho vášnivé sténání.

Odvážil by se i k něčemu většímu, kdyby jejich slast nepřerušila jejich drahá maminka. Zrovna v tuto chvíli je potřebuje.

„Měl bych tam zajít,“ pošeptal černovlásek dredáčovi do ouška. Tom se jej ale nechtěl jen tak lehce vzdát a pouštět jej taky nikam nechtěl.

„Nechoď, prosím, ještě ne,“ zaprosil a přisál se na jeho rty. Billovi se také nechtělo opouštět dredáčovu náruč, ale opětovné matčino volání v něm vyvolávalo jakýsi pocit, že by raději měl jít, než se něco zvrtne. I když nerad, ale přece se od Toma odtáhl.

„Raději bych měl jít, ať nás mamka nezačne hledat,“ pípl a zadíval se na Toma psíma očima. Ten věděl, že má Bill pravdu, vždycky ji měl. Ač nerad jej pustil ze svého náručí.

Chlapec si oblékl tričko, které měl položené na posteli a vykročil ke dveřím. Dredáč udělal to samé. Poté se zamyslel a zavolal na chlapce, který se chystal otevřít dveře.

„Bille?!“ Ten se otočil a koukal na Toma svým tázavým pohledem.

„Copak?“ otázal se jej. Tom se nesměle usmál a několika kroky došel k Billovi.

„Ještě mi dej pusu, lásko,“ zazubil se. Billovi přišel neskutečně roztomilý. Jako nějaké malé dítě, které vás prosí, ať mu koupíte nějakou sladkost. Nedokázal by odmítnout. Přitáhl si Toma za týl a políbil jej. V tomto polibku bylo tolik vášně a lásky, kterou Bill vůči Tomovi choval, že to i samotného Toma natolik pohltilo. Opětovné zavolání jejich matky je přerušilo. Oba se na sebe smutně usmáli a šli za ní.

„Proč zrovna teď musí něco chtít?“ řekl si pro sebe Tom a následoval svého bratra po schodech dolů….

Jejich mamka potřebovala pomoct na zahradě. Kluci se nebránili, byla to celkem legrace. Při nošení větví a dalších prací na sebe nenápadně mrkali. A když byli hodně blízko u sebe, neušel ani letmý dotek nebo plácnutí po zadečku. To všechno ale museli dělat s velkou opatrností, aby jejich mamka neměla podezření. Bavilo je jeden druhého provokovat a vyzívat k dalším projevům jejich lásky.  

„Je už to všechno mami?“ zeptal se unavený Bill.

„Ano, je. Děkuju vám, zlatíčka moje,“ usmála se na ně Simone a pohladila je oba po vlasech. Byla na ně pyšná. Byli to totiž moc milí a ochotní kluci. „Udělám vám nějakou dobrou večeři,“ usmála se a pak vešla do domu.

„Myslím, že z toho parku už asi nic nebude,“ přitulil si k sobě Billa a jednou rukou jej objal kolem ramen. Oba se zároveň posadili na lavičku, která stála u jejich domu. Kochali se krásným podvečerem a nádherným západem slunce. Po chvilce se Bill otočil tváří na Toma a chvíli jej pozoroval. Když dredáč zaregistroval čísi pohled zadíval se černovláskovi s velkou vážností hluboce do očí. Toto naprosté ticho přerušila až Billova slova. Cítil velkou potřebu říct mu je.

„Miluju tě, Tome, opravdu z celého srdce tě miluju,“ Tomův pohled změkl pod těmito slovy. Vzal si Billovu tvář do dlaní a tichounce zašeptal

„Taky tě miluju, Bille, víc než svůj život,“ následoval něžný polibek, který se západem slunce tvořil nádherně romantickou chvíli, kterou si oba náramně užívali.